ICT ve škole

V listopadu proběhla v Otevřeném mlýně ředitelská konference k některým stávajícím problémům v oblasti umělé inteligence. V živé diskusi zaznívala celá řada postřehů nejen o wellbeingu, ale především o hrozbách AI a nezbytnosti kritického myšlení. Téměř současně v tisku proběhla diskuse Učitele naživo v polemice s knihou pana Bobka. Jejím jádrem je disputace, zda škola potřebuje kompetence, či znalosti…

Když začínám pracovat s novou třídou, občas používám takovou aktivitu: přinesu do hodiny změť různých kartiček, panáčků a prapodivných pinčlíků a nalákám žáky na údajně skvělou deskovou hru. Chvíli zmateně prohlížejí ten nepřehledný soubor zbytků z různých her a pak na mě nevyhnutelně vrhnou tázavý pohled: „A kde jsou pravidla?“ Tím plynule navážeme na to, proč potřebujeme pravidla ve třídě a ve škole.

Když v roce 1994 vznikla první střední škola zaměřená na výpočetní techniku, informatika byla teprve v plenkách. Dnes vede Ing. Martin Vodička, ředitel Soukromé střední školy výpočetní techniky Praha, jednu z nejrespektovanějších IT škol v zemi. V rozhovoru vzpomíná na začátky v době, kdy „počítačová síť“ zněla jako sci-fi, mluví o proměnách IT vzdělávání, o učitelích z praxe, soutěži IT-SLOT i o tom, proč chce, aby jeho škola zůstala dostupná všem, kdo mají chuť se učit.

Dnešní uživatelé AI se vlastně dělí na dvě oponentské skupiny. Jedni ji přímo vzývají a nechápou, jak ti druzí mohou nad tak dokonalými frázemi ohrnovat nos a ještě pochybovat o správnosti. Druzí pro změnu všechno to, co AI vyplodí, hned zatracují s tím, že je to stejně výmysl a musejí všechno ověřit, tudíž to ani žádné ušetření času nebude. A vlastně mají obě strany pravdu.

Digitální technologie jsou dnes neoddělitelnou součástí vzdělávání. Změnily způsob, jakým se učíme, sdílíme informace a přemýšlíme o světě kolem nás. Přesto se skutečná proměna školy neodehrává v počítačových učebnách ani v nových aplikacích, ale v přístupu lidí, kteří ve škole působí. Digitální kultura školy spočívá v tom, jak technologie využíváme, jak o nich přemýšlíme a jak je zapojujeme do každodenního života školy – ne v tom, kolik máme zařízení.

Umělá inteligence se stává běžnou součástí vzdělávacího procesu a každodenního života dětí a dospívajících. Přináší to nové výzvy, které mohou zásadně ovlivnit rozvoj kognitivních schopností a sociálních dovedností žáků. Poradenští pracovníci jsou často prvními, za kým přicházejí učitelé i zákonní zástupci s otázkami ohledně vlivu těchto technologií na duševní zdraví a rozvoj dětí. V tomto článku představíme dva významné scénáře rizik spojených s umělou inteligencí ve vzdělávání, které můžeme již dnes pozorovat v jejich zárodku.

Leden bývá v družině klidnějším obdobím, které přímo vybízí k pozorování přírody kolem nás. Právě v tomto čase probíhá i tradiční Ptačí hodinka, při níž děti i dospělí sledují a sčítají ptáky, kteří přilétají ke krmítkům. Toto téma lze velmi dobře zpracovat hravou formou i s nejmladšími školáky - a digitální nástroj Canva nám přitom může být cenným pomocníkem.

Způsob, jakým se finanční gramotnost vyučuje na českých školách, se často liší podle předmětu i přístupu pedagoga. Na mnoha z nich se téma objevuje jen okrajově, a to navzdory tomu, že mladí lidé se v oblasti financí stále necítí jistě. Na Základní škole Partyzánská v České Lípě se výuce finanční gramotnosti věnují ve volitelném předmětu finance a já, který vede přímo ředitel školy Karel Minařík. Finanční témata zde probírají s využitím digitální platformy Skoala, jež učitelům nabízí více než 140 metodik a zároveň jim poskytuje podporu u složitějších okruhů, například při výkladu investic nebo daní. Jak taková hodina se Skoalou vypadá v praxi?

Vzdělávání dospělých se neobejde bez jedné z nejzásadnějších dynamických složek – sdílení zkušeností. Tradiční terminologie by tento proces mohla popsat jako „opisování od kolegů“, avšak moderní jazyk jej staví do světla kooperace a aktivního sdílení poznatků. Tento rys je univerzálně platný napříč školním prostředím, přesto jeho realizace v praxi mnohých škol pokulhává. Strach ze ztráty know-how a obavy o „přílišné odhalení“ často brzdí otevřenou komunikaci. A bohužel to není jen historická reminiscence, ale moje živá zkušenost.

V předchozích dílech jsme sledovali, jak může umělá inteligence tříštit pozornost, vyvolávat epistemickou bezmoc, vést k přenášení myšlenkových procesů na stroje a nahrazovat lidské vztahy. Pro ty, kdo se k seriálu připojují později, připomínáme: pracujeme s hypotetickými scénáři možné budoucnosti. Nejde o předpovědi, ale o myšlenkové experimenty, které nám mohou pomoci přemýšlet o výuce předvídavě a připravovat se na výzvy, jež umělá inteligence může přinést. Dnes se zaměříme na dvě rizika, která se dotýkají samé podstaty lidské identity a morálního uvažování.

Rozhovor s Ondřejem Neumajerem, vedoucím oddělení Digitalizace ve vzdělávání v Národním pedagogickém institutu ČR, o digitálním pedagogickém leadershipu.

V minulém díle jsme si představili dva scénáře možných rizik spojených s umělou inteligencí ve vzdělávání: roztříštěnou pozornost a epistemickou bezmoc. Dnes se podíváme na další dvě výzvy, které už můžeme v zárodku pozorovat a které mohou zásadně ovlivnit, jak děti přemýšlejí a navazují vztahy.

Pokud jste o Edutenu ještě neslyšeli, zbystřete. Jde o moderní online nástroj pro procvičování matematiky, který propojuje digitální technologie s dlouholetým finským výzkumem v oblasti vzdělávání. Nabízí tisíce interaktivních úloh pro různé věkové kategorie, dokáže se přizpůsobit úrovni každého žáka a motivuje k učení prostřednictvím herních prvků i okamžité zpětné vazby. Díky přehledným výsledkům poskytuje podporu jak učitelům, tak rodičům, a dětem pomáhá vnímat matematiku jako zábavnou a srozumitelnou disciplínu. V zářijovém čísle Učitelského měsíčníku se o Edutenu rozpovídal učitel matematiky a laureát GTP Tomáš Chrobák, který neskrýval své nadšení z tohoto severského programu.1) Tentokrát díky němu přinášíme i konkrétní data, která stojí za pozornost.

Dnes bychom těžko našli ředitele, kteří téma kybernetické bezpečnosti ve škole přehlížejí. Nedostatky a lidské chyby v této oblasti jsou spíše důsledkem nedostatečných zkušeností a znalostí těch, kteří na různých pozicích s digitálními technologiemi ve škole pracují, žáky nevyjímaje. S ohledem na značná rizika a škody, k nimž může vést porušení zásad kybernetické bezpečnosti, je podpora tohoto know-how klíčová.

Digitální nástroje se rychle stávají součástí práce každého učitele. Jedním z nejdostupnějších a nejpřehlednějších pomocníků je Canva - jednoduchý online editor grafiky a vizuálního obsahu, který využijí nejen pedagogové, vychovatelé ve školních družinách, ale i žáci v každodenní praxi. Ať už jde o přípravu výukových materiálů, nebo tvorbu moderních prezentací či videí, Canva otevírá široké možnosti pro kreativní práci.

Situace, kterou možná znáte: Student odevzdá skvěle napsanou seminárku. Učitel má podezření na použití ChatGPT. Následuje nepříjemný rozhovor, při kterém se ukáže, že nikdo předem neřekl, zda a jak lze AI používat. Student si myslel, že je to v pořádku, učitel předpokládal opak. Výsledek? Zbytečné nedorozumění a ztráta důvěry na obou stranách.

E-learningový kurz „Dítě s náročným chováním a úloha vychovatelů“, který si mohou zájemci projít kdykoli a odkudkoli, nabízí nejen svobodu ve studiu, ale především praktické nástroje, interaktivní obsah a hlubší vhled do světa dětí s náročným chováním. Tato vzdělávací platforma je primárně určena pracovníkům ústavních zařízení (včetně dětských domovů), ale může být užitečná i jiným pedagogickým pracovníkům nebo osobám, které se věnují dětem.

Jak vnímají digitální platformu Eduten ti, pro které je určena nejvíc – studenti? O své zkušenosti se s námi podělili Marie Olšáková a Tobias John Božoň, kteří Eduten využívají během hodin matematiky i mimo ně. Mluví o tom, co jim pomohlo v učení, kde vidí prostor ke zlepšení a proč by Eduten doporučili i dalším školám. Jejich odpovědi ukazují, že Eduten není jen „další aplikace na procvičování příkladů“, ale nástroj, který dokáže změnit tempo, motivaci i pohled na matematiku. Tobias oceňuje možnost zkoušet věci znovu a učit se rychleji, Marie naopak vyzdvihuje pestrost úloh a propojení s lidským přístupem učitele. Společně potvrzují, že když se moderní technologie propojí s dobrou výukou, může být matematika nejen snazší, ale i zábavnější.

Digitální kompetence patří mezi klíčové kompetence v kurikulu základních škol a stále intenzivněji se hovoří o tom, že by jimi měli disponovat také vyučující. V posledních letech investovala Česká republika velké množství prostředků do technického vybavení, a nyní je proto nejlepší čas na to, abychom pozornost zaměřili na vyučující a jejich digitální kompetence.

Přinášíme druhou část rozhovoru s RNDr. Janem Jirátkem, ředitelem Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku a krajským ICT metodikem, jehož úkolem je pomáhat školám s vhodným začleněním digitální techniky a digitálních kompetencí do výuky. Tentokrát se zaměříme na vzdělávání učitelů, včetně faktorů, které s ním zdánlivě nesouvisejí.