Judikáty - strana 1

9 As 48/2022 – 48 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a Mgr. Michala Bobka v právní věci žalobkyně: Základní škola Bodláka a Pampelišky, o.p.s., se sídlem Veliš 40, zast. JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalované: Česká školní inspekce, se sídlem Fráni Šrámka 2319/37, Praha 5, proti rozhodnutí ředitelky Královéhradeckého inspektorátu České školní inspekce ze dne 23. 8. 2021, č. j. ČŠIH–544/21 H, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 14 A 207/2021–60, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 8 228 Kč k rukám jejího zástupce JUDr. Mgr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta se sídlem Teplého 2786, Pardubice, do 30 dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ředitelka Královéhradeckého inspektorátu žalované rozhodnutím uvedeným v záhlaví zamítla námitku žalobkyně proti kontrolnímu zjištění bodu 1 Protokolu o kontrole ze dne 14. 7. 2021, č. j. ČŠIH–271/21–H (dále jen „kontrolní zjištění“), dle kterého žalobkyně nerespektovala zásadu rovného přístupu ke vzdělání dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“). Žalovaná měla za to, že žalobkyně porušila zásadu rovného přístupu ke vzdělání, neboť při hodnocení uchazečů o studium zohledňovala mimo jiné tato kritéria: (i) zaměstnání rodičů uchazeče u žalobkyně, (ii) orientační posouzení školní připravenosti dítěte v některých vzdělávacích oblastech stanovených rámcovým vzdělávacím programem pro předškolní vzdělávání (dále také „orientační posouzení školní připravenosti“), a s tímto posouzením spojenou (iii) přítomnost uchazeče u zápisu, neboť nezúčastnil–li se uc

21 Cdo 2824/2022 USNESENÍ Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Pavla Malého a soudců JUDr. Marka Cigánka a JUDr. Jiřího Doležílka v právní věci žalobce J. K., narozeného XY, bytem XY, zastoupeného Mgr. Janem Kupčíkem, advokátem se sídlem v Nové Vsi pod Pleší, V Aleji č. 579, proti žalovaným 1) Statutárnímu městu Opava se sídlem magistrátu v Opavě, Horní náměstí č. 382/69, IČO 00300535, a 2) Z. š. v O., O., se sídlem XY, IČO XY, oběma zastoupeným Mgr. Andrejem Gundelem, advokátem se sídlem v Brně, Anenská č. 58/26, o neplatnost odvolání z vedoucího pracovního místa a neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Opavě pod sp. zn. 37 C 80/2020, o dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. května 2022, č. j. 16 Co 1/2022-243, takto: I. Dovolání žalobce se odmítá. II. Žalobce je povinen zaplatit žalovaným 1) a 2) oprávněným společně a nerozdílně na náhradě nákladů dovolacího řízení částku 4 295,50 Kč a žalovanému 2) částku 3 388 Kč, vždy do tří dnů od právní moci tohoto usnesení k rukám Mgr. Andreje Gundela, advokáta se sídlem v Brně, Anenská č. 58/26. Stručné odůvodnění (§ 243f odst. 3 o. s. ř.): Dovolání žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 11. 5. 2022, č. j. 16 Co 1/2022-243, není přípustné podle ustanovení § 237 o. s. ř., podle nějž není-li stanoveno jinak, je dovolání přípustné proti každému rozhodnutí odvolacího soudu, kterým se odvolací řízení končí, jestliže napadené rozhodnutí závisí na vyřešení otázky hmotného nebo procesního práva, při jejímž řešení se odvolací soud odchýlil od ustálené rozhodovací praxe dovolacího soudu nebo která v rozhodování dovolacího soudu dosud nebyla vyřešena nebo je dovolacím soudem rozhodována rozdílně anebo má-li být dovolacím soudem vyřešená právní otázka posouzena jinak. Rozhodnutí odvolacího soudu je při řešení stěžejní (z hledisek rozhodných pro přípustnost dovolání dovolatelem vytknuté) otázky, a to otázky

II.ÚS 3124/22 Česká republika USNESENÍ Ústavního soudu Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy a soudce zpravodaje Davida Uhlíře a soudců Tomáše Lichovníka a Jaromíra Jirsy, ve věci ústavní stížnosti stěžovatele Pavla Kozubíka, zastoupeného JUDr. Ing. Ivanem Pavelkou, Ph.D., advokátem, se sídlem Zlín, nám. T. G. Masaryka 2433, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 15. září 2022, č. j. 6 As 112/2021-62, rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 17. března 2021, č. j. 14 A 100/2020-30 a vyrozumění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 12. července 2020, č. j. MSMT-27342/2020-1, takto: Ústavní stížnost se odmítá. Odůvodnění: I. Vymezení věci a ústavní stížnost 1. Ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví specifikovaných rozhodnutí Nejvyššího správního soudu a městského soudu, vydaných v rámci přezkoumání výsledku společné části maturitní zkoušky konané ve zkušebním období jaro 2020. Stěžovatel namítá porušení práva na spravedlivý proces podle čl. 36 Listiny základních práv a svobod ("Listina"), jakož i porušení práva na vzdělání podle čl. 33 Listiny. 2. Stěžovatel jako někdejší žák Gymnázia X požádal o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu "německý jazyk" společné části maturitní zkoušky konané ve zkušebním období jaro 2020 dle § 82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve spojení s § 32 zákona č. 135/2020 Sb., o zvláštních pravidlech pro přijímání k některým druhům vzdělávání a k jejich ukončování ve školním roce 2019/2020. V odůvodnění žádosti uvedl, že v první části poslechu byla nahrávka nekvalitní a obsahovala šum, pro který neslyšel slova. Podobně v dalších místech sluchově nezaregistroval otázky z důvodů nedostatku na straně mluvčího. 3. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (žalovaný před správními soudy) dne 12. 7. 2020 rozhodlo, že žádost stěžovatele je nedůvodná a výsledek didaktického

IV.ÚS 412/22 Rozhoduje-li soud o umístění nezletilého dítěte do zařízení ochranné výchovy, je povinen zkoumat jak zákonné předpoklady, tak jeho nejlepší zájem; v opačném případě dojde k porušení práva na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, ve spojení s právy na ochranu rodinného života a výchovu dětí zaručenými v čl. 10 odst. 2, čl. čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Česká republika NÁLEZ Ústavního soudu Jménem republiky Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka o ústavní stížnosti stěžovatele M. R., zastoupeného Mgr. Petrem Nesporým, advokátem, sídlem Puklicova 1069/52, České Budějovice, proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 6 Co 1074/2021-679, za účasti Krajského soudu v Českých Budějovicích, jako účastníka řízení, a nezletilého Š. R., zastoupeného Úřadem pro mezinárodněprávní ochranu dětí, sídlem Šilingrovo náměstí 257/3, Brno, kolizním opatrovníkem, a A. S., zastoupené Mgr. Tomášem Čermákem, advokátem, sídlem Na Sadech 2033/21, České Budějovice, jako vedlejších účastníků řízení, takto: I. Rozsudkem Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 6 Co 1074/2021-679 v části, kterou byl potvrzen I. výrok a změněn III. výrok rozsudku Okresního soudu v Českých Budějovicích ze dne 16. července 2021 č. j. 29 P 74/2015-625, 11 P a Nc 136/2020, byla porušena základní práva stěžovatele a nezletilého Š. R. na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod ve spojení s právy na ochranu rodinného života a výchovu dětí zaručenými v čl. 10 odst. 2, čl. 32 odst. 4 Listiny základních práv a svobod a čl. 3 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. II. Rozsudek Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 9. listopadu 2021 č. j. 6 Co 1074/2021-679 se v čás

2 As 42/2021 – 30 Odbornou kvalifikaci pro přímou pedagogickou činnost, kterou vykonává, má podle § 3 odst. 1 písm. b) zákona o pedagogických pracovnících i osoba, které byl tento předpoklad uznán ředitelem školy podle § 10 odst. 2 zákona o pedagogických pracovnících. ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Mgr. Evy Šonkové a soudkyň JUDr. Miluše Doškové a Mgr. Sylvy Šiškeové v právní věci žalobce: Město Sedlec – Prčice, se sídlem nám. 7. května 62, Sedlec – Prčice, zastoupený JUDr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, za účasti osoby zúčastněné na řízení: Základní umělecká škola Sedlec – Prčice, se sídlem nám. 7. května 59, Sedlec – Prčice, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2019, č. j. MSMT–25910/2019–3, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2021, č. j. 11 A 167/2019 – 41, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 4114 Kč k rukám JUDr. Filipa Rigela, Ph.D., advokáta, do třiceti dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy rozhodnutím ze dne 14. 5. 2019, č. j. MSMT–9097/2019–3, zamítlo žádost žalobce o zápis změny v údajích podle § 144 odst. 1 písm. i) a j) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon – dále jen „školský zákon“). Důvodem bylo, že Mgr. Sosnovcová, která byla jmenována ředitelkou osoby zúčastněné na řízení, nesplňuje předpoklady pro výkon činnosti ředitele školy podle § 5 zákona č. 563/2004 Sb., o ped

9 As 98/2022 – 29 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Molka a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Barbary Pořízkové v právní věci žalobkyně: Technologický park Lochovice s.r.o., sesídlem Obora 20, Lochovice, zast. Mgr. Jiřím Skálou, advokátem se sídlem Márova 2806/10, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro Plzeňský kraj, se sídlem Hálkova 14, Plzeň, ve věci ochrany před nezákonným zásahem žalovaného, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 6. 5. 2022, č. j. 55 A 21/2022–20, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně se žalobou domáhala, aby Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) určil, že způsob projednání výsledku daňové kontroly a vypracování zprávy o daňové kontrole žalovaným byl nezákonným zásahem. Městský soud usnesením ze dne 9. 3. 2022, č. j. 10 Af 8/2022–13, postoupil žalobu Krajskému soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“) jako místně příslušnému soudu. Krajský soud následně žalobu odmítl dle § 46 odst. 1 písm. a) zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), jelikož se vůbec nemohlo jednat o nezákonný zásah. [2] Dle krajského soudu na projednávaný případ dopadají závěry rozsudku Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 29. 1. 2020, č. j. 10 Afs 304/2019–39, č. 3974/2020 Sb. NSS. V něm NSS dospěl k závěru, že nezákonnost spojená se seznámením daňového subjektu s výsledkem kontrolního zjištění a s vyjádřením k němu nemůže být nezákonným zásahem dle § 82 s. ř. s. Zpráva o daňové kontrole je završením daňové kontroly a zpravidla představuje stěžejní podklad pro rozhodnutí o výši daňové povinnosti. Výsledek kontrolního zjištění a zpráva o daňové kontrole nejsou úkony, na jejichž základě by byl daňový subjekt k něčemu nucen a které b

2 Ads 64/2022 – 52 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Sylvy Šiškeové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobce: J. M., zastoupeného Mgr. Františkem Nesvadbou, advokátem se sídlem Dlouhá 3458/2A, Ústí nad Labem, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. MPSV–2019/257380–421/1, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 75 Ad 9/2020–26, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11. 2. 2022, č. j. 75 Ad 9/2020–26, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 5. 2020, č. j. MPSV–2019/257380–421/1, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení o žalobě ani o kasační stížnosti. IV. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě a o kasační stížnosti ve výši 12 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Františka Nesvadby. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl veden u Úřadu práce ČR – krajské pobočky Ústí nad Labem (dále jen „úřad práce“) jako uchazeč o zaměstnání. Od 14. 2. 2018 byl žalobce shledán dočasně neschopným plnit povinnosti uchazeče o zaměstnání. Ošetřující lékař mu povolil vycházky každý den v době od 9:00 do 12:00 hodin a od 15:00 do 18:00 hodin. Dne 11. 9. 2019 v 14:15 hodin provedl úřad práce kontrolu dodržování režimu pracovně neschopného uchazeče o zaměstnání. Na adrese, kde se měl žalobce zdržovat, jej však nezastihl. Žalobce svou nepřítomnost v místě bydliště odůvodnil tím, že se toho dne v předstihu vypravil na úřad práce, neboť potřeboval obstarat výpisy o čerpání dávek. Ty měl následujícího dne použít při jednání s Charitním sdružením Děčín, které mu poskytuje právní poradenství v soudním sporu, který žalobce vede a který se týká jeh

7 Ads 194/2021 – 26 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Tomáše Foltase a soudců Lenky Krupičkové a Davida Hipšra v právní věci žalobkyně: VOLCARON TRADE, s. r. o., se sídlem Antala Staška 34, Praha 4, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, se sídlem Na Poříčním právu 1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 23. 6. 2021, č. j. 14 Ad 1/2021–42, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalovaný dvěma rozhodnutími ze dne 3. 11. 2020, č. j. MPSV–2020/202943–422/1 a č. j. MPSV–2020/202934–422/1, změnil rozhodnutí Úřadu práce České republiky, generálního ředitelství (dále též „úřad práce“) ze dne 28. 8. 2020, č. j. UPCR–2020/34696/10 a č. j. UPCR–2020/33535/10 (dále též „rozhodnutí úřadu práce“), tak, že provedl formální úpravu jejich výroků. Ve zbytku žalovaný obě rozhodnutí materiálně potvrdil. Úřad práce těmito rozhodnutími neudělil žalobkyni povolení ke zprostředkování zaměstnání podle § 60 odst. 2, 8 a 10 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, ve znění pozdějších předpisů (dále též „zákon o zaměstnanosti“) ve formě zprostředkování zaměstnání podle § 14 odst. 1 písm. a) až c) téhož zákona. Podle správních orgánů žalobkyně neprokázala splnění podmínky odborné způsobilosti navrhované odpovědné zástupkyně V. B. II. [2] Městský soud v Praze (dále též „městský soud“) obě rozhodnutí žalovaného na základě žaloby žalobkyně zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Přisvědčil námitce žalobkyně, že závěr správních orgánů o nedostatečnosti a neuznatelnosti praxe V. B. nebyl řádně odůvodněn. Žalovaný konstatoval, že žalobkyně neprokázala dostatečnou praxi V. B., aniž by srozumitelně vysvětlil, proč nepřihlédl k důkazům, které za tímto účelem předložila a proč uznal jako relevantní jen praxi v období od 25. 10. 1990 do 31. 5.

10 Afs 383/2020 – 46 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Zdeňka Kühna ve věci žalobkyně: Czech Tax Agency SE , Opletalova 918/7, Praha 1, zastoupené advokátem Mgr. Petrem Hulánem, Opletalova 1535/4, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 4. 2. 2020, čj. 4716/20/5300–22442–712600, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, čj. 11 Af 16/2020–56, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 25. 11. 2020, čj. 11 Af 16/2020– 56, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] V této věci NSS zkoumá, zda měl městský soud zrušit rozhodnutí odvolacího orgánu kvůli vadě související s (ne)zahájením daňové kontroly v prvním stupni. I. Popis věci [2] Finanční úřad pro hlavní město Prahu doměřil žalobkyni daň ve výši přibližně dva miliony Kč a penále ve výši přibližně čtyři sta tisíc Kč za zdaňovací období srpen a září 2017. Žalobkyně totiž neumožnila, aby správce daně zahájil daňovou kontrolu. Správce daně tak daň doměřil podle zjištění z vlastní vyhledávací činnosti. Žalobkyně podala proti dodatečným platebním výměrům odvolání. Ta však žalovaný zamítl, protože žalobkyně neuvedla nic, co by mohlo ovlivnit výši stanovené daně. [3] Žalobkyně uspěla až u Městského soudu v Praze, který napadené daňové rozhodnutí zrušil a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. Hospitalizace jednatelky žalobkyně podle městského soudu znemožnila zahájit daňovou kontrolu. Otázkou však bylo, zda žalobkyně mohla předložit důkazy o své daňové povinnosti po ukončení jednatelčiny hospitalizace. Podle předložené lékařské zprávy MUDr. I. Z. toho žalobkyně (její jednatelka) schopna nebyla: jednatelčina duševní porucha trvala přinejmenším do října 2018, kdy byla doměřena sporná daň. Ža

5 As 299/2021 – 43 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: Dobrovolný svazek obcí Boží Voda, se sídlem Rumburská 53, Liběchov, zast. Mgr. Luďkem Šikolou, advokátem, se sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1, proti žalovanému: Krajský úřad Středočeského kraje, se sídlem Zborovská 81/11, Praha 5, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 55 A 80/2020–48, takto:I. Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 17. 9. 2021, č. j. 55 A 80/2020–48, se ruší. II. Rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 4. 2020, č. j. 045873/2020/KUSK, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni náhradu nákladů soudních řízení ve výši 24 456 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta Mgr. Luďka Šikoly, se sídlem Mezibranská 579/7, Praha 1. Odůvodnění: [1] Žalovaný rozhodnutím ze dne 20. 4. 2020, č. j. 045873/2020/KUSK, zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil usnesení Městského úřadu Mělník ze dne 24. 2. 2020, č. j. 1095/ZP/20/NIVI, jímž bylo rozhodnuto, že žalobkyně není účastnicí řízení o žádosti o společné povolení na stavbu vrtané studny na pozemku parc. č. X v k. ú. L. a o povolení k odběru vody z podzemního zdroje. [2] Krajský soudžalobu jako nedůvodnou zamítl; uvedl, že při posuzování možného účastenství žalobkyně v uvedeném společném řízení dle § 94k písm. e) zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“), bylo třeba zkoumat, zda mohla být žalobkyně stavbou studny přímo dotčena na vlastnickém právu k vodnímu dílu tím, že dojde k negativnímu ovlivnění vodního zdroje Boží Voda, tj. zda mohla realizace povolované studny ovlivnit kvalitu a množství vody ve zdroji Boží Voda. Správní orgány přitom postupovaly správně, když vycházely z doplněného dokazování

5 As 54/2021 – 31 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobkyně: VIDEON Networking s.r.o., se sídlem Palackého 1058/30, 669 02 Znojmo, zast. JUDr. Alešem Liskem, advokátem, se sídlem Fischerova 770/12, 669 02 Znojmo, proti žalovanému: Český telekomunikační úřad, se sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 A 71/2020–64, takto:Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2021, č. j. 14 A 71/2020–64, se ruší a věc se mu vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalobkyně (dále jen „stěžovatelka“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí předsedkyně Rady Českého telekomunikačního úřadu (dále jen „předsedkyně Rady“) ze dne 26. 3. 2020, č. j. ČTÚ–16 934/2019–603, jímž bylo zčásti změněno a ve zbytku zamítnuto rozhodnutí Českého telekomunikačního úřadu, odboru pro jihomoravskou oblast, ze dne 7. 3. 2019, č. j. ČTÚ–455/2019–637/VI. vyř. – BaR (dále též „prvostupňové rozhodnutí“). [2] Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla stěžovatelka shledána vinnou za spáchání přestupků dle § 118 odst. 1 písm. b) zákona o elektronických komunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o elektronických komunikacích“), kterých se měla dopustit tím, že ve dnech 10. 3. 2018 a 10. 8. 2018 provozovala vně budov celkem pět vysílacích rádiových zařízení RLAN na kmitočtech v pásmu 5150 MHz až 5350 MHz, určená pouze pro použití uvnitř budov. Tímto jednáním stěžovatelka porušila čl. 2 písm. b) všeobecného oprávnění Českého telekomunikačního úřadu č. VO–R/12/09.2010–12, k využívání rádiových kmitočtů a k provozování zařízení pro širokopásmový přenos dat v pásmech 2,4 GHz

5 As 96/2022 – 45 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: P. N., zast. Mgr. Pavlou Henzelovou, advokátkou se sídlem Fibichova 1141/2, Olomouc, proti žalovanému: Ministerstvo spravedlnosti, se sídlem Vyšehradská 16, Praha, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 23. 2. 2022, č. j. 9 A 102/2021–74, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. III. Odměna a náhrada hotových výdajů ustanovené advokátky Mgr. Pavly Henzelové se určuje částkou 4114 Kč, která jí bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do třiceti (30) dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného usnesení Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla odmítnuta jeho žaloba na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného. Tvrzený zásah spatřoval stěžovatel v tom, jakým způsobem žalovaný posoudil jeho stížnost na postup Krajského soudu v Ostravě jako povinného subjektu ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“). [2] Dne 27. 10. 2020 adresoval stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě žádost o poskytnutí informací, „pod jakou spisovou značkou byly vedeny trestí řízení proti panu V. H. a panu M. Š. (pobočka Olomouc)?“ Na tuto žádost odpověděl Krajský soud v Ostravě přípisem ze dne 4. 11. 2020 tak, že „lustrací výše zmíněných osob prostřednictvím interního systému Lotus Notes nebylo nalezeno u Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci žádné trestí řízení.“ V reakci na toto sdělení zaslal stěžovatel Krajskému soudu v Ostravě podání označené jako odvolání; v tomto podání stěžo

5 Afs 267/2021 – 21 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Jakuba Camrdy a JUDr. Viktora Kučery ve věci žalobce: Ing. M. V., zast. advokátem Mgr. Jakubem Kratochvílem, se sídlem AK Veveří 46, Brno, proti žalovanému: Finanční úřad pro Jihomoravský kraj, se sídlem nám. Svobody 4, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 5. 8. 2021, č. j. 62 Af 99/2017–141, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný je povinen uhradit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 3400 Kč; tuto částku je povinen uhradit k rukám advokáta Mgr. Jakuba Kratochvíla do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: [1] Kasační stížností se žalovaný (dále „stěžovatel“) domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým bylo zrušeno rozhodnutí stěžovatele ze dne 18. 10. 2017, č. j. 4303859/17/3001–80541–712314; tímto rozhodnutím – exekučním příkazem na prodej movitých věcí (dále jen „exekuční příkaz“), stěžovatel podle § 178 odst. 1 a odst. 5 písm. f) a § 218 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále jen „daňový řád“), s použitím zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, nařídil daňovou exekuci prodejem nemovitých věcí k vymožení daňového nedoplatku žalobce. Předmětem exekuce jsou nemovité věci – pozemek p. č. XA o výměře 388 m2 (zahrada) a pozemek p. č. XB o výměře 316 m2 (zastavěná plocha a nádvoří), jehož součástí je rozestavěná stavba. [2] Nejvyšší správní soud ve věci rozhoduje opakovaně poté, kdy rozsudkem ze dne 14. 6. 2021, č. j. 5 Afs 90/2020–40, předchozí rozsudek krajského soudu ze dne 28. 2. 2020, č. j. 62 Af 99/2017–74, zrušil a věc mu se závazným právním názorem vrátil k dalšímu řízení. [3] V žalobě žalobce namítal mimo jiné prekluzi daňových nedoplatků uvedených ve výkazu nedoplatků, na jehož základě byl exekuční příkaz vydán, uvedených pod bodem 1 až 24; dále nam

4 Afs 200/2020–61 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Petry Weissové a soudců JUDr. Jiřího Pally a Mgr. Aleše Roztočila v právní věci žalobkyně: FID Development, SE, se sídlem Chorvatská 1400/11, Praha 10, zast. Mgr. Markem Vojáčkem, advokátem, se sídlem Na Florenci 2116/15, Praha 1, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství , se sídlem Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 29. 3. 2016, č. j. 13510/16/5300–22441–701848, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 5 Af 43/2016–61, takto:I. Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 8. 6. 2020, č. j. 5 Af 43/2016–61, se zrušuje. II. Rozhodnutí Odvolacího finančního ředitelství ze dne 29. 3. 2016, č. j. 13510/16/5300–22441–701848, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení o žalobě i o kasační stížnosti ve výši 24.456 Kč k rukám jejího zástupce Mgr. Marka Vojáčka, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Finanční úřad pro hlavní město Prahu, územní pracoviště pro Prahu 10 (dále jen „správce daně“), vydal dne 19. 1. 2015 dodatečný platební výměr č. j. 305213/15/2010–52525–110521 (dále jen „dodatečný platební výměr“), kterým doměřil žalobkyni daň z přidané hodnoty za 1. čtvrtletí 2013 ve výši 0 Kč. Měl za to, že plnění, které žalobkyni poskytla insolvenční správkyně dlužníka CON INVEST a.s. na základě soudně schváleného smíru uzavřeného s žalobkyní v řízení o vyloučení majetku z konkursní podstaty, které spočívalo ve vyloučení rozestavěné stavby projektu „GOLF RESIDENCE KONOPIŠTĚ – I. ETAPA“ ze soupisu majetkové podstaty dlužníka CON INVEST a.s., v závazku insolvenční správkyně a tohoto dlužníka dále nedisponovat s předmětnou rozestavěnou stavbou a v uznání vlastnického práva žalobkyně k rozestavěné stavbě (dále jen „přijaté plnění“), za n

10 Afs 261/2020 – 49 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty a soudců Zdeňka Kühna a Jana Kratochvíla ve věci žalobkyně: Lenka Hronová, B. Němcové 210, Dačice, zastoupená advokátem Mgr. Markem Fikrem, Příkop 2a, Brno, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, Masarykova 427/31, Brno, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 24. 5. 2019, č. j. 20517/19/5300–21442–711458, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 13. 7. 2020, č. j. 50 Af 13/2019–34, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobkyně (stěžovatelka) podle finančních orgánů neunesla důkazní břemeno ohledně přijetí a uskutečnění některých deklarovaných plnění, u kterých si nárokovala odpočet či osvobození od DPH. Podstatou kasační stížnosti je, zda správce daně je oprávněn odmítnout provést důkazy navržené daňovým subjektem k prokázání jeho tvrzení. [2] Dodatečnými platebními výměry ze dne 4. 5. 2018 doměřil Finanční úřad pro Jihomoravský kraj (správce daně) stěžovatelce za zdaňovací období prosinec 2013, leden – únor 2014, duben – září 2014 a prosinec 2014 daň z přidané hodnoty dohromady ve výši 1 956 016 Kč a penále ve výši 391 119 Kč. Stěžovatelka se odvolala. Rozhodnutím označeným v záhlaví žalovaný pouze upřesnil informace o splatnosti penále a ve zbytku odvolání zamítl. Stěžovatelka neuspěla ani se žalobou u krajského soudu, který žalobu rozsudkem zamítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Stěžovatelka se proti rozsudku krajského soudu brání kasační stížností z důvodů dle § 103 odst. 1 písm. a), b), d) soudního řádu správního. Konkrétně vznáší následující kasační námitky: 1) Napadený rozsudek je nepřezkoumatelný. Krajský soud se nevypořádal s žalobními námitkami. 2) Finanční orgány nedostatečně zjistil

3 Ads 243/2022 – 21 USNESENÍNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Michala Bobka a Mgr. Radovana Havelce v právní věci žalobkyně: AMERFO o.p.s, sídlem Odlehlá 10/19, Brno, zastoupená JUDr. Mgr. Filipem Rigelem, Ph.D., advokátem se sídlem Teplého 2786, Pardubice, proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí, sídlem Na Poříčním právu 376/1, Praha 2, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2022, č. j. 29 Ad 13/2020 – 171, takto:I. Řízení o kasační stížnosti se zastavuje. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: [1] Žalovaný (dále též „stěžovatel“) se kasační stížností domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně (dále jen „krajský soud“) ze dne 30. 8. 2022, č. j. 29 Ad 13/2020 – 171, jímž bylo zrušeno rozhodnutí ministryně práce a sociálních věcí ze dne 6. 6. 2020, č. j. MPSV–2019/256007–513/2, a věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení. [2] Dne 19. 10. 2022 bylo Nejvyššímu správnímu soudu doručeno podání stěžovatele označené jako „zpětvzetí kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně č. j. 29 Ad 13/2020 – 171 ze dne 30. 8. 2022“. V něm stěžovatel prohlásil, že bere svou kasační stížnost zpět. [3] V souladu s dispoziční zásadou, jíž je správní soudnictví ovládáno, navrhovatel (zde stěžovatel) disponuje řízením nebo jeho předmětem. Může proto vzít svůj návrh zcela nebo zčásti zpět, dokud o něm soud nerozhodl [srov. § 37 odst. 4 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“)]. Podle § 47 písm. a) s. ř. s. vzal–li navrhovatel svůj návrh zpět, soud usnesením řízení zastaví. [4] Z doručeného podání je zřejmé, že byla srozumitelně a určitě projevena skutečná vůle vzít kasační stížnost zpět. Podání bylo učiněno zaměstnancem pověřeným k jednání za stěžovatele v řízení o uvedené kasační stížnos

10 Afs 99/2020 – 47 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Ondřeje Mrákoty, soudce Jana Kratochvíla a soudkyně Michaely Bejčkové v právní věci žalobkyně: TAAR, s. r. o., Budějovická 11, Veselí nad Lužnicí, zast. advokátem Mgr. Jiřím Mašlejem, V Podhoří 249/28, Praha 7, proti žalovanému: Generální ředitelství cel, Budějovická 7, Praha 4, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 1. 2019, čj. 4807/2019–900000–318, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 19. 2. 2020, čj. 57 Af 4/2019–150, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Celní úřad pro Jihočeský kraj (dále jen „celní úřad“) rozhodnutím ze dne 23. 7. 2014, čj. 42564–9/2014–520000–11, ve znění opravného rozhodnutí ze dne 24. 7. 2014, čj. 42564– 10/2014–520000–11, doměřil žalobkyni clo ve výši celkem 48 669 Kč v důsledku zjištění nesprávného sazebního zařazení zboží (tabáku) FCV Lombok (handstripped) grade C2L Crop 2013, 2000 kg netto hmotnost, FCV Lombok (handstripped) grade NL6 Crop 2013, 4320 kg netto hmotnost, DAC Burley (handstripped) grade RQ2 Crop 2013, netto hmotnost 180 kg, SAC Jatim (scrap) grade F34 Crop 2012, netto hmotnost 2500 kg, propuštěného do celního režimu volného oběhu rozhodnutím v celním řízení ze dne 12. 5. 2014, č. MRN 14Z520000166IGAK5, které bylo vydáno na podkladě elektronického celního prohlášení ze dne 12. 5. 2014, č. MRN 14 CZ520000166IGAK5, dle § 264 odst. 1 zákona č. 13/1993 Sb., celního zákona, a § 220 odst. 1 celního kodexu. Celní úřad současně předepsal žalobkyni z dodatečně doměřené částky cla podle § 251 odst. 1 písm. a) daňového řádu penále ve výši 20 %, tj. 9 735 Kč. [2] Proti rozhodnutí celního úřadu podala žalobkyně odvolání, o kterém žalovaný rozhodl rozhodnutím ze dne 21. 9. 2015, jímž odvolání zamítl a rozhodnutí celního úřa

5 Ads 75/2022 – 71 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Viktora Kučery a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: MgA. M. J., proti žalovanému: Úřad práce České republiky, se sídlem Dobrovského 25, Praha, zast. JUDr. Jiřím Solilem, advokátem se sídlem Jakubská 2, Praha, za účasti: JUDr. P. J., o kasační stížnosti osoby zúčastněné na řízení proti usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci, ze dne 15. 2. 2022, č. j. 60 A 87/2021–30, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se osoba zúčastněná na řízení (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného usnesení Krajského soudu v Ostravě – pobočky v Olomouci (dále jen „krajský soud“), kterým krajský soud odmítl žalobu žalobce na ochranu před nezákonným zásahem spočívajícím v tom, že žalovaný nerozhodl přezkoumatelným rozhodnutím ve věci žádosti žalobce o úhradu školného, respektive o jeho refundaci jakožto nákladu spojeného s rekvalifikací. [2] Žalobce v červnu 2014 oznámil Krajské pobočce Úřadu práce v Olomouci, že má zájem v době od 4. 9. 2014 do června 2015 absolvovat rekvalifikační kurz„Studium pedagogiky a)“na Pedagogické fakultě Univerzity Palackého v Olomouci, realizovaný Národním institutem pro další vzdělávání, a současně požádal o refundaci školného ve výši 10 000 Kč jakožto nákladů spojených s rekvalifikací. Žalovaný dopisem ze dne 5. 9. 2014 žalobci sdělil, že parametry jím zvoleného vzdělávacího kurzu neodpovídají pojmovým znakům rekvalifikace dle § 108 odst. 2 zákona č. 435/2004 Sb., o zaměstnanosti, jejíž náklady může hradit Úřad práce, nýbrž odpovídají dalšímu vzdělávání zaměstnanců dle zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, které zajišťuje pro zaměstnance zaměstnavatel. Další vzdělávání různých profesních skupin

5 Afs 144/2020 – 33 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jakuba Camrdy a soudců JUDr. Lenky Matyášové a JUDr. Viktora Kučery v právní věci žalobce: Ing. J. K., zastoupen JUDr. Václavem Vlkem, advokátem se sídlem Sokolovská 32/22, Praha 8, proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství, se sídlem Masarykova 427/31, Brno, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 4. 2020, č. j. 30 Af 19/2018–64, takto:I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovanému senáhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Průběh dosavadního řízení [1] Žalobce se kasační stížností domáhá zrušení shora označeného rozsudku krajského soudu, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2018, č. j. 8632/18/5100–31462–704389. Uvedeným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil platební výměr Finančního úřadu pro Plzeňský kraj ze dne 4. 8. 2017, č. j. 1226453/17/2308–70461–401727, jímž byl žalobce vyrozuměn o předpisu úroku z prodlení s úhradou daně z nemovitostí (nyní daň z nemovitých věcí) za zdaňovací období roku 2013 ve výši 4 236 Kč. [2] Krajský soud se ztotožnil se závěry prezentovanými v žalobou napadeném rozhodnutí žalovaného. Konstatoval, že pro posouzení věci je rozhodné pouze to, zda byly naplněny podmínky stanovené v § 252 zákona č. 280/2009 Sb., daňový řád, v relevantním znění (dále jen„daňový řád“), tedy zda byla daň uhrazena po její splatnosti a úrok z prodlení byl vypočten ve správné výši. Žalobní námitky týkající se příjmových a majetkových poměrů žalobce a rovněž námitky neúčelnosti a nesmyslnosti rozhodnutí daňových orgánů jsou tedy dle krajského soudu ve vztahu k předmětu řízení zcela mimoběžné, neboť daňové orgány nebyly při vydání napadených rozhodnutí oprávněny tyto skutečnosti posuzovat. [3] Za mimoběžnou považoval krajský soud rovněž žalobní argumen

8 Afs 26/2021–22 ČESKÁ REPUBLIKAROZSUDEKJMÉNEM REPUBLIKYNejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně Jitky Zavřelové a soudců Petra Mikeše a Milana Podhrázkého v právní věci žalobce: J. J., zastoupený JUDr. Jakubem Hajdučíkem, advokátem se sídlem Sluneční náměstí 2588/14, Praha 5, proti žalovanému: Finanční úřad pro hlavní město Prahu, se sídlem Štěpánská 619/28, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 5. 2016, čj. 4543561/16/2003–51523–104849, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, čj. 3 Af 53/2016–38, takto:Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 17. 12. 2020, čj. 3 Af 53/2016–38, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce se žalobou domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, jímž byla zamítnuta jeho námitka proti potvrzení o stavu osobního daňového účtu. Brojil především proti tomu, že žalovaný eviduje nedoplatky na dani z nemovitých věcí a na dani z převodu nemovitostí nezákonně, protože povinnost je uhradit přešla na společnost ABAKUS, a. s., která po stěžovateli nabyla vlastnické právo k dotčeným nemovitostem, a nadto došlo k marnému uplynutí promlčecí lhůty, čehož se řádně dovolal. [2] Městský soud dospěl k závěru, že napadené rozhodnutí nelze považovat za rozhodnutí, protože žádným způsobem nezasahuje právní sféru žalobce. Žalovaný jím ve vztahu k žalobci nijak nerozhodoval, pouze jej informoval o stavu jeho osobního daňového účtu. Městský soud dovodil, že chybí jedna ze základních podmínek řízení, za nichž může soud podrobit úkon správního orgánu přezkumu, a sice existence správního rozhodnutí. Nedostatek této podmínky městský soud označil za neodstranitelnou podmínku řízení, a žalobu proto podle § 68 písm. e) ve spojení s § 70 písm. a) a § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl. II. Obsah kasační stížnosti a vyjádření žalovaného [3] Kasační st