Judikáty
Právo na soudní a jinou právní ochranu
I. ÚS 527/06
Ústavní soud poukazuje zejména na ust.
§ 85 odst. 2 věta před
středníkem zákona
o rodině, dle kterého oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých
schopností,
možností a majetkových poměrů. Vyživovací povinnost k dítěti tedy mají oba rodiče,
byť nikoli
stejným dílem. Současně platí, že dle ust.
§ 85 odst. 2 věta za
středníkem zákona o
rodině má dítě právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Jestliže tedy
takové právo
existuje, pak již jen z tohoto důvodu by měl soud životní úroveň rodičů při určování
výše výživného
pro nezletilé děti – z úřední povinnosti – zjišťovat (srov. též
II. ÚS 519/04).
V předmětné věci šlo dle §
81 odst. 1 o. s. ř. o věc, v níž může soud zahájit řízení i bez návrhu (návrh
na snížení výše
výživného pro nezletilé děti stěžovatele); byly tak naplněny podmínky uplatnění zásady
vyhledávací v
řízení před civilním soudem, tedy k realizaci povinnosti soudu z vlastní iniciativy,
tj. i mimo
rámec návrhů účastníků, vyhledat a provést důkazy potřebné k náležitému zjištění
skutkového
stavu.
Jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného dle zákona
o rodině, je
zřejmé – z obecného pohledu - že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů
stejného druhu,
že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb
rodiny, mohla
by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, kterému bylo
nezletilé dítě
svěřeno do výchovy, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku
životní úrovně
rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli
na „pouhé“
právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná se o osobu dle zákona o rodině
k vyživovací
povinnosti povinnou; podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní
úrovni člena
rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře); nepřihlížet k tomu by bylo v
rozporu s reálným
dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést
Ochrana soukromého a rodinného života
Ochrana rodičovství a rodiny
II. ÚS 568/06
Jak uvedeno shora, stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení čl. 32 odst. 1 Listiny, podle kterého jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona a který zaručuje zvláštní ochranu dětí a mladistvých. Toto ustanovení je ze své podstaty ustanovením představujícím institucionální garanci a zavazujícím tak zákonodárce specificky chránit instituty rodičovství a rodiny. Toto ustanovení nelze považovat za ustanovení obsahující základní právo. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že toto ustanovení je podřazeno výhradě zákona; podle ust. čl. 41 Listiny se jej totiž lze dovolávat jen v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Navíc systematicky je toto ustanovení řazeno do kategorie práv sociálních, která jsou považována spíše za součást ústavního soft law (srov. např. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 8/05, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 37, nález č. 112, str. 453; nebo sp. zn. IV. ÚS 113/05, dosud nepublikován, dostupný v el. verzi na www.judikatura.cz), na rozdíl od klasických práv základních (tzv. core rights).
Jak ustanovení čl. 10 odst. 2 Listiny, tak ustanovení čl. 8 Úmluvy hovoří v obecné rovině o ochraně rodinného života, resp. respektu k rodinnému životu, aniž by však v právních pojmech vymezovaly, co rozumí pojmem rodinný život. Při interpretaci těchto ustanovení je proto třeba vycházet z faktu, že rodina představuje primárně biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následně anticipován právní úpravou. Při výkladu těchto pojmů je proto třeba zohledňovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními proměnami.
Rodina představuje společenství blízkých osob, mezi nimiž existují úzké vazby příbuzenské, psychosociální, emoční, ekonomické a další. Ačkoliv tedy v rovině sociální reality je
Důchodové pojištění: péče nahrazující péči rodičů
k § 20 a § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb., č. 436/2004 Sb. a č. 562/2004 Sb.
k § 63 a § 69 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině
Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod (§ 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) je splněna rovněž v případě, kdy žena osobně pečovala o dítě po stanovenou dobu (in concreto pět let) v případě, že jí bylo dítě svěřeno nejdříve do předadopční péče vyžadované § 69 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (§ 20 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), a poté osvojeno postupem podle § 63 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (§ 20 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), a to i za situace, že se tak stalo podle předpisů účinných před 1. 1. 1996.
(Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2007, čj. 6 Ads 34/2006-49)
Prejudikatura: srov. č. 410/2004 Sb. NSS a č. 797/2006 Sb. NSS.
Věc: Blanka Š. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalované.
Žalovaná rozhodla rozhodnutími ze dne 13. 1. 2005 o žádosti žalobkyně o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona o důchodovém pojištění tak, že žalobkyni náleží starobní důchod od 1. 9. 2003. Přitom žalovaná zohlednila skutečnost, že žalobkyně pečovala o osvojené dítě, a to po dobu od právní moci rozsudku o osvojení do dosažení zletilosti dítěte. Tato doba nedosáhla zákonem požadované doby pěti let, proto žalovaná posuzovala důchodový věk žalobkyně jako bezdětné.
Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu. Krajský soud v Ostravě dne 16. 12. 2005 rozhodnutí žalované zrušil, protože zjistil ze spisu vedeného soudem ve věci osvojení, že žalobkyně převzala dítě do předadopční péče dne 9. 2. 1985, posléze ho osvojila (rozsudek nabyl právní moci dne 11. 10. 1985) a osvojený syn dosáhl zletilosti dne 13. 2. 1990. Do doby péče o dítě je třeba započítat i dobu,
Ochrana rodičovství a rodiny
Ochrana dětí a mladistvých
III. ÚS 438/05
Z pozitivního závazku státu na poli ústavní garance a ochrany rodičovství a rodiny, resp. rodinného a soukromého života (čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá, že soudy jsou povinny svěřenými procesními prostředky vytvářet předpoklady pro narovnání narušených vztahů mezi rodiči a dětmi, včetně prostředků donucení, může-li takové opatření vést ke sledovanému cíli a je-li přiměřené.
Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiče s dítětem je aktuální nezbytnost takového opatření a zájem dítěte, z něhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako konečné odklizení nepříjemného sporu. Intenzita zásahu do základního práva podle čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy, jakou představuje právě zákaz styku rodiče s dítětem, velí, aby soudy a státní orgány nečekaly pasivně, až dítě dosáhne formální zletilosti a předmět řízení odpadne, popř. až se samovolně či jinak změní poměry a jedna ze zúčastněných stran se na soud znovu obrátí s formálně procesním návrhem na úpravu styku. Zákaz styku rodiče s dítětem autoritativně vyslovený soudem, zejména nezneužil-li rodič své rodičovské zodpovědnosti, je opatřením časově omezeným. Orgány sociálně právní ochrany a soudy, každý ve své působnosti, proto musí aktivně zkoumat, zda důvody tohoto opatření trvají, jinými slovy, zda se toto opatření postupem času a změnou okolností nestalo nepřiměřeným.
Podle § 163 odst. 3 občanského soudního řádu má rodič (stěžovatel) právo kdykoli podat návrh na zahájení nového řízení o úpravě styku se svým dítětem, změní-li se poměry. Může tak kdykoli svým návrhem zahájit nalézací řízení, v němž má k dispozici celou plejádu procesních prostředků na ochranu svých práv; nalézací soud pak bude moci zhodnotit aktuální situaci, na rozdíl od Ústavního soudu, který se na základě ústavní stížnosti zabývá soudním rozhodnutím vydaný
Osvojení
Příbuzenský vztah osvojence a osvojitele
Dítě nemůže být osvojeno svým prarodičem.
Rozsudek Nejvyššího souduze dne 7. 12. 2006, sp. zn.
30 Cdo 2787/2005
Z odůvodnění:
Okresní soud rozsudkem ze dne 2. prosince 2004, čj.
10 Nc 687/2004-27, zamítl návrh
prarodičů manželů
V. na nezrušitelné osvojení nezletilé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo
na náhradu nákladů
řízení. Po provedeném dokazování shledal, že zákonné podmínky pro vyslovení navrhovaného
nezrušitelného osvojení nezletilé ve smyslu ustanovení
§ 63 a násl.
zákona o rodině
nejsou splněny.
Brání tomu zejména skutečnost, že mezi navrhovateli jako prarodiči nezletilé a nezletilou
je blízký
příbuzenský vztah. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem,
jaký je
mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském poměru, který
by byl v rozporu
se vztahem založeným osvojením. V důsledku toho by došlo k takové záměně existujících
příbuzenských
vztahů, že navrhovatelé by se do budoucna stali rodiči nezletilé a logicky by se
poté matka
nezletilé zároveň stala její sestrou. Z tohoto důvodu je vyloučeno, aby prarodiče
osvojili svoji
vnučku. Návrh prarodičů je tedy v rozporu se samotnými principy institutu osvojení,
nelze mu
vyhovět, a byl proto soudem zamítnut.
Krajský soud k odvolání prarodičů rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem v záhlaví
označeným
potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího
řízení. Ztotožnil
se zcela se správnými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž pro
stručnost
odkázal.
Proti tomuto rozsudku podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozují
z ustanovení
§ 237 odst.
1 písm. c) o. s.
ř. Soudům obou stupňů vytýkají, že celou věc posoudily zcela nesprávně.
Zákon o rodině
v žádném
ustanovení nezmiňuje příbuzenský vztah jako překážku osvojení. Fakt, že osvojením
vzniká mezi
osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodiči a dětmi, není dítěti na škodu. Dojde
pouze k
transformaci
30 Cdo 2787/2006
K osvojení mezi blízkými příbuznými
Osvojení brání blízký příbuzenský vztah mezi osvojitelem a osvojencem; to platí
i pro vztah
prarodičů a vnuků.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla
Podolky a soudců
JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé B. R., zastoupené Městským
úřadem v T.
jako opatrovníkem, dcery K. R., nyní neznámého pobytu, zastoupené E. C., pracovnicí
Okresního
soudu v Třebíči jako opatrovníkem pro řízení, a R. R., za účasti navrhovatelů manželů
H., a B., V.,
obou zastoupených advokátem, o nezrušitelné osvojení, vedené u Okresního soudu v
Třebíči pod sp.
zn. 10 Nc 687/2004, o dovolání navrhovatelů
proti
rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2005, č.j. 16
Co 89/2005-44, takto:
I. Dovolání navrhovatelů se zamítá. II. Žádný z účastníků
nemá právo na
náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 2. prosince 2004, č.j.
10 Nc 687/2004-27, zamítl návrh prarodičů
manželů V. na
nezrušitelné osvojení nezletilé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na
náhradu nákladů
řízení. Po provedeném dokazování shledal, že zákonné podmínky pro vyslovení navrhovaného
nezrušitelného osvojení nezletilé ve smyslu ustanovení
§§ 63 a násl. zákona o rodině
nejsou
splněny. Brání tomu zejména skutečnost, že mezi navrhovateli jako prarodiči nezletilé
a
nezletilou je blízký příbuzenský vztah. Má-li být osvojením založen takový vztah
mezi osvojitelem a
osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském
poměru,
který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. V důsledku toho by došlo
k takové záměně
existujících příbuzenských vztahů, že navrhovatelé by se do budoucna stali rodiči
nezletilé a
logicky by se poté matka nezletilé zároveň stala její sestrou. Z tohoto důvodu je
vyloučeno, aby
prarodiče osvojili svoji vnučku. Návrh prarodičů je tedy
Č. 52
Uložení dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného, nebrání skutečnost, že v době rozhodování soudu pro mládež o tomto opatření se dítě již nachází ve výkonu ústavní výchovy nařízené podle § 46 odst. 1 zákona o rodině.
Současný výkon ústavní výchovy a dohledu probačního úředníka tedy obecně nelze vyloučit (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 3/2007 Sb. rozh. tr.).
Závěr, zda v konkrétním případě bude nutno uložit dohled probačního úředníka i dítěti mladšímu patnácti let, které se již nachází v ústavní výchově, a že je tedy namístě souběžné působení obou těchto institutů, ovšem musí vycházet ze zjištění, zda uložení dohledu probačního úředníka je potřebné z hlediska naplnění účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže.
(Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2006, sp. zn. 8 Tdo 1262/2006)
Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež v právní věci nezl. M. M., zastoupeného opatrovníkem Mgr. V. R., advokátem, AK B., zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 23.5.2006, sp. z. 4 Rodo 6/2006, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, ze dne 20.2.2006, sp. zn. 3 Rod 31/2005, a věc vrátil Okresním soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, k dalšímu řízení.
Z odůvodnění:
Okresní státní zastupitelství v Hodoníně podalo dne 18.11.2005 k Okresnímu soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let (dále též jen „nezletilý“) M. M. návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, a to dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán Okresního ředitelství Policie České republiky v Hodoníně, služby kriminální policie a vyšetřování, usnesením ze dne 4.11.2005 podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu pod
Právo na soudní a jinou právní ochranu
Ochrana rodičovství a rodiny
Ochrana dětí a mladistvých
I. ÚS 618/05
Ústavní soud ve věcech péče o nezletilé poukazuje na nutnost použití
takové
interpretace účelu předběžného opatření v souladu s
čl. 32 odst. 4 Listiny
základních práv
a svobod a čl.
18 odst. 1
Úmluvy o právech dítěte, jejíž výsledkem rozhodně nemůže být minimální míra
ochrany
základních práv jako určitého standardu. Jinými slovy, předběžné opatření upravující
styk rodičů s
dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým
je umožnit i
rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože
je to právě
množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče,
tzv. výchova
přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou
metodou. Je
nutno mít na zřeteli, že jakákoliv deformace vztahu rodič-dítě v důsledku odcizení,
je v pozdější
době jen těžko napravitelná.
Rozhodnutí soudu, kterým byl odmítnut stěžovatelův návrh, požadující
úpravu styku s
nezletilým dítětem dalším předběžným opatřením pro období letních prázdnin, za situace,
kdy nebylo
možno očekávat v dohledné době dohodu rodičů ani rozhodnutí ve věci samé, nemůže
být odůvodněno
pouze odkazem na dříve vydané předběžné opatření, které navíc otcův kontakt s dítětem
v období letní
dovolené vůbec neupravovalo. K tomu, aby nedošlo k zásahu do výkonu rodičovských
práv a práva na
spravedlivý proces zaručených Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně
lidských práv a
základních svobod, musí být rozhodnutí soudu založeno na skutečnostech majících oporu
ve skutkovém
stavu a důkazech obsažených ve spise a musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno.
Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez ústního jednání v senátě
ve věci ústavní
stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. M. Ch., advokátem, proti usnesení Krajského soudu
v Brně ze dne
22. 8. 2005, sp. zn. 37 Co 319/2005 ve spojení s usnesením Městského sou
Ochrana rodičovství a rodiny
Hmotné zabezpečení dětí
IV. ÚS 246/06
Lze tedy připustit, že rozhodnutí o svěření nezletilého dítěte do výchovy
by mělo
předcházet rozhodování o výši výživného; ze zákona o rodině však nevyplývá, že by
okamžik stanovení
počátku vyživovací povinnosti měl být závislý na právní moci takového rozhodnutí.
Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu ve věci ústavní
stížnosti L. K.,
zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze
dne 25. 1. 2006,
sp.zn. 13 Co 794/2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení,
takto:
I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 13 Co 794/2005,
bylo
porušeno základní právo na ochranu rodičovské výchovy a péče garantované
čl. 32 odst. 4 Listiny
základních
práv a svobod a základní právo na soudní a jinou právní ochranu garantované
čl. 36 odst. 1 Listiny
základních
práv a svobod.
II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 13 Co 794/2005,
se
ruší.
Odůvodnění
I.
Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou
ústavní
stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu
v Ostravě s
tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva plynoucí z
čl. 32 odst. 4
a z
čl. 36 odst. 1 Listiny
základních
práv a svobod (dále jen „Listina“).
Napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 8.
2005, č.j. P
542/96-148, mimo jiné v tom směru, že matka je povinna s účinností od 29. 4. 2005
platit na výživu
nezl. J. částku 600,- měsíčně každého prvního dne v měsíci předem k rukám otce (stěžovatele).
Dlužné
výživné pro nezl. J. za dobu od 29. 4. 2005 do 31. 1. 2006 ve výši 3.440,- Kč je
matka povinna
zaplatit k rukám otce do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku.
Okresní soud v Opavě výše citovaným rozsudkem rozhodl, že matka je povinna platit
s účinností od
2. 2. 2004 na výživu nezl. J. částku 800,- Kč měsíčně vždy do každého prvého dne
v měsíci přede
Právo na soudní a jinou právní ochranu
II. ÚS 171/06
Důvody pro ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení z toho důvodu,
že jeho pobyt není
znám nejsou dány, pokud soud nevyčerpal všechny možnosti zjištění jeho pobytu.
Nepřítomnému účastníkovi musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních
práv. Pokud
jsou dány důvody pro ustanovení opatrovníka, je třeba vhodnou osobu hledat v okruhu
osob blízkých
zastoupeného, případně těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat jeho zájmy.
Ústavní soud rozhodl v senátu o ústavní stížnosti Ing. P. Z.,
zastoupeného Mgr.
Z. H., advokátem, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince
2005, č. j.
19 Co 558/2005-50, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č.
j. 25 P
35/2004-43, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j.
41 Nc 32/2003-30,
spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, za účasti Městského soudu
v Praze, a 2)
Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. Z., bytem Štěchovická 1906/15,
Praha, jako
vedlejší účastnice řízení, takto:
Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č. j. 19 Co 558/2005-50,
usnesení
Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č. j. 25 P 35/2004-43, a rozsudek
Obvodního soudu
pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j. 41 Nc 32/2003-30, se zrušují.
Odůvodnění
Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. března 2006 se stěžovatel
domáhá zrušení
rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j. 41 Nc 32/2003-30,
kterým bylo
zvýšeno výživné, které je stěžovatel povinen přispívat nezletilé A. Z. s účinností
od 1. září 2000 z
částky 2.500 Kč měsíčně na částku 6.500 Kč měsíčně, a s účinností od 1. března 2004
na částku 7.000
Kč měsíčně, a bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném za dobu od 1. září 2000 do
29. února 2004 ve
výši 168.000 Kč, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č. j.
25 P 35/2004-43,
kterým bylo odvolání stěžovatele odmítnuto, a
Právo na soudní a jinou právní ochranu
I. ÚS 299/06
Ústavní soud již judikoval (viz nález sp.zn.
III. ÚS 511/05,
www.judikatura.cz), že podle ustanovení
§ 85 odst. 2, 3 zákona
o rodině
oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových
poměrů;
dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu vyživovací
povinnosti
přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Při posouzení
majetkových
poměrů rodičů je přitom vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům
rodiče, ale i k
celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní
úrovni. Při
rozhodování soudu podle ustanovení §
96 odst. 1 zákona o rodině je soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní
podklady
pro správné určení výše výživného.
Otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí
volné úvahy
soudu odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných
potřeb osoby
oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních
§ 85 a
§ 96 odst. 1 zákona
o rodině.
Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci.
Ke splnění této
povinnosti vyplývající z ustanovení §
120 o.s.ř. potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi mají významnou
roli listinné
důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné (viz
usnesení sp.zn.
I.ÚS 51/97,
www.judikatura.cz).
Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného
JUDr. T.
Ch., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2006, sp.zn. 15
Co 51/2006, 15 Co
52/2006, takto:
Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2006, sp.zn. 15 Co 51/2006, 15
Co 52/2006, se
zrušuje.
Odůvodnění
I.
Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí.
Opírá ji o
následující důvody:
Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12.7.2005, sp.zn. 10 Nc 632/2001,
bylo rozhodnuto,
že nezletilá L.
22 Cdo 1374/2005
Soud může upravit užívání věci ve společném jmění manželů tak, že ji
bude užívat
výlučně jeden z manželů, i tehdy, když druhý manžel jinou společnou věc sloužící
stejnému účelu bez
souhlasu manžela prodá a pro svoje potřeby používá věc téhož druhu, náležející osobě,
se kterou
sdílí společnou domácnost.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně
JUDr.
Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci
žalobce J. B.,
zastoupeného advokátem, proti žalované V. B., zastoupené advokátkou, o úpravu užívání
automobilu,
vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 168/2003, o dovolání žalobce
proti rozsudku
Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2005, č. j. 26 Co 590/2004-131,
ve znění opravného
usnesení ze dne 24. března 2005, č. j. 26 Co 590/2004-135, takto:
I. Dovolání se zamítá.
II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení
částku 2 325,- Kč
do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Z. V.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal úpravy užívání osobního automobilu, náležejícího do společného
jmění
účastníků jako manželů.
Okresní soud v Trutnově (dále "soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října
2004, č. j. 6 C
168/2003-70, rozhodl, že "žalobce je oprávněn užívat osobní vůz zn. VW Polo 1,4,
barvy zelená
metalíza, vždy po dobu šesti měsíců a to v období od 1. 7. do 31. 12., vždy počínaje
dnem 1. 7.
běžného kalendářního roku“ (výrok I.), že "žalovaná je oprávněna užívat osobní vůz
zn. VW Polo 1,4,
barvy zelená metalíza, vždy po dobu šesti měsíců a to v období od 1. 1. do 30. 6.,
vždy počínaje
dnem 1. 1. běžného kalendářního roku (výrok II.),“ a že "účastníci jsou povinni předat
si vůz vždy
poslední den v měsíci před bydlištěm žalobce současně s klíči a veškerými doklady
potřebnými pro
provoz vozidla (výrok III.).“ Dále rozhodl o nákladech řízení.
Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků byl
30 Cdo 2873/2005
K rodičovské zodpovědnosti
Právní věta
1. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je zejména dlouhodobé
neplnění rodičovských práv a povinností (rodičovské zodpovědnosti), trvalé ponechání dítěte ve
výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné
výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní
postih pro zanedbávání povinné výživy apod.
2. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je i případ, že rodič o
dítě po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky, nad rámec běžného
výživného mu neposkytuje ničeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospěchu ve škole a
nepokusil se s nezletilým navázat kontakt.
3. Ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nestačí jen ojedinělé vybočení nebo
opomenutí rodičovské péče, ale zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti musí dosáhnout
takového stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte.
Předpokladem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je, že rodič neplní své povinnosti, ač by je
plnit mohl.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z
předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o
nezletilého D. G., zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřad městského obvodu P., syna
matky S. P., a otce Ing. J. S., o zbavení otce rodičovských práv a o úpravu styku otce s nezletilým,
vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 P
1010/92
(41 P a Nc
424/2004), o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2005,
č. j. 13 Co 69/2005 - 302, takto:
I. Dovolání se odmítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
O d ů v o d n ě n í :
Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 11. 2004, č. j.
0 P 1010/92 - 275
(41 P a Nc
424/2004), zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilému D. G., zamít
30 Cdo 2193/2005
Podílové spoluvlastnictví
Společné jmění manželů
Vklad do katastru nemovitostí
Byl-li návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle
smlouvy o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od jeho zániku, aniž bylo
vedeno řízení u soudu o jeho vypořádání, platí, že nemovitosti jsou v podílovém
spoluvlastnictví.
ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy
JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Ing. P. Š.,
zastoupeného advokátem, proti označenému žalovanému Katastrálnímu úřadu pro M. k., k. p. F. – M., za
účasti H. M., o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro M. k., K. p. ve F. – M. ze dne 27.
února 2004, č.j. V-731/2004-802, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 23 C 34/2004, o
dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2005, č.j. 1 Co
117/2004-42, takto:
I. Dovolání žalobce se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení.
Odůvodnění:
Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil rozhodnutí
Katastrálního úřadu pro M. k., K. p. ve F. – M. ze dne 27. února 2004, č.j. V-731/2004-802, tak, aby
byl povolen vklad vlastnického práva na základě dohody uzavřené mezi žalobcem a účastnicí H. M. dne
10. srpna 2000. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uzavřel se svou bývalou manželkou, účastnicí řízení
H. M., dne 10. srpna 2000 smlouvu upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných
majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a vyživovací povinnost mezi manžely. V
této smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že žalobce ze společného jmění manželů přebírá do svého
výlučného vlastnictví 1/6 obytného domu č.p. 2333 na pozemku parcela č. 1860/1 zastavěná plocha,
zapsaného v katastru nemovitostí pro katastrální území F. a obec F. – M. Po předložení uvedené
smlouvy bylo manželství účastníků pravomocně roz
20 Cdo 1691/2005
K vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte
Není důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí pro výživné podle § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ, vyjde-li po nařízení výkonu rozhodnutí najevo, že rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte podle § 5 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jímž byl podle § 256 OSŘ doložen přechod práva přiznaného exekučním titulem z dítěte na orgán, který příspěvek poskytl, není vykonatelné.
U S N E S E N Í
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města F. - M., proti povinné P. J., pro 3.150,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 28 E 339/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, takto:
Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení.
O d ů v o d n ě n í :
V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením téhož soudu ze dne 9. 4. 2001, č.j. 28 E 339/2001-4a). Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutím Okresního úřadu ve F. - M. ze dne 1. 9. 1998 přešel pravomocně přiznaný nárok na výživné na oprávněného; povinné vznikla tímto rozhodnutím povinnost plnit výživné nikoli osobě z rozsudku oprávněné, ale orgánu, který příspěvek poskytl. V řízení o poskytnutí příspěvku bylo tedy jednáno i o jejích povinnostech, a proto byla účastnicí tohoto řízení a rozhodnutí jí mělo být doručeno. Jelikož se tak nestalo, není toto rozhodnutí vykonatelné a výkon rozhodnutí byl proto podle § 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1
IV. ÚS 738/05
Stěžovatel musí uvést, jaká základní práva nebo svobody byla v jeho
případě porušena,
který orgán veřejné moci tak učinil a v čem konkrétně ono porušení základního práva
nebo svobody
spočívalo.
Chybí-li v odůvodnění ústavní stížnosti zcela ústavněprávní argumentace,
jde o zjevně
neopodstatněný návrh.
Česká republika
USNESENÍ
Ústavního soudu
Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedy senátu Miloslava Výborného,
soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Michaely Židlické v řízení o návrhu-ústavní
stížnosti
stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, J. V. Sládka
1363/2, Teplice,
proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2005 č. j.
17 P 121/2002-164
a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2005 č. j.
8 Co
1680/2005-188, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu
v Českých
Budějovicích jako účastníků řízení a R. Š., zastoupené JUDr. Hanou Bayerovou, advokátkou,
Jeremiášova 18, České Budějovice, a nezletilého P. Š., takto:
Návrh se odmítá.
Odůvodnění:
Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž bylo stanoveno,
že výživné,
které je stěžovatel jakožto otec povinen přispívat nezletilému P. Š. v částce 1200,-
Kč měsíčně, se
za dobu od 1. ledna 2005 do 31. srpna 2005 snižuje na částku 1000,- Kč měsíčně a
od 1. září 2005 se
výživné zvyšuje na částku 1200,- Kč měsíčně. Tyto rozsudky byly vydány v řízení zahájeném
na návrh
stěžovatele, v němž se domáhal snížení vyživovací povinnosti z částky 1200,- Kč měsíčně
na 300,- Kč
měsíčně od 1. ledna 2005, neboť od 30. ledna 2005 vykonává nepodmíněný trest odnětí
svobody ve
Věznici Všehrdy, takže není v jeho možnostech nadále platit výživné v dosavadní výši.
Soudy obou stupňů napadenými rozsudky návrhu stěžovatele na snížení výživného
zjednodušeně řečeno
nevyhověly s odůvodněním, že při hodnocení majetkových možností a schopností otce
je třeba vycházet
z fiktivního pří
26 Cdo 1544/2005
K právu rozvedeného manžela na bytovou náhradu
I. Manžel, který za trvání manželství užívá byt v domě, jehož vlastníkem je druhý z
manželů, odvozuje své právo v tomto bytě bydlet od existujícího rodinněprávního vztahu, neboť obsah
tohoto vztahu je kromě jiného tvořen povinností manželů žít spolu
(§ 18 zákona č.
94/1963 Sb., o rodině) i vzájemnou vyživovací
povinností manželů (§ 91 zákona o rodině).
Na tomto základě má manžel - nevlastník právo bydlet se svým manželem v bytě nacházejícím se v domě
ve vlastnictví druhého manžela a druhý manžel (vlastník) má povinnost mu toto bydlení (užívání bytu)
umožnit. Rozvodem manželství uvedený právní důvod bydlení zaniká a manžel (vlastník) se může domáhat
vyklizení bytu podle § 126 odst. 1 obč.
zák.
II. Nárok na bytovou náhradu rozvedeného manžela, kterému rozvodem manželství zanikl
právní důvod užívání bytu ve vlastnictví druhého manžela, a který je proto povinen byt vyklidit,
musí být posouzen analogicky (§ 853 obč.
zák.) podle § 713 odst. 1 obč. zák., jenž
upravuje nárok na bytovou náhradu rozvedeného manžela, jehož právní důvod užívání bytu byl - stejně
jako v případě manžela užívajícího byt v domě ve vlastnictví druhého z manželů - za trvání
manželství odvozen od existence manželství a jemuž rozvodem tento právní důvod bydlení
zanikl.
III. Rozvedený manžel, který i po zániku manželství rozvodem zůstal bydlet v domě ve
vlastnictví druhého z manželů, není zásadně povinen vyklidit byt bez zajištění bytové náhrady (i v
těchto případech je však třeba na základě konkrétních skutkových zjištění v dané věci zabývat se
tím, zda zde není důvod pro odepření bytové náhrady postupem podle
§ 3 odst. 1 obč. zák., tedy odepřením
výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy). Pokud jde o druh (kvalitu) bytové náhrady, je nutno nárok
rozvedeného manžela - nevlastníka na bytovou náhradu posoudit analogicky podle
§ 712 odst. 3 věty druhé obč.
zák.
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z