Pedagogické vedení

Učitelská profese je považována za zodpovědnou, náročnou a často vyčerpávající. Vysoké pracovní tempo a neustále se měnící i narůstající pracovní nároky, spolu s limitovanými individuálními možnostmi je zvládat, patří k hlavním důvodům, proč někteří učitelé tuto profesi opouštějí. Odchody z učitelské profese v kombinaci s nízkým počtem absolventů, kteří nastupují do škol, přispívají k prohlubujícímu se nedostatku učitelů. Klíčovým přístupem k řešení těchto výzev je individuální přizpůsobení pracovních nároků a podpora rozvoje pracovní schopnosti učitelů.

Chce-li ředitel školy vést své kolegy k trvalému rozvoji dovedností, musí v prvé řadě rozvíjet sám sebe. Akademie Libchavy nabízí sebezkušenostní výcviky pro vedoucí pracovníky škol – ředitele a zástupce – už 12 let. Cílem uceleného know-how dlouhodobých výcviků není jen předání znalostí a trénování dovedností, ale především sebepoznání a změna způsobu nahlížení na sebe i na druhé. Série textů provede čtenáře obsahem jednotlivých výcviků, pomůže zorientovat se v nabídce linky vzdělávání pro vedoucí pracovníky škol a osvětlí, v čem konkrétně může být dlouhodobé ucelené vzdělávání užitečné účastníkům výcviků a celé škole.

V profesním i osobním životě se často ocitáme v situacích, kdy uděláme chybu. Někdy jde o drobné přešlapy, jindy o větší omyly, které mohou ovlivnit ostatní lidi nebo celý projekt. Klíčovou otázkou ale není to, zda chybu uděláme – protože dříve či později na ni dojde – ale to, jak na ni zareagujeme. Dospěl jsem k přesvědčení, že omluva není projevem slabosti, ale naopak ukázkou síly a zralosti, která může vztahy posílit. Nabídnout upřímnou omluvu vyžaduje odvahu – musíme potlačit své ego, přiznat slabost a nést riziko, že budeme odmítnuti. Současně však otevíráme dveře k dialogu a dáváme najevo, že jsme připraveni přijmout odpovědnost a hledat cestu k nápravě.

Manažer, statutár, nebo pedagogický lídr? Čeští ředitelé a ředitelky škol mají jasno – smysl své role vidí v pedagogickém vedení, kterému chtějí věnovat více času. Shodují se na tom, že pedagogický leadership je klíčem pro kvalitní vedení školy. Ukazuje to nový průzkum neziskové organizace Učitel naživo, který jsme na podzim 2024 realizovali ve spolupráci s výzkumnou organizací STEM mezi 786 respondenty. Jaké formy vzdělávání a podpory si ředitelé a ředitelky přejí? A jak k jejich rozvoji přistupují zřizovatelé?

Jak je ředitelkám a ředitelům ve školních týmech? A není těch rolí na jednoho příliš?

V minulých dvou částech našeho seriálu jsme se věnovali spolupráci – ať už se týkala rodičů, nebo byla zaměřená na žáky. V dnešním díle se podíváme na vztah třídního učitele k zaměstnancům školy. A hlavně na to, co všechno může pro navození kvalitní spolupráce udělat vedení školy.

Cesta k úspěchu není téměř nikdy hladká. Pokud usilujete o něco hodnotného, můžete se vsadit, že to nebude snadné. Abyste uspěli, potřebujete neotřesitelnou víru ve svůj cíl a ve svou schopnost ho dosáhnout. Navzdory veškerému úsilí se ale někdy věci prostě nevyvíjejí podle našich představ. Proto tradiční moudrost doporučuje mít záložní plán.

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice/trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si v letošním školním roce povídáme s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru se zaměříme na kritické myšlení.

Tato studie realizovaná organizací Učitel naživo ve spolupráci s analytickým ústavem STEM ukázala, že čeští ředitelé a české ředitelky základních a středních škol vnímají pedagogický leadership jako klíčovou součást své role. V realizaci jim však brání nadměrná administrativní zátěž a nedostatečná systémová podpora. 

K dosažení wellbeingu v českém školství nestačí pouze úsilí jednotlivých škol. Nutně potřebujeme spolupráci hlavních aktérů školského systému, včetně Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy. Je zásadní, abychom cítili sounáležitost se společnými kroky ke zlepšování českého školství, což zahrnuje debatu a spolupráci, která nyní často ředitelům i učitelům chybí.

S Mgr. Petrou Tabákovou, ředitelkou Katolické mateřské školy sv. Klimenta v Praze, jsme se setkaly v rámci obhajoby její bakalářské práce s tématem Role ředitele církevní mateřské školy v prevenci konfliktů se zákonnými zástupci dětí. Musím říci, že mě téma tak trochu překvapilo a tím i velmi zajímalo. A protože jsme se v průběhu obhajoby dostaly k řadě zajímavých věcí, požádala jsem paní ředitelku o rozhovor.

Paní Alžběta Černá je ředitelkou ZUŠ v Polici nad Metují. V letošním roce ukončila své bakalářské studium a úspěšně obhájila bakalářskou práci s názvem Specifika hospitační činnosti v ZUŠ. A právě o této práci, a nejen o ní, bude následující rozhovor.

Konec kalendářního roku je často spojován s bilancováním a nastavováním různých předsevzetí. Dobrat se ale co nejpravdivějšího obrazu toho, jak jsme na tom (a co s tím), vyžaduje umět si klást správné otázky.

Dne 22. 11. 2024 proběhlo v Kampusu Hybernská v Praze první Setkání inspirativních ředitelů a ředitelek. Společně s více než třemi desítkami osobností z řad ředitelů a ředitelek jsme měli možnost sdílet příběhy škol z celé republiky (mj. Frýdek-Místek, Brno, Liberec, Ml. Boleslav, Plzeň, České Budějovice, Praha). Zastoupeny byly školy jak základní, tak střední (gymnázia, střední odborné školy i odborná učiliště), státní i soukromé.

Otevřené hodiny a hospitace jsou v 6. ZŠ Cheb vedeny s cílem podpořit růst učitelů a zvýšit efektivitu výuky, což má přímý dopad na kvalitu vzdělávání žáků. Jako vedení školy si uvědomujeme, že hospitační činnost může být silným nástrojem pro rozvoj pedagogických dovedností, pokud je reflektována citlivě a s důrazem na zapojení samotných učitelů do procesu hodnocení a sebereflexe.

V listopadu proběhlo krásné a inspirativní setkání ředitelů a ředitelek, kteří se v loňském roce zapojili do soutěže Ředitel/ka roku 2024 – Ředitel/ka budoucnosti. Setkání na žádost samotných ředitelů a ředitelek z celé republiky upořádali Martin Lupa a Stanislava Hrnčiarová (informují o něm v tomto čísle Řízení školy). V prostorách Kampusu Hybernská sdíleli své zkušenosti, radosti i postřehy. Měl jsem tu čest být součástí setkání a nedá mi, abych z něj pro vás nevybral střípky, které by pro vaši ředitelskou praxi mohly být zajímavé, a nerozvedl je v jednom speciálním tématu.

Sedíte na hodnoticím pohovoru se svým nadřízeným, který se vám chystá dát negativní zpětnou vazbu. Nejprve vás však uklidní pochvalou za jiný aspekt vaší práce. Poté přejde ke skutečnému účelu setkání – kritice. Nakonec pohovor uzavře dalším pozitivním sdělením, abyste nebyli tak naštvaní (na něj) nebo zklamaní, až budete odcházet z jeho kanceláře. Jaký dojem ve vás tento přístup zanechává? Vnímáte ho jako citlivý a podporující, nebo spíše jako neosobní, manipulativní? Přináší vám pocit důvěry a motivace, či spíše nejistotu a pochybnosti?

Kanadská provincie Ontario je daleko a mohlo by se zdát, že nás z hlediska našeho školství nemusí příliš zajímat. Ontario je ovšem jedním z výrazných příkladů úspěšných školských reforem, které vedly k pozoruhodným vzdělávacím výsledkům žáků, k velmi nízké míře vzdělávacích nerovností, a to navzdory trvale vysoké úrovni imigrace. Stojí tedy rozhodně za to pokusit se porozumět, čemu se v takovém prostředí odborníci ve školství věnují a jak.

Jaké cíle jste si předsevzali do nového roku? Růstové cíle by měly být navrženy tak, aby podporovaly nejen dosažení konkrétního výsledku, ale také radost z cesty, která k němu směřuje. Důležité nejsou jen velké milníky, ale hlavně ty malé, postupné kroky, které nás neustále posouvají vpřed a udržují naše nadšení. Každý malý pokrok má svou hodnotu, neboť otevírá cestu dalším úspěchům a společně s ostatními přispívá k výrazné změně. A i když jednotlivé kroky mohou samy o sobě působit nenápadně, jejich souhrnný efekt má potenciál přinést dlouhodobý růst a zásadní posun kupředu.

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice / trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si v letošním školním roce povídáme s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru se zaměříme na změnu ve vedení školy. A povídat si tentokrát budeme netradičně pouze s paní ředitelkou. Mgr. Štěpánka Černá, MBA, ředitelka 6. základní školy v Chebu, totiž Ředitele naživo absolvovala s původním panem zástupcem a teprve poté se rozhodla pro změnu ve vedení školy.