Pedagogické vedení

Rodičů, kteří se zajímají o vizi a strategii školy nebo o inovace ve vzdělávání, je podle ředitele pražské ZŠ Hanspaulka Ondřeje Bárty hodně. Klíčové je s nimi správně komunikovat. A to nejen o velkých systémových změnách, jako je zavádění nového kurikula nebo změna pohledu na hodnocení, ale prakticky o všem. Rozhovor s ním vedla Klára Bezděková, která se v Národním pedagogickém institutu ČR věnuje podpoře vedení škol. S O. Bártou se znají ze vzdělávacích akcí zaměřených na pedagogický leadership, a tak si v rozhovoru tykají.

Vzdělávání a podpora ředitelů škol je v současné době jednou z klíčových oblastí rozvoje kvality škol, kam nejen v Národním pedagogickém institutu ČR (NPI ČR) upíráme pozornost a energii. Systematicky nabízíme různé typy a formy podpory, které reagují na specifické potřeby jednotlivých skupin ředitelů.

Už téměř patnáct let sdílí své myšlenky o vedení škol v pravidelných textech na stránkách časopisu Řízení školy. Pro mnohé je Jan Voda inspirací, ukazuje, jak o ředitelování přemýšlet jinak – s větší hloubkou, pokorou a lidskostí. V rozhovoru vypráví nejen o tom, jak jeho texty vznikají a jak mu psaní pomáhá zvládat náročné situace, ale i o vnitřních zápasech, proměnách a naději, kterou chce svými slovy předávat. Otevírá témata, která se dotýkají nejen práce školních leaderů, ale i osobního zrání, pochybností a odhodlání jít dál. I tehdy, když cesta není jasná.

Postup na vyšší manažerskou pozici s sebou zpravidla nepřináší jen prestiž a větší pravomoci, ale i zcela nové výzvy. Ocitáte se v prostředí, které vyžaduje dovednosti, jež si teprve musíte osvojit, a zároveň čelíte rozšiřující se agendě, rostoucímu tlaku i zodpovědnosti. Právě toto přechodové období bývá zlomové: přirozená nejistota z nových situací se může snadno proměnit v pochybnosti, zda do nové role skutečně patříte. Místo zdravého růstu se v hlavě začnou ozývat otázky: „Zasloužím si to?“, „Co když zklamu?“ Taková nejistota se často stává tichým společníkem profesního postupu – přítomným, avšak málokdy otevřeně pojmenovaným.

Změna je život… Toto obecné rčení bychom možná mohli opravit na „změna je škola“, protože v letošním školním roce čeká české školství změn opravdu hodně. Tak jsme se rozhodly podělit se s vámi o naše zkušenosti a provést vás během letošního seriálu změnou velmi zásadní, kterou představuje revize školního vzdělávacího programu. I když tuto změnu chystáte až od příštího školního roku, tak věřte, že právě teď je čas začít. A co je důležité – brát změnu jako příležitost!

Fúze, spojení, sloučení. Slova, která evokují Excel, zřizovatele, tabulky. V realitě škol to ale znamená něco jiného: střet identit, příběhů a vztahových map. Slučování škol není primárně organizační akt. Je to hluboká změna, která zasahuje limbický systém každého z nás. Slučování škol je možná to největší, co ředitel za svou kariéru zažije. A přesto to může být krásné. Pokud spojení škol nepovedeme jako administrativní fúzi, ale jako společný vznik nové komunity.

Naše škola má 16 tříd základní školy a 5 oddělení školní družiny. Zvažujeme možnost mít dva zástupce ředitele a rádi bychom se ujistili, že rozumíme pravidlům týkajícím se jejich přímé výuky. Podle metodické příručky jsme spočítali, že se v případě školy s celkovým počtem tříd 21 (16 tříd + 5 oddělení ŠD) stanoví přímá pedagogická činnost odpočtem 22 hodin, tzn. pro každého zástupce ředitele 11 hodin týdně. Můžete prosím potvrdit, že tento výpočet odpovídá platným předpisům? A zda existují případné výjimky nebo doporučení pro naši situaci?

Na co nezapomenout na začátku školního roku?

Umělá inteligence (AI) postupně proniká do všech aspektů našeho života, tedy i do oblasti vzdělávání. Stává se jeho součástí. Naši žáci a studenti ji už do svého života aktivně začlenili. Učitelé se tak ocitají před jedinečnou příležitostí, jak efektivně využít generativní AI ve výuce. Ano, umělá inteligence přináší nejen pozitivní aspekty, ale také výzvy, se kterými je třeba se smysluplně vypořádat. Vyhýbat se vlivu umělé inteligence dnes již není možné. Pojďme otevřít dialog o tom, jak ji optimálně začlenit do školního prostředí.

Od roku 2017 pro vás chystáme prázdninové čtení s přesahem - Letní speciál Řízení školy. Každý rok jiné téma, jiné otázky a jiné hlasy, třeba generál Petr Pavel, herec Tomáš Hanák nebo novinář Zdeněk Šámal.

Ve svém profesním životě jsem se vyprofiloval v soukromém školství. Ve veřejném segmentu mě brzdilo příliš pomalé tempo změn spojené s komplikovanou školskou a komunální politikou. Naproti tomu soukromé školství mi dalo mnohem větší autonomii a svobodu - nejen při tvorbě vizí, ale také při jejich realizaci. Během dvaceti let jsem měl příležitost podílet se na vzniku tří soukromých škol, které jsem pomáhal založit a vést. Mým cílem vždy bylo posouvat školu vpřed, hledat a vytvářet prostor pro inovace a moderní přístupy ke vzdělávání. Myslím, že jsem v jádru podnikavý člověk, který se nebojí výzev. Baví mě objevovat nové cesty, učit se a hledat řešení. V různých osobnostních testech mi vychází zaměření na rozjezd jako silná stránka. Rád stojím u zrodu nových projektů a dávám jim směr. Právě proto vnímám práci v soukromém školství jako své místo na tomto světě.

Metodická příručka je určena především ředitelům škol a školských zařízení, využít ji mohou také zřizovatelé. Vysvětluje rozdíl mezi výroční zprávou o činnosti školy a výroční zprávou dle informačního zákona. 

Když přicházíte do školy jako nová ředitelka, nový ředitel nebo vedoucí pracovník, vstupujete do prostředí s vlastními pravidly, zvyklostmi a neviditelnými silami, které formují každodenní život. Tato kultura tu byla dávno před vámi a má obrovský vliv – ovlivňuje, jak lidé komunikují, jak se rozhodují a jak reagují (nebo také nereagují) na změny.

Zdi ministerstva školství byly poslední rok svědky mimořádného počinu v oblasti vedení a řízení škol. Od března 2024 do března 2025 se zde scházeli přední představitelé Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ČR, Národního pedagogického institutu ČR a České školní inspekce a společně se zkušenými řediteli a zástupci odborníků ve vzdělávání z řad vysokých škol a neziskových organizací se věnovali tvorbě Systému podpory a vedení ředitelů a ředitelek českých škol.

Když jsem vstoupila do velkého hotelového sálu, který se pomalu plnil účastníky setkání pro ředitele škol, zašimralo mě příjemné očekávání naplnění smyslu všech příprav, které v posledních měsících předcházely. S šálkem ranní kávy tady debatují zatím menší hloučky, které se znají z dřívějších akcí. Vyvěšený program slibuje pestré společné dva dny. Tak jdeme na to…

V odpovědích na otázku „Jaké rozhovory jsou pro vás nejtěžší?“ se téma zpětné vazby objevuje neustále. Lidé zmiňují, jak náročné je dát upřímnou zpětnou vazbu, i když dobře vědí, že je potřeba. Vyprávějí o problémech s výkonem podřízených, které zůstávaly dlouho neřešené, a přiznávají, že když se konečně odhodlali něco říct, málokdy to dopadlo dobře. Kolega byl zaskočený, reagoval obranně, byl zklamaný nebo zraněný – a rozhodně ne motivovanější. Když se pak sečte náročnost samotného kroku dát zpětnou vazbu s tím, jaký má často negativní dopad, člověk si snadno řekne: Má to vůbec smysl?