Judikáty

6 As 132/2024 – 32 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Veroniky Juřičkové, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Jiřiny Chmelové v právní věci žalobce: M. K. V., zastoupený JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 10. 2021, č. j. MSMT–24654/2021–1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 3. 4. 2024, č. j. 8 A 135/2021–96, takto:I. Kasační stížnost žalovaného se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Žalobce skládal dne 2. 9. 2021 opakovanou maturitní zkoušku z anglického jazyka a českého jazyka a literatury. Obě části zkoušky probíhaly formou didaktického testu, přičemž test z anglického jazyka probíhal dopoledne (od 9 hod.), test z českého jazyka a literatury odpoledne (13.45 až 15.35 hod.). V průběhu dopoledního testu z anglického jazyka byl žalobce přibližně v čase 9.15 hod. vyrušen stavebními pracemi uvnitř školy a dále během přestávky pohybem žáků na chodbě školy. V dopoledním testu z anglického jazyka žalobce uspěl, v odpoledním testu z českého jazyka však úspěšný nebyl. [2] Žalobce se následně obrátil na žalovaného s žádostí o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky z českého jazyka a literatury. Kromě jiného namítal rušivý hluk, k němuž došlo během testu z anglického jazyka (hluk z chodby školy způsobený vrtáním, prací stavebních strojů, sbíječky a později hluk žáků na chodbě během přestávky). Ve spojitosti s tím uvedl, že jeho nepříznivý zdravotní stav limituje délku soustředění a rezistenci vůči stresu. To se dle žalobce projevilo právě během maturitního dne, kdy byl nadměrným hlukem během t

21 Cdo 2964/2023-1670 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Marka Cigánka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobců a) D. V., a b) J. V., proti žalované Vyšší odborné škole a Střední zemědělské škole, Benešov, Mendelova 131, příspěvkové organizaci, se sídlem v Benešově, Mendelova č. 131, IČO 61664651, zastoupené Mgr. Richardem Vachouškem, advokátem se sídlem v Benešově, Masarykovo náměstí č. 225, o zaplacení doplatku platu s příslušenstvím, vedené u Okresního soudu v Benešově pod sp. zn. 6 C 90/2018, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 7. února 2023, č. j. 23 Co 119/2022-1608, takto: I. Dovolání žalované proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o potvrzení rozsudku Okresního soudu v Benešově ze dne 17. 3. 2022, č. j. 6 C 90/2018-1490, ve výrocích o náhradě nákladů řízení, a v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů odvolacího řízení, se odmítá; jinak se dovolání zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni a) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci b) na náhradě nákladů dovolacího řízení 300 Kč do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: 1. Právní předchůdce žalobců J. V. se žalobou podanou dne 29. 3. 2018 u Okresního soudu v Benešově (doplněnou dne 7. 7. 2018 a částečně vzatou zpět na jednání dne 23. 10. 2018) domáhal zaplacení doplatku platu ve výši 191 478 Kč s příslušenstvím za období od 1. 2. 2015 do 1. 3. 2018. Uvedl, že je na základě pracovní smlouvy ode dne 1. 9. 2012 zaměstnancem žalované jako učitel všeobecně vzdělávacích předmětů, od 1. 6. 2013 zastává funkci metodika ICT, na 1 pracovní úvazek (40 hodin týdně) a že je mu poskytován plat v nižší výši, než na jaký mu vznikl

21 Cdo 2877/2023-478 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce R. T., zastoupeného Mgr. Martinou Pešákovou, advokátkou se sídlem v Šumperku, Kozinova č. 21/2, proti žalované Základní škole a gymnáziu města Konice, příspěvkové organizaci se sídlem v Konici, Tyršova č. 609, IČO 47918594, zastoupené Mgr. Miroslavem Burgetem, advokátem se sídlem v Prostějově, Aloise Krále č. 2640/10, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Prostějově pod sp. zn. 5 C 285/2015, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. února 2023, č. j. 49 Co 4/2022-436, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalované na náhradě nákladů dovolacího řízení 3 388 Kč do tří dnů do právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Miroslava Burgeta, advokáta se sídlem v Prostějově, Aloise Krále č. 2640/10. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): 1. Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 8. 2. 2023, č. j. 49 Co 4/2022-436, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., neboť jím přijaté závěry k dovolatelem předestřené právní otázce jsou v souladu s ustálenou rozhodovací praxí dovolacího soudu a není důvod, aby rozhodná právní otázka byla posouzena jinak. 2. Žalobce v dovolání předestřel otázku, za jakých podmínek lze učinit závěr, že k dodatečnému schválení právního jednání došlo ve smyslu ustanovení § 440 o. z. bez zbytečného odkladu. 3. Nejvyšší soud se (ve vztahu k právní úpravě účinné do 31. 12. 2013) opakovaně vyjadřoval k výkladu pojmu „bez zbytečného odkladu“, přičemž uzavřel, že takto vymezená lhůta přímo neurčuje, v jakém konkrétním časovém okamžiku je třeba povinnost plnit či jinak konat. Jde o neurčitou lhůtu, jejíž podstatu vymezuje již její slovní vyjád

6 As 290/2023 – 36 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera a soudkyň Veroniky Juřičkové a Jiřiny Chmelové v právní věci žalobkyně: I. Ř., zastoupené Mgr. Evou Kičinkovou, advokátkou, sídlem Zámecká 2111, Tachov, proti žalované: Západočeská univerzita v Plzni, sídlem Univerzitní 2732/8, Plzeň, proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 8. 8. 2022, č. j. PR–P–2030951/01/21/VO, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2023, č. j. 55 A 47/2022–74, takto:Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 21. 8. 2023, č. j. 55 A 47/2022–74, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Žalovaná třemi rozhodnutími ze dne 18. 1. 2021 a třemi rozhodnutími ze dne 14. 6. 2021 (dále jako „prvostupňová rozhodnutí“) vyměřila žalobkyni poplatky za studium bakalářských prezenčních studijních programů Speciální pedagogika, Sociální práce a Historické vědy. Proti prvostupňovým rozhodnutím se žalobkyně bránila odvoláním, které rektor žalované shora označeným rozhodnutím (dále jako „rozhodnutí o odvolání“) zamítl pro jeho opožděnost. [2] Proti rozhodnutí a odvolání žalobkyně brojila žalobou u Krajského soudu v Plzni. Stěžejní námitkou žalobkyně bylo nesprávné doručení prvostupňových rozhodnutí na adresu trvalého bydliště místo doručovací adresy, což vyústilo v nevědomost žalobkyně o jejich vydání až do května 2022. Krajský soud žalobu zamítl, přičemž vyšel z odůvodnění rozhodnutí o odvolání a závěru rektora žalované, že žalobkyně v přihláškách ke studiu ani jinde neuvedla doručovací adresu H. X, P., nýbrž pouze adresu trvalého bydliště. Dle krajského soudu bylo na žalobkyni, aby tento závěr vyvrátila. Neuvedla však žádnou věrohodnou skutkovou verzi reality, ze které by vyplývalo, kdy přesně a jakým konkrétním způsobem žalované sdělila doručovací adresu. Tedy neuvedla tvrzení,

25 Cdo 2977/2022-401 USNESENÍ Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: T. P., zastoupená JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., advokátem se sídlem Malé náměstí 124/5, Hradec Králové, proti žalovaným: 1. Středočeský kraj, IČO 70891095, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, 2. Česká republika – Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, IČO 00006947, se sídlem Karmelitská 529/7, Praha 1, 3. město Kutná Hora, IČO 000236195, se sídlem Havlíčkovo náměstí 552/1, Kutná Hora, o uložení povinnosti odstranit následky diskriminačního jednání, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 5 pod sp. zn. 21 C 69/2015, o dovolání 2. žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2022, č. j. 29 Co 466/2017-381, takto: Dovolání se odmítá. Odůvodnění: 1. Žalobkyně se domáhala po žalovaných odstranění následků diskriminačního jednání, spočívajícího v tom, že její rodiče částečně nesli náklady spojené s působením asistenta pedagoga ve třídě základní školy, kterou žalobkyně jako jejich dcera navštěvovala, a náhrady nemajetkové újmy způsobené jí tímto diskriminačním jednáním. 2. Městský soud v Praze jako soud odvolací rozsudkem ze dne 26. 5. 2022, č. j. 29 Co 466/2017-381, potvrdil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 5 ze dne 18. 5. 2017, č. j. 21 C 69/2015-228, v zamítavém výroku II [tímto výrokem soud prvního stupně zamítl žalobu v části, v níž se žalobkyně domáhala vůči všem žalovaným (1. kraj, 2. stát, 3. město) zaplacení 329 000 Kč], a to ohledně 112 000 Kč ve vztahu mezi žalobkyní a 2. žalovanou. Odvolací soud o věci rozhodoval opětovně poté, co jeho předchozí rozsudek částečně zrušil Nejvyšší soud rozsudkem ze dne 14. 10. 2020, č. j. 25 Cdo 3821/2018-330. Vyšel ze skutkových zjištění soudu prvního stupně, že žalobkyně je postižena atypickým autismem se středně těžkou symptomatikou a výv

8 As 286/2022–40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobkyně: Mgr. R. H., proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 7. 2020, čj. MSMT–10188/2020–3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, čj. 8 A 93/2020–45, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 9. 11. 2022, čj. 8 A 93/2020–45, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně byla od 1. 9. 2008 zaměstnána v pracovním poměru jako učitelka prvního stupně základní školy a v době podání žaloby (srpen 2020) měla jedenáctiletou praxi v tomto oboru. Za účelem získání odborné kvalifikace podle § 7 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, v roce 2013 nejprve získala bakalářský titul na Univerzitě Palackého v Olomouci. V roce 2014 nastoupila na navazující magisterský program na Univerzitě Jana Amose Komenského Praha (dále „UJAK“), kde absolvovala první ročník. Jelikož UJAK byla odebrána akreditace, nastoupila žalobkyně na navazující magisterský studijní program „Předškolní pedagogika a pedagogika 1. stupně“ na Vysoké škole manažerské ve Varšavě (dále „VŠ ve Varšavě“) cestou konzultačního střediska v Karviné, kde měla VŠ ve Varšavě svoji Fakultu Jana Amose Komenského. Žalobkyně studovala formou kombinovaného studia v rámci individuálního studijního programu bez nutnosti osobní účasti na výuce s tím, že prostřednictvím konzultačního střediska byly vedeny konzultace a odborný dohled nad průběhem tohoto programu. [2] Dne 25. 1. 2018 magisterské studium úspěšně absolvovala a získala akademický titul magistr ve studijním oboru „Pedagogika, specializace: předškolní pedagogika a pedagogika I.

10 As 287/2023 – 24 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Faisala Husseiniho v právní věci žalobce: M. R., proti žalované: ředitelka Sportovního gymnázia, Kladno, Plzeňská 3103, Plzeňská 3103, Kladno, proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 7. 2023, čj. 1475/2023/SGPKL, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 10. 2023, čj. 51 A 76/2023–12, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci [1] Žalobce podal dne 30. 6. 2023 jakožto zákonný zástupce nezletilého žáka (svého syna) školy Sportovní gymnázium, Kladno, Plzeňská 3103, J. R., nar. X u žalované podle § 69 odst. 9 a 10 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), žádost o přezkoumání výsledků hodnocení chování v té době nezletilého žáka za druhé pololetí školního roku 2022 – 2023, které bylo na základě rozhodnutí třídního učitele klasifikováno stupněm 3 – neuspokojivé. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 12. 7. 2023 výsledek hodnocení potvrdila. Uvedla, že chování nezletilého žáka bylo hodnoceno zcela v souladu se školním řádem gymnázia podle § 30 odst. 2 školského zákona. Žalovaná spatřovala důvod pro takové hodnocení nezletilého žáka ve skutečnosti, že na akci pořádané školou nejenže konzumoval alkoholické nápoje, ale podával je dětem mladším patnácti let. [3] Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, kterou krajský soud odmítl v záhlaví označeným usnesením podle § 46 odst. 1 písm. c) s. ř. s, neboť podle názoru soudu nebyl žalobce aktivně procesně legitimován k podání žaloby proti napadenému rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 ani odst. 2 s. ř. s. Podle krajského soudu i přes zákonem stanovené oprávnění zákonného zástupce nezletilého žáka podat žádost o přezkum hodnoc

5 As 336/2021 – 49 Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: PowerHUB z.ú., se sídlem Na Strži 1683/40, Praha 4, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 10 A 140/2020–55, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 10. 2021, č. j. 10 A 140/2020–55, se ruší. II. Rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy z „října 2020“, č. j. MSMT–29738/2020–3, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 20 342 Kč do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce, JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím ze dne 19. 5. 2020, č. j. MSMT–4978/2020–7, žalovaný zamítl žalobcovu žádost ze dne 23. 1. 2020 o zápis do seznamu výzkumných organizací podle § 33a zákona č. 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů (zákon o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací), v relevantním znění (dále jen „zákon o podpoře výzkumu“). Podle žalovaného žalobce neprokázal naplnění prvních dvou definičních znaků organizace pro výzkum a šíření znalostí podle čl. 2 bodu 83 nařízení Komise (EU) č. 651/2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále jen „GBER“). Konkrétně šlo o povahu hlavního cíle a vedení odděleného účetnictví pro hospodářské a nehospodářské činnosti. [2] V rozkladu žalobce upozornil, že podle definice obsažené v části 1

Připomínky k obsahu inspekční zprávyI. Zveřejnění inspekční zprávy podle § 174 odst. 11 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném od 1. 9. 2016, bez připomínek ředitele školy či školského zařízení představuje nezákonný zásah podle § 82 s. ř. s. pouze tehdy, pokud připomínky byly včas uplatněny ve lhůtě 14 dnů od převzetí inspekční zprávy podle § 174 odst. 11 zákona o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání.II. Lhůta pro podání připomínek k obsahu inspekční zprávy podle § 174 odst. 11 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném od 1. 9. 2016, počíná běžet až od okamžiku, kdy byla inspekční zpráva s ředitelem školy či školského zařízení projednána a kdy mu byla předána. Tento okamžik bude odpovídat dni, kdy ředitel svým podpisem na inspekční zprávě potvrdí projednání a převzetí inspekční zprávy. Odmítne-li ředitel bez ospravedlnitelného důvodu projednání inspekční zprávy a její převzetí, použije se subsidiárně § 24 odst. 3 a 4 správního řádu. Z odůvodnění: IV. POSOUZENÍ NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM SOUDEM [17] Nejvyšší správní soud posoudil kasační stížnost a dospěl k závěru, že je důvodná. IV.1 PŘÍPUSTNOST KASAČNÍ STÍŽNOSTI [18] Nejvyšší správní soud se nejdříve musel zabývat přípustností podané kasační stížnosti, jelikož jde v pořadí již o druhou podanou kasační stížnost v této věci (bod [4] tohoto rozsudku). Podle § 104 odst. 3 písm. a) s. ř. s. je kasační stížnost nepřípustná proti rozhodnutí, jímž soud rozhodl znovu poté, kdy jeho původní rozhodnutí bylo zrušeno Nejvyšším správním soudem; to neplatí, je–li jako důvod kasační stížnosti namítáno, že se soud neřídil závazným právním názorem soudu. [19] Pravým smyslem výše uvedeného ustanovení je zamezit tomu, aby se Nejvyšší správní soud musel zabývat znovu věcí, u které již jedenkrát svůj právní názor vyslovil, a kdy se tímto právním názorem krajský soud

6 As 187/2023 – 19 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Langáška, soudce Filipa Dienstbiera a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. K., zastoupený JUDr. Ladislavem Kolačkovským, advokátem, sídlem Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. října 2021 č. j. MSMT–24654/2021–1, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023 č. j. 8 A 135/2021–36, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. června 2023 č. j. 8 A 135/2021–36 se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Nejvyšší správní soud v tomto řízení posuzuje, zda došlo k porušení podmínek pro výkon odpolední části maturitní zkoušky (didaktického testu z českého jazyka a literatury), jíž se žalobce podrobil, z důvodu vyrušení hlukem žalobce v průběhu dopolední části maturitní zkoušky (didaktického testu z anglického jazyka). [2] Dne 2. září 2021 skládal žalobce na Soukromé střední škole gastronomie s.r.o. opakovanou maturitní zkoušku z anglického jazyka a českého jazyka a literatury. Obě zkoušky probíhaly formou didaktického testu, přičemž test z anglického jazyka probíhal v dopoledních hodinách (od 9 hod.), test z českého jazyka a literatury se konal v odpoledních hodinách (13:45 – 15:35 hod.). V průběhu dopoledního testu z anglického jazyka byl žalobce přibližně v čase 9:15 hod. vyrušen stavebními pracemi uvnitř školy a dále v průběhu přestávky pohybem žáků na chodbě školy. Přes toto vyrušení v dopoledním testu uspěl. V odpoledním testu z českého jazyka, který již probíhal za standardních podmínek bez vyrušení, však úspěšný nebyl. [3] Dne 13. září 2021 žalobce adresoval žalovanému žádost o přezkoumání výsledku maturitní zkoušky z českého jazyka a lit

8 As 288/2022–35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Milana Podhrázkého a soudců Petra Mikeše a Jitky Zavřelové v právní věci žalobce: M. B., zastoupený Mgr. Martinou Pekárkovou, advokátkou se sídlem Krátký lán 138/8, Praha 6, proti žalované: Univerzita Karlova, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, proti rozhodnutí rektora žalované ze dne 9. 5. 2012, čj. POP/UKRUK/3/149038/2019–4, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 13. 12. 2022, čj. 14 A 87/2022–24, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalované se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Nejvyšší správní soud se v této věci zabýval otázkou, zda pro určení data doručení písemnosti prostřednictvím fikce dle § 24 odst. 1 správního řádu má význam den vložení doručované písemnosti do schránky adresáta. [2] Žalovaná rozhodnutím ze dne 18. 3. 2019, čj. POP/UKRUK/3/149038/2019–1, stanovila žalobci poplatek spojený se studiem ve výši 19 000 Kč za započatých 6 měsíců studia od 19. 2. 2019 do 19. 8. 2019. Rektor žalované (po zrušení svého předchozího rozhodnutí soudem) v záhlaví označeným rozhodnutím zamítl odvolání žalobce a prvostupňové rozhodnutí žalované potvrdil (výrok I.). Současně rektor tímto rozhodnutím daný poplatek neprominul (výrok II.) a nesnížil jej (výrok III.). [3] Žalobce rozhodnutí rektora napadl u Městského soudu v Praze, který žalobu shora uvedeným usnesením odmítl jako opožděnou. Vyšel z toho, že podle doručenky založené ve správním spisu byla zásilka s rozhodnutím připravena k vyzvednutí dne 30. 6. 2022 a vložena do schránky žalobce dne 14. 7. 2022. Desátým dnem po 30. 6. 2022 je 10. 7. 2022. Protože toho dne byla neděle, považuje se napadené rozhodnutí za doručené dnem 11. 7. 2022. Tímto dnem nastala tzv. fikce doručení dle § 24 odst. 1 správního řádu. Lhůta pro podání

5 As 196/2022 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: R. L., zast. Mgr. Hanou Markovskou, advokátkou se sídlem Hlinky 142a, Brno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 5, Praha, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2022, č. j. 14 A 221/2021–56, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 4114 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám Mgr. Hany Markovské, advokátky se sídlem Hlinky 142a, Brno. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) brojí proti v záhlaví označenému rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým Nejvyšší správní soud zrušil jeho vyrozumění [rozhodnutí ve smyslu § 65 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)] ze dne 24. 9. 2021, č. j. MSMT–24156/2021–2. [2] Tímto vyrozuměním stěžovatel ve smyslu § 82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, vyhodnotil žádost žalobce o přezkoumání didaktického testu ze zkušebního předmětu matematika společné maturitní zkoušky v termínu jaro 2019 jako nedůvodnou a výsledek didaktického testu nezměnil. Žádost žalobce se týkala druhého opravného didaktického testu z matematiky, který byl součástí společné části maturitní zkoušky. Žalobci chyběl jediný bod k úspěšnému složení zkoušky. [3] Žalobce v didaktickém testu řešil mj. úlohu č. 11, jehož zadání znělo: „Pro dva různé úhly a = 112°, b <0°; 360°> platí cos a = cos b. Určete ve stupních velikost úhlu b.“ Za úlohu mohl žalobce získat právě jeden bod, uvedl

3 As 325/2022 – 75 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobců: a) P. B. a b) T. B., zastoupeni Mgr. Ing. Martinem Kopeckým, advokátem se sídlem Plynárenská 671, Kolín, c) L. B., zastoupená Mgr. Kateřinou Vilímovou, advokátkou se sídlem Plynárenská 671, Kolín, proti žalované: Základní škola Letovice, příspěvková organizace, se sídlem Komenského 902/5, Letovice, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 11. 2022, č. j. 30 A 81/2022 – 41, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobci a) a b) jsou rodiče nezletilé žalobkyně c). Žalobkyně c) obdržela dne 30. 6. 2022 v Základní škole Letovice vysvědčení za 2. ročník. Prospěla s vyznamenáním. V odpovídající kolonce „zmeškané hodiny“ na zadní straně listu A vysvědčení je však za první pololetí vyznačeno celkem 145 omluvených hodin a 93 hodin neomluvených. Za druhé pololetí je vykázáno 86 omluvených a 126 neomluvených hodin. [2] Žalobou podanou dne 1. 9. 2022 se žalobci u Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) domáhali, aby soud žalované přikázal „zrušit určení zmeškaných hodin“ žalobkyně c), určit tyto hodiny jako omluvené, a následně vystavit žalobkyni c) opravené vysvědčení. Podstata argumentace žalobců tkvěla v tvrzení, že žalobci a) a b) zameškané hodiny žalobkyně c) řádně omlouvali, avšak žalovaná jejich omluvy neuznala. Tím překročila své pravomoci, a navíc tak činila s naprosto nepřesvědčivým odůvodněním. [3] Krajský soud žalobu odmítl, a to ze dvou důvodů. Za prvé dospěl k závěru, že žádný ze žalobců nemohl být na svých právech tvrzeným zásahem přímo zkrácen. Krajský soud byl toho názoru, že i kdyby skutečně byl na vysvědčení žalobkyně c) uveden nesprávný počet neo

Zastavení řízení o přijetí do mateřské školy v době, kdy dítě plní základní školní docházkuPokud dítě již plní povinnou školní docházku v základní škole, stala se předtím podaná žádost o jeho přijetí do mateřské školy zjevně bezpředmětnou a ředitel mateřské školy řízení o ní zastaví v souladu § 66 odst. 1 písm. g) s. ř. To ovšem neznamená, že došlo ke zhojení procesního pochybení majícího vliv na zákonnost původního rozhodnutí o nepřijetí dítěte do mateřské školy, které bylo zrušeno (zde z důvodu věcného neposouzení výjimky z povinného očkování na základě výhrady svědomí a náboženského vyznání), a k popření přístupu k soudní ochraně, včetně možnosti uplatnit nárok na náhradu škody podle zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem. Z odůvodnění: IV. POSOUZENÍ VĚCI NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM SOUDEM [19] Nejvyšší správní soud posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost je podána včas, neboť byla podána ve lhůtě dvou týdnů od doručení napadeného rozsudku krajského, resp. městského soudu (§ 106 odst. 2 s. ř. s.), je podána oprávněnou osobou, neboť stěžovatelka byla účastníkem řízení, z něhož napadené rozhodnutí městského soudu vzešlo (§ 102 s. ř. s.), a její zákonný zástupce má vysokoškolské právnické vzdělání, které je podle zvláštních zákonů vyžadováno pro výkon advokacie (§ 105 odst. 2 s. ř. s.). Poté NSS přezkoumal napadený rozsudek městského soudu v rozsahu kasační stížnosti a v rámci uplatněných důvodů, ověřil přitom, zda rozsudek netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.), a dospěl k následujícímu závěru. [20] Kasační stížnost není důvodná. [21] Jádrem sporu je otázka zákonnosti zastavení řízení ve věci žádosti stěžovatelky o přijetí k předškolnímu vzdělávání. Ředitelka mateřské školy toto řízení zastavila s odkazem na § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu, jelikož „žádost se stala zjevně bezpředmětnou“. Spr

21 Cdo 2871/2022-618 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Marka Cigánka a Mgr. Miroslava Hromady, Ph.D., v právní věci žalobkyně I. H., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené JUDr. Jiřím Žákem, advokátem se sídlem v Šumperku, Masarykovo náměstí č. 3125/11, proti žalovaným 1) o. S. se sídlem XY, IČO XY, a 2) Z. š. a M. š. S., se sídlem XY, IČO XY, oběma zastoupeným Mgr. Ondřejem Novákem, advokátem se sídlem ve Frýdku-Místku, Farní č. 19, o neplatnost odvolání z pracovního místa a o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Šumperku pod sp. zn. 8 C 160/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 13. dubna 2022, č. j. 16 Co 260/2021-568, takto: I. Dovolání žalobkyně proti rozsudku krajského soudu v části, ve které bylo rozhodnuto o náhradě nákladů řízení, se odmítá. II. Rozsudek krajského soudu se zrušuje a věc se vrací Krajskému soudu v Ostravě k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Dopisem ze dne 18. 7. 2016 žalovaný 1) sdělil žalobkyni, že ji v souladu s § 166 odst. 5 zákona č. 561/2004 Sb. odvolává z „funkce“ ředitelky žalovaného 2), do které byla žalovaným 1) jmenována „dekretem“ ze dne 31. 1. 2014, z důvodu závažného porušení a neplnění právních povinností vyplývajících z činnosti, úkolů a pravomocí ředitelky školy. Důvod k tomuto opatření spatřoval ve skutečnostech uvedených pod body 1 – 15 dopisu. Pod bodem 1) žalobkyni vytknul, že neprovedla opravu osvětlovacích těles na stropě tělocvičny, přestože již od února 2015 věděla o nutnosti jejich opravy a přestože podle závěrů prověrky bezpečnosti práce a požární ochrany ze dne 29. 4. 2016 hrozil jejich pád, vzhledem k čemuž měla „okamžitě uzavřít tělocvičnu do odstranění závad“, a že tímto svým jednáním ohrozila bezpečnost dětí, pedagogických pracovní

Pravomoc základní školy stanovit hodnoticí kritéria pro přijetí uchazečů o zápis k povinné školní docházceZákladní škola, kterou nezřizuje stát, kraj, obec nebo svazek obcí, má pravomoc stanovit hodnoticí kritéria pro přijetí uchazečů o zápis k povinné školní docházce [§ 3a odst. 7 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve spojení s § 164 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání]. Tato kritéria však musí být transparentní a v souladu s principy rovnosti a zákazu diskriminace a neodůvodněně nerovného zacházení [§ 2 odst. 1 písm. a) téhož zákona]. Z odůvodnění: III. POSOUZENÍ NEJVYŠŠÍM SPRÁVNÍM SOUDEM [14] Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) posoudil formální náležitosti kasační stížnosti a shledal, že kasační stížnost byla podána včas a jde o rozhodnutí, proti němuž je kasační stížnost přípustná. Posoudil ji v mezích jejího rozsahu a uplatněných důvodů a dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí netrpí vadami, k nimž by musel přihlédnout z úřední povinnosti (§ 109 odst. 3 a 4 s. ř. s.). [15] Stěžovatelka v prvé řadě namítá nepřezkoumatelnost napadeného rozsudku, kterou spatřuje v absenci výpočtu nákladů řízení v odůvodnění. V původním odůvodnění rozsudku skutečně chybí odůvodnění nákladového výroku, což si uvědomil také sám městský soud a podle § 54 odst. 4 s. ř. s. vydal opravné usnesení ze dne 6. 4. 2022, č. j. 14 A 207/2021–76, kterým chybějící část odůvodnění doplnil. Opravné usnesení bylo stěžovatelce doručeno dne 8. 4. 2022 (doručenka na č. l. 78 spisu městského soudu). Stěžovatelčina námitka, že si nemohla ověřit správnost výpočtu nákladů řízení a případně využít možnosti procesní obrany, proto není důvodná. Stěžovatelka zároveň nijak nebrojí proti zákonnosti postupu městského soudu, který chybějící část odůvodnění doplnil právě postupem podle § 54 odst. 4 s. ř. s., což zároveň není vada, k jejímuž přezkumu by NSS mohl při

21 Cdo 2824/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kupčíkem, advokátem se sídlem v Nové Vsi pod Pleší, V Aleji č. 579, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Opava se sídlem magistrátu v Opavě, Horní náměstí č. 382/69, IČO 00300535, a 2) Z. š. v O., O., se sídlem XY, IČO XY, oběma zastoupeným Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem se sídlem v Brně, Anenská č. 58/26, o neplatnost odvolání z vedoucího pracovního místa a neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 80/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2022, č. j. 16 Co 1/2022-243, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 295,50 Kč a žalovanému 2) částku 3 388 Kč, vždy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Andreje Gundela, advokáta se sídlem v Brně, Anenská č. 58/26. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 Co 1/2022-243, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení stěžejní (z hledisek rozhodných pro přípustnost dovolání dovolatelem vytknuté) otázky, a to otázky

Školství: nestátní školy; pluralita a právo rodičů na alternativu ve vzdělávání; kapacitní důvody jako kritérium regulace vzdělávací soustavy k čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (v textu jen „Listina“) k čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.; v textu jen „první dodatkový protokol k Úmluvě“) k § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) I. Omezení plynoucí ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, a z dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy (§ 9 tohoto zákona) se musejí vykládat ústavně konformně a v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Výklad má tedy vycházet z toho, že stát je povinen umožnit pluralitu ve vzdělávání a že rodiče mají právo na alternativu ve vzdělávání. Zákonná úprava a dlouhodobé záměry nesmějí (přímo či nepřímo) plošně znemožňovat vznik a fungování nestátních škol v daném čase a místě a neměly by na tyto školy dopadat neodůvodněně nerovně. Správní orgány a soudy mohou a mají hodnotit, zda dlouhodobé vzdělávací záměry státu a krajů nezasahují do jádra práva na vzdělání [čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)]. II. Kapacitní důvody jsou legitimním kritériem regulace vzdělávací soustavy, Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy však nemůže odepřít soukromé základní škole zápis do rejstříku škol a školských zařízení [§ 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání] jen proto, že jsou kapacity stávajících státních škol v blízkém okruhu od místa vzniku zamýšlené školy dostatečné k přijetí dalších žáků. Nevezme-li ministerstvo v úvahu také kvalitativní aspekty, jsou-li z okolností věci myslitelné, porušuje čl. 33 odst.

10 As 320/2020 – 58 I. Omezení plynoucí ze zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, a z dlouhodobých záměrů vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy (§ 9 tohoto zákona) se musejí vykládat ústavně konformně a v souladu s mezinárodními závazky České republiky. Výklad má tedy vycházet z toho, že stát je povinen zajistit možnost plurality ve vzdělávání a že rodiče mají právo na alternativu ve vzdělávání. Zákonná úprava a dlouhodobé záměry nesmějí přímo či nepřímo plošně znemožňovat vznik a fungování nestátních škol v daném čase a místě a neměly by dopadat neodůvodněně nerovně na nestátní školy. Správní orgány a soudy mohou a mají hodnotit, zda dlouhodobé vzdělávací záměry státu a krajů nezasahují do jádra práva na vzdělání [čl. 33 odst. 3 Listiny základních práv a svobod, čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.)].; II. Kapacitní důvody jsou legitimním kritériem regulace vzdělávací soustavy, Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy však nemůže odepřít soukromé základní škole zápis do rejstříku škol a školských zařízení (§ 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání) jen proto, že jsou kapacity stávajících státních škol v blízkém okruhu od místa vzniku zamýšlené školy dostatečné k přijetí dalších žáků. Nevezme-li ministerstvo v úvahu také kvalitativní aspekty, jsou-li z okolností věci myslitelné, postupuje v rozporu s čl. 33 odst. 3 Listiny a čl. 2 Protokolu č. 1 k Úmluvě o ochraně lidských práv a základních svobod (č. 209/1992 Sb.). Takovými kvalitativními faktory mohou být tvrzená odlišná (alternativní) vzdělávací koncepce oproti stávajícím školám, podpora místní samosprávy a doložený zájem rodičů. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ondřeje Mrákoty ve věci žalobkyně: ScioŠkola F

10 As 44/2022 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Zdeňka Kühna, soudkyně Sylvy Šiškeové a soudce Ondřeje Mrákoty v právní věci žalobce: Mgr. Bc. M. S. M., zastoupeného advokátem JUDr. Robertem Němcem, LL.M., Jáchymova 26/2, Praha 1, proti žalované: Univerzita Palackého v Olomouci, Křížkovského 511/8, Olomouc, proti nečinnosti žalované, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 12. 2021, čj. 60 A 76/2021–24, takto:Usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci ze dne 14. 1. 2022, čj. 60 A 76/2021–24, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce na filosofické fakultě žalované absolvoval studium v bakalářském a poté i magisterském studijním programu. Následně podstoupil a dokončil proces změny pohlaví z ženy na muže. V roce 2020 se obrátil na studijní oddělení filosofické fakulty žalované s žádostí o vydání stejnopisů svých vysokoškolských diplomů tak, aby odpovídaly jeho identitě. Žalovaná žádosti žalobce nevyhověla, neboť pro to neměla zákonný podklad. [2] Žalobce se žalobou domáhal ochrany proti nečinnosti žalované. Nečinnost podle něj spočívala v tom, že mu žalovaná nevydala požadované stejnopisy vysokoškolských diplomů. Krajský soud žalobu odmítl jako opožděnou. Vyšel z toho, že vysokoškolský diplom má povahu osvědčení podle § 154 a násl. správního řádu, a proto je i jeho stejnopis osvědčením. Následně se soud zabýval otázkou, kdy žalobce vůči správnímu orgánu nebo správní orgán vůči žalobci učinil poslední úkon. Z žalobcem doložených listin plyne, že se s žádostí o vydání vysokoškolských diplomů s novými údaji obrátil na studijní oddělení filosofické fakulty žalované již v roce 2020. Komunikoval nejprve s vedoucí studijního oddělení, která mu e–mailem ze dne 8. 9. 2020 sdělila, že po předání žalobcova e–mailu právníkům studijního oddělení rektorá