Preventivní péče

Každý rok v listopadu se po celé České republice rozléhá rytmický zvuk bubnů. Nejde o náhodný hudební happening, ale o systematickou preventivní akci známou jako Bubnovačka. Tato iniciativa, kterou si Centrum LOCIKA přivezlo ze Slovenska v roce 2021, zaznamenala za pouhé čtyři roky v českém prostředí pozoruhodný úspěch. Z původních 16 zapojených škol se rozrostla na působivých 1 200 základních, středních a mateřských škol po celém Česku a více než 150 tisíc účastníků z řad veřejnosti, firem, organizací i institucí. Tento obrovský nárůst svědčí o tom, že Bubnovačka rezonuje se skutečnými potřebami českých vzdělávacích institucí i se společností jako takovou.

Často se setkávám s lidmi, kteří přicházejí na masáž až ve chvíli, kdy už cítí omezující bolest. Většinou se jedná o bolest způsobenou dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem, který pramení z jejich pracovního zatížení.

Nabídka preventivních programů pro školy je v ČR velmi široká. Programy primární prevence nabízí více než 130 subjektů1) a neustále se objevují nové programy i poskytovatelé. Ze škol často zaznívá otázka, jak poznat, co skutečně funguje a bude pro žáky přínosné. Jak rozeznat to, co jen dobře vypadá v letáku nebo prezentaci, ale může být neefektivní, či dokonce škodlivé? Abychom školám pomohli, připravili jsme check-list školské prevence, který pomáhá zorientovat se v široké nabídce preventivních programů a vybrat bezpečné a kvalitní poskytovatele.

Spánek patří vedle zdravé stravy a pohybu k základním pilířům zdraví. Ovlivňuje naši fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku může významně zhoršit naše zdraví i každodenní fungování – a to již od dětství. Proto jsme se rozhodli publikovat sérii článků zaměřených na zdravý spánek. V tomto prvním díle se zaměříme na aktuální výzkumy týkající se spánku dětí a dospělých.

Děti jsou vnímavé a zvídavé. Všimnou si, když někdo vypadá jinak – má jizvu, flek na kůži, neúplný nos nebo odlišný tvar obličeje. A právě v těchto chvílích mají dospělí a pedagogové jedinečnou možnost naučit je, že odlišnost není něco, čeho je třeba se bát, ale něco, co k životu přirozeně patří. Vzhled totiž není překážkou – dokud nás nezačne odsuzovat společnost.

V minulém čísle jsme se v našem časopise zabývali problematikou gamblingu (hazardního hraní) v online prostředí. Snažili jsme se popsat, jaká rizika současná situace přináší, kolik dětí a dospívajících je jimi ohroženo a jaké jsou možné dopady na duševní zdraví. V této časti bychom rádi představili možnosti prevence.

„PBIS není uceleným balíčkem, programem ani předem definovanými osnovami. Je to komplexní rámec pro systematické řešení problémů,“ říká Tim Lewis, ředitel Centra pozitivní podpory PBIS. Spolu se svými kolegy z mezinárodní platformy SMHILE1) navštívil na přelomu dubna a května Prahu. Na konferenci, u kulatého stolu a při dalších setkáních s odbornou veřejností představili poznatky a postupy v oblasti podpory duševního zdraví a bezpečného prostředí ve školách – příklady dobré praxe ze zahraničních výzkumně ověřených přístupů.

Žáci se sociálním znevýhodněním představují velmi zranitelnou žákovskou skupinu, jejíž výsledky významným způsobem ovlivňují celkovou efektivitu vzdělávacího systému. Text je prvním příspěvkem ze série článků NPI ČR, který podporuje přes 400 škol vzdělávajících žáky se sociálním znevýhodněním. Data z robustního vzorku základních škol z Ústeckého kraje ukazují, že ve srovnání s ostatními mají žáci se sociálním znevýhodněním významně vyšší absence a výrazně horší prospěch. Dokládají tak nutnost věnovat této žákovské skupině pozornost a zajistit jí potřebnou vzdělávací podporu.

Canisterapie, tedy cílená interakce mezi člověkem a speciálně připraveným psem, se stává stále častěji využívanou formou podpory nejen v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, ale také ve vzdělávacím prostředí. Přestože její přínosy byly prokázány v mnoha studiích, její začlenění do českého školství je zatím velmi omezené a chybí mu jasné legislativní i metodické zázemí.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Kamil Kopecký a René Szotkowski z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého připravili přílohu 7 Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování, která je zaměřená na kyberšikanu. Metodické doporučení MŠMT vymezuje klíčové pojmy, začleňuje prevenci do školních programů a popisuje roli pedagogů i institucí v systému prevence.

Martina Koplová se jako expertka věnuje tématu včasného záchytu ohrožených dětí, mezioborové spolupráci a case managementu v jejich podpoře. Spolutvořila Kartu KID, kterou doporučuje všem, kdo pracují s dětmi.

Nechráněný sex, sexting, grooming nebo sexuální nátlak – rizikové sexuální chování dospívajících se může projevovat různými způsoby, ať už v reálném světě, nebo online. Tyto projevy představují nejen zdravotní, ale i psychická a sociální rizika, a právě proto je nutné, aby jim školy věnovaly pozornost. Jak tato témata uchopit a jak v prevenci postupovat, shrnuje metodický materiál zpracovaný kolektivem autorů z Univerzity Palackého. Na 15 stranách nabízí praktické návody, které pedagogům umožní efektivně pracovat s tímto citlivým tématem ve školním prostředí.

V našem časopise jsme se již věnovali představení preventivních programů, které se neodehrávají klasicky ve školní třídě, ale zaměřují se na práci s rodinou či rodiči. Jedním z těchto programu je ChildTalks+, jenž je zaměřen na podporu dětí, jejichž rodiče žijí s duševním onemocněním (tzv. COPMI). S autorkou metodiky Karin van Doesum jsme si povídali o potřebách těchto dětí a jejich rodičů a o zkušenostech s podporou duševního zdraví v Holandsku.

Nevynucené opouštění osmiletých gymnázií, resp. přechod na jejich čtyřletou variantu není jev, se kterým by se učitelé, rodiče a žáci obraceli na Linku pro rodinu a školu 116 000 denně. Co ho činí pozoruhodným je fakt, že rodiče i učitelé jsou vysvětlením svých dětí, resp. žáků obvykle zaskočeni a častokrát přiznávají, že to pro ně není relevantní důvod pro přestup. Účelem tohoto článku tedy je podívat se jednak na důvody, které k tomu studenty vedou, a jednak na možnosti, jak takovým přestupům předcházet.

Vždy, když se mediálním prostorem prožene kauza spojená s vykrystalizovanou šikanou mezi žactvem v některé z českých základních či středních škol, následuje horlivá debata zřizovatelů škol, odborníků z oboru pedagogiky, sociologie a psychologie, ředitelů škol a samozřejmě také rodičů dětí a široké veřejnosti nad tím, co je správná prevence zmíněného patologického chování jinak kolikrát slušně vychovaných dětí, jak předcházet často velmi krutému ponižování mezi vrstevníky a jak metodicky postupovat v případě vzniku podezření, že ve svěřeném kolektivu dochází k šikaně. Co tedy děláme špatně, že se se šikanou ve školním prostředí potkává každé čtvrté dítě a dvanáct procent dětí se ocitá dokonce v roli oběti?

Konflikty jsou běžnou součástí školního života. Někdy jsou zjevné, jindy doutnají pod povrchem a vynoří se ve chvíli, kdy dojde k nečekané situaci. Právě třídní učitel je často první osobou, která může napětí ve třídě rozpoznat a předejít jeho eskalaci. Z praxe často vyplývá, že konflikty vznikají nejen kvůli žákům, ale také z nedorozumění mezi školou a rodiči nebo uvnitř pedagogických sborů.

V posledních letech stále zřetelněji vnímáme, jak velký vliv má školní prostředí na duševní zdraví žáků. Výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA či TIMSS, ukazují, že čeští žáci chodí do školy výrazně méně rádi než jejich vrstevníci v jiných zemích. Často se ve škole necítí bezpečně, nemají dobré vztahy s ostatními a školu vnímají jako zdroj stresu a tlaku. Tyto skutečnosti nelze přehlížet. Ministerstvo školství proto představilo ucelený plán podpory dětského duševního zdraví, který vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a Dlouhodobého záměru vzdělávání 2023–2027.

Když se řekne ohrožené dítě, většina z nás si možná představí dítě z chudé rodiny, které bydlí s rodiči na ubytovně nebo v azylovém domě, rodiče nemají zaměstnání, a možná se dokonce některý z nich potýká se závislostí na alkoholu. Jenže tato představa je mylná, ohrožené dítě totiž může vyrůstat i v rodině inženýrů s velmi dobrým finančním zázemím. Ověřte si, zda poznáte ohrožené dítě ve škole.

Růst je přirozenou součástí lidského života. Nejde jen o fyzické dospívání, ale i o emocionální, intelektuální a sociální vývoj. Schopnost učit se, přizpůsobovat se a zlepšovat své dovednosti je klíčem k osobní spokojenosti i úspěchu ve společnosti, neméně ve školní třídě. V dnešní době je důraz na osobní rozvoj stále silnější – jak ve vzdělávacích institucích, tak v rodinách, v pracovních skupinách. Můžeme vlastně říci, že rosteme, učíme se celý život. Společnost si stále více uvědomuje důležitost sebevědomí a pozitivního sebepojetí jako pilířů zdravého a úspěšného života. Když totiž umíme ocenit sami sebe, uvědomujeme si svou hodnotu, dokážeme to i u druhého.