Preventivní péče

Násilí a zvláště násilí v rodině je pro předškolní děti neuchopitelná situace, která v nich vyvolává strach a nejistotu. Formy násilí nemusí být jen fyzické, ale i psychické. Tím hůř… Můžeme v mateřské škole dětem pomoci? Máme na to nástroje a postupy? Ano! „Dětství bez násilí“ má ve svém mottu Centrum LOCIKA.

Na učilišti jsme zavedli metodu sociomapování, abychom zlepšili klima ve třídách a celkovou atmosféru školy. Za použití anonymního dotazování a odborných doporučení jsme se zaměřili na vztahy mezi žáky, jejich spokojenost a komunikaci. Výsledky ukazují pozitivní změny.

Víš, mami, dneska nám odpadlo odpolední vyučování. Zítra máme ředitelské volno. Bolí mě břicho, nemůžu do školy. Ve středu nepřijdu, budou mi trhat zub. Musel jsem doprovodit mladší sestru do školky. Některou z těchto vět jste možná od svých dětí doma nebo ve škole slyšeli. Mohou být pravdivé, ale mohou také krýt záškoláctví. Pojďme se společně podívat na to, co záškoláctví znamená, jaké jsou jeho příčiny a jak mu lze předcházet.

Narodil jsem se v roce 1980, a tak jsem jako žák ještě zažil slábnoucí dozvuky socialistického základního školství. Zažil jsem paní, která měla ve škole na starosti vydávání svačin, a dodnes si pamatuji barvu jejích vlasů, protože ladila s jejím příjmením. Jmenovala se Lišková, vlasy měla zrzavé a její místnost voněla po čerstvém chlebu. Zažil jsem zpívání v plynových maskách během branného cvičení a také několik pracovních sobot, které jsme strávili ve škole. Zažil jsem organizované přestávky, kde jsme korzovali po chodbách s rukama za zády a jedním směrem jsme opisovali ovál, dokud nezazvonil konec oddechu.

Často se setkávám u učitelů s názorem, že se žákovské pohodě věnuje nějak moc prostoru i času. Je to možné. Na druhou se ale stále v praxi potkáváme s tím, že mnoho psychických obtíží, se kterými žáci a studenti vyhledávají odborníky, pramení ze školního prostředí. Mnohdy jsou příčinou jejich návštěvy právě učitelé…

K napsání tohoto textu mě přivedla nedávná zkušenost z nejmenované základní školy. Zrovna jsem tam vedla workshop na téma učitelského stresu, ve kterém jsme se obecně dotkli také tématu vlastní i žákovské motivace. Po programu mě jedna paní učitelka zastavila a s opravdu nehraným údivem ve tváři se mě zeptala: „A vy jako děti chválíte?“ V tu chvíli se ve mně prakticky zastavil život. U paní učitelky, která by mě nikdy nepochválila, bych opravdu nechtěla být…

Důvěra a respekt jsou základními pilíři všech mezilidských vztahů, ať už jde o osobní, pracovní, či společenské. Oba koncepty jsou úzce propojené a vzájemně se posilují, tvoří základ, na kterém mohou jednotlivci i skupiny stavět pevné a stabilní vztahy. Ale co přesně tyto pojmy znamenají a proč jsou tak důležité?

Propojení diagnózy ADHD a médií je do značné míry neprozkoumanou oblastí. Při rešerši tohoto tématu jsme neobjevili žádný odborný článek, který by se specificky zaměřoval na mediální prožitky osob a rodin potýkajících se s ADHD. Navíc i na základě předběžné rešerše a monitoringu (českého) mediálního prostředí a velkého množství článků o tomto tématu lze konstatovat, že je to téma, které si zaslouží více pozornosti.

„Je nepozorný, stále zamyšlený, zahleděný, často odchází při vyučování na toaletu, straní se dětí, dlaně si zakrývá mikinou.“ I tak by mohl pedagog hovořit o žákovi, kterého by si dle tohoto popisu mohl zařadit jako „nepozorného, líného školáka“. Ve skutečnosti se může jednat o úzkostné dítě trpící obsedantně kompulzivní poruchou.

Škola je přirozeným prostředím, kde děti a mladí lidé mohou získávat široké spektrum kompetencí, včetně kompetencí k péči o své duševní i fyzické zdraví. Školy jsou tak z mnoha důvodů hlavním dějištěm realizace preventivních programů a programů podpory duševního zdraví. Zahrnují totiž velkou většinu populace, u niž je preventivní působení nejefektivnější, disponují velkou kapacitou kompetentních realizátorů, mohou nabídnout další podporu indikovaným jedincům.

Zapojte se se svou třídou nebo celou školou do preventivní akce Bubnovačka, která se letos koná 19. listopadu. Smyslem akce ve školním prostředí je účinná prevence násilí v rodině. Prostřednictvím bubnování dáváme hlas dětem, které se staly obětí násilí v rodině a ve společnosti nejsou slyšet. Bubnovačka se letos koná pod záštitou MŠMT.

Násilí je "neviditelným" problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Konflikty jsou běžnou součástí našich vztahů a ve škole tomu není jinak. Škola je specifická, mimořádně složitá procesní a vztahová síť. Je v ní pořád co řešit. Z témat se stávají problémy a z některých problémů vznikají konflikty. Ty mohou být zjevné či skryté, individuální nebo skupinové, ale vždy mají vliv na atmosféru mezi dospělými i žáky, ovlivňují podmínky učení, zdraví i mezilidské vztahy.

Nejen v souvislosti s novou legislativou začíná nabývat na důležitosti téma kvality vzduchu ve školních prostorách. Pojmy mikroklima a wellbeing budou stále důležitější jak pro rodiče kvůli zdraví jejich dětí, tak i pro zřizovatele a vedení škol, neboť nezanedbatelnou součástí technických řešení pro řízení tepelné pohody je správné nakládání s energiemi, které může přinést velké finanční úspory.

Zapomenout úkol nebo pohořet při písemce může občas i ten nejlepší žák či žákyně. Stejně tak mívají i pohodoví školáci občas smolný den, kdy je rozzlobí či rozlítostní maličkost. Pokud však zhoršení školních výsledků a změny v chování trvají delší čas, je to signál, že dotyčný prochází nějakým psychicky náročným obdobím…

Ve světě vzdělávání se čím dál častěji setkáváme s pojmem wellbeing, což v překladu znamená blahobyt. Tento termín odkazuje na celkový stav fyzického, duševního a emocionálního zdraví. Ve školním prostředí se začínáme více zabývat otázkou, jak wellbeing ovlivňuje nejen žáky, ale především učitele, kteří stojí v čele třídních kolektivů.

Ve školním roce 2024/2025 nastoupí do programu KiVa 30 škol napříč republikou. Aby program na škole dobře fungoval, je nezbytná metodická podpora a vedení koordinátorů na jednotlivých školách. Tuto podporu poskytuje metodický tým certifikovaných lektorů KiVa z organizace Schola Empirica. V rozhovoru s lektorkou Irenou Zárubovou vám představíme, jak práce lektorů vypadá, co obnáší a jak ji školy využívají.

Slyšeli jste o terapii pohádkou? Mohlo by se zdát, že jde o záhadný pojem, a jeden rodič se mě dokonce zeptal, jestli to znamená „majznout dítě knížkou po hlavě“ – ale to rozhodně ne! V tomto článku si vysvětlíme, co přesně terapie pohádkou obnáší a jak s ní pracovat ve třídě plné předškoláků. Ukážeme si, jak mohou příběhy nejen bavit, ale i pomáhat dětem překonávat jejich každodenní překážky a zvládat emocionální zatížení.

Násilí je „neviditelným“ problémem mnoha rodin. Pokud děti vyrůstají v rodině, kde se odehrává násilí, začínají ho navíc vnímat jako normu. Jak přispět k prevenci násilí v blízkých vztazích? Jak dětem ukázat, že zažívat násilí není normální? To nejmenší, co lze udělat, je o tom s nimi mluvit. Příležitost pro otevření tématu nabízí Bubnovačka.

Všichni víme, že sport a pohyb obecně by měly být součástí našeho života. K pohybu bychom měli vést i naše děti, měli bychom jim jít příkladem. Zvláště v dnešní době, kdy jsou všude kolem nás lákadla ve formě televize, tabletů, počítačů a mobilních telefonů. Aby byly děti zdravé a správně se vyvíjely, měly by se dle doporučení Světové zdravotnické organizace (WHO) hýbat alespoň hodinu denně. Měla by to být mírná až intenzivní pohybová aktivita, která má významný dopad na zdravý růst a vývoj. Nedostatek pohybové aktivity se pak odráží na zhoršené fyzické kondici a obratnosti, děti jsou více náchylné ke zraněním a mají horší imunitu. Sportují vaše děti? Sportujete společně? A jak je to se specializací u dětí? Máme je rozvíjet všeobecně, nebo nevadí brzká specializace?