Judikáty

Právo na soudní a jinou právní ochranu I. ÚS 527/06 Ústavní soud poukazuje zejména na ust. § 85 odst. 2 věta před středníkem zákona o rodině, dle kterého oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů. Vyživovací povinnost k dítěti tedy mají oba rodiče, byť nikoli stejným dílem. Současně platí, že dle ust. § 85 odst. 2 věta za středníkem zákona o rodině má dítě právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Jestliže tedy takové právo existuje, pak již jen z tohoto důvodu by měl soud životní úroveň rodičů při určování výše výživného pro nezletilé děti – z úřední povinnosti – zjišťovat (srov. též II. ÚS 519/04). V předmětné věci šlo dle § 81 odst. 1 o. s. ř. o věc, v níž může soud zahájit řízení i bez návrhu (návrh na snížení výše výživného pro nezletilé děti stěžovatele); byly tak naplněny podmínky uplatnění zásady vyhledávací v řízení před civilním soudem, tedy k realizaci povinnosti soudu z vlastní iniciativy, tj. i mimo rámec návrhů účastníků, vyhledat a provést důkazy potřebné k náležitému zjištění skutkového stavu. Jakkoli se nejedná o osobu povinnou k poskytování výživného dle zákona o rodině, je zřejmé – z obecného pohledu - že pokud by bylo prokázáno v neurčitém počtu případů stejného druhu, že přítel rodiče s ním žije ve společné domácnosti a podílí se na uspokojování potřeb rodiny, mohla by taková blíže specifikovaná částka nalézat odraz i v poměrech rodiče, kterému bylo nezletilé dítě svěřeno do výchovy, a tím i v poměrech nezletilého dítěte. Jedná se tedy o otázku životní úrovně rodiče a nezletilého dítěte, která je ze své podstaty založena na fakticitě, nikoli na „pouhé“ právní stránce, tj. na tom, zda se jedná či nejedná se o osobu dle zákona o rodině k vyživovací povinnosti povinnou; podíl např. druha na uspokojování potřeb rodiny se na životní úrovni člena rodiny projeví fakticky vždy (rozdíl je jen v míře); nepřihlížet k tomu by bylo v rozporu s reálným dějem, konstruováním fikce (což by mohlo vést

Ochrana soukromého a rodinného života Ochrana rodičovství a rodiny II. ÚS 568/06 Jak uvedeno shora, stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala porušení čl. 32 odst. 1 Listiny, podle kterého jsou rodičovství a rodina pod ochranou zákona a který zaručuje zvláštní ochranu dětí a mladistvých. Toto ustanovení je ze své podstaty ustanovením představujícím institucionální garanci a zavazujícím tak zákonodárce specificky chránit instituty rodičovství a rodiny. Toto ustanovení nelze považovat za ustanovení obsahující základní právo. To ostatně vyplývá i ze skutečnosti, že toto ustanovení je podřazeno výhradě zákona; podle ust. čl. 41 Listiny se jej totiž lze dovolávat jen v mezích zákonů, které toto ustanovení provádějí. Navíc systematicky je toto ustanovení řazeno do kategorie práv sociálních, která jsou považována spíše za součást ústavního soft law (srov. např. nález ve věci sp. zn. IV. ÚS 8/05, in Ústavní soud ČR: Sbírka nálezů a usnesení, sv. 37, nález č. 112, str. 453; nebo sp. zn. IV. ÚS 113/05, dosud nepublikován, dostupný v el. verzi na www.judikatura.cz), na rozdíl od klasických práv základních (tzv. core rights). Jak ustanovení čl. 10 odst. 2 Listiny, tak ustanovení čl. 8 Úmluvy hovoří v obecné rovině o ochraně rodinného života, resp. respektu k rodinnému životu, aniž by však v právních pojmech vymezovaly, co rozumí pojmem rodinný život. Při interpretaci těchto ustanovení je proto třeba vycházet z faktu, že rodina představuje primárně biologickou vazbu, pak sociální institut, který je teprve následně anticipován právní úpravou. Při výkladu těchto pojmů je proto třeba zohledňovat biologickou vazbu a pak i sociální realitu rodiny a rodinného života, která ovšem v posledním století prošla zásadními proměnami. Rodina představuje společenství blízkých osob, mezi nimiž existují úzké vazby příbuzenské, psychosociální, emoční, ekonomické a další. Ačkoliv tedy v rovině sociální reality je

Důchodové pojištění: péče nahrazující péči rodičů k § 20 a § 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění zákonů č. 134/1997 Sb., č. 436/2004 Sb. a č. 562/2004 Sb. k § 63 a § 69 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině Podmínka výchovy dítěte pro nárok ženy na starobní důchod (§ 32 odst. 4 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění) je splněna rovněž v případě, kdy žena osobně pečovala o dítě po stanovenou dobu (in concreto pět let) v případě, že jí bylo dítě svěřeno nejdříve do předadopční péče vyžadované § 69 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (§ 20 odst. 2 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), a poté osvojeno postupem podle § 63 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině (§ 20 odst. 1 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění), a to i za situace, že se tak stalo podle předpisů účinných před 1. 1. 1996. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. 1. 2007, čj. 6 Ads 34/2006-49) Prejudikatura: srov. č. 410/2004 Sb. NSS a č. 797/2006 Sb. NSS. Věc: Blanka Š. proti České správě sociálního zabezpečení o starobní důchod, o kasační stížnosti žalované. Žalovaná rozhodla rozhodnutími ze dne 13. 1. 2005 o žádosti žalobkyně o přiznání starobního důchodu dle § 29 zákona o důchodovém pojištění tak, že žalobkyni náleží starobní důchod od 1. 9. 2003. Přitom žalovaná zohlednila skutečnost, že žalobkyně pečovala o osvojené dítě, a to po dobu od právní moci rozsudku o osvojení do dosažení zletilosti dítěte. Tato doba nedosáhla zákonem požadované doby pěti let, proto žalovaná posuzovala důchodový věk žalobkyně jako bezdětné. Proti rozhodnutí žalované podala žalobkyně žalobu. Krajský soud v Ostravě dne 16. 12. 2005 rozhodnutí žalované zrušil, protože zjistil ze spisu vedeného soudem ve věci osvojení, že žalobkyně převzala dítě do předadopční péče dne 9. 2. 1985, posléze ho osvojila (rozsudek nabyl právní moci dne 11. 10. 1985) a osvojený syn dosáhl zletilosti dne 13. 2. 1990. Do doby péče o dítě je třeba započítat i dobu,

Ochrana rodičovství a rodiny Ochrana dětí a mladistvých III. ÚS 438/05 Z pozitivního závazku státu na poli ústavní garance a ochrany rodičovství a rodiny, resp. rodinného a soukromého života (čl. 32 Listiny základních práv a svobod a čl. 8 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod) vyplývá, že soudy jsou povinny svěřenými procesními prostředky vytvářet předpoklady pro narovnání narušených vztahů mezi rodiči a dětmi, včetně prostředků donucení, může-li takové opatření vést ke sledovanému cíli a je-li přiměřené. Jediným kritériem pro vyslovení zákazu styku rodiče s dítětem je aktuální nezbytnost takového opatření a zájem dítěte, z něhož tato nezbytnost vyplývá. Rozhodnutí soudu o zákazu styku nelze pojímat jako konečné odklizení nepříjemného sporu. Intenzita zásahu do základního práva podle čl. 32 odst. 4 Listiny a čl. 8 odst. 1 Úmluvy, jakou představuje právě zákaz styku rodiče s dítětem, velí, aby soudy a státní orgány nečekaly pasivně, až dítě dosáhne formální zletilosti a předmět řízení odpadne, popř. až se samovolně či jinak změní poměry a jedna ze zúčastněných stran se na soud znovu obrátí s formálně procesním návrhem na úpravu styku. Zákaz styku rodiče s dítětem autoritativně vyslovený soudem, zejména nezneužil-li rodič své rodičovské zodpovědnosti, je opatřením časově omezeným. Orgány sociálně právní ochrany a soudy, každý ve své působnosti, proto musí aktivně zkoumat, zda důvody tohoto opatření trvají, jinými slovy, zda se toto opatření postupem času a změnou okolností nestalo nepřiměřeným. Podle § 163 odst. 3 občanského soudního řádu má rodič (stěžovatel) právo kdykoli podat návrh na zahájení nového řízení o úpravě styku se svým dítětem, změní-li se poměry. Může tak kdykoli svým návrhem zahájit nalézací řízení, v němž má k dispozici celou plejádu procesních prostředků na ochranu svých práv; nalézací soud pak bude moci zhodnotit aktuální situaci, na rozdíl od Ústavního soudu, který se na základě ústavní stížnosti zabývá soudním rozhodnutím vydaný

Osvojení Příbuzenský vztah osvojence a osvojitele Dítě nemůže být osvojeno svým prarodičem. Rozsudek Nejvyššího souduze dne 7. 12. 2006, sp. zn. 30 Cdo 2787/2005 Z odůvodnění: Okresní soud rozsudkem ze dne 2. prosince 2004, čj. 10 Nc 687/2004-27, zamítl návrh prarodičů manželů V. na nezrušitelné osvojení nezletilé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování shledal, že zákonné podmínky pro vyslovení navrhovaného nezrušitelného osvojení nezletilé ve smyslu ustanovení § 63 a násl. zákona o rodině nejsou splněny. Brání tomu zejména skutečnost, že mezi navrhovateli jako prarodiči nezletilé a nezletilou je blízký příbuzenský vztah. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. V důsledku toho by došlo k takové záměně existujících příbuzenských vztahů, že navrhovatelé by se do budoucna stali rodiči nezletilé a logicky by se poté matka nezletilé zároveň stala její sestrou. Z tohoto důvodu je vyloučeno, aby prarodiče osvojili svoji vnučku. Návrh prarodičů je tedy v rozporu se samotnými principy institutu osvojení, nelze mu vyhovět, a byl proto soudem zamítnut. Krajský soud k odvolání prarodičů rozsudek soudu prvního stupně rozsudkem v záhlaví označeným potvrdil a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů odvolacího řízení. Ztotožnil se zcela se správnými skutkovými i právními závěry soudu prvního stupně, na něž pro stručnost odkázal. Proti tomuto rozsudku podali navrhovatelé dovolání, jehož přípustnost dovozují z ustanovení § 237 odst. 1 písm. c) o. s. ř. Soudům obou stupňů vytýkají, že celou věc posoudily zcela nesprávně. Zákon o rodině v žádném ustanovení nezmiňuje příbuzenský vztah jako překážku osvojení. Fakt, že osvojením vzniká mezi osvojitelem a osvojencem vztah jako mezi rodiči a dětmi, není dítěti na škodu. Dojde pouze k transformaci

30 Cdo 2787/2006 K osvojení mezi blízkými příbuznými Osvojení brání blízký příbuzenský vztah mezi osvojitelem a osvojencem; to platí i pro vztah prarodičů a vnuků. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci nezletilé B. R., zastoupené Městským úřadem v T. jako opatrovníkem, dcery K. R., nyní neznámého pobytu, zastoupené E. C., pracovnicí Okresního soudu v Třebíči jako opatrovníkem pro řízení, a R. R., za účasti navrhovatelů manželů H., a B., V., obou zastoupených advokátem, o nezrušitelné osvojení, vedené u Okresního soudu v Třebíči pod sp. zn. 10 Nc 687/2004, o dovolání navrhovatelů proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 28. dubna 2005, č.j. 16 Co 89/2005-44, takto: I. Dovolání navrhovatelů se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Třebíči rozsudkem ze dne 2. prosince 2004, č.j. 10 Nc 687/2004-27, zamítl návrh prarodičů manželů V. na nezrušitelné osvojení nezletilé a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Po provedeném dokazování shledal, že zákonné podmínky pro vyslovení navrhovaného nezrušitelného osvojení nezletilé ve smyslu ustanovení §§ 63 a násl. zákona o rodině nejsou splněny. Brání tomu zejména skutečnost, že mezi navrhovateli jako prarodiči nezletilé a nezletilou je blízký příbuzenský vztah. Má-li být osvojením založen takový vztah mezi osvojitelem a osvojencem, jaký je mezi rodiči a dětmi, nemohou být uvedené osoby v takovém příbuzenském poměru, který by byl v rozporu se vztahem založeným osvojením. V důsledku toho by došlo k takové záměně existujících příbuzenských vztahů, že navrhovatelé by se do budoucna stali rodiči nezletilé a logicky by se poté matka nezletilé zároveň stala její sestrou. Z tohoto důvodu je vyloučeno, aby prarodiče osvojili svoji vnučku. Návrh prarodičů je tedy

Č. 52 Uložení dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, ve znění pozdějších předpisů, dítěti mladšímu patnácti let, které se dopustilo činu jinak trestného, nebrání skutečnost, že v době rozhodování soudu pro mládež o tomto opatření se dítě již nachází ve výkonu ústavní výchovy nařízené podle § 46 odst. 1 zákona o rodině. Současný výkon ústavní výchovy a dohledu probačního úředníka tedy obecně nelze vyloučit (srov. přiměřeně rozhodnutí č. 3/2007 Sb. rozh. tr.). Závěr, zda v konkrétním případě bude nutno uložit dohled probačního úředníka i dítěti mladšímu patnácti let, které se již nachází v ústavní výchově, a že je tedy namístě souběžné působení obou těchto institutů, ovšem musí vycházet ze zjištění, zda uložení dohledu probačního úředníka je potřebné z hlediska naplnění účelu zákona o soudnictví ve věcech mládeže. (Usnesení Nejvyššího soudu ze dne 8.11.2006, sp. zn. 8 Tdo 1262/2006) Nejvyšší soud České republiky jako soud pro mládež v právní věci nezl. M. M., zastoupeného opatrovníkem Mgr. V. R., advokátem, AK B., zrušil usnesení Krajského soudu v Brně, soudu pro mládež, ze dne 23.5.2006, sp. z. 4 Rodo 6/2006, a rozsudek Okresního soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, ze dne 20.2.2006, sp. zn. 3 Rod 31/2005, a věc vrátil Okresním soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, k dalšímu řízení. Z odůvodnění: Okresní státní zastupitelství v Hodoníně podalo dne 18.11.2005 k Okresnímu soudu v Hodoníně, soudu pro mládež, v právní věci dítěte mladšího patnácti let (dále též jen „nezletilý“) M. M. návrh na uložení opatření podle § 90 odst. 1 zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže, a to dohledu probačního úředníka podle § 93 odst. 1 písm. a) zák. č. 218/2003 Sb., o soudnictví ve věcech mládeže. Návrh odůvodnilo tím, že policejní orgán Okresního ředitelství Policie České republiky v Hodoníně, služby kriminální policie a vyšetřování, usnesením ze dne 4.11.2005 podle § 159a odst. 2 tr. ř. z důvodu pod

Právo na soudní a jinou právní ochranu Ochrana rodičovství a rodiny Ochrana dětí a mladistvých I. ÚS 618/05 Ústavní soud ve věcech péče o nezletilé poukazuje na nutnost použití takové interpretace účelu předběžného opatření v souladu s čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, jejíž výsledkem rozhodně nemůže být minimální míra ochrany základních práv jako určitého standardu. Jinými slovy, předběžné opatření upravující styk rodičů s dětmi musí být použito s ohledem na charakter a význam jím chráněného zájmu, kterým je umožnit i rodiči, který s dítětem trvale nežije, pravidelný a co nejširší kontakt, protože je to právě množství času, ve kterém je možno realizovat i neverbální výchovné působení rodiče, tzv. výchova přítomností či příkladem, která je, jak je obecně známo, tou nejúčinnější výchovnou metodou. Je nutno mít na zřeteli, že jakákoliv deformace vztahu rodič-dítě v důsledku odcizení, je v pozdější době jen těžko napravitelná. Rozhodnutí soudu, kterým byl odmítnut stěžovatelův návrh, požadující úpravu styku s nezletilým dítětem dalším předběžným opatřením pro období letních prázdnin, za situace, kdy nebylo možno očekávat v dohledné době dohodu rodičů ani rozhodnutí ve věci samé, nemůže být odůvodněno pouze odkazem na dříve vydané předběžné opatření, které navíc otcův kontakt s dítětem v období letní dovolené vůbec neupravovalo. K tomu, aby nedošlo k zásahu do výkonu rodičovských práv a práva na spravedlivý proces zaručených Listinou základních práv a svobod a Úmluvou o ochraně lidských práv a základních svobod, musí být rozhodnutí soudu založeno na skutečnostech majících oporu ve skutkovém stavu a důkazech obsažených ve spise a musí být řádně a přesvědčivě odůvodněno. Ústavní soud rozhodl dnešního dne bez ústního jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti J. S., zastoupeného Mgr. M. Ch., advokátem, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 22. 8. 2005, sp. zn. 37 Co 319/2005 ve spojení s usnesením Městského sou

Ochrana rodičovství a rodiny Hmotné zabezpečení dětí IV. ÚS 246/06 Lze tedy připustit, že rozhodnutí o svěření nezletilého dítěte do výchovy by mělo předcházet rozhodování o výši výživného; ze zákona o rodině však nevyplývá, že by okamžik stanovení počátku vyživovací povinnosti měl být závislý na právní moci takového rozhodnutí. Ústavní soud České republiky rozhodl v senátu ve věci ústavní stížnosti L. K., zastoupeného JUDr. H. H., advokátkou, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 13 Co 794/2005, za účasti Krajského soudu v Ostravě jako účastníka řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 13 Co 794/2005, bylo porušeno základní právo na ochranu rodičovské výchovy a péče garantované čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a základní právo na soudní a jinou právní ochranu garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. II. Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 1. 2006, sp.zn. 13 Co 794/2005, se ruší. Odůvodnění I. Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě s tvrzením, že jím byla porušena jeho základní práva plynoucí z čl. 32 odst. 4 a z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen „Listina“). Napadeným rozsudkem byl změněn rozsudek Okresního soudu v Opavě ze dne 24. 8. 2005, č.j. P 542/96-148, mimo jiné v tom směru, že matka je povinna s účinností od 29. 4. 2005 platit na výživu nezl. J. částku 600,- měsíčně každého prvního dne v měsíci předem k rukám otce (stěžovatele). Dlužné výživné pro nezl. J. za dobu od 29. 4. 2005 do 31. 1. 2006 ve výši 3.440,- Kč je matka povinna zaplatit k rukám otce do 30 dnů od doručení tohoto rozsudku. Okresní soud v Opavě výše citovaným rozsudkem rozhodl, že matka je povinna platit s účinností od 2. 2. 2004 na výživu nezl. J. částku 800,- Kč měsíčně vždy do každého prvého dne v měsíci přede

Právo na soudní a jinou právní ochranu II. ÚS 171/06 Důvody pro ustanovení opatrovníka účastníkovi řízení z toho důvodu, že jeho pobyt není znám nejsou dány, pokud soud nevyčerpal všechny možnosti zjištění jeho pobytu. Nepřítomnému účastníkovi musí být zajištěna ochrana jeho zájmů i základních práv. Pokud jsou dány důvody pro ustanovení opatrovníka, je třeba vhodnou osobu hledat v okruhu osob blízkých zastoupeného, případně těch, jež jsou schopny skutečně reprezentovat jeho zájmy. Ústavní soud rozhodl v senátu o ústavní stížnosti Ing. P. Z., zastoupeného Mgr. Z. H., advokátem, směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č. j. 19 Co 558/2005-50, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č. j. 25 P 35/2004-43, a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j. 41 Nc 32/2003-30, spojené s návrhem na odklad vykonatelnosti rozhodnutí, za účasti Městského soudu v Praze, a 2) Obvodního soudu pro Prahu 10, jako účastníků řízení, a J. Z., bytem Štěchovická 1906/15, Praha, jako vedlejší účastnice řízení, takto: Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 12. prosince 2005, č. j. 19 Co 558/2005-50, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č. j. 25 P 35/2004-43, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j. 41 Nc 32/2003-30, se zrušují. Odůvodnění Ústavní stížností podanou k poštovní přepravě dne 22. března 2006 se stěžovatel domáhá zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 4. března 2004, č. j. 41 Nc 32/2003-30, kterým bylo zvýšeno výživné, které je stěžovatel povinen přispívat nezletilé A. Z. s účinností od 1. září 2000 z částky 2.500 Kč měsíčně na částku 6.500 Kč měsíčně, a s účinností od 1. března 2004 na částku 7.000 Kč měsíčně, a bylo rozhodnuto o nedoplatku na výživném za dobu od 1. září 2000 do 29. února 2004 ve výši 168.000 Kč, usnesení Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 21. září 2005, č. j. 25 P 35/2004-43, kterým bylo odvolání stěžovatele odmítnuto, a

Právo na soudní a jinou právní ochranu I. ÚS 299/06 Ústavní soud již judikoval (viz nález sp.zn. III. ÚS 511/05, www.judikatura.cz), že podle ustanovení § 85 odst. 2, 3 zákona o rodině oba rodiče přispívají na výživu svých dětí podle svých schopností, možností a majetkových poměrů; dítě má právo se podílet na životní úrovni svých rodičů. Při určení rozsahu vyživovací povinnosti přihlíží soud k tomu, který z rodičů a v jaké míře o dítě osobně pečuje. Při posouzení majetkových poměrů rodičů je přitom vždy nutné přihlédnout nejen k fakticky dosahovaným příjmům rodiče, ale i k celkové hodnotě jeho movitého a nemovitého majetku a způsobu života, resp. k životní úrovni. Při rozhodování soudu podle ustanovení § 96 odst. 1 zákona o rodině je soud povinen obstarat a posoudit všechny relevantní podklady pro správné určení výše výživného. Otázka posouzení návrhu na určení výživného pro nezletilé děti je věcí volné úvahy soudu odvislé od posouzení možností a schopností osoby k výživě povinné a odůvodněných potřeb osoby oprávněné. Jedná se o úpravu zakotvenou v ustanoveních § 85 a § 96 odst. 1 zákona o rodině. Soud je v rámci tohoto řízení povinen z moci úřední objasnit skutkový stav věci. Ke splnění této povinnosti vyplývající z ustanovení § 120 o.s.ř. potřebuje shromáždit potřebné důkazy. Mezi nimi mají významnou roli listinné důkazy dokumentující výdělkové možnosti a schopnosti osoby k výživě povinné (viz usnesení sp.zn. I.ÚS 51/97, www.judikatura.cz). Ústavní soud rozhodl v senátě o ústavní stížnosti M. H., zastoupeného JUDr. T. Ch., advokátem, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2006, sp.zn. 15 Co 51/2006, 15 Co 52/2006, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28.2.2006, sp.zn. 15 Co 51/2006, 15 Co 52/2006, se zrušuje. Odůvodnění I. Ústavní stížností se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí. Opírá ji o následující důvody: Rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 12.7.2005, sp.zn. 10 Nc 632/2001, bylo rozhodnuto, že nezletilá L.

22 Cdo 1374/2005 Soud může upravit užívání věci ve společném jmění manželů tak, že ji bude užívat výlučně jeden z manželů, i tehdy, když druhý manžel jinou společnou věc sloužící stejnému účelu bez souhlasu manžela prodá a pro svoje potřeby používá věc téhož druhu, náležející osobě, se kterou sdílí společnou domácnost. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Rezkové a soudců JUDr. Františka Baláka a JUDr. Jiřího Spáčila, CSc., ve věci žalobce J. B., zastoupeného advokátem, proti žalované V. B., zastoupené advokátkou, o úpravu užívání automobilu, vedené u Okresního soudu v Trutnově pod sp. zn. 6 C 168/2003, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. března 2005, č. j. 26 Co 590/2004-131, ve znění opravného usnesení ze dne 24. března 2005, č. j. 26 Co 590/2004-135, takto: I. Dovolání se zamítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradu nákladů dovolacího řízení částku 2 325,- Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám JUDr. Z. V. Odůvodnění: Žalobce se domáhal úpravy užívání osobního automobilu, náležejícího do společného jmění účastníků jako manželů. Okresní soud v Trutnově (dále "soud prvního stupně“) rozsudkem ze dne 27. října 2004, č. j. 6 C 168/2003-70, rozhodl, že "žalobce je oprávněn užívat osobní vůz zn. VW Polo 1,4, barvy zelená metalíza, vždy po dobu šesti měsíců a to v období od 1. 7. do 31. 12., vždy počínaje dnem 1. 7. běžného kalendářního roku“ (výrok I.), že "žalovaná je oprávněna užívat osobní vůz zn. VW Polo 1,4, barvy zelená metalíza, vždy po dobu šesti měsíců a to v období od 1. 1. do 30. 6., vždy počínaje dnem 1. 1. běžného kalendářního roku (výrok II.),“ a že "účastníci jsou povinni předat si vůz vždy poslední den v měsíci před bydlištěm žalobce současně s klíči a veškerými doklady potřebnými pro provoz vozidla (výrok III.).“ Dále rozhodl o nákladech řízení. Soud prvního stupně vyšel ze zjištění, že manželství účastníků byl

30 Cdo 2873/2005 K rodičovské zodpovědnosti Právní věta 1. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je zejména dlouhodobé neplnění rodičovských práv a povinností (rodičovské zodpovědnosti), trvalé ponechání dítěte ve výchovném zařízení spojené s nezájmem o toto dítě a s neprojevením snahy převzít je do rodinné výchovy, nemorální způsob života rodičů, soustavné neplnění vyživovací povinnosti k dítěti, trestní postih pro zanedbávání povinné výživy apod. 2. Závažným zanedbáváním rodičovských povinností je i případ, že rodič o dítě po dlouhou dobu neprojevil jakýkoliv zájem, neposílá mu žádné dárky, nad rámec běžného výživného mu neposkytuje ničeho, neinformoval se o jeho zdravotním stavu ani prospěchu ve škole a nepokusil se s nezletilým navázat kontakt. 3. Ke zbavení rodičovské zodpovědnosti nestačí jen ojedinělé vybočení nebo opomenutí rodičovské péče, ale zneužívání či zanedbávání rodičovské zodpovědnosti musí dosáhnout takového stupně, že zbavení rodičovské zodpovědnosti je jediným účinným prostředkem ochrany dítěte. Předpokladem pro zbavení rodičovské zodpovědnosti je, že rodič neplní své povinnosti, ač by je plnit mohl. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Olgy Puškinové a soudců JUDr. Karla Podolky a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci péče o nezletilého D. G., zastoupeného opatrovníkem Statutárním městem O. - Úřad městského obvodu P., syna matky S. P., a otce Ing. J. S., o zbavení otce rodičovských práv a o úpravu styku otce s nezletilým, vedené u Okresního soudu v Ostravě pod sp. zn. 0 P 1010/92 (41 P a Nc 424/2004), o dovolání otce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 23. května 2005, č. j. 13 Co 69/2005 - 302, takto: I. Dovolání se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. O d ů v o d n ě n í : Okresní soud v Ostravě rozsudkem ze dne 22. 11. 2004, č. j. 0 P 1010/92 - 275 (41 P a Nc 424/2004), zbavil otce rodičovské zodpovědnosti k nezletilému D. G., zamít

30 Cdo 2193/2005 Podílové spoluvlastnictví Společné jmění manželů Vklad do katastru nemovitostí Byl-li návrh na vklad vlastnického práva do katastru nemovitostí podle smlouvy o vypořádání společného jmění manželů podán po uplynutí tří let od jeho zániku, aniž bylo vedeno řízení u soudu o jeho vypořádání, platí, že nemovitosti jsou v podílovém spoluvlastnictví. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Podolky a soudců JUDr. Olgy Puškinové a JUDr. Pavla Pavlíka ve věci žalobce Ing. P. Š., zastoupeného advokátem, proti označenému žalovanému Katastrálnímu úřadu pro M. k., k. p. F. – M., za účasti H. M., o žalobě proti rozhodnutí Katastrálního úřadu pro M. k., K. p. ve F. – M. ze dne 27. února 2004, č.j. V-731/2004-802, vedené u Krajského soudu v Ostravě, pod sp. zn. 23 C 34/2004, o dovolání žalobce proti rozsudku Vrchního soudu v Olomouci ze dne 27. dubna 2005, č.j. 1 Co 117/2004-42, takto: I. Dovolání žalobce se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Žalobce se domáhal vydání rozsudku, kterým by soud nahradil rozhodnutí Katastrálního úřadu pro M. k., K. p. ve F. – M. ze dne 27. února 2004, č.j. V-731/2004-802, tak, aby byl povolen vklad vlastnického práva na základě dohody uzavřené mezi žalobcem a účastnicí H. M. dne 10. srpna 2000. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že uzavřel se svou bývalou manželkou, účastnicí řízení H. M., dne 10. srpna 2000 smlouvu upravující pro dobu po rozvodu manželství vypořádání vzájemných majetkových vztahů, práva a povinnosti společného bydlení a vyživovací povinnost mezi manžely. V této smlouvě bylo mimo jiné ujednáno, že žalobce ze společného jmění manželů přebírá do svého výlučného vlastnictví 1/6 obytného domu č.p. 2333 na pozemku parcela č. 1860/1 zastavěná plocha, zapsaného v katastru nemovitostí pro katastrální území F. a obec F. – M. Po předložení uvedené smlouvy bylo manželství účastníků pravomocně roz

20 Cdo 1691/2005 K vykonatelnosti rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte Není důvodem k zastavení výkonu rozhodnutí pro výživné podle § 268 odst. 1 písm. a) OSŘ, vyjde-li po nařízení výkonu rozhodnutí najevo, že rozhodnutí o poskytnutí příspěvku na výživu dítěte podle § 5 zákona č. 482/1991 Sb., o sociální potřebnosti, jímž byl podle § 256 OSŘ doložen přechod práva přiznaného exekučním titulem z dítěte na orgán, který příspěvek poskytl, není vykonatelné. U S N E S E N Í Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Vladimíra Mikuška a soudců JUDr. Miroslavy Jirmanové a JUDr. Pavla Krbka ve věci výkonu rozhodnutí oprávněného města F. - M., proti povinné P. J., pro 3.150,- Kč, prodejem movitých věcí, vedené u Okresního soudu ve Frýdku - Místku pod sp. zn. 28 E 339/2001, o dovolání oprávněného proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, takto: Usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 28. 1. 2005, č.j. 9 Co 1711/2004-41, a usnesení Okresního soudu ve Frýdku - Místku ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, se zrušují a věc se vrací soudu prvního stupně k dalšímu řízení. O d ů v o d n ě n í : V záhlaví označeným rozhodnutím potvrdil krajský soud usnesení ze dne 30. 8. 2004, č.j. 28 E 339/2001-31, jímž Okresní soud ve Frýdku - Místku zastavil výkon rozhodnutí (nařízený usnesením téhož soudu ze dne 9. 4. 2001, č.j. 28 E 339/2001-4a). Odvolací soud dospěl k závěru, že rozhodnutím Okresního úřadu ve F. - M. ze dne 1. 9. 1998 přešel pravomocně přiznaný nárok na výživné na oprávněného; povinné vznikla tímto rozhodnutím povinnost plnit výživné nikoli osobě z rozsudku oprávněné, ale orgánu, který příspěvek poskytl. V řízení o poskytnutí příspěvku bylo tedy jednáno i o jejích povinnostech, a proto byla účastnicí tohoto řízení a rozhodnutí jí mělo být doručeno. Jelikož se tak nestalo, není toto rozhodnutí vykonatelné a výkon rozhodnutí byl proto podle § 268 odst. 1 písm. a/ zákona č. 99/1

IV. ÚS 738/05 Stěžovatel musí uvést, jaká základní práva nebo svobody byla v jeho případě porušena, který orgán veřejné moci tak učinil a v čem konkrétně ono porušení základního práva nebo svobody spočívalo. Chybí-li v odůvodnění ústavní stížnosti zcela ústavněprávní argumentace, jde o zjevně neopodstatněný návrh. Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu ve složení z předsedy senátu Miloslava Výborného, soudce zpravodaje Pavla Rychetského a soudkyně Michaely Židlické v řízení o návrhu-ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., zastoupeného JUDr. Helenou Tukinskou, advokátkou, J. V. Sládka 1363/2, Teplice, proti rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 27. dubna 2005 č. j. 17 P 121/2002-164 a proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 1. září 2005 č. j. 8 Co 1680/2005-188, za účasti Okresního soudu v Českých Budějovicích a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení a R. Š., zastoupené JUDr. Hanou Bayerovou, advokátkou, Jeremiášova 18, České Budějovice, a nezletilého P. Š., takto: Návrh se odmítá. Odůvodnění: Stěžovatel se domáhal zrušení v záhlaví uvedených rozsudků, jimiž bylo stanoveno, že výživné, které je stěžovatel jakožto otec povinen přispívat nezletilému P. Š. v částce 1200,- Kč měsíčně, se za dobu od 1. ledna 2005 do 31. srpna 2005 snižuje na částku 1000,- Kč měsíčně a od 1. září 2005 se výživné zvyšuje na částku 1200,- Kč měsíčně. Tyto rozsudky byly vydány v řízení zahájeném na návrh stěžovatele, v němž se domáhal snížení vyživovací povinnosti z částky 1200,- Kč měsíčně na 300,- Kč měsíčně od 1. ledna 2005, neboť od 30. ledna 2005 vykonává nepodmíněný trest odnětí svobody ve Věznici Všehrdy, takže není v jeho možnostech nadále platit výživné v dosavadní výši. Soudy obou stupňů napadenými rozsudky návrhu stěžovatele na snížení výživného zjednodušeně řečeno nevyhověly s odůvodněním, že při hodnocení majetkových možností a schopností otce je třeba vycházet z fiktivního pří

26 Cdo 1544/2005 K právu rozvedeného manžela na bytovou náhradu I. Manžel, který za trvání manželství užívá byt v domě, jehož vlastníkem je druhý z manželů, odvozuje své právo v tomto bytě bydlet od existujícího rodinněprávního vztahu, neboť obsah tohoto vztahu je kromě jiného tvořen povinností manželů žít spolu (§ 18 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině) i vzájemnou vyživovací povinností manželů (§ 91 zákona o rodině). Na tomto základě má manžel - nevlastník právo bydlet se svým manželem v bytě nacházejícím se v domě ve vlastnictví druhého manžela a druhý manžel (vlastník) má povinnost mu toto bydlení (užívání bytu) umožnit. Rozvodem manželství uvedený právní důvod bydlení zaniká a manžel (vlastník) se může domáhat vyklizení bytu podle § 126 odst. 1 obč. zák. II. Nárok na bytovou náhradu rozvedeného manžela, kterému rozvodem manželství zanikl právní důvod užívání bytu ve vlastnictví druhého manžela, a který je proto povinen byt vyklidit, musí být posouzen analogicky (§ 853 obč. zák.) podle § 713 odst. 1 obč. zák., jenž upravuje nárok na bytovou náhradu rozvedeného manžela, jehož právní důvod užívání bytu byl - stejně jako v případě manžela užívajícího byt v domě ve vlastnictví druhého z manželů - za trvání manželství odvozen od existence manželství a jemuž rozvodem tento právní důvod bydlení zanikl. III. Rozvedený manžel, který i po zániku manželství rozvodem zůstal bydlet v domě ve vlastnictví druhého z manželů, není zásadně povinen vyklidit byt bez zajištění bytové náhrady (i v těchto případech je však třeba na základě konkrétních skutkových zjištění v dané věci zabývat se tím, zda zde není důvod pro odepření bytové náhrady postupem podle § 3 odst. 1 obč. zák., tedy odepřením výkonu práva pro rozpor s dobrými mravy). Pokud jde o druh (kvalitu) bytové náhrady, je nutno nárok rozvedeného manžela - nevlastníka na bytovou náhradu posoudit analogicky podle § 712 odst. 3 věty druhé obč. zák. ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z