Judikáty

5 As 65/2021 – 73 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobkyň: a) Zdravotní pojišťovna ministerstva vnitra České republiky, se sídlem Vinohradská 2577/178, Praha, b) Zaměstnanecká pojišťovna Škoda, se sídlem Husova 302/5, Mladá Boleslav, c) Česká průmyslová zdravotní pojišťovna, se sídlem Jeremenkova 161/11, Ostrava, d) Všeobecná zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Orlická 2020/4, Praha, e) Oborová zdravotní pojišťovna zaměstnanců bank, pojišťoven a stavebnictví, se sídlem Roškotova 1225/1, Praha, f) RBP, zdravotní pojišťovna, se sídlem Michálkovická 967/108, Ostrava, g) Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha, všechny kromě žalobkyně d) zastoupeny JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1059/1, Praha, proti žalovanému: Úřad pro ochranu hospodářské soutěže, se sídlem třída kpt. Jaroše 7, Brno, o kasačních stížnostech žalobkyň proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 3. 2. 2021, č. j. 31 Af 28/2019 – 268, takto: I. Řízení o kasační stížnosti žalobkyně e) se zastavuje. II. Kasační stížnosti žalobkyň a), b), c), d), f) a g) se zamítají. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti žalobkyně e). IV. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasačních stížnostech žalobkyň a), b), c), d), f) a g) nepřiznává. V. Žalobkyni e) se vrací soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, který ji bude vyplacen do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku z účtu Nejvyššího správního soudu k rukám jejího zástupce JUDr. Jana Nemanského, advokáta se sídlem Těšnov 1059/1, Praha. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (dále též „stěžovatelky“) se kasačními stížnostmi domáhaly zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“), kterým byly zamítnuty jejich žaloby pr

9 As 223/2020 – 41 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobkyně: SALPET VERITAS s.r.o., se sídlem Ostružnická 325/6, Olomouc, zast. Mgr. Jakubem Kántorem, advokátem se sídlem Veleslavínova 94/8, Praha 1, proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10, proti rozhodnutím žalovaného ze dne 2. 9. 2016, č. j. 1505/580/16, 57106/ENV a č. j. 1545/580/16, 57977/ENV, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 6 A 238/2016 – 46, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 27. 8. 2020, č. j. 6 A 238/2016 – 46, se zrušuje a věc se vrací městskému soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Předmětem projednávané věci je ukládání pokut při souběhu správních deliktů a otázka dodržování a prokazování rozhodovací praxe správního orgánu. [2] Rozhodnutím České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 31. 5. 2016, č. j. ČIŽP/49/OOH/SR01/1506763.003/16/VTK, byla žalobkyni na základě výsledků kontroly uložena pokuta za správní delikt podle § 37 odst. 4 zákona č. 76/2002 Sb., o integrované prevenci a omezování znečištění, o integrovaném registru znečišťování a o změně některých zákonů (zákon o integrované prevenci), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZIP“), a to podle § 37 odst. 6 písm. b) stejného zákona ve výši 1 100 000 Kč. Současně byla žalobkyni uložena povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou 1 000 Kč [§ 79 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“)]. Uvedeného správního deliktu se žalobkyně dopustila tím, že provozovala skládku v rozporu s integrovaným povolením vydaným Krajským úřadem Moravskoslezského kraje dne 25. 10. 2004, č. j. ŽPZ/3588/K1/15, kterým byl provoz dané skládky povolen, když při

6 As 85/2021 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobkyně: nprap. Bc. M. K., zastoupené Mgr. Alicí Hejzlarovou, LL.M., MBA, advokátkou, sídlem Žitná 1575/49, Praha 1, proti žalovanému: Policejní prezident Policie ČR, sídlem Strojnická 27, Praha 7, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 6. 10. 2016, č. j. PPR–21390–6/ČJ–2016–990131, o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 1. 2021, č. j. 8 Ad 27/2016 – 85 , takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Rozhodnutím ředitele Krajského ředitelství policie hlavního města Prahy, Policie České republiky ze dne 23. 6. 2016 byla žalobkyně podle § 189 odst. 1 zákona č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, a § 2 odst. 1 zákona č. 200/1990 Sb., o přestupcích, uznána vinnou ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, neboť úmyslně hrubě narušila občanské soužití jiným hrubým jednáním podle § 51 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru; za to jí byl uložen kázeňský trest odnětí služební hodnosti vrchní inspektorka. [2] Žalobkyně rozhodnutí správního orgánu I. stupně napadla odvoláním. Žalovaný svým rozhodnutím ze dne 6. 10. 2016 změnil výrok rozhodnutí správního orgánu I. stupně obsahující skutkovou větu tak, že: „žalobkyně se uznává vinnou ze spáchání jednání, které má znaky přestupku podle § 49 odst. 1 písm. c) zákona o přestupcích, kterého se dopustila tím, že se dne 11. 10. 2015 ve společných prostorách bytového domu č. p. X v obci R., okres D., a v jeho okolí dopustila hrubých neslušností, které spočívaly v

6 As 257/2020 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: M. H., zastoupeného JUDr. Tomášem Vrchlabským, advokátem, sídlem Polská 2269/62, Praha 2, proti žalovanému: Krajský úřad Jihočeského kraje, sídlem U Zimního stadionu 1952/2, České Budějovice, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 11. 2019, č. j. KUJCK 131538/2019, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 3. 8. 2020, č. j. 60 A 1/2020 – 30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před krajským soudem [1] Komise pro projednávání přestupků města Mladá Vožice vydala dne 15. 1. 2019 příkaz, jímž uznala žalobce vinným ze spáchání přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, kterého se dopustil tím, že ve dnech 8. a 9. 11. 2018 kopal na pozemku parc. č. X v k. ú. B. u M. V., za účelem opravy potrubí na tomto pozemku v okolí jímky, která mimo jiné zásobuje vodou i jeho dům č. p. X v obci B. – E., a to bez souhlasu a vědomí vlastníka pozemku, a dále dne 17. 12. 2018 na služební telefon Policie České republiky, obvodního oddělení Mladá Vožice, oznámil podezření z krádeže vody z jímky na uvedeném pozemku sousedem (vlastníkem pozemku), čímž úmyslně narušil občanské soužití tak, že se vůči jinému dopustil schválnosti. Proti tomuto příkazu podal žalobce odpor. [2] Dne 26. 3. 2019 vydala komise pro projednávání přestupků rozhodnutí, jímž uznala žalobce vinným z přestupku proti občanskému soužití dle § 7 odst. 1 písm. c) bod 3 zákona č. 251/2016 Sb., o některých přestupcích, a uložila správní trest napomenutí. Proti tomuto r

3 Azs 195/2022 – 41 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu JUDr. Tomáše Rychlého a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobce: G. D. N., zastoupený Mgr. Ondřejem Fialou, advokátem se sídlem Václavské náměstí 808/66, Praha 1, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 24. 5. 2022, č. j. 57 A 52/2021 – 85, o návrhu žalobce na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti, takto:Kasační stížnosti se přiznává odkladný účinek. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud zamítl jeho žalobu proti rozhodnutí žalované ze dne 15. 2. 2021, č. j. MV–198280–4/SO–2020. Žalovaná tímto rozhodnutím zamítla odvolání stěžovatele a potvrdila usnesení Ministerstva vnitra ze dne 14. 10. 2020, č. j. OAM–6817–13/DP–2020, kterým bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu zastaveno řízení o žádosti stěžovatele o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu, neboť stěžovatel nepředložil všechny zákonem požadované náležitosti žádosti. [2] Stěžovatel současně s kasační stížností navrhl, aby jí byl přiznán odkladný účinek. Tento návrh odůvodnil především tím, že v důsledku napadeného rozsudku ztratí možnost setrvat na území ČR, kde dosud pobýval na základě fikce z důvodu podané žádosti o prodloužení povolení k dlouhodobému pobytu, respektive na základě odkladného účinku, který jeho žalobě přiznal krajský soud. Stěžovatel má v ČR pevné vazby a žije zde s nejbližší rodinou, konkrétně s manželkou a dcerou. Manželka a dcera jsou na něm závislé finančně a rovněž i z pobytového hlediska, neboť na území ČR pobývají za účelem sloučení právě se stěžovatelem. K tomu stěžovatel dokládá rozhodnutí žalované t

7 Ads 271/2020 – 39 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Michala Bobka v právní věci žalobce: M. D., zastoupený Mgr. Ivanem Nezvalem, advokátem se sídlem Zelný trh 12, Brno, proti žalované: Vojenská zdravotní pojišťovna České republiky, se sídlem Drahobejlova 1404/4, Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 7. 2020, č. j. 9 Ad 4/2018–34, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 14. 12. 2017, evid. č. 1744005218/6009 (dále též „napadené rozhodnutí“) žalovaná zamítla žádost žalobce o odstranění tvrdosti zákona a prominutí penále ve výši 45 864 Kč ze dne 28. 8. 2017 (dále též „žádost o odstranění tvrdosti“), vyměřeného výkazem nedoplatků ze dne 18. 8. 2017, evid. č. 1744005218/6410–1 (dále též „výkaz nedoplatků“). II. [2] Proti napadenému rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále též „městský soud“), který ji shora označeným rozsudkem zamítl jako nedůvodnou. V podané žalobě tvrdil, že splnil podmínky uvedené v § 53a odst. 1 zákona č. 48/1997 Sb., o veřejném zdravotním pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o veřejném zdravotním pojištění“), zejména uhradil dluh na pojistném a vyhovoval předpisům o podpoře malého rozsahu (de minimis) a ostatním předepsaným podmínkám. [3] Žalobce nesouhlasil se závěrem žalované, že pro užití dobrodiní zákona se vyžaduje, aby žádostní důvody nastaly za objektivních okolností, bez zavinění účastníka, které se účastníkovi přes přiměřeně vynaložené úsilí nepodařilo odstranit. Namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, neboť skutkové zjištění, že žalobce nepřijal včas vhodná opatření a nevyvinul patřičné úsilí, nemá oporu v obsahu spisu. Není ani zřejmé, na základě jakých podkladů bylo takové zjištění

Pl.ÚS 7/22 I. Předvídá-li § 8a zákona č. 94/2021 Sb., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, způsob doručování s nižším stupněm jistoty, že se sdělení o stanovení povinnosti podrobit se izolaci nebo karanténnímu opatření dostane adresátovi a stane se tak pro něj závazným, pak, není-li stanovena povinnost k aktivnímu využívání některého z předpokládaných prostředků komunikace a současně tzv. fikce doručení, může jít případná nejistota o tom, zda bylo doručeno, pouze k tíži orgánů veřejné moci; jiný výklad by byl v rozporu s požadavkem právní jistoty podle čl. 1 odst. 1 Ústavy České republiky. II. Omezení podnikatelské nebo jiné hospodářské činnosti v předem nestanoveném rozsahu, podle § 2 odst. 2 písm. b) zákona č. 94/2021 St., o mimořádných opatřeních při epidemii onemocnění COVID-19 a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění pozdějších předpisů, obstojí v testu proporcionality zásahu do podstaty a smyslu svobody podnikání zaručené podle čl. 26 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť ochranu života podle čl. 6 a zdraví podle čl. 31 Listiny základních práv a svobod je třeba považovat za ospravedlňující důvod a legitimní cíl. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v plénu složeném z předsedy Pavla Rychetského a soudců Ludvíka Davida, Jaroslava Fenyka, Josefa Fialy, Jana Filipa, Jaromíra Jirsy (soudce zpravodaje), Tomáše Lichovníka, Vladimíra Sládečka, Radovana Suchánka, Pavla Šámala, Vojtěcha Šimíčka, Davida Uhlíře a Jiřího Zemánka o návrhu skupiny poslanců, za kterou jedná poslanec Radek Vondráček, právně zastoupené doc. JUDr. Zdeňkem Koudelkou, Ph.D., advokátem se sídlem v Brně, Optátova 46, na zrušení § 2 odst. 2 písm. b) a c), písm. d) ve slovech "sportoviště ve vnitřním prostoru stavby, venkovního sportoviště,", písm. e) a f), písm. k) ve slovech "nebo stanovení podmínek", písm. m) až v), § 8a, § 10 odst. 1 ve slove

5 Azs 88/2020 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. R., zastoupen JUDr. Petrem Novotným, advokátem se sídlem Archangelská 1568/1, Praha 10, proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců, se sídlem nám. Hrdinů 1634/3, Praha 4, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 6 A 102/2016 – 63, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 6 A 102/2016 – 63, se ruší. II. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 18. 4. 2016, č. j. MV–123309–4/SO–2013, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 17 228 Kč do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce JUDr. Petra Novotného, advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Kasační stížností se žalobce domáhá zrušení rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 14. 2. 2020, č. j. 6 A 102/2016 – 63, jímž byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalované ze dne 18. 4. 2016, č. j. MV–123309–4/SO–2013. Tímto rozhodnutím žalovaná potvrdila rozhodnutí Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky, ze dne 6. 8. 2013, č. j. OAM–4059–15/DP–2013, kterým byla zamítnuta žádost žalobce o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu a platnost povolení nebyla podle § 44a odst. 3 ve spojení s § 35 odst. 3, § 37 odst. 2 písm. b) a § 56 odst. 1 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, v relevantním znění (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), prodloužena, neboť se žalobce na požádání správního orgánu I. stupně nedostavil k pohovoru. [2] Ze správního spisu vyplynulo, že žalobci bylo povolení k dlouhodobému pobytu na území ČR v

4 As 24/2022–45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: PHARMAWEX s.r.o., se sídlem Novoměstská 960, Chrudim, zast. Mgr. Danielem Bartošem, advokátem, se sídlem Bílinská 1147/1, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, se sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2021, č. j. MPO 465418/21/81300, PID MIPOX03NT3C6, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 1. 2022, č. j. 14 A 179/2021–26, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Ústřední inspektorát České obchodní inspekce (dále jen „správní orgán prvního stupně“) rozhodnutím ze dne 1. 4. 2021, č. j. ČOI 46924/21/O100/2700/Bal/Št (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“), rozhodl o tom, že úřední osoby Královéhradeckého a Pardubického inspektorátu České obchodní inspekce nejsou vyloučeny z projednávání věci vedené s žalobkyní pod sp. zn. 19916/21/2700. [2] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím (dále jen „napadené rozhodnutí“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. II. [3] Žalobkyně se žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) domáhala zrušení napadeného rozhodnutí i rozhodnutí správního orgánu prvního stupně. [4] Městský soud v záhlaví uvedeným usnesením (dále jen „napadené usnesení“) žalobu odmítl. Shledal, že usnesení o námitce podjatosti úřední osoby vydané podle § 14 odst. 3 správního řádu služebně nadřízeným úřední osoby nebo tím, kdo má obdobné postavení, je rozhodnutím, jímž se upravuje vedení řízení před správním orgánem. Žalobu tudíž považoval za nepřípustnou podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. ve spojení s § 68 pís

8 Ads 40/2021–38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Z. P., zastoupený Mgr. Petrou Macounovou, advokátkou se sídlem Tovaryšský vrch 1358/3, Liberec, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 4. 2020, čj. MPSV–2020/71519–917, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 19. 11. 2020, čj. 58 Ad 8/2020–29, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovené zástupkyni žalobce Mgr. Petře Macounové, advokátce, se přiznává odměna za zastupování a náhrada hotových výdajů ve výši 2 600 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Úřadu práce České republiky – Krajská pobočka v Liberci (dále „úřad práce“) svým rozhodnutím z 24. 2. 2020, čj. 80638/20/LB, žalobci nepřiznal dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení od 1. 4. 2019, a poskytl tuto dávku ve výši 5 518 Kč měsíčně od 27. 6. 2019. Žalovaný svým výše označeným rozhodnutím odvolání žalobce zamítl a potvrdil rozhodnutí úřadu práce. [2] Žalobu proti rozhodnutí žalovaného Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci v záhlaví uvedeným rozsudkem zamítl. Dospěl k závěru, že se v případě požadované dávky příspěvku na bydlení uplatní § 54 odst. 2 zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře. Dle tohoto ustanovení náleží nárok na výplatu příspěvku na bydlení nebo jeho části při splnění zákonných podmínek od jeho uplatnění vpřed. Zpětně lze výplatu příspěvku na bydlení přiznat jen za období, pro které uplynutím zákonem stanovené tříměsíční lhůty nárok na výplatu nezanikl. Nárok lze tedy zpětně přiznat nejvýše za tři měsíce

1 As 115/2022 – 35 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudců JUDr. Josefa Baxy a JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci žalobce: Spolek Pro Hanspaulku, se sídlem U Beránky 2033/7, Praha 6, zastoupen Mgr. Jiřím Nezhybou, advokátem se sídlem Údolní 567/33, Brno, proti žalovanému: Úřad městské části Praha 6, se sídlem Československé armády 601/23, Praha 6, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. MCP6 321251/2021, sp. zn. SZ MCP6 123183/2021, OV/Mj, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j.11 A 13/2022 – 22. takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 4. 5. 2022, č. j. 11 A 13/2022 – 22, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a usnesení městského soudu [1] Žalobce podal u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“) žalobu proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 7. 2021, č. j. MCP6 321251/2021, sp. zn. SZ MCP6 123183/2021, OV/Mj. Tímto rozhodnutím žalovaný schválil stavební záměr „Novostavba RD „VELKÁ PACHMANKA“ včetně napojení na technické infrastruktury, v katastrálním území D., Praha 6 (v místě odstraněného objektu č. p. X, U V. X, Praha 6)“ na pozemcích v katastrálních územích D. a N.“, ve společném územním a stavebním řízení vedeném podle § 94p zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). [2] Žalobce je spolkem, jehož předmětem činnosti je ochrana přírody a krajiny, neurbanizovaných ploch, zachování a rozvoj mimo jiné také přírodního parku „Šárka–Lysolaje“. [3] Městský soud v odůvodnění uvedl, že podle § 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního (dále jen „s. ř. s.“) se lze ve správním soudnictví domáhat ochrany práv pouze po vyčerpání opravných prostředků, které připouští zvláštní zákon. Podle § 68 písm. a) s. ř. s. je žaloba nepřípustná, nevyčerpal–l

3 As 333/2020 – 22 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Ústecké šrouby, z. s., se sídlem Velká Hradební 322/53, Ústí nad Labem, zastoupeného advokátkou JUDr. Petrou Humlíčkovou, Ph.D., se sídlem Praha 1, Panská 895/6, proti žalovanému Krajskému úřadu Ústeckého kraje, se sídlem Ústí nad Labem, Velká Hradební 3118/48, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 12. 10. 2020, č. j. 15 A 125/2017 – 42, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalobci se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: [1] Magistrát města Ústí nad Labem, stavební odbor (dále jen „stavební úřad“) vydal dne 6. 6. 2016 pod č. j. MM/SO/S/46244/2016/Dvo ve společném územním a stavebním řízení společné povolení pro stavbu „Rodinný dům na části p. p. č. 244/55 k. ú. Habrovice“ (dále také jako „stavební záměr“). [2] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce, jako občanské sdružení, jehož hlavním účelem dle stanov je ochrana přírody a krajiny, odvolání, které žalovaný rozhodnutím ze dne 27. 3. 2017, č. j. 682/UPS/2016–6, podle § 92 odst. 1 správního řádu zamítl jako nepřípustné. Žalovaný vycházel z toho, že žalobci v daném řízení nesvědčilo účastenství, neboť nebyly dotčeny zájmy ochrany přírody a krajiny. V rámci řízení si stavební úřad vyžádal stanovisko Magistrátu města Ústí nad Labem, odboru životního prostředí (dále jen „Odbor ŽP“), který se dne 23. 12. 2015 ke stavebnímu záměru vyjádřil pouze z hlediska ovzduší, vodního a odpadového hospodářství, přičemž konstatoval, že z ostatních hledisek chráněných zákonem v jeho kompetenci nemá ke stavebnímu záměru připomínek. Obsah tohoto vyjádření následně Odbor ŽP na žádost žalovaného potvrdil a doplnil ve

5 As 2/2021 – 40 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci navrhovatele: O. O., proti odpůrci: Hlavní město Praha, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 00 Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, č. j. 3 A 17/2019 – 86, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, č. j. 3 A 17/2019 – 86, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. II. Navrhovateli se vrací zaplacený soudní poplatek ve výši 5000 Kč. Tato částka mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se navrhovatel domáhá zrušení shora uvedeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byl zamítnut návrh navrhovatele na zrušení nařízení hl. m. Prahy č. 19/2017 Sb. hl. m. Prahy ze dne 26. 9. 2017, kterým se vymezují oblasti hlavního města Prahy, ve kterých lze místní komunikace nebo jejich určené úseky užít za cenu sjednanou v souladu s cenovými předpisy (dále též „nařízení“). Nařízení bylo vydáno usnesením Rady hl. m. Prahy na základě § 23 odst. 1 písm. a), c) zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, ve znění účinném ke dni vydání nařízení (dále jen „zákon o pozemních komunikacích“), a to s účinností od 1. 2. 2018. [2] Návrhem na zrušení nařízení navrhovatel především brojí proti zákonem zvolené formě nařízení pro regulaci dopravy na území obce dle § 23 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích; přitom má za to, že materiálně se jedná o opatření obecné povahy. Dále namítá, že nařízení zasahuje do jeho veřejného subjektivního práva užívat místní komunikace bezplatně na základě § 19 odst. 1 zákona o pozemních komunikacích. Navrhovatel má za to, že přílohy č. 1, 2 a 3 napadeného nařízení jsou v rozporu s § 23 odst. 1 písm. a) a c) citované

7 As 167/2022 – 23 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Davida Hipšra a soudců Lenky Krupičkové a Michala Bobka v právní věci žalobce: J. D., zastoupen JUDr. Richardem Pustějovským, advokátem se sídlem Matiční 730/3, Ostrava, proti žalovanému: Krajský úřad Moravskoslezského kraje, se sídlem 28. října 2771/117, Ostrava, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 5. 2022, č. j. 20 A 1/2022 – 26, takto:I. Kasační stížnost se odmítá pro nepřijatelnost. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Stěžovatel brojí včas podanou kasační stížností proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 11. 2021, č. j. MSK 123235/2021, ve věci přestupku. Žalovaný tímto svým rozhodnutím potvrdil rozhodnutí Městského úřadu Odry ze dne 1. 9. 2021, kterým byl stěžovatel uznán vinným z přestupku podle § 125c odst. 1 písm. k) zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, neboť porušil povinnost stanovenou v § 6 odst. 1 písm. g) zákona č. 361/2000 Sb. (nebyl za jízdy připoután na sedadle bezpečnostním pásem). [2] Nejvyšší správní soud se po konstatování přípustnosti kasační stížnosti zabýval její přijatelností ve smyslu § 104a zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále „s. ř. s.“), tedy otázkou, zda kasační stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele. Jedná se totiž o věc, v níž před krajským soudem rozhodoval specializovaný samosoudce (§ 31 odst. 2 s. ř. s.). [3] Podstatný přesah zájmů stěžovatele Nejvyšší správní soud vymezil již v usnesení ze dne 26. 4. 2006, č. j. 1 Azs 13/2006 – 39, č. 933/2006 Sb. NSS (k uplatnitelnosti zde vyslovených názorů na současnou úpravu srov. např. rozsudek NSS ze dne 10. 6. 2021, č. j. 1 As 124/2021 – 28). Podstatný přesah bude dán pouze v případech, kdy se kasační stížnost (1) týká právních otá

6 As 79/2021 – 38 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu Veroniky Juřičkové a soudců Tomáše Langáška a Filipa Dienstbiera v právní věci žalobkyně: A. F., zastoupená Mgr. Ing. Janem Drobným, advokátem, sídlem Breitfeldova 704/1, Praha 8, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, za účasti: I) J. K., II) V. M., III) M. P., zastoupený JUDr. Tomášem Leuchterem, advokátem, sídlem Mikulandská 122/4, Praha 1, IV) MgA. T. M., týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 2. 2016, č. j. MHMP 289981/2016, sp. zn. S–MHMP 1493347/2015/STR, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 18. 3. 2016, č. j. MHMP 457120/2016, sp. zn. S–MHMP 14963347/2015/STR/Ca, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 6 A 98/2016 – 93, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 16. 2. 2021, č. j. 6 A 98/2016 – 93, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Dne 18. 1. 2013 požádali stavebníci Ing. arch. M. P., J. K., V. M., T. M., M. P. a E. K. o dodatečné povolení „změny stavby – bytového domu č. p. X na pozemku parc. č. X v kat. území X v rozsahu: výměna technologie stávající kotelny v přízemí ze stávajícího výkonu 260 kW na 70 kW, čímž vznikla technologická místnost s odběrným plynovým zařízením, spočívající v osazení dvou plynových kotlů o celkovém výkonu 70 kW s odkouřením stávajícího tělesa a osazení zásobníku TUV při celkové roční spotřebě 14 500 m3/rok, a to pouze pro bytové jednotky č. XA, XB, XC, XD, XE a XF“. Úřad městské části Praha 4 (dále jen „stavební úřad“) stavbu realizovanou ve společných částech bytového domu (s vymezenými bytovými a nebytovými jednotkami) dodatečně povolil rozhodnutím ze dne 4. 6. 2015, č. j. P4/073956/15/OST/LAXA, sp. zn. P4/005902/13/OST/LAXA. Žalobkyně (jako vlastnice bytové jednotky, která není vytápěna novou techno

I.ÚS 1978/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jaromíra Jirsy a soudců Vladimíra Sládečka a Pavla Šámala (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti V. J. Rott s. r. o., sídlem Malé náměstí 142/3, Praha 1 - Staré Město, zastoupené prof. JUDr. Martinem Kopeckým, CSc., advokátem, sídlem Revoluční 1546/24, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 25. května 2022 č. j. 7 As 327/2021-22, za účasti Nejvyššího správního soudu, jako účastníka řízení, a Magistrátu hlavního města Prahy, sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1 - Staré Město, jako vedlejšího účastníka řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí 1. Stěžovatelka se ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí s tvrzením, že jím byla porušena její ústavně zaručená práva podle čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") ve spojení s čl. 90 odst. 2 Ústavy a podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. 1. Z ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Úřad městské části Praha 1 (dále jen "stavební úřad") rozhodnutím ze dne 1. 3. 2019 č. j. UMCP1 070738/2019 sp. zn. UMCP/149310/2018/VÝS-Zi-1/301 vydal stěžovatelce společné povolení pro stavbu. Městská část Praha 1 (dále jen "městská část") proti uvedenému rozhodnutí stavebního úřadu jako účastnice správního řízení brojila odvoláním. Vedlejší účastník rozhodnutím ze dne 23. 5. 2019 č. j. MHMP 917935/2019 sp. zn. S-MHMP 795570/2019/STR zrušil uvedené rozhodnutí stavebního úřadu a věc mu vrátil k dalšímu řízení. Stěžovatelka následně brojila proti uvedenému rozhodnutí vedlejšího účastníka žalobou u Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") s tím, že odvolání městské části bylo opožděné. 2. Městský soud usnesením ze dne 20. 10. 2021 č

5 As 37/2020 – 46 Obnova řízení podle § 100 odst. 1 písm. a) správního řádu je – na rozdíl od úpravy přezkumného řízení dle § 94 téhož zákona – určena k nápravě skutkových nesprávností. Případná změna či ustálení judikatury Nejvyššího správního soudu spadá do oblasti právního posouzení věci a není skutečností či důkazem, z něhož by bylo možné dovodit konkrétní skutková zjištění podstatná pro objasnění skutkové stránky případu. Česká republikaRozsudekJménem republikyNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Cisterciácké opatství Vyšší Brod, se sídlem Klášter 137, Vyšší Brod, zast. JUDr. Jakubem Křížem, Ph.D., advokátem se sídlem Na Podkovce 281/10, Praha 4, proti žalovanému: Státní pozemkový úřad, se sídlem Husinecká 1024/11a, Praha 3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 18. 12. 2019, č. j. 51 A 34/2019 – 42,takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 4 114 Kč do 30 (třiceti) dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho právního zástupce, JUDr. Jakuba Kříže, Ph.D., advokáta. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Rozhodnutím Státního pozemkového úřadu – Krajského pozemkového úřadu pro Jihočeský kraj ze dne 15. 8. 2016, č. j. 286248/2013/R1146/RR20550, byly žalobci dle § 9 zákona č. 428/2012 Sb., o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi a o změně některých zákonů (zákon o majetkovém vyrovnání s církvemi a náboženskými společnostmi), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o majetkovém vyrovnání“), vydány pozemky v katastrálních územích Zadní Výtoň, Kapličky a Herbertov. Povinnou osobou dle § 4 zákona o majetkovém vyrovnání byla v této věci Česká republika – Státní pozemkový úřad. Rozhodnutí o vydání pozemků nabylo právní moci dne 24. 8. 2016. [2] Vrchní soud v Praze ve

5 As 24/2021 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: M. B., zast. JUDr. Martinem Havelkou, advokátem se sídlem Vítězná 770/7, Liberec, proti žalovanému: Krajský úřad Libereckého kraje, se sídlem U Jezu 642/2a, Liberec, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka Liberec, ze dne 19. 1. 2021, č. j. 59 A 95/2020 – 51,takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění [1] Kasační stížností se žalobce (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem, pobočka v Liberci (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2020, č. j. OD 660/20–2/67.1/20144/Li, KULK 72732/2020, ve věci námitek proti provedenému záznamu bodů v registru řidičů. [2] Rozhodnutím ze dne 2. 6. 2020, č. j. 44654/2020, Magistrát města Jablonec nad Nisou podle § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o silničním provozu“) zamítl jako nedůvodné námitky stěžovatele proti provedenému záznamu 12 bodů v registru řidičů ke dni 16. 8. 2018. V odvolacím řízení žalovaný napadeným rozhodnutím změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že upravil formulaci výroku a ve zbytku rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [3] V žalobě stěžovatel namítal, že rozhodnutí správního orgánu prvního stupně i žalovaného jsou nezákonná, nepřezkoumatelná a věcně nesprávná, neboť správní orgán prvního stupně uvedl ve svém rozhodnutí velké množství nadbytečných informací, zatímco opomenul vypořádání některých námitek. Žalovaný pak porušil zásadu dvojinstančního správního řízení, když prvostupňové roz

II.ÚS 1347/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Tomáše Lichovníka (soudce zpravodaje), soudce Jaromíra Jirsy a soudce Pavla Šámala ve věci ústavní stížnosti PhDr. Magdaleny Jiříkové, zastoupené Jiřím Exnerem, advokátem, sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5, proti usnesení Nejvyššího soudu č. j. 30 Cdo 603/2022-154 ze dne 28. 4. 2022, rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 19 Co 202/2021-112 ze dne 8. 9. 2021 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 1 č. j. 38 C 171/2019-56 ze dne 11. 2. 2021, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění Ústavní stížností, která splňuje formální náležitosti ustanovení § 34 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených soudních rozhodnutí, jimiž mělo dojít zejména k porušení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod (dále též "Listina"). Z napadených rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že stěžovatelka podala proti státu žalobu na zaplacení částky ve výši 6 292 Kč z titulu náhrady škody a částky ve výši 67 500 Kč z titulu peněžitého zadostiučinění za nemajetkovou újmu, k nimž mělo dojít v územním řízení o vydání souhlasu s rozdělením blíže specifikovaného pozemku stěžovatelky v katastrálním území Louňovice. Předmětné řízení bylo zahájeno podáním žádosti dne 26. 9. 2013 a skončilo dne 3. 9. 2018 nabytím právní moci rozhodnutí Městského úřadu Říčany č. j. 71595/2018-MURI/OSHT/00410 ze dne 30. 7. 2018. Svůj nárok stěžovatelka vyvozovala z celkové nepřiměřené délky tohoto správního řízení, přičemž na náhradě škody žádala náklady na zastoupení advokátem při čtyřech úkonech vyvolaných nesprávným úředním postupem správních orgánů (odvolání ze dne 26. 2. 2014, ze dne 27. 7. 2015 a ze dne 12. 4. 2016 proti usnesením o přerušení řízení, jakož i odvolání ze dne 4. 1. 2017 proti usnesení o podjatosti stavebního úřadu). Spolu s tím stěžovatelka požadovala úhradu přísl

IV.ÚS 1781/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti obchodní společnosti BRADLEC spol. s r.o., sídlem Bradlecká Lhota 127, zastoupené MUDr. Mgr. Ivanem Langerem, advokátem sídlem Purkyňova 74/2, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 4. května 2022 č. j. 6 As 294/2021-35, rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 31. srpna 2021 č. j. 30 A 74/2020-123 a rozhodnutí Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky ze dne 3. června 2020 č. j. PPR-14193-3/ČJ-2020-990450, za účasti Nejvyššího správního soudu, Krajského soudu v Hradci Králové a Policie České republiky, Policejního prezidia České republiky, jako účastníků řízení, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Skutkové okolnosti věci a obsah napadených rozhodnutí 1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení shora uvedených rozhodnutí s tvrzením, že jimi bylo porušeno její právo na rovné zacházení a zákaz diskriminace podle čl. 1 a čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), právo vlastnit majetek podle čl. 11 odst. 1 Listiny, právo na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a právo na spravedlivý proces podle čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). 2. Z ústavní stížnosti a obsahu napadených rozhodnutí se podává, že usnesením Policie České republiky, Krajského ředitelství policie Libereckého kraje, odboru služby pro zbraně a bezpečnostní materiál (dále jen "správní orgán") ze dne 6. 3. 2020 č. j. KRPL-113165-3/ČJ-2019-1811IZ bylo podle § 66 odst. 1 písm. c) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zastaveno