Judikáty - strana 2

2 As 42/2021 – 30 Odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává, má podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících i osoba, které byl tento předpoklad uznán ředitelem školy podle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Město Sedlec – Prčice, se sídlem nám. 7. května 62, Sedlec – Prčice, zastoupený JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Základní umělecká škola Sedlec – Prčice, se sídlem nám. 7. května 59, Sedlec – Prčice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. MSMT–25910/2019–3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 11 A 167/2019 – 41, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč k rukám JUDr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 14. 5. 2019, č. j. MSMT–9097/2019–3, zamítlo žádost žalobce o zápis změny v údajích podle § 144 odst. 1 písm. i) a j) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon – dále jen „školský zákon“). Důvodem bylo, že Mgr. Sosnovcová, která byla jmenována ředitelkou osoby zúčastněné na řízení, nesplňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy podle § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o ped

7 As 77/2022 – 43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Davida Hipšra a Lenky Krupičkové v právní věci žalobkyně: VÚKV a.s., se sídlem Bucharova 1314/8, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 A 154/2019 – 114, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Rozhodnutím ze dne 3. 4. 2019, č. j. MSMT–115/2019–6, žalovaný zamítl žádost žalobkyně o zápis do seznamu výzkumných organizací (dále též „rozhodnutí MŠMT“). Žalobkyně se proti rozhodnutí bránila rozkladem. Ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále též „ministr“) rozhodnutím ze dne 16. 7. 2019, č. j. MSMT–20455/2019–3, rozklad žalobkyně zamítl (dále též „rozhodnutí ministra“). Ztotožnil se s názorem žalovaného, že žalobkyně neprokázala splnění podmínek dle § 33a odst. 2 zákona 130/2002 Sb., o podpoře výzkumu, experimentálního vývoje a inovací z veřejných prostředků a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném pro rozhodné období (dále též „zákon o podpoře“), resp. podmínek dle čl. 2 bodu 83 nařízení Komise (EU) č. 651/2014 ze dne 17. června 2014, kterým se v souladu s články 107 a 108 Smlouvy prohlašují určité kategorie podpory za slučitelné s vnitřním trhem (dále též „nařízení o podpoře“). Žalobkyně dle správních orgánů neprokázala, že by jejím hlavním cílem bylo provádět nezávisle základní výzkum, průmyslový výzkum nebo experimentální vývoj nebo veřejně šířit výsledky těchto činností formou výuky, publikací nebo transferu znalostí. II. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí ministra správní žalobou. Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) žalobě vyhověl, rozhodnutí ministra i jemu předcházející rozhodnutí zrušil a věc vrátil žal

6 As 112/2021 – 62 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Filipa Dienstbiera, soudce Tomáše Langáška a soudkyně Veroniky Juřičkové v právní věci žalobce: P. K., zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Pavelkou, Ph.D., advokátem, sídlem nám. T. G. Masaryka 2433, Zlín, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, sídlem Karmelitská 7, Praha 1, týkající se žaloby proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 7. 2020, č. j. MSMT–27342/2020–1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. 3. 2021, č. j. 14 A 100/2020 – 30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci a řízení před městským soudem [1] Žalobce, žák Gymnázia Valašské Klobouky, požádal o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu „německý jazyk“ společné části maturitní zkoušky konané ve zkušebním období jaro 2020 dle § 82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve spojení s § 32 zákona č. 135/2020 Sb., o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020. [2] V odůvodnění žádosti žalobce uvedl, že v první části poslechu, konkrétně u 2. otázky „Was hat Anneke heute verloren?“ označil špatnou odpověď z důvodu nižší kvality nahrávky. V nahrávce po celou dobu jejího trvání slyšel nepřerušovaný zvuk v podobě šumu, kvůli kterému se mu slévala jednotlivá slova dohromady a nebyl schopen slyšet a rozumět jednotlivé informace. V ostatních nahrávkách se uvedený šum nevyskytoval, přičemž právě rozdílnost u 2. otázky ztížila sluchové vnímání žalobce a negativně ovlivnila jeho rozhodnutí a tím potažmo i jeho odpověď. Žalobce dále uvedl, že ve třetí části poslechu v 17. otázc

4 As 314/2021–44 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudců Mgr. Aleše Roztočila a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: RNDr. O. B., zast. Mgr. Martinem Čumpelíkem, advokátem, se sídlem Karolinská 661/4, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Úřad pro ochranu osobních údajů, se sídlem Pplk. Sochora 27, Praha 7, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 11. 2018, č. j. MSMT–19034/2017–15, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019–104, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků ani osoba zúčastněná na řízení nemají právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Shrnutí předcházejícího řízení [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 13. 11. 2018, č. j. MSMT–19034/2017–15, podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí Centra pro zjišťování výsledků vzdělávání (dále jen „Centrum“) ze dne 18. 6. 2018, č. j. C202/B/2018/Ř, kterým podle § 15 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném ke dni podání žádosti o informace (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“), byla odmítnuta žádost žalobce ze dne 31. 5. 2017 o poskytnutí úplného seznamu autorů testů společné části maturitní zkoušky v jarním zkušebním období 2017 (tj. jejich sestavovatelů), autorů testových úloh, které byly do těchto testů zařazeny, a autorů zadání písemných prací. [2] Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) rozsudkem ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019–104, vyslovil nicotnost tohoto rozhodnutí žalovaného. [3] V odůvodnění rozsudku městský soud nejprve citoval rozhodnou právní úpravu ohledně určení nadřízeného správního orgánu příslušného

3 Afs 243/2020 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu Mgr. Radovana Havelce a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce Gymnázium Jana Amose Komenského s. r. o., se sídlem Dubí, Bystřická 275/27, zastoupeného JUDr. Ing. Vladimírem Nedvědem, advokátem se sídlem Litoměřice, Kostelní náměstí 233/1, proti žalovanému Ministerstvu financí, se sídlem Praha 1, Letenská 525/15, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 23. 6. 2020, č. j. 15 Af 79/2017–76, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 3 400 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Ing. Vladimíra Nedvěda, advokáta. Odůvodnění: [1] Krajský soud v Ústí nad Labem shora označeným rozsudkem zrušil rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 5. 2017, č. j. MF–11776/2017/1203–5, jímž bylo zamítnuto odvolání žalobce a potvrzeno rozhodnutí Krajského úřadu Ústeckého kraje ze dne 8. 10. 2014, č. j. 3008/EK/2014–5. Tímto rozhodnutím Krajský úřad Ústeckého kraje (dále jen „krajský úřad“) uložil žalobci povinnost zaplatit odvod za porušení rozpočtové kázně ve výši 195 100 Kč; porušení spočívalo v neoprávněném použití peněžních prostředků poskytnutých žalobci v letech 2011 a 2012 ze státního rozpočtu podle § 160 odst. 4 a § 163 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním a vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění účinném do 31. 12. 2012 (dále jen „školský zákon“). [2] Krajský soud v napadeném rozsudku nejprve shrnul skutečnosti vyplývající ze správního spisu. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“) vyhlásilo dne 11. 1. 2011 rozvojový program „Financování asistentů pedagoga pro děti, žáky a studenty se zdravotním postižením v soukromých a církevních školách na rok 2011“ (dále

10 As 317/2020 – 54 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna v právní věci žalobců: a) Mgr. M. B., Ph.D., b) Mgr. T. B., obou zastoupených advokátem JUDr. Tomášem Vymazalem, Wellnerova 1322/3, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministryně školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 4. května 2016, čj. MSMT–1436/2016–4, v řízení o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 9. září 2020, čj. 10 A 108/2016–80, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] V této věci jde o personální zabezpečení studijního programu soukromé vysoké školy navrženého k akreditaci. Soud se zabývá zejména kvalifikací garantky a její publikační činností vztahující se k programu umělecké terapie a jeho čtyřem oborům (arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně–pohybová terapie), které má garantka zaštiťovat. Ve shodě s Akreditační komisí a správními orgány má soud za to, že studijní program nebyl dostatečně personálně zabezpečen a akreditace ani státní souhlas nemohly být uděleny. I. Vymezení věci [2] Žalobci požádali v roce 2014 o státní souhlas k působení soukromé vysoké školy pro Vysokou školu uměleckých terapií, s. r. o., a současně o akreditaci bakalářského studijního programu umělecké terapie se studijními obory arteterapie, dramaterapie, muzikoterapie a tanečně–pohybová terapie v prezenční a kombinované formě studia. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy postoupilo žádost Akreditační komisi. Ta zaujala k návrhu studijního programu nesouhlasné stanovisko ze čtyř důvodů: * studijní program byl nedostatečně personálně zabezpečen; * předpokládaný počet přijímaných studentů neodpovídal počtu a rozsahu úvazku vyuč

9 As 48/2022 – 44 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Základní škola Bodláka a Pampelišky, o.p.s., se sídlem Veliš 40, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalované: Česká školní inspekce, se sídlem Fráni Šrámka 2319/37, Praha 5, proti rozhodnutí ředitelky Královéhradeckého inspektorátu žalované ze dne 23. 8. 2021, č. j. ČŠIH–544/21 H, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 14 A 207/2021 – 60, o návrhu žalované na přiznání odkladného účinku kasační stížnosti,takto:Kasační stížnosti se nepřiznává odkladný účinek. Odůvodnění: [1] Ředitelka Královéhradeckého inspektorátu žalované rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla námitku žalobkyně proti kontrolnímu zjištění bodu 1 Protokolu o kontrole ze dne 14. 7. 2021, č. j. ČŠIH–271/21–H, dle kterého žalobkyně při zápisu dětí k povinné školní docházce nerespektovala zásadu rovného přístupu ke vzdělání dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalované k dalšímu řízení.[2] Žalovaná (dále jen „stěžovatelka“) dne 29. 3. 2022 napadla rozsudek městského soudu kasační stížností. Současně navrhla, aby Nejvyšší správní soud (dále též „NSS“) přiznal kasační stížnosti odkladný účinek, jelikož by v opačném případě žalobkyně mohla pokračovat v protiprávním jednání, a to již v měsíci dubnu tohoto roku. Vznikla by tak újma na právech třetích osob (dětí), které se mají zúčastnit sporného zápisu.[3] Žalobkyně ve vyjádření k návrhu uvedla, že stěžovatelka nekonkretizuje a nerozvádí,

10 As 472/2021 – 47 Pouze způsob hodnocení přijímací zkoušky, při němž jsou účastníci řádného i náhradního termínu v témže kole posuzováni společně, je v souladu s § 60 odst. 2 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudkyň Sylvy Šiškeové a Michaely Bejčkové v právní věci žalobce: nezl. A. H., Kostelní 364/26, Praha 7, zastoupeného advokátem Mgr. Michalem Štrofem, Velké náměstí 135/19, Hradec Králové, proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupenému advokátem JUDr. Janem Nemanským, Těšnov 1059/1, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 7. 2019, čj. MHMP 1008780/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 10. 2021, čj. 5 A 126/2019 – 55,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Dne 28. 2. 2019 podal žalobce přihlášku ke vzdělávání na střední škole – GYMNÁZIU JANA PALACHA PRAHA 1, s.r.o. (dále jen „správní orgán prvního stupně“ nebo „gymnázium“). Jelikož se ze zdravotních důvodů nemohl zúčastnit řádného termínu přijímací zkoušky v prvním kole přijímacího řízení, požádal o možnost vykonat zkoušku v náhradním termínu a gymnázium této žádosti vyhovělo. Dne 13. 5. 2019 žalobce vykonal zkoušku v náhradním termínu.[2] Rozhodnutím ze dne 21. 5. 2019 správní orgán prvního stupně žalobce nepřijal ke studiu. Žalobce sice vyhověl požadavkům přijímacího řízení, s ohledem na počet dosažených bodů se však neumístil ve stanoveném počtu přijímaných žáků. Poslední přijatý uchazeč získal 124 ze 166 možných bodů; žalobce obdržel 97 bodů. [3] Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce odvolání, které žalovaný zamítl a napadené rozhodnutí potvrdil. [4] Žalobce se proti rozhodnu

7 As 295/2021 – 30 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci navrhovatele: Mgr. V. V., Bubovice, proti odpůrkyni: Univerzita Karlova v Praze, se sídlem Ovocný trh 560/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti navrhovatele proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 24. 9. 2021, č. j. 11 A 125/2021 – 28,takto:I. Kasační stížnost se zamítá.II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Navrhovatel se návrhem na zrušení opatření obecné povahy dle § 101a a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále též „s. ř. s.“) domáhal u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“) zrušení opatření děkana Právnické fakulty Univerzity Karlovy v Praze dále též „PF UK“ ze dne 15. 1. 2021, č. 1/2021, kterým se mění opatření děkana č. 17/2017, o závěrečných pracích, zn. UKPF/10848/2021 (dále též „novelizační opatření“). Tímto opatřením byly stanoveny nové podmínky pro uznání diplomových prací jako prací rigorózních. [2] Městský soud podaný návrh odmítl shora označeným usnesením. Shledal, že napadené opatření děkana není opatřením obecné povahy (dále též „OOP“). Vyložil, že zákon č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů, v rozhodném znění (dále též „zákon o vysokých školách“) povahu aktů děkana nespecifikuje, pročež přistoupil k jeho materiálnímu posouzení. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu konstatoval, že aby bylo možno konkrétní akt posoudit jako opatření obecné povahy, musí kumulativně splňovat následující znaky: závaznost, obecně vymezený okruh adresátů, konkrétní předmět úpravy a neexistence zákonné překážky. Městský soud shledal, že v posuzovaném případě nebyl splněn znak konkrétnosti předmětu úpravy, jelikož okruh případů, na které úprava napadeného opatření dopadá, je určena obecnou mno

Nepřímá diskriminace zdravotně postiženého a povinnosti školyO nepřímou diskriminaci zdravotně postižené osoby podle § 3 odst. 2 antidiskriminačního zákona, jde tehdy, je-li prokázáno, že osoba uplatňující nárok na rovné zacházení je zdravotně postižena a že žalovaný nepřijal tomu přiměřená opatření. Břemeno tvrzení a důkazní břemeno nese žalobce. Tvrdí-li žalovaný, že určitá opatření přijal, je na něm, aby prokázal, že šlo o opatření přiměřená. Jestliže žalovaný žádná opatření nepřijal, je na něm, aby prokázal, že přijetí přiměřených opatření by pro něj představovalo nepřiměřené zatížení (§ 3 odst. 3 a 4 antidiskriminačního zákona). Z odůvodnění: Žalobce dovoláním napadl rozsudek odvolacího soudu v celém rozsahu, přičemž svou žalobou uplatnil více odlišných nároků. Odvolací soud potvrdil rozsudek soudu prvního stupně mimo jiné v zamítavých výrocích ohledně žaloby na určení, že žalovaná porušovala práva žalobce na rovné zacházení, na uložení omluvy, na náhradu škody ve výši 165 880 Kč s příslušenstvím a na náhradu nemajetkové újmy v penězích za diskriminaci obtěžováním ve smyslu § 4 odst. 1 antidiskriminačního zákona (výroky I, II, III a částečně výrok IV rozsudku soudu prvního stupně). Ve vztahu k těmto žalobou uplatněným nárokům však dovolatel žádným způsobem v dovolání nevymezil, v čem spatřuje předpoklady přípustnosti dovolání. V tomto rozsahu trpí dovolání vadou, pro kterou nelze, ve vztahu k těmto nárokům, v dovolacím řízení pokračovat. Proto Nejvyšší soud dovolání v tomto rozsahu odmítl podle § 243c odst. 1 o. s. ř. Napadl-li dovolatel výroky o náhradě nákladů řízení, není v tomto rozsahu dovolání přípustné podle § 238 odst. 1 písm. h) o. s. ř., a bylo proto rovněž podle § 243c odst. 1 o. s. ř. odmítnuto. Dovolání je však přípustné pro řešení otázky, zda je žák se speciálními vzdělávacími potřebami ze strany školy diskriminován, jestliže finančně přispívá na plat asistenta pedagoga, která dosud nebyla dovolacím soudem vyřešena. Dovolání není důvodné. Nesp

4 As 171/2021 - 49 V žalobě proti rozhodnutí o nepřijetí na nižší stupeň víceletého gymnázia dle § 59 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, nelze účinně namítat nevhodnost začlenění této formy získání základního vzdělání do školského systému dle § 45 odst. 1 tohoto zákona. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobkyně: nezl. C. M. M., zast. matkou JUDr. Kateřinou Mullis, Ph.D., advokátkou, se sídlem Na Slupi 134/15, Praha 2, proti žalovanému: Gymnázium, Praha 6, Nad Alejí 1952, se sídlem Nad Alejí 1952/5, Praha 6, zast. Mgr. Františkem Korbelem, Ph.D., advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2020, č. j. 1671/2020, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 26. 5. 2021, č. j. 15 A 75/2020 - 42, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému na nákladech řízení o kasační stížnosti 4.114 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalovaného Mgr. Františka Korbela, Ph.D., advokáta, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1. Odůvodnění: I. Předcházející řízení [1] Žalovaný v záhlaví uvedeným rozhodnutím nepřijal žalobkyni do 1. ročníku nižšího stupně osmiletého gymnázia oboru vzdělání 79-41-K/81 Gymnázium, školní vzdělávací program „Alejí ke vzdělání“. V odůvodnění konstatoval, že ke vzdělávání do prvního ročníku výše uvedeného oboru vzdělání byli přijati uchazeči, kteří se na základě výsledků přijímacího řízení umístili na 1. až 64. místě. Žalobkyně se umístila na 206. – 207. místě, a nemohla tak být ke vzdělávání přijata. [2] Žalobkyně podala proti tomuto rozhodnutí žalobu, kterou městský soud zamítl nadepsaným rozsudkem. Poté co poukázal na relevantní právní ú

2 As 35/2021 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Miluše Doškové a soudců JUDr. Karla Šimky a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobce: Ing. L. K., zast. Mgr. Janou Vitákovou, advokátkou se sídlem Revoluční 767/25, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 11, Praha 5, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. JMK 133463/2020/KUSK, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2021, č. j. 43 A 5/2021 – 18, takto: I . Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Včasnou kasační stížností žalobce jako stěžovatel (dále též „stěžovatel“) napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Praze, jímž byla odmítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 26. 10. 2020, č. j. JMK 133463/2020/KUSK. Žalovaný tímto rozhodnutím zamítl jeho odvolání a potvrdil rozhodnutí ředitelky Základní školy Benešov, Dukelská 1818 (dále jen „ZŠ Benešov“) ze dne 1. 9. 2020, č. j. ZSBNDU-1138/2020/3-14/A20, o přijetí k základnímu vzdělávání nezl. K. K., dcery žalobce. [2] V dané věci ze spisu plyne, že mezi rodiči bylo vedeno soudní řízení o úpravu poměrů nezletilé Kristýny a její sestry pro dobu před rozvodem a po rozvodu rodičů. Usnesením Obvodního soudu pro Prahu 9 ze dne 18. 3. 2020, sp. zn. 61 Nc 2519/2019, bylo změněno předchozí předběžné opatření tak, že se nezletilé odevzdávají do péče otce v každém lichém týdnu od středy 18.00 hod. do neděle 18.00 hod. V průběhu řízení o přijetí k základnímu vzdělávání vedeného u ZŠ Benešov, sdělil stěžovatel, že dceru již přihlásil ke školní docházce v Základní škole v Praze 9 – Lehovec (dále jen „ZŠ Praha 9“). To následně doložil rozhodnutím ze dne 1. 9. 2020 o přijetí dcery k zákl

8 As 111/2020 - 40 Vysoká škola v rámci své samosprávné působnosti vymezené zákonem č. 111/1998 Sb., o vysokých školách, může rozhodovat o stanovení poplatku za delší dobu studia [§ 68 odst. 1 písm. f) ve spojení s § 58 odst. 3 citovaného zákona] i vůči osobě, která v době vydání již nemá status studenta, a není tedy členem akademické obce dané vysoké školy, např. proto, že ukončila studium (§ 61 odst. 2 téhož zákona). ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Petra Mikeše a soudců Jitky Zavřelové a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: Ing. L. Č., zastoupený JUDr. Milanem Zápotočným, advokátem se sídlem Telečská 1720/7, Jihlava, proti žalované: Vysoká škola ekonomická v Praze, se sídlem náměstí Winstona Churchilla 1938/4, Praha, proti rozhodnutí rektorky žalované ze dne 27. 1. 2017, čj. P4159/SP-KV/F3/2017, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, čj. 8 A 71/2017-40, takto: I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 4. 6. 2020, čj. 8 A 71/2017-40, se ruší. II. Rozhodnutí rektorky žalované ze dne 27. 1. 2017, čj. P4159/SP-KV/F3/2017, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 16 228 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce JUDr. Milana Zápotočného, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Rozhodnutím z 15. 11. 2016, čj. 4159/SP-KV/F3/2016, žalovaná stanovila ve smyslu § 58 odst. 3 zákona č. 111/1998 Sb., o vysokých školách a o změně a doplnění dalších zákonů (zákon o vysokých školách), ve znění účinném od 1. 9. 2016, a článku 24 Statutu Vysoké školy ekonomické v Praze z 1. 9. 2016, žalobci poplatek za překročení standardní doby studia zvětšené o jeden rok ve výši 21 000 Kč, a to za dalších (již druhých, pozn. NSS) započatých šest měsíců studia počínajících dnem 20. 10. 2016 (dále „rozhodnutí o stanovení

2 As 315/2019 - 27 Nedostatky odůvodnění rozhodnutí, které způsobují jeho nepřezkoumatelnost pro nedostatek důvodů, nelze zhojit uvedením chybějících náležitostí odůvodnění ve vyjádření k žalobě. Soud vychází výlučně z odůvodnění rozhodnutí, které přezkoumává. Úvahy správního orgánu chybějící v odůvodnění rozhodnutí nemůže soud za správní orgán dovozovat ani z obsahu správního spisu. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Evy Šonkové v právní věci žalobkyně: obec Dolní Břežany, se sídlem 5. května 78, Dolní Břežany, zastoupená Mgr. Veronikou Zelenkovou, advokátkou se sídlem Velehradská 88/1, Praha 3, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, za účasti osoby zúčastněné na řízení: nezl. T. M., zast. zák. zást. L. B., ve věci žaloby proti rozhodnutím žalovaného ze dne 12. 7. 2019, č. j. 074308/2019/KUSK, č. j. 074308/2019/KUSK/01 a č. j. 074308/2019/KUSK/02, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 18. 10. 2019, č. j. 54 A 58/2019 - 116, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti 3400 Kč k rukám její zástupkyně Mgr. Veroniky Zelenkové, advokátky, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. IV. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalovaný v záhlaví uvedenými rozhodnutími (dále jen „napadená rozhodnutí“) změnil rozhodnutí ředitelky Základní školy a Mateřské školy Dolní Břežany (dále jen „ředitelka školy“) ze dne 30. 4. 2019, a to rozhodnutí č. j. 205-093/2019 o nepřijetí M. B., k základnímu vzdělávání od 1. 9. 2019 (rozhodnutím č. j. 074308/2019/KUSK), rozhodnutí č. j. 205-139/2

2 As 208/2020 - 31 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobkyně: Základní škola EDUCAnet Brno, s.r.o., se sídlem Arménská 573/21, Brno, zastoupená JUDr. Milanem Jelínkem, advokátem se sídlem Sokolovská 49/5, Praha 8, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, ve věci žaloby proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 30. 8. 2017, č. j. MSMT-6965/2017-5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 18. 6. 2020, č. j. 6 A 223/2017 - 36, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně požádala žalovaného o zápis do rejstříku škol a školských zařízení (dále též „školský rejstřík“) od 1. 9. 2017. Žalovaný rozhodnutím ze dne 15. 2. 2017, č. j. MSMT-32725/2016-5 (dále jen „rozhodnutí správního orgánu prvního stupně“) tuto žádost zamítl podle § 148 odst. 3 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon). Zamítnutí žádosti odůvodnil jejím nesouladem s kapitolou E. 1, bodem 2. Dlouhodobého záměru vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2015-2020 (dále též „celorepublikový dlouhodobý záměr“). [2] Žalobkyně podala proti rozhodnutí správního orgánu prvního stupně rozklad, který ministr školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „ministr“) zamítl. Proti rozhodnutí o rozkladu se žalobkyně bránila u Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který žalobu zamítl. [3] Podle městského soudu je zřejmé, s jakou částí celorepublikového dlouhodobého záměru, respektive Dlouhodobého záměru vzdě

1 Ao 3/2021 - 52 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Josefa Baxy, soudkyně JUDr. Lenky Kaniové a soudce JUDr. Ivo Pospíšila v právní věci navrhovatelky: E. R. zastoupené zákonnou zástupkyní Ing. E. R., zastoupenou Mgr. Ondřejem Stravou, advokátem se sídlem Ostrov u Macochy 180, proti odpůrci: Ministerstvo zdravotnictví, sídlem Palackého náměstí 375/4, Praha 2, o návrhu na zrušení opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, v části čl. I bodu 5 písm. g), takto: I. Opatření obecné povahy odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN, b y l o v čl. I bodu 5 písm. g) v rozporu se zákonem. II. Odpůrce je povinen zaplatit navrhovatelce náhradu nákladů řízení ve výši 13.228 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení případu [1] Navrhovatelka se návrhem na zrušení opatření obecné povahy nebo jeho části ze dne 3. 5. 2021 u Nejvyššího správního soudu domáhala zrušení mimořádného opatření odpůrce ze dne 29. 4. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN (dále „mimořádné opatření“), v části čl. I bodu 5 písm. g). [2] Mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-7/MIN/KAN odpůrce vydal dne 29. 4. 2021, s účinností ode dne 3. 5. 2021 od 00:00 hod. do odvolání. Mimořádným opatřením č. j. MZDR 14601/2021-8/MIN/KAN došlo ke změně výše označeného mimořádného opatření ze dne 29. 4. 2021 s účinností ode dne 4. 5. 2021 od 00:00 hod (mimořádné opatření ve změnovém znění však navrhovatelka návrhem nenapadala). Mimořádné opatření odpůrce s účinností ode dne 10. 5. 2021 od 00:00 hod. zrušil mimořádným opatřením ze dne 5. 5. 2021, č. j. MZDR 14601/2021-9/MIN/KAN. Odpůrce vydal dne 27. 5. 2021 mimořádné opatření č. j. MZDR 14601/2021-15/MIN/KAN, kterým výslovně mimořádné opatření zrušil. [3] Mimořádné opatření bylo vydáno s odkazem na § 80 odst. 1 písm. g) a § 69 odst. 1 písm. b) a i)

6 As 153/2020 - 40 Vyjde-li v řízení o odkladu povinné školní docházky zřetelně najevo neshoda rodičů v otázce odkladu povinné školní docházky, je základní škola povinna přerušit řízení a vyčkat soudního rozhodnutí ve věci výkonu rodičovské odpovědnosti [§ 877 občanského zákoníku ve spojení s § 466 písm. j) zákona č. 292/2013 Sb., o zvláštních řízeních soudních]. Není-li v takovém případě doložen souhlas druhého zákonného zástupce, nelze žádosti o odklad povinné školní docházky vyhovět. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Tomáše Langáška, soudkyně zpravodajky Mgr. Sylvy Šiškeové a soudce JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: a) nezletilý A. D., zastoupeného zákonným zástupcem O. D., dále zastoupeného JUDr. Miroslavem Jirákem, advokátem se sídlem Saskova 1961, Kladno, b) O. D., proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, se sídlem Mariánské náměstí 2/2, Praha 1, zastoupenému JUDr. Janem Nemanským, advokátem se sídlem Těšnov 1/1059, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: N. D., zastoupené Mgr. Šárkou Polanskou, advokátkou se sídlem Plzeňská 232/4, Praha 5, týkající se řízení o žalobě proti rozhodnutím žalovaného ze dne 7. 10. 2019, sp. zn. S-MHMP 1881245/2019, a ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. S-MHMP 1975952/2019, v řízení o kasační stížnosti žalobce a) proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č. j. 14 A 176/2019 – 105, takto: I . Kasační stížnost žalobce a) proti výrokům I a IV rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č. j. 14 A 176/2019 – 105, se odmítá. II. Výroky II a III rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22. 5. 2020, č. j. 14 A 176/2019 – 105, se ruší. III. Rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 10. 2019, sp. zn. S-MHMP 1881245/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. IV. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 10. 2019, sp. zn. S-MHMP 1975952/2019, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení.

4 As 48/2021 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Petry Weissové v právní věci žalobce: Bc. A. V., zast. Mgr. Petrem Polánkou, advokátem, se sídlem Zelný trh 12, Brno, proti žalované: Mendelova univerzita v Brně, se sídlem Zemědělská 1665/1, Brno, proti rozhodnutí rektorky žalované ze dne 22. 10. 2018, č. j. 21403/2018-983, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 10. 2. 2021, č. j. 29 A 255/2018 – 68, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Přehled dosavadního řízení [1] Žalovaná rozhodnutím děkana Lesnické a dřevařské fakulty ze dne 27. 7. 2018, zn. 15786/2018 – 491, v plném rozsahu vyhověla odvolání žalobce a podle § 68 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, zrušila rozhodnutí téhož děkana ze dne 24. 5. 2018, zn. 10076/2018, jímž bylo rozhodnuto o ukončení studia žalobce v navazujícím magisterském studijním programu Lesní inženýrství, obor Lesní inženýrství. [2] V záhlaví uvedeným rozhodnutím rektorka žalované následně zamítla odvolání žalobce a potvrdila rozhodnutí děkana ze dne 27. 7. 2018. [3] Žalobce podal proti rozhodnutí rektorky žalobu, v níž namítal nesprávné právní posouzení věci, porušení základních zásad správního řízení, zejména pak zásady zákonnosti a předvídatelnosti. Rozhodnutí žalované pouze uvádí, že odvolání žalobce nesměřuje proti výroku, aniž tento svůj názor konkretizuje. Nedostatečně řeší, resp. vůbec neřeší žalobcem namítané nesprávné složení zkušební komise. Podle žalobce děkan neměl použít autoremeduru, neboť tím byl porušen § 2 odst. 4 správního řádu. Děkan měl podané námitky vůči složení komise vyhodnotit jako podnět k přezkumu, zda je zkoušení a rozhodování o výsledku státní závěrečné zkoušky v souladu se zákonem. Stejně tak měla

Řízení před soudem: ochrana před nezákonným zásahem Rozšířený senát: škola jako původce nezákonného zásahu; krizová opatření vlády; účinky bezprostředně plynoucí z právního předpisu k § 82 a § 83 soudního řádu správního, ve znění zákona č. 303/2011 Sb. k zákonu č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení a o změně některých zákonů (krizový zákon), ve znění zákonů č. 303/2013 Sb., č. 64/2014 Sb., č. 320/2015 Sb., č. 323/2016 Sb., č. 183/2017 Sb. a č. 205/2017 Sb. (v textu jen „krizový zákon“) I. Zakázala-li vláda krizovým opatřením vydaným podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, osobní přítomnost žáků na vzdělávání v základní škole, nelze pro účely řízení o zásahové žalobě považovat za původce zásahu spočívajícího v neumožnění prezenční výuky základní školu (§ 83 s. ř. s.). II. Účinky bezprostředně plynoucí z právního předpisu nemohou představovat přímé zkrácení na právech jednotlivce ve smyslu § 82 s. ř. s. (Podle rozsudku rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 30. 6. 2021, čj. 9 As 264/2020-51) Prejudikatura: č. 2437/2011 Sb. NSS, č. 2736/2013 Sb. NSS, č. 3228/2015 Sb. NSS; č. 3921/2019 Sb. NSS; č. 4033/2020 Sb. NSS; č. 4169/2021 Sb. NSS; nálezy Ústavního soudu č. 94/2018 Sb. ÚS (sp. zn. II. ÚS 635/18), č. 123/2021 Sb. Věc: a) nezl. C. M. M., zast. matkou K. M. a b) K. M. proti 1) Základní škole a Mateřské škole, Praha 6, Bílá 1 a 2) Univerzitnímu sportovnímu klubu Praha, spolku o ochranu před nezákonným zásahem, o kasačních stížnostech žalobkyň. Pandemie koronaviru SARS-CoV-2 (respektive onemocnění COVID-19) změnila za poslední rok celý svět. Nejinak je tomu i v České republice. V souvislosti s pandemií zde zemřelo více než třicet tisíc lidí. Mnohem více lidí je poznamenáno zdravotními a psychickými problémy. Český zdravotnický systém se dostal na počátku roku 2021 na pokraj kolapsu. Doba od března 2020 byla provázena opakovaně vyhlašovanými a prodlužovanými nouzovými stavy a bezprecedentními zásahy do základních práv a sv

9 As 264/2020 - 51 I. Zakázala-li vláda krizovým opatřením vydaným podle zákona č. 240/2000 Sb., o krizovém řízení, osobní přítomnost žáků na vzdělávání v základní škole, nelze pro účely řízení o zásahové žalobě považovat za původce zásahu spočívajícího v neumožnění prezenční výuky základní školu (§ 83 s. ř. s.). II. Účinky bezprostředně plynoucí z právního předpisu nemohou představovat přímé zkrácení na právech jednotlivce ve smyslu § 82 s. ř. s. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v rozšířeném senátu složeném z předsedy Josefa Baxy a soudců Zdeňka Kühna, Filipa Dienstbiera, Petra Mikeše, Barbary Pořízkové, Aleše Roztočila a Karla Šimky v právní věci žalobkyň: a) nezl. C. M. M., zast. matkou JUDr. K. M., Ph.D., b) JUDr. K. M., Ph.D., proti žalovaným: 1) Základní škola a Mateřská škola, Praha 6, Bílá 1, se sídlem Bílá 1784/1, Praha 6 – Dejvice, zast. JUDr. Jiřím Svobodou, advokátem se sídlem Stavitelská 1099/6, Praha 6 – Dejvice, 2) Univerzitní sportovní klub Praha, spolek, se sídlem Na Folimance 2490/2, Praha 2 – Vinohrady, ve věci nezákonného zásahu žalovaných, v řízení o kasačních stížnostech žalobkyň proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 11. 11. 2020, čj. 18 A 71/2020-230, takto: I. Kasační stížnosti se za mí ta jí. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Jádro sporu a dosavadní postup ve věci I. 1. Vymezení sporné otázky [1] Pandemie koronaviru SARS-CoV-2 (respektive onemocnění COVID-19) změnila za poslední rok celý svět. Nejinak je tomu i v České republice. V souvislosti s pandemií zde zemřelo více než třicet tisíc lidí. Mnohem více lidí je poznamenáno zdravotními a psychickými problémy. Český zdravotnický systém se dostal na počátku roku 2021 na pokraj kolapsu. Doba od března 2020 byla provázena opakovaně vyhlašovanými a prodlužovanými nouzovými stavy a bezprecedentními zásahy do základních práv a svobod. Řada podnikatelů ztratila