Preventivní péče

V posledních letech se pojem wellbeing stal jedním z klíčových slov pedagogických debat. Hovoří se o bezpečném klimatu školy, o podpoře duševního zdraví, o respektujících vztazích, o potřebě vnímat žáka jako celek – nejen jako nositele výkonu, ale jako lidskou bytost s emocemi, obavami, motivací i limity. Na úrovni kurikulárních dokumentů i školních vizí se wellbeing stále častěji objevuje jako hodnota, ke které bychom měli směřovat. Přesto však existuje moment v životě mnoha žáků, kdy se tento ideál dostává do ostrého kontrastu s realitou: jednotná přijímací zkouška.

Učitelská profese – zkusme si ji představit. Brýle, „slušné“ oblečení, distingované vystupování, člověk, ať už muž, či žena, který má nadhled, spoustu znalostí, jež předává, a pokaždé ví, jak se zachovat správně.

Zakladatel gymnázia Přírodní škola František Tichý je také autorem několika úspěšných a dobře hodnocených knih určených zejména mladým lidem. Loni vyšla zatím poslední z nich s názvem „Meditace je i legrace. Jak v bláznivé době najít nadhled, radost a klid“. „Nejdřív jsem to zamýšlel jako takový manuál k meditačním setkáním a výjezdům, které jsme ve škole zavedli někdy před třemi lety,“ říká Fr. Tichý, se kterým se v rozhovoru věnujeme tématu wellbeingu a tomu, jak ho ve školách podpořit. „Děti mají dostat možnost konat něco pro druhé, to je vyvede z pasti zahledění do sebe,“ říká.

Z pohledu rychlého řešení kázně se může zdát zákaz lákavý. Nicméně studie věnující se vzdělávací politice a digitálnímu wellbeingu varují, že silně restriktivní a paternalistické politiky nejsou produktivní. Zavedení zákazů a restrikcí ve vybraných zemích nepřineslo očekávaný pozitivní efekt.

V Praze 6 realizujeme několik programů, které mají za cíl jediné – přispět ke spokojenému a zdravému prostředí ve školách, ale také ke včasnému identifikování problémů a jejich řešení, pokud se u nějakého dítěte vyskytnou. Otázka duševního zdraví našich dětí je čím dál důležitější a škola již dávno není vnímána jen jako instituce, kde děti získají vědomosti a kompetence. Děti tráví ve škole většinu dne, je proto důležité vnímat, jak se ve škole cítí, identifikovat, zda se nepotýkají s nějakými rodinnými problémy, nebo dokonce šikanou.

V současném školním prostředí čelíme rostoucímu tlaku na podporu duševního zdraví žáků i pedagogů. Nárůst úzkostí a duševních obtíží u dětí, který je často spojován s pandemickými dopady, sociálními změnami a školním stresem, vyžaduje efektivní preventivní přístupy. Tento článek se zaměřuje na to, jak lze prostřednictvím běžných pedagogicko-psychologických a didaktických zásad přispět k prevenci duševních obtíží. Není třeba hledat složité mechanismy – stačí uvědomělé dodržování základních principů výuky, které podporují nejen akademickou úspěšnost, ale i duševní pohodu žáků.

Praktický průvodce vám pomůže naplánovat a zařídit relaxační koutek tak, aby skutečně plnil svůj účel.

Když rtuť teploměru klesá, mnozí z nás mají tendenci zůstávat uvnitř nebo vyrazit jen na chvilku na řízenou procházku. Přitom právě zima nabízí jedinečné příležitosti pro jedinečné hraní, tvoření, objevy a tím i podporu wellbeingu dětí i nás dospělých. Příroda se totiž nikdy nezavírá – jen mění svá lákadla a nabídku her.

Od 4. do 11. února 2026 se opět můžeme napříč Českou republikou propojit v tématu podpory zdravého rozvoje žáků ve škole. Už potřetí se totiž uskuteční Týden pro wellbeing ve škole, jehož cílem je zdůraznit důležitost tohoto tématu ve vzdělávání a zároveň porozumět jeho komplexnosti.

Zrak se u dětí vyvíjí v pohybu, hře a zájmu o okolí. Článek ukazuje, proč je důležité střídat pohled do blízka a do dálky, rozvíjet periferní vnímání a jak pomocí jednoduchých her s barvami podporovat zdravé dívání.

LGBT+ témata a školní výuka? To je rozbuška, jejímž rizikům se mnozí vyučující raději vyhnou. Obávají se reakce rodičů, možná i několika jedinců ve třídě a v některých případech i nesouhlasu vedení školy. Pře o to, zda témata jako intimita, mezilidské vztahy a identita patří do výuky, nebo jsou nebezpečnou ideologií, právě probíhají na mnoha frontách. A zcela v nich zaniká hlas samotných studujících.

Wellbeing je dnes klíčové téma, které přímo ovlivňuje výsledky i atmosféru ve školách. Jaké faktory jej podle samotných studujících určují nejvíce? A jaká je v tom role učitelky/učitele? Skupina Young SOFA, poradní orgán organizace SOFA složený z dospívajících, provedla mezi svým spolužactvem průzkum, který jasně ukázal, jak zásadní je pro duševní pohodu ve třídě vztah s vyučujícími a jejich nálada. Přinášíme vám unikátní vzkazy přímo z lavic.

K plánování šetření vede ministerstvo mj. i zjištění, že čeští žáci jsou na tom v mezinárodním srovnání velmi špatně ve vztahu ke škole. Chceme proto prozkoumat různé aspekty wellbeingu, které se na tomto stavu mohou podílet, a případné souvislosti analyzovat v lokálním kontextu detailněji.

Finalistka GTP1) (výběr z písemné odpovědi): „Vedu žáky k sebehodnocení (…), aby nás učitele časem k hodnocení nepotřebovali. Při učení spolupráci je potřeba se naučit sdělit ostatním svoje potřeby, svůj cíl, dát prostor ostatním k vyjádření, vyhodnocovat, jaké kroky pro skupinu budou nejlepší, říci si o pomoc a nabídnout ji. Tomu se děti nenaučí jen a pouze tím, že je necháme ve skupině pracovat. Je potřeba si dát cíl; spolupráci vyhodnotit, popsat, co se dělo, co nás posouvalo vpřed, co nás brzdilo, pojmenovat, co příště můžeme udělat lépe, co uděláme. Pojmenování, co potřebují, co oceňují u druhých, odpovědnost za to, jak se ve škole cítí. Pravidelné ‚intervizní‘ kruhy v každé třídě, kde se s jasně danými pravidly tomuto vyříkávání věnujeme. Povzbuzujeme žáky, aby pojmenovávali, co jim vyhovuje, co jim vadí a co by potřebovali jinak.“ Poznámka porotce: „Co kolegyně píše, to taky v hodinách dělá.“

Konstruktivní argumentace, kritické myšlení, mediální gramotnost, uvědomění si vlastních názorů a postojů, schopnost prezentace, naslouchání a spolupráce jsou klíčové dovednosti, které mohou výrazně přispět k posílení wellbeingu žáků. Soutěžní debatování je výuková metoda, která přitažlivě a efektivně podporuje rozvoj nejen těchto, ale i mnohých dalších užitečných dovedností.

Nejspíš znáte generaci Z, mileniály i nejmladší alfy, ale slyšeli jste už o Generaci F? Podle spolku Díky, že můžem, který za tímto konceptem stojí, se jedná o skupinu, do které může patřit každý bez ohledu na věk. Generace F, tedy Generace Future (v překladu budoucnost, pozn. autorky), spojuje (nejen) mladé lidi, kterým záleží na naší budoucnosti. A z výzkumu ve spolupráci s analytickým ústavem STEM vyplývá, že ačkoli mladí věří (36 %), že mohou svou vlastní aktivitou přispět k řešení problémů naší země, mají o její směřování značné obavy.

Digitální wellbeing je dnes jedním z ústředních témat vzdělávání. Nejde přitom ani tak o množství času u obrazovek, ale o schopnost využívat technologie vědomě, zdravě a odpovědně. Téma je zároveň výrazně polarizující – většina otázek nemá černobílá řešení a odpovědi se obvykle pohybují na škále mezi „ano“ a „ne“

Leden má ve školách specifickou atmosféru. Po vánočních prázdninách se žáci a žákyně vracejí do školních lavic a režimu, který je náročný i v běžných dnech – natož v období, kdy je málo slunečního světla a tělo se hůře vyrovnává s únavou. Kromě toho se na ně valí zkoušení, testy a pololetní hodnocení. Biologické, psychologické i školní faktory se v tomto měsíci proplétají a vytvářejí prostředí, které může být pro mnoho z nich i pro vyučující stresující. Je ho ale možné trochu odlehčit.

Když mají zpívat nebo i jen mluvit nahlas – zamrznou. Sportování s ostatními – zvlášť tam, kde je ostatní mohou posuzovat a soudit – nepřipadá v úvahu. Na školy v přírodě nejezdí nebo při nich zažívají výrazný diskomfort… I tak se mohou projevovat žáci, které pravidelně nebo i jen jednorázově zasahuje vlna úzkosti, až panické ataky. Jak z pozice učitele takovým dětem pomoci, aby se cítily komfortněji?

Emoce jsou nedílnou součástí lidského života. Ovlivňují naše myšlení, chování i schopnost učit se. Přesto mnoho dětí na základní škole své emoce příliš dobře nezná a nerozumí jim. Neumí je pojmenovat, regulovat ani sdílet. Tento deficit může vést k horší psychické pohodě, problémům v chování a snížené schopnosti zvládat školní nároky. Pro učitele je proto klíčové chápat význam emocí a aktivně podporovat jejich rozvoj u žáků.