Osmý díl seriálu, jenž nabízí nahlédnutí do života malých neveřejných škol, které zpravidla vznikly v posledních deseti letech, bude monotematicky věnován středobodu všeho dění – řediteli. Přesněji jeho roli, kompetencím a především vztahu se zřizovatelem školy. Pětice ředitelek a ředitelů z různých a mnohdy velmi odlišných škol popisuje svou aktuální pozici. Krom jejího vymezení vůči zřizovateli nás nechávají nahlédnout také do dalších dílčích témat. Na jakých principech jsou budovány vztahy v rámci školy? Jakou roli hraje v životě školy školská rada? Jakými způsoby zapojují do rozhodování svůj tým?
Ředitelka, spolek a proměna rolí
Do tématu vztahu ředitele školy a jejího zřizovatele vstupujeme v roudnické Základní škole SMART. „Zřizovatelem školy je zapsaný spolek, který dále zastřešuje dětskou skupinua jazykovou školu. Tyto instituce jsou samostatné, ale existuje mezi nimi jistá synergie. Členové spolku dohlížejí na činnost školy formálně prostřednictvím spolkových orgánů a mnozíi neformálně jako rodiče, zaměstnanci nebo členové školních orgánů. Spolek nedisponuje žádnými finančními prostředky ani personálními kapacitami, prostřednictvím kterých by mohl podpořit chod školy, případně převzal některé administrativní nebo provozní povinnosti,“ vysvětluje ředitelka školy Klára Koubská a k popisu situace přidává časové hledisko: „Po pěti letech fungování je funkce spolku v souladu se stanovami primárně kontrolní. V úvodních náročných letech byla ale role členů spolku mnohem výraznější. Závisela na jejich profesní odbornosti či časových možnostech. Toto zapojení zahrnovalo pomoc administrativní, právní i manuální.“
Klára Koubská charakterizuje svou současnou roli následovně: „Odpovídám za veškerou agendu, tedy otázky personální, kvalitu výuky, komunikaci vnitřní i navenek. Má role zahrnuje také iniciaci a koordinaci práce na vizi školy, za jejíž kvalitu zároveň zodpovídám. Mám možnost samostatně rozhodovat o všech důležitých aspektech provozu školy, samozřejmě vždy v mezích zákona a v souladu s naší vizí. V případě, že jsou rozhodnutí věcně komplikovaná, musím být připravena je argumentačně obhájit před členy spolkua před školskou radou.“
Paní ředitelka tak své líčení uzavírá slovy: „Spolupráce ředitelky a rady, vzájemná důvěra a soulad ve vnímání směrování školy jsou z mého pohledu pro školu zásadní a nezbytné.“
Ředitelka může být jen jedna
Jiný vztah zřizovatele a ředitelky školy představuje Jana Vlková ze zdické Základní školy Radostná. „Zřizovatelem školy je společnost s ručením omezeným, ve které jsem jednou ze tří společnic. Každá máme zodpovědnost za určitou oblast. Pravidelně se scházíme, řešíme koncepční věci. Již na začátku jsme se shodly, že ředitelkou školy musí být jedna z nás, aby byla nositelkou koncepce a myšlenky, pro kterou jsme školu založily,“ začíná své vyprávění a hned prozrazuje, na koho padla volba: „Jako ředitelka odpovídám především za pedagogickou část – tedy za plnění ŠVP školy a družiny, že je vše v souladu se školním řádem, za hladký průběh výuky, za vztahy a komunikaci s rodiči. Připravuji rozvrhy, rozpisy dohledů a samozřejmě smlouvy s rodiči. Účastním se přijímacího řízení každého žáka, každého nového učitele. Odpovědná jsem také za reprezentaci školy navenek.“
Školu zatím navštěvují žáci od první do šesté třídy, postupně roste a svému vedení přináší pestrou ředitelskou agendu. „Každý můj den je jiný a rozhodně mi nestačí osm hodin. Už jsem vydávala obědy, uklízela školu, mám dohledy o přestávkách, zaskakuji v případě potřeby za pedagogy nebo asistentky,“ jmenuje Jana Vlková a zároveň si pochvaluje těsnost vztahu se svým týmem: „Náš vztah je velmi otevřený.S většinou lidí v týmu už jsem dříve spolupracovala, což je velká výhoda. Snažím se být partnerská, ale v případě potřeby se nebojím rozhodnout. Na poradách otevřeně diskutujeme a komunikujeme. Co si opravdu bedlivě hlídáme, jsou koncepční témata a také atmosféra ve škole. Víme, jakým směrem má škola jít, a z tohoto kurzu se odchýlit nechceme.“
Jeden ze tří zakladatelů ředitelem
Petr Adamec, současný ředitel Základní školy Heřmánek, kterou najdeme v Praze 8, popisuje formální i reálné fungování vztahu zřizovatele a ředitele školy následovně: „Technicky je zřizovatelem školy neziskovka a několik fyzických osob. Fakticky jsou to tři zakladatelé, kteří ve škole od doby založení učí. Já s manželkou a naše přítelkyně. Zřizovatele zastupuje trojčlenná správní rada, nejedná se o nás tři zakladatele. Já jako ředitel řeším běžný provoz. Větší změny směru, celkovou koncepci, výši školného a podobné záležitosti schvaluje právě zmíněná správní rada, která se schází každý měsíc či dva. Některá velká rozhodnutí řešíme neformálně jako tři zakladatelé a pak je navrhujeme správní radě ke schválení.“
Takové nastavení panu řediteli vyhovuje, což potvrzuje slovy: „Mám plnou svobodu v běžném fungování. Učím asi deset hodin týdně. Mám zástupkyni pro administrativu, ekonomiku, první a druhý stupeň. Kromě výuky mi nejvíc času zabere jednání navenek, tedy s budoucími rodiči a úřady, přijímání nových učitelů. Správní rada pak řeší krom již zmíněných záležitostí také rozhodnutí mimo běžné postupy. Třeba možnosti slev na školném. Já jsem rád, že mohu říci rodičům, že je mi líto, ale o slevách já nerozhoduji.“
Jedním ze specifik pozice Petra Adamce ve škole je, že ředitelskou funkci převzal před třemi lety od své ženy, která dále působí v roli zástupkyně a učitelky. Jak zvládají tuto dlouholetou spolupráci? „Docela dobře, samozřejmě to občas vyvolává napětí, ale zvládáme to spolu roky. Mimo jiné proto, že jsme s manželkou oba od mládí blázni do práces dětmi. Pro školu něco dělají i naše tři starší děti, nejmladší je naší žákyní.“
Ředitelkou školy i obecně prospěšné společnosti
Ředitelka Montessori škol Andílek Hana Chramostová o své pozici říká: „Zřizovatelem naší základní a mateřské školy je obecně prospěšná společnost. V průběhu let jsme místo ředitelky školy spojili s pozicí ředitelky o.p.s., abych měla plné pravomoci k podpisům a rozhodovacím procesům. Nade mnou je pak správní rada a dozorčí rada. Spojení funkcí beru jako praktickou nutnost a zároveň projev velké důvěry.“
Ředitelská pozice a náplň činností ředitelky se pak proměňuje společně s velkými změnami v životě školy. „Vznikli jsme jako rodinné centrum, neziskovka, nejdříve s dopoledním programem pro děti párkrát do týdne. Postupně se naše služby rozšiřovaly. V roce 2013 jsme zapsali mateřskou a základní školu do rejstříku škol, v tu chvíli jsem byla jmenována na pozici ředitelky. V průběhu let jsme pak založili péči o děti do tří let v dětské skupině a v minulém roce jsme rozběhli druhý stupeň,“ vypráví ředitelka školy se 130 dětmi ve věku od roku a půl do třinácti let.
Přestože Montessori školy Andílek najdeme v husté pražské zástavbě, stále se podle Hany Chramostové jedná o komunitní rodinné zařízení: „Když se mi v roce 2016 narodila dcera, pracovala jsem s ní v kanceláři či doma. Poté, v roce a půl, šla k nám do dětské skupiny, nyní pokračuje v MŠ. Tak jsem se stala sama sobě rodičem. Obecně máme hodně sourozenců napříč našimi jednotlivými částmi. Vedení školy vypadá tak, že jednotlivé sekce mají své vedoucí, společně tvoříme poradní kruh vedení, kde se snažím o nastavení kruhového řízení, kdy ředitel zodpovídá za celou školu, ale další členové vedení se na řízení výrazně spolupodílí.“
Autonomie (nejen) ředitele školy
ScioŠkola Frýdek-Místek přináší další odlišný model fungování vztahu mezi zřizovatelem a ředitelem školy. „Zřizovatel je k dispozici, kdyby bylo potřeba, kromě výběru vedení školy však do jejího chodu nezasahuje. Ale minimálně dvakrát ročně společně diskutujeme na dvou- až tříhodinové schůzce, takže je samozřejmě v obraze, co se aktuálně děje,“ líčí ředitelka školy Darina Klimparová, která dále popisuje: „Vedení školy tvoří tandem, který si část práce rozdělí, ale o zásadních otázkách rozhoduje společně. Přináší do týmu návrhy, zapracovává připomínky jeho členů. O koncepčních otázkách se bavíme vždy společně s celým týmem. Přitom je ale vždy jasné, kdo nese zodpovědnost za finální rozhodnutí.“
Taková forma spolupráce s sebou nese určité požadavky na paní ředitelku i celý její tým. „Na ScioŠkolách učíme děti studijní autonomii, a proto i všichni dospělí musí být autonomní. Stavíme na smysluplnosti, společných hodnotácha vzájemné důvěře. Vládne zde nastavení, že všichni jdeme za stejným cílem, které cíleně podporujeme. Vše výše uvedené je kromě obvyklých pedagogických kompetencí zásadním kritériem pro přijímání nových průvodců i vedení škol,“ vysvětluje Darina Klimparová a přidává popis benefitu plynoucího ze spojení více škol do jedné sítě: „Každá škola je autonomní a rozhoduje se samostatně. Zároveň je ale pro nás velmi důležitá spolupráce a sdílení zkušeností napříčScioŠkolami, stejně tak společné projekty zřizovatele a všech ScioŠkol.“
Tolik hlasy pěti ředitelek a ředitelů malých neveřejných škol. Vyprávění spojuje fakt, že přestože jsou jejich cesty mnohdy velmi odlišné, všichni stáli u samotného zrodu školy. Třebaže nebyli rovnou v ředitelské funkci, urazili se svou školou cestu od prvotního nápadu až po stabilně fungující organizaci.
V příštím díle u pozice ředitele soukromé školy ještě zůstaneme, posvítíme si na ni z jiného úhlu. Zaměříme se na ty, kteří přistoupili do jedoucího vlaku. Jak probíhá výběr ředitelů soukromých škol? Čím se liší od škol veřejných? Na jakých kompetencích zřizovatelům nejvíce záleží? Nejen na tyto otázky budeme hledat odpovědi s další skupinou zřizovatelů a ředitelů.