Pedagogické vedení

Stejně jako dítě, které se postupně seznamuje se světem a občas nevěřícně zírá a pořád se na něco ptá, připadám si tak i já, ředitel ve stáří jednoho roku ve funkci.

„Změna je to jediné, co je v životě jisté“ – určitě tento výrok znáte a nezbývá vám než s ním souhlasit. Ve školství možná platí více než jinde. Zkušenější zažili školské úřady a nyní hledají podobnou podporu ve středním článku. Všichni jsme smířeni s neustále se měnící legislativou a statečně udržujeme krok s nabízejícími se výzvami ve formě projektů. Nově nám do toho všeho ještě vstupuje umělá inteligence s téměř neomezenými možnostmi. A tak jsme usoudily (opravdu s „y“, protože jsme tři autorky), že je potřeba vše trochu teoreticky učesat, doplnit konkrétní pedagogickou změnou a také nabídnout nové inspirace. Ač jsme se společně se Zuzkou Svobodovou věnovaly spíše školskému managementu, pod vlivem Terky Bočanové jsme zamířily více pedagogickým směrem. A přicházíme s knihou Nově projektově: O změnách nejen ve školství.

Nerovnosti ve vzdělávání mají často velmi prozaické příčiny a řešení je nutné hledat v mezioborovém přístupu. Text nabízí krátký souhrn nyní již dobře zmapovaných informací. Článek vychází mimo jiné z podkladového textu Jana Zemana (PAQ Research) pro online publikaci Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Neuroleadership je poměrně nová a rychle se rozvíjející interdisciplinární oblast, která propojuje neurovědu s principy a praxí vedení lidí a organizací. Využívá poznatky o fungování lidského mozku k tomu, aby vedoucí pracovníci lépe porozuměli sobě, svým týmům a způsobům, jak dosahovat efektivního vedení. Klíčovou otázkou neuroleadershipu je, jak neurobiologické procesy ovlivňují myšlení, chování a rozhodování leaderů a jak toho lze využít pro zlepšení pracovních výsledků i osobních vztahů na pracovišti.

Nejrůznějších škol, které se snaží o inovace ve vzdělávání, stále přibývá a Asociace malých inovativních škol (MIŠ) je tu proto, aby je podporovala, propojovala a zastupovala. Na pár otázek jsme se zeptali ředitelky Asociace Lucie Němcové.

Všichni víme, jak důležitá role pochvaly a ocenění je, ale umíme s nimi skutečně pracovat? Rozvíjíme svůj tým tím, že ho podporujeme v užívání těch správný ch nástrojů? A co je možná překvapivé na zpětné vazbě? Pojďme se na tuto oblast nyní zaměřit.

Jste žákem/žákyní základní školy v Nizozemsku a vaši rodiče dali informovaný souhlas k vaší účasti ve výzkumném šetření Childhood Leadership Study. Už dříve jste vyplnili několik baterií otázek v dotazníkovém šetření a dnes ráno to vypadá skutečně zajímavě. Badatelé z Amsterdamské univerzity vás v rámci vaší třídy náhodně rozdělili do skupin po třech (vás označili jako „účastníka A“, druzí jsou „B“ a „C“) a sdělili vám toto zadání:

Koučink si většina lidí spojuje hlavně s businessem a málokdo má konkrétní představu o tom, co koučink/koučování je. Jedná se o formu provázení, kdy kouč podporuje druhého člověka (případně skupinu) v rozvoji. Díky koučování je možné snadněji dosáhnout cílů, rozvíjet dovednosti, ujasnit si priority, naučit se pracovat s emocemi a lépe zvládat náročné situace. Koučink může být přínosný i ve školství, které prochází velkými změnami. Od pedagogů a vedoucích pracovníků se dnes očekává mnohem víc než dřív. Musejí vést, inspirovat a pomáhat žákům, aby objevovali svůj potenciál. Koučování může být cenným nástrojem, jak podporovat učitele, vedení škol, ale i samotné studenty na cestě k osobnímu růstu a lepším výsledkům. O koučování a koučovacím přístupu ve školním prostředí jsme si povídali s PhDr. Romanou Lisnerovou Ph.D., spoluzakladatelkou a ředitelkou soukromého gymnázia Artion.

Hlavním cílem materiálu je připravit členy vedení škol na adaptační období, seznámit je s jeho základními principy a doporučenými činnostmi.

Jak zachytit čtyřleté profesní učení v jedné z lokalit projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ), v níž spolupracuje deset základních škol? Kde být podrobnější? A co naopak vzhledem k malému rozsahu článku vynechat či výrazně zjednodušit, když je naše učení tak komplexní, když vše souvisí se vším? Pokusil jsem se to, co děláme při našem společném učení: zformulovat to sr iozumitelně, stručně a tak, aby to bylo pro vás, čtenáře a kolegy učitele, přínosné.

Ve většině firem se při jejich růstu přirozeně vyvine střední management. Prostě proto, že jeden člověk to celé nemůže úspěšně uřídit. Šéf nemůže být všude a každého jednoho osobně vést. Dojde k delegování části pravomocí. Vzniká tak důležitý článek vedení firmy, o který se šéf může opřít.

Nemáte peníze na to, abyste jimi motivovali své lidi v práci? Hurá! Jásejte, tleskejte a volejte hallelujah. Máte totiž skvělou příležitost své lidi skutečně nadchnout pro jejich práci. Peníze to totiž nedokážou, ač by se na první pohled mohlo zdát, že to umí.

O prázdninách se pozornost celého světa upírala k výkonům na olympiádě. Avšak blýskavé medaile, které sportovci vybojovali, jsou jen pomyslným vrcholkem ledovce – ten vidíme, zatímco pod hladinou zůstává skryta nejméně čtyřletá každodenní příprava olympioniků, která tomu předcházela. Pokud se chceme od našich sportovců o úspěchu něco naučit, měli bychom se soustředit právě na toto období potu a dřiny, pokusů a nezdarů, vytrvalosti a houževnatosti.

Když věnujete čas důkladné přípravě, dovede vás to k vyšší sebejistotě a menší nervozitě.

Přesvědčivé vystupování je základ. Je to dovednost, která se dá trénovat. 

Ve školství jde o docela oblíbené a neustále se vracející téma. Mladí, dynamičtí, nadšení, novátorští učitelé ztrácejí chuť i energii v prostředí plném starých, neměnných pořádků, konzervativních kolegů a ještě konzervativnějších ředitelů, takže poměrně rozladění a zklamaní odcházejí po poměrně krátké době působení ze školství. A tento popis určitě odpovídá skutečnosti. A pak existuje ještě druhý pohled.

„Mladí lidé v sobě mají neuvěřitelný smysl pro zodpovědnost a spravedlnost. Ve svém věku ale většinou ještě nevědí, jak a kde by mohli pomáhat. Když jim k tomu škola vytvoří podmínky, moc rádi se zapojí. Nepřestává mě překvapovat, kolik jsou tomu ochotni věnovat času, energie i prostředků,“ nadšeně popisuje dobrovolnickou činnost studentů přerovské obchodní akademie a jazykové školy s právem státní jazykové zkoušky Monika Čermáková, pedagožka a koordinátorka projektu s názvem 72 hodin, který už pátým rokem pomáhá na nejrůznějších místech.

Když se přeneseme zpět v čase do roku 2004, pak se se začátkem školního roku začala psát i historie Řízení školy. Vyšlo tehdy vůbec první vydání stejnojmenného časopisu s pouhými osmi texty a o jeho existenci téměř nikdo nevěděl. Troufáme si říct, že dnes každý, kdo se pohybuje v oblasti vzdělávání, Řízení školy zná. Široké portfolio značky tvoří v současnosti osm časopisů, stejnojmenná webová aplikace, tři další aplikace, oblíbená certifikace, unikátní konference a také velmi pestrá nabídka knižních publikací. U příležitosti oslav kulatého výročí odpovídala šéfredaktorka Naďa Eretová na otázky, které vás nejvíce zajímaly.

Školství zažívá rok konkurzů – stovkám ředitelů a ředitelek končí funkční období, a zřizovatelé tak mohou vypsat výběrové řízení. Průměrně se přihlásí dva uchazeči, někde dokonce žádný. Potenciální zájemce odrazuje zatížení administrativou, ztráta kontaktu s učením i netransparentní výběr. V důsledku má zájem o vedení školy jen 16 % učitelů, ukázala nová studie (De)motivace učitelů stát se řediteli organizace Učitel naživo.

Ředitel naživo je dvouletý akreditovaný vzdělávací program pro dvojice/trojice z vedení škol. Je určen pro ředitele základních a středních škol a jejich zástupce, kteří mají motivaci pracovat na tom, aby se děti v jejich školách učily naplno a s radostí, a chtějí své zkušenosti sdílet. V sérii rozhovorů si budeme v letošním školním roce povídat s absolventy programu o využití získaných znalostí a dovedností ze vzdělávacího programu v životě školy. V dnešním rozhovoru začneme opravdu od začátku: jak vytvořit vizi školy.