Pedagogický proces

V raném dětství se učení neodehrává skrze slova, pracovní listy nebo řízené úkoly. Dítě poznává svět tak, jak je biologicky nastaveno – pomocí vlastního těla. Okolní svět tak vnímá pomocí smyslových receptorů a situace si „prožívá“. Všechny zdánlivě obyčejné zkušenosti tvoří celou mozaiku, která se stává základem pro pozdější porozumění světu, vztahům i sobě samému.

Únor, často vnímaný jako nejchladnější měsíc, ve kterém také slavíme již tradičně Den sv. Valentýna, nabízí ideální příležitost k prohloubení vnitřních aktivit a soustředěnému tvoření. V odborném kontextu pedagogiky a dětského rozvoje nejde při tvoření jen o „zabavení dětí“, ale o cílenou podporu jemné motoriky a emoční inteligence. Zde je několik valentýnských tvořivých nápadů, které by se vám mohly líbit a které dokážou vyrobit i ti nejmenší. Valentýnské tvoření s předškolními dětmi by mělo být jednoduché, bezpečné a zábavné, s důrazem na používání základních materiálů, jako jsou papír, barvy a lepidlo. Hlavním cílem je strávit společný čas a vyjádřit lásku a přátelství. A co dnes budeme k výrobě potřebovat?

Odolnost není vrozená vlastnost, ale dovednost, kterou lze cíleně rozvíjet už v mateřské škole – v každodenních situacích. V článku představujeme novou publikaci České školní inspekce Školy, které posilují odolnost – Inspirace pro předškolní vzdělávání, která učitelům i ředitelům mateřských škol ukazuje, jak pomoci dětem zvládat neúspěch, regulovat emoce a neztrácet chuť objevovat.

Zrak se u dětí vyvíjí v pohybu, hře a zájmu o okolí. Článek ukazuje, proč je důležité střídat pohled do blízka a do dálky, rozvíjet periferní vnímání a jak pomocí jednoduchých her s barvami podporovat zdravé dívání.

Metoda vědomé stopy pohybu slaví v tomto školním roce 20 let od svého vzniku. Využití našla v mnoha předškolních i školních zařízeních v celé ČR a také v poradnách a centrech volného času. Její potenciál se pořád rozšiřuje a prohlubuje. Původně byla koncipována jako metoda k rozvoji grafomotoriky předškolních dětí, ale v praxi se ukázalo, že její potenciál je mnohem širší. Své využití nachází i u školních dětí a také jako seberozvojová aktivita pro dospělé. Harmonie těla a mysli, schopnost soustředit se a zároveň uvolnit je téma pro všechny věkové kategorie. Na tomto základě lze stavět vzájemnou podporu, komunikaci i kreativitu.

Vydejme se s dětmi do přírody za poznáváním života různých druhů živočichů v zimním období. Děti budou hledat stopy jednotlivých druhů zvířat a zkoumat, kterým živočichům patří. Zahrají si na stopaře, budou odlévat stopy ze sádry, chybět nebudou ani pohybové hry. Záměrem vzdělávacího bloku je vést děti k poznání, že každý druh zvířete má svou identickou stopu a další charakteristické znaky.

Když rtuť teploměru klesá, mnozí z nás mají tendenci zůstávat uvnitř nebo vyrazit jen na chvilku na řízenou procházku. Přitom právě zima nabízí jedinečné příležitosti pro jedinečné hraní, tvoření, objevy a tím i podporu wellbeingu dětí i nás dospělých. Příroda se totiž nikdy nezavírá – jen mění svá lákadla a nabídku her.

V prostředí mateřských škol se běžně setkáváme i s dětmi, které mají různé speciální vzdělávací potřeby. Pokud speciální potřeby dítěte vyplývají z jeho zdravotního postižení, mateřská škola zpravidla získá na vzdělávání takového dítěte potřebné zdroje navíc – dítě projde vyšetřením ve školském poradenském zařízení a na základě doporučení z poradenského zařízení škola nastaví podpůrná opatření.

V posledních měsících vznikly dva texty, které naše ZUŠácké prostředí výrazně oslovily. První – článek ředitelky ZUŠ J. Kvapila Evy Znojemské (Speciál pro ZUŠ 4/2025) – který velmi věcně popsal některé provozní a organizační obtíže spojené s festivalem ZUŠ Open. Druhý – Návrh koncepce revize RVP ZUV – který jasně definuje hodnoty a principy, na kterých má základní umělecké vzdělávání v budoucnosti stát.

Čtení not není jen otázkou hudebních dovedností, ale i způsobu, jakým se díváme. Zrak hraje při výuce hry na nástroj zásadní roli, zejména u mladších dětí. Článek nabízí pohled metody přirozeného zlepšování zraku doplněný o zkušenosti klavíristky a pedagožky Věry Hrochové, která působí na ZUŠ Kdyně.

Ve dnech 9. a 10. října 2025 proběhla v Karlových Varech 27. řádná valná hromada Asociace základních uměleckých škol České republiky (dále jen AZUŠ ČR). Dvoudenního jednání se kromě Rady AZUŠ ČR zúčastnilo také okolo 200 ředitelů základních uměleckých škol napříč celou Českou republikou. První den dopoledne předseda AZUŠ ČR Tomáš Kolafa a výkonná ředitelka AZUŠ ČR Ivona Křivánková přivítali všechny přítomné a zahájili pracovní jednání.

Po delším čase se vracíme k postupnému představování jednotlivých představitelů současné reprezentace Asociace ZUŠ ČR. Čtenáři se tak mohou seznámit s jejich postoji, stanovisky, plány a prioritami, se kterými do Rady přicházejí. Jako dalšího člena Rady jsme oslovili předsedkyni Pardubického kraje paní Zdeňku Křížkovou, ředitelku ZUŠ Králíky.

Artificial Intelligence, tedy AI – umělá inteligence – je oblast informatiky, která se zabývá tvorbou systémů, jež napodobují určité schopnosti lidského myšlení. Například rozpoznávání obrazů, zpracování jazyka, rozhodování, učení ze zkušenosti nebo predikce.

Ve dnech 7. a 8. listopadu 2025 se v ZUŠ Teplice uskutečnila dvoudenní celostátní konference zaměřená na implementaci umělé inteligence do systému uměleckého vzdělávání. Akci společně organizovaly ZUŠ Praha Hostivař, ZUŠ Rýmařov a ZUŠ Teplice ve spolupráci se společnostmi Portedo a Edu4P. Setkání se zúčastnili pedagogové, ředitelé a odborníci z celé České republiky.

Před více jak deseti lety jsem napsal text (Speciál pro ZUŠ 1/2013 – „Pozvání k přemýšlení a psaní“) o dovednosti mezi sebou diskutovat. Pozoroval jsem, jak lidé mezi sebou přestávají vést dialog a společně se „radit“, ač sedí na nejrůznějších pedagogických radách, uměleckých radách nebo se přímo nazývají „radními“.

Zdravé vnitřní prostředí není ve školách jen komfortním nadstandardem – stává se jedním ze základních předpokladů pro kvalitní výuku. Děti tráví v interiéru až 95 % školního dne, přičemž většinu této doby jsou v uzavřených učebnách. Nedostatečné větrání zde může velmi rychle vést k hromadění oxidu uhličitého, zvýšené vlhkosti i šíření bakterií a virů. Důsledkem je nejen zhoršené zdraví, ale také pokles pozornosti, vyšší chybovost, únava a podrážděnost žáků i pedagogů.

„Buď zticha. Pssst. Potichu. Bude tady ticho?“ Daly by se přidat i expresivnější výrazy – každý z nás během života či praxe slyšel a také použil svou vlastní sbírku vět, které se na ticho lepí. A vzhledem k frekvenci těchto zvolání se dá usuzovat, že ticha je potřeba jako jídla, vody nebo spánku. Jenže je v tom zvláštní paradox: kdo ticho žádá, bývá leckdy nejhlasitější. A přiznávám – někdy do této role sklouznu také. Možná v tu chvíli zapomenu, k čemu ticho je a k čemu má sloužit. Možná nemám den ani energii k trpělivému vysvětlování. Každopádně se jeho význam posune: z prostoru k přemýšlení se stane výraz pro poslušnost a poddajnost.