Pedagogický proces

„Dnes tepláky, zítra plavky?“ Možná ano, možná ne. Ale jisté je, že kvalitu výuky neurčuje guma v pase ani počet vyžehlených límečků. Z poslední zprávy České školní inspekce je zřejmé, že pravidla oblékání mají pouze formu doporučení a že není možné z jejich nedodržení vyvozovat žádný postih, např. omezení účasti na vzdělávání. 

Provázejícím učitelem je ten, kdo metodicky vede žáka (SŠ) nebo studenta jiné školy (VOŠ) nebo vysoké školy nebo účastníka DVPP (studium pedagogiky) připravujícího se v rámci praktického vyučování, praktické přípravy nebo praxe na výkon povolání učitele. Cílem studia je zprostředkovat dovednosti i znalosti s přímým vztahem pro praxi účastníků.

Letos proběhl již 32. ročník ankety Kniha dětského srdce. Odborná porota v ní každoročně vybírá nejlepší dětské tituly uplynulého roku. Hlavní slovo ale mají děti, které posílají svůj hlas knize, která se jim nejvíc líbila. Ceny uděluje Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského a už tradičně je slavnostně předává ve vzducholodi Gulliver v Centru současného umění DOX.

I letos pro širokou veřejnost připravujeme Sametovou Paměť národa v Café Louvre a srdečně vás zveme, abyste za námi 17. listopadu přišli. A také jsme se rozhodli vám přiblížit očima žáků základní školy, jak se díky našemu projektu Příběhy našich sousedů dozvěděli více o sametové revoluci. Přinášíme vám rozhovor, který vede třída 9. A ze ZŠ Škvorec s týmem spolužáků, kteří pod vedením paní učitelky Jany Sigmundové natáčeli a zpracovávali příběh pamětníka Prokopa Tomka.

Provázející učitelé jsou klíčovými aktéry v přípravě budoucích učitelů. To, co si studenti učitelství z praxí odnesou a jak budou připraveni na realitu učitelské práce, významně závisí právě na nich. Nedávno schválená novela školského zákona provázejícím učitelům poprvé v historii přináší systémovou podporu. Ta metodická ale dosud chyběla. Organizace Učitel naživo, která s provázejícími učiteli pracuje v rámci programu Učitel naživo, se to rozhodla změnit a představila ucelenou metodiku Společně na praxi.

Důslednost patří k pilířům výchovy. Rodičům občas vytýkáme právě značnou nedůslednost či nedostatečnou vytrvalost s trpělivostí. Kolik dospělých špatně vyslovuje jen proto, že jako malí odmítali trénovat a rodiče nenaléhali a časem se s tím všichni smířili? O dětech raději ani nemluvíme. Přitom velmi dobře víme, že nemalá část našeho běžného konání je docela obyčejný návyk. Jenže ten se zpravidla utváří dlouholetým, a tedy mnohonásobným opakováním.

Pokud jste o Edutenu ještě neslyšeli, zbystřete. Jde o moderní online nástroj pro procvičování matematiky, který propojuje digitální technologie s dlouholetým finským výzkumem v oblasti vzdělávání. Nabízí tisíce interaktivních úloh pro různé věkové kategorie, dokáže se přizpůsobit úrovni každého žáka a motivuje k učení prostřednictvím herních prvků i okamžité zpětné vazby. Díky přehledným výsledkům poskytuje podporu jak učitelům, tak rodičům, a dětem pomáhá vnímat matematiku jako zábavnou a srozumitelnou disciplínu. V zářijovém čísle Učitelského měsíčníku se o Edutenu rozpovídal učitel matematiky a laureát GTP Tomáš Chrobák, který neskrýval své nadšení z tohoto severského programu.1) Tentokrát díky němu přinášíme i konkrétní data, která stojí za pozornost.

„O nás bez nás“ nemá nikdo rád. Platí to i pro žáky. Někdy o nich ale rozhodovat musíme. Můžeme ale také „o nich“ rozhodovat „s nimi“. V článku se věnujeme školní případovce – postupu, který odbourává defenzivní postoje žáků a rodičů a zvyšuje šanci, že rozhodnutí budou všem dávat smysl a dohody že budou platit. Popisujeme i nároky na facilitátora, bez kterého se školní případovka neobejde.

Dynamika třídy poukazuje na to, jak skupina žáků jako celek funguje – jaké vztahy, pravidla a role se ve třídě postupně vytvářejí. Lze říci, že je to vlastně taková „neviditelná síť“, která ovlivňuje, kdo se ve třídě cítí dobře, kdo je v centru dění, kdo je spíš stranou, jak třída spolupracuje a jak reaguje na autority.

Začátkem dubna se v pražské ARŠE+ konala konference STŘED ZÁJMU: Dialog generací, která proběhla v rámci Festivalu umění a kreativity ve vzdělávání 2025. Představila inspirativní projekty, které aktivně zapojují mladé publikum nebo jež mladí lidé přímo iniciují.

Co vědí naši žáci o sametové revoluci? O tom, co jí předcházelo a co následovalo po ní? Pro mnohé je Václav Havel už jen jménem ve výčtu našich prezidentů a listopadové události dávnou historií. Možná si příliš nepamatují ani jejich rodiče, zvlášť mladších žáků. A ve škole na moderní dějiny obvykle nezbývá moc času. Přitom pochopení této nedávné minulosti může mít zásadní význam pro to, aby se dospívající generace lépe orientovala v tom, co se děje dnes…

Finalistka ankety Zlatý Ámos Petra Hrubá ze ZŠ a MŠ Bohdalice působí na své žáky jako živel – v tom nejlepším slova smyslu. Je pro ně nejen učitelkou, ale i oporou, parťákem a inspirací. Věří v sílu důvěry, humoru, zážitků i pravidel, která dávají smysl. Češtinu učí se stejným nadšením a nadhledem, jako se svými žáky sjíždí řeku, slaňuje lanové parky nebo běhá češtinářské šifrovačky v zámecké zahradě. V rozhovoru mluví otevřeně o radosti z práce, která má smysl, ale i o tom, proč je někdy potřeba dát výkon stranou a upřednostnit srdce.

Odlišit fakt od názoru a domněnky patří k základním dovednostem nejen kritického čtení, ale hlavně zkoumání a poznávání světa. Díky zařazení čtenářsko-pisatelské gramotnosti do nového RVP budou mít brzy možnost tuto dovednost nacvičovat všichni žáci a žákyně českých základních škol. Následující řádky jim mohou být inspirací.

V minulém článku jsme s kolegyní nabídly cestu, jak může každý učitel začít u sebe – podívat se na výuku vlastního předmětu prizmatem nového rámcového vzdělávacího programu, porovnat ji s očekávanými výsledky učení a udělat si představu o tom, co už dnes funguje v souladu s novým RVP a kde bude potřeba upravit plánování nebo přístup. Individuální postup je důležitý první krok – ale rozhodně ne krok poslední. Změna, která má mít dopad na školní vzdělávací program a směřování výuky, nevzniká o samotě. Potřebuje rozhovor, výměnu zkušeností, podporu a inspiraci. A právě proto je dalším logickým krokem sdílení a spolupráce v menších týmech.

„Úkolem moderního pedagoga není kácet džungle, nýbrž zavlažovat pouště. Správnou obranou před falešnými city je vštěpovat city patřičné. Když necháme citlivost našich žáků hladovět, učiníme z nich jen snadnější kořist pro propagandisty. Hladová podstata bude totiž pomstěna a tvrdé srdce není nikterak spolehlivou ochranou před hloupou hlavou.“ (C. S. Lewis)

V rámci výstavby ve školství musíme čelit celé řadě výzev. Řešíme obecné požadavky stavby, ale také mnoho dalších věcí, které se týkají hygieny a komfortu. Dbát je třeba například na výměnu vzduchu, která je pro zdraví dětí důležitá především v zimním období, kdy se málo větrá. Výkon žáků významně ovlivňuje i světlo, jak umělé, tak přirozené. Velmi důležitým faktorem je ovšem také akustika.

Socialistický režim v Československu se zdál být na věčné časy… socialistická základní škola se mnohým také jevila jako věčná, a navíc ještě neměnná. Po sametové revoluci však došlo ve školách k mnoha rychlým, byť někdy dílčím či improvizovaným (místy i chaotickým) změnám. Současně některé zažité postupy ve výuce zůstaly bez větších změn. Učitelé mají své osvědčené postupy a jejich pojetí výuky nelze změnit ze dne na den vyhláškou nebo zákonem. Jak tedy probíhala transformace základních škol? A co vlastně o životě ve školách v turbulentní době po listopadu 1989 víme? Na tyto otázky se snaží odpovědět nová kniha autorů tohoto textu.

Ředitel školy je pro školu zásadní postavou. Zodpovídá za kvalitu vzdělávání, personál, finance, budovu a zároveň má být i pedagogickým lídrem. V praxi však na tu poslední roli nezbývá kvůli těm ostatním příliš mnoho času. Ředitel je navíc na svou funkci v mnoha ohledech sám, nedostává se mu dostatečné podpory a mnohdy ani přípravy. Není proto divu, že se někteří rozhodnou funkci opustit. Ale proč přesně? Jaké jsou důvody takového rozhodnutí a co při tom ředitelé prožívají?

Téměř stovka učitelů z celé České republiky se 18. září 2025 sešla na Slavnosti škol Paměti národa, která se tentokrát konala v nádherných prostorách Kaiserštejnského paláce na Malé Straně. Do projektů a aktivit Vzdělávání Paměti národa se zapojuje více než tisíc učitelů a Slavnost škol je pro ně připravena jako každoroční poděkování a ocenění jejich práce a zájmu o nové trendy ve výuce moderních dějin.

Knihu „Třídní učitel jako partner vedení školy“ jsem přečetl jedním dechem během letních prázdnin, kdy se rád toulám po České republice a nasávám atmosféru míst známých i zapomenutých. Rád se zastavím i u zvířátek – a právě při čtení téhle knihy mě napadlo, že třídní učitel je svým způsobem také jeden z ohrožených a přitom mimořádně užitečných tvorů. Sám jsem jím kdysi byl – a dodnes na to vzpomínám se směsí úcty, údivu, zděšení a adrenalinu. Právě proto vítám tuto publikaci, která se na roli třídního učitele dívá komplexně, realisticky a zároveň s hlubokým respektem. Jako ředitel oceňuji, že autorky přistupují k tématu nejen jako bývalé třídní učitelky, ale i jako zkušené ředitelky, které hledají rovnováhu mezi nároky systému a podporou lidí v něm.