Preventivní péče

Kamil Kopecký a René Szotkowski z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého připravili přílohu 7 Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování, která je zaměřená na kyberšikanu. Metodické doporučení MŠMT vymezuje klíčové pojmy, začleňuje prevenci do školních programů a popisuje roli pedagogů i institucí v systému prevence.

Martina Koplová se jako expertka věnuje tématu včasného záchytu ohrožených dětí, mezioborové spolupráci a case managementu v jejich podpoře. Spolutvořila Kartu KID, kterou doporučuje všem, kdo pracují s dětmi.

Nechráněný sex, sexting, grooming nebo sexuální nátlak – rizikové sexuální chování dospívajících se může projevovat různými způsoby, ať už v reálném světě, nebo online. Tyto projevy představují nejen zdravotní, ale i psychická a sociální rizika, a právě proto je nutné, aby jim školy věnovaly pozornost. Jak tato témata uchopit a jak v prevenci postupovat, shrnuje metodický materiál zpracovaný kolektivem autorů z Univerzity Palackého. Na 15 stranách nabízí praktické návody, které pedagogům umožní efektivně pracovat s tímto citlivým tématem ve školním prostředí.

V našem časopise jsme se již věnovali představení preventivních programů, které se neodehrávají klasicky ve školní třídě, ale zaměřují se na práci s rodinou či rodiči. Jedním z těchto programu je ChildTalks+, jenž je zaměřen na podporu dětí, jejichž rodiče žijí s duševním onemocněním (tzv. COPMI). S autorkou metodiky Karin van Doesum jsme si povídali o potřebách těchto dětí a jejich rodičů a o zkušenostech s podporou duševního zdraví v Holandsku.

Nevynucené opouštění osmiletých gymnázií, resp. přechod na jejich čtyřletou variantu není jev, se kterým by se učitelé, rodiče a žáci obraceli na Linku pro rodinu a školu 116 000 denně. Co ho činí pozoruhodným je fakt, že rodiče i učitelé jsou vysvětlením svých dětí, resp. žáků obvykle zaskočeni a častokrát přiznávají, že to pro ně není relevantní důvod pro přestup. Účelem tohoto článku tedy je podívat se jednak na důvody, které k tomu studenty vedou, a jednak na možnosti, jak takovým přestupům předcházet.

Vždy, když se mediálním prostorem prožene kauza spojená s vykrystalizovanou šikanou mezi žactvem v některé z českých základních či středních škol, následuje horlivá debata zřizovatelů škol, odborníků z oboru pedagogiky, sociologie a psychologie, ředitelů škol a samozřejmě také rodičů dětí a široké veřejnosti nad tím, co je správná prevence zmíněného patologického chování jinak kolikrát slušně vychovaných dětí, jak předcházet často velmi krutému ponižování mezi vrstevníky a jak metodicky postupovat v případě vzniku podezření, že ve svěřeném kolektivu dochází k šikaně. Co tedy děláme špatně, že se se šikanou ve školním prostředí potkává každé čtvrté dítě a dvanáct procent dětí se ocitá dokonce v roli oběti?

Konflikty jsou běžnou součástí školního života. Někdy jsou zjevné, jindy doutnají pod povrchem a vynoří se ve chvíli, kdy dojde k nečekané situaci. Právě třídní učitel je často první osobou, která může napětí ve třídě rozpoznat a předejít jeho eskalaci. Z praxe často vyplývá, že konflikty vznikají nejen kvůli žákům, ale také z nedorozumění mezi školou a rodiči nebo uvnitř pedagogických sborů.

V posledních letech stále zřetelněji vnímáme, jak velký vliv má školní prostředí na duševní zdraví žáků. Výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA či TIMSS, ukazují, že čeští žáci chodí do školy výrazně méně rádi než jejich vrstevníci v jiných zemích. Často se ve škole necítí bezpečně, nemají dobré vztahy s ostatními a školu vnímají jako zdroj stresu a tlaku. Tyto skutečnosti nelze přehlížet. Ministerstvo školství proto představilo ucelený plán podpory dětského duševního zdraví, který vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a Dlouhodobého záměru vzdělávání 2023–2027.

Růst je přirozenou součástí lidského života. Nejde jen o fyzické dospívání, ale i o emocionální, intelektuální a sociální vývoj. Schopnost učit se, přizpůsobovat se a zlepšovat své dovednosti je klíčem k osobní spokojenosti i úspěchu ve společnosti, neméně ve školní třídě. V dnešní době je důraz na osobní rozvoj stále silnější – jak ve vzdělávacích institucích, tak v rodinách, v pracovních skupinách. Můžeme vlastně říci, že rosteme, učíme se celý život. Společnost si stále více uvědomuje důležitost sebevědomí a pozitivního sebepojetí jako pilířů zdravého a úspěšného života. Když totiž umíme ocenit sami sebe, uvědomujeme si svou hodnotu, dokážeme to i u druhého.

Když se řekne ohrožené dítě, většina z nás si možná představí dítě z chudé rodiny, které bydlí s rodiči na ubytovně nebo v azylovém domě, rodiče nemají zaměstnání, a možná se dokonce některý z nich potýká se závislostí na alkoholu. Jenže tato představa je mylná, ohrožené dítě totiž může vyrůstat i v rodině inženýrů s velmi dobrým finančním zázemím. Ověřte si, zda poznáte ohrožené dítě ve škole.

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Možnost vyjádřit svůj názor a aktivně ovlivňovat dění kolem sebe je úzce propojená s wellbeingem. Jednou z cest, jak dětem a mladým lidem tuto možnost poskytnout, je komunitní projednávání. Vědomí toho, že mají vliv na dění ve své škole a obci, přispívá k jejich celkovému pocitu pohody.

Stres, stav, kdy se často necítíme příjemně, který nemáme rádi. Stres je přirozenou reakcí organismu na náročné situace a podněty, které vnímáme jako ohrožující nebo zatěžující. U dětí se stres projevuje různými způsoby – od nervozity a nesoustředěnosti až po fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy či břicha. Krátkodobý stres může být motivující a může pomoci dítěti překonat překážky, avšak dlouhodobý stres může vést k vážnějším problémům, jako je úzkost, deprese nebo zhoršení školního výkonu.

Počet lidí trpících duševními onemocněními v České republice každoročně roste. Mezi nimi se bohužel nachází i žáci a žákyně základních a středních škol, kteří se potýkají s různými psychickými problémy – od závažnějších poruch, jako jsou úzkosti a deprese, až po různé emoční a behaviorální obtíže. K těmto problémům se často přidává nízká odolnost vůči stresu, zvyšující riziko dalších emočních obtíží. V tomto článku se zaměříme na příčiny těchto potíží a možné způsoby jejich řešení.

Velmi často se mluví o šikaně ve školách. Toto rizikové jednání je tématem, kterému je věnována značná pozornost. Nicméně veškerá diskuse se zabývá šikanou mezi žáky. Téměř nikdy se nepřipouští, že by mohlo dojít také k šikaně pedagoga ze strany dětí, popřípadě ze strany kolegů.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Duševní zdraví dětí a dospívajících je stále naléhavějším tématem nejen v rámci rodiny, ale i školního prostředí. Výsledky nedávné studie realizované Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí poukazují na alarmující skutečnost – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a u 30 % žáků se objevují symptomy úzkosti. Tento stav reflektuje potřebu systematické prevence a podpory psychického zdraví přímo ve školním prostředí, kde děti tráví značnou část svého života.

V minulém dílu jsem psala o tom, v čem může být skotský vzdělávací systém inspirativní pro ten náš. V dnešní druhé části se na systémovou úroveň podpory škol a zajištění wellbeingu žáků a učitelů podíváme podrobněji. Jak to tedy ve Skotsku funguje? Pojďte se mnou nahlédnout do tamních škol a zjistit detaily z jednotlivých setkání s institucemi zabývajícími se školstvím, vzděláváním a vzdělávací politikou.

Peer (vrstevnická, žákovská) mediace láká na širokou škálu přínosů pro žáky a studenty, učitele i vedení školy. Funguje, pokud je na ni kultura školy (lidé i procesy) připravená. Někdy je vhodnější začít na nižším, stále však užitečném i náročném stupni – podporou žáků v osvojení zjednodušených mediačních technik a posílením komunikačních kompetencí.