Pedagogické vedení

Ředitel školy je pro školu zásadní postavou. Zodpovídá za kvalitu vzdělávání, personál, finance, budovu a zároveň má být i pedagogickým lídrem. V praxi však na tu poslední roli nezbývá kvůli těm ostatním příliš mnoho času. Ředitel je navíc na svou funkci v mnoha ohledech sám, nedostává se mu dostatečné podpory a mnohdy ani přípravy. Není proto divu, že se někteří rozhodnou funkci opustit. Ale proč přesně? Jaké jsou důvody takového rozhodnutí a co při tom ředitelé prožívají?

V minulém článku jsme s kolegyní nabídly cestu, jak může každý učitel začít u sebe – podívat se na výuku vlastního předmětu prizmatem nového rámcového vzdělávacího programu, porovnat ji s očekávanými výsledky učení a udělat si představu o tom, co už dnes funguje v souladu s novým RVP a kde bude potřeba upravit plánování nebo přístup. Individuální postup je důležitý první krok – ale rozhodně ne krok poslední. Změna, která má mít dopad na školní vzdělávací program a směřování výuky, nevzniká o samotě. Potřebuje rozhovor, výměnu zkušeností, podporu a inspiraci. A právě proto je dalším logickým krokem sdílení a spolupráce v menších týmech.

Jak vypadá učící se škola v každodenní praxi? Když ředitel vytvoří prostor pro důvěru, spolupráci a profesní růst, začíná skutečná transformace. Školy, které změnu vnímají jako společnou cestu, ukazují, že učící se kultura má konkrétní dopad – na výuku, vztahy i myšlení lidí.

V úvodní části našeho seriálu (Řízení školy 9/2025) jsme zdůrazňovali, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak vytvořit tým řídící změnu a jak změnu v rámci porady oznámit.

„Dobrý leader se musí naučit být nejprve dobrým následovníkem.“ Souhlasíte? Ne tak rychle! Takový předpoklad se zdá být logický, jenže tato rovnice ne vždy platí. Jako by disciplína, loajalita a pokora v roli podřízeného automaticky předznamenávaly kvalitní manažerské schopnosti. Role následovníka a role leadera vyžadují odlišné kompetence, způsoby myšlení i postoje k riziku. Dobrý následovník se orientuje v rámci daného systému, plní instrukce, zachovává věrnost hodnotám – což jsou cenné kvality. Ale vedení znamená více než schopnost následovat – vyžaduje vizi, rozhodnost, schopnost pracovat s nejistotou, nést odpovědnost za druhé a někdy jít proti proudu. Mnoho lidí, kteří byli skvělí v roli vykonavatele, selže v roli vedoucího. Není ostuda být výborným členem týmu, který netouží po vedení. A není pravidlem, že skvělý podřízený bude i skvělým vedoucím.

V základních školách sílí tlak na učitele. Pracovní nároky se zvyšují, počet kvalifikovaných pedagogů klesá a zátěž těch, kteří ve školách zůstávají, neustále narůstá. Nová longitudinální studie ukazuje, že pro stabilitu učitelského sboru je klíčová nejen prevence syndromu vyhoření, ale také cílená podpora pracovní schopnosti učitelů.

„Dnes tepláky, zítra plavky?“ Možná ano, možná ne. Ale jisté je, že kvalitu výuky neurčuje guma v pase ani počet vyžehlených límečků.  

Aktuální data mezinárodní studie ESPAD z roku 2024 ukazují, že úroveň osobního wellbeingu vnímaná dětmi v Česku je v rámci Evropy po Ukrajině druhá nejhorší. V Česku označilo úroveň osobního wellbeingu jako dobrou 46 % patnáctiletých, na Ukrajině to bylo 43 %. I další data o wellbeingu a duševním zdraví českých dětí a mládeže svědčí o závažném problému, který navíc vykazuje zhoršující se tendenci.

V neděli 5. října 2025 startuje nový ročník ankety o nejoblíbenějšího učitele ČR Zlatý Ámos. 33. ročník ankety byl slavnostně zahájen ve čtvrtek 2. října v Národním pedagogickém muzeu J. A. Komenského v Praze.

Ve škole se každý den potkávají tucty lidí, kteří se spolu potřebují dohodnout na tom, co a jak budou spolu nebo vedle sebe dělat. Některá jednání probíhají hladce, některá méně. Když jde o složitější problém, když jej má řešit větší množství lidí, když jsou patrné bariéry v komunikaci, je čas využít facilitaci.

V minulé, úvodní části našeho seriálu jsme zdůrazňovaly, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak se do řízení změny aktivně zapojit a nebýt jenom pasivním objektem, ale i aktivním subjektem v celém procesu.

Šárka Michlová je sedmým rokem zástupkyní ředitele pro MŠ Větrník v Nymburce. Zejména školní zahrada prošla pod jejím vedením zásadní proměnou a slouží dnes jako inspirace pro školy z širokého okolí. Tajemná zákoutí, vlastní rozhledna či vodní prvky ale neslouží jen dětem – právě zahrada se stala jedním z nástrojů k vybudování spolupráce s rodiči.

V rámci funkčního vzdělávání se současní i budoucí vedoucí pedagogičtí pracovníci nezabývají jen teorií, ale průběžně ji doplňují i praxí. A ve stejném duchu se nesou i jejich závěrečné práce. V minulém akademickém roce na Katedře andragogiky a managementu vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze obhájila svou bakalářskou práci zaměřenou na využití hospitační činnosti Kristýna Volhejnová. Vzhledem k aktuálnosti tématu a jeho využitelnosti v praxi ředitelek mateřských škol jsme požádali Kristýnu o rozhovor.

Redakce Speciálu pro ZUŠ se rozhodla, že po delším čase obnoví rubriku, ve které postupně představuje jednotlivé představitele současné reprezentace Asociace. Čtenáři se tak mohou seznámit s jejich postoji, stanovisky, plány a prioritami, se kterými do Rady přicházejí. Jako prvního člena Rady AZUŠ ČR jsme oslovili předsedkyni Zlínského kraje, výkonnou ředitelku paní Ivonu Křivánkovou, která je rovněž členkou správní rady Nadačního fondu Magdalény Kožené a ředitelkou Základní umělecké školy v Kroměříži.

Jihomoravský kraj pořádá v Mikulově dva dny trvající setkání pro všechny ředitele škol, které zřizuje. Na konci školního roku je účast ředitelů vždy hojná a vzájemně se radíme, přirozeně spolu souzníme, smějeme se, sdílíme vzájemné školní problémy a utužujeme kamarádské vztahy.

V nedávné době proběhly volby do Poslanecké sněmovny Parlamentu ČR, a ač jsou volby vždy důležité, tentokrát ani tak nešlo o to, komu se zvedou daně nebo kudy povede rychlostní železnice, ale zda nás nepohltí bezbřehý populismus a zahraniční orientace země se neotočí na východ.

Slovo „restorativní“ se postupně usazuje v oborovém slovníku justičního prostředí nebo sociální práce. Nadešel čas jej blíže představit i pedagogické veřejnosti a postupně ukázat na příkladech ze školní praxe. V Řízení školy jsme čtenáře postupně seznamovali s různými podobami školní mediace, v Učitelském měsíčníku vychází seriál o školní facilitaci. Rádi bychom nyní představili východisko, ze kterého tyto konkrétní nástroje čerpají.

S Hankou Matoušů, ředitelkou Global Teacher Prize Czech Republic (GTP CZ), si povídal Daniel Pražák. Rozhovor vyjde také jako listopadový díl podcastu Hovory z kabinetu.

Budišov nad Budišovkou leží v malebném podhůří Nízkého Jeseníku a i přes určitou odlehlost od velkých měst má místní základní škola energii a otevřenost, kterou by jí mohly závidět i větší instituce. Díky práci sociálního pedagoga se daří nejen předcházet problémům spojeným s absencí či složitější rodinnou situací, ale také motivovat děti k tomu, aby do školy chodily rády. Škola tak není jen místem učení, ale také bezpečným zázemím, kde se podporují vztahy, hledají talenty a posiluje sebevědomí žáků. A je tedy – jak uvádí motto ředitelky tamní základní školy Natálie Jaššové – ač na konci světa, přesto branou k úspěchu.

Ve školství dnes nestačí jen držet krok s rychlými změnami – musíme být o krok napřed. Rodiče, žáci i zřizovatelé očekávají, že škola bude stabilní, moderní a důvěryhodná. A přitom to, co rozhoduje o úspěchu, nejsou jen znalosti a dovednosti učitelů, ale především to, jak spolu dokážou komunikovat, řešit konflikty a podporovat jeden druhého.