ICT ve škole

Dnes bychom těžko našli ředitele, kteří téma kybernetické bezpečnosti ve škole přehlížejí. Nedostatky a lidské chyby v této oblasti jsou spíše důsledkem nedostatečných zkušeností a znalostí těch, kteří na různých pozicích s digitálními technologiemi ve škole pracují, žáky nevyjímaje. S ohledem na značná rizika a škody, k nimž může vést porušení zásad kybernetické bezpečnosti, je podpora tohoto know-how klíčová.

V minulém díle jsme si představili dva scénáře možných rizik spojených s umělou inteligencí ve vzdělávání: roztříštěnou pozornost a epistemickou bezmoc. Dnes se podíváme na další dvě výzvy, které už můžeme v zárodku pozorovat a které mohou zásadně ovlivnit, jak děti přemýšlejí a navazují vztahy.

Digitální kompetence patří mezi klíčové kompetence v kurikulu základních škol a stále intenzivněji se hovoří o tom, že by jimi měli disponovat také vyučující. V posledních letech investovala Česká republika velké množství prostředků do technického vybavení, a nyní je proto nejlepší čas na to, abychom pozornost zaměřili na vyučující a jejich digitální kompetence.

Pokud jste o Edutenu ještě neslyšeli, zbystřete. Jde o moderní online nástroj pro procvičování matematiky, který propojuje digitální technologie s dlouholetým finským výzkumem v oblasti vzdělávání. Nabízí tisíce interaktivních úloh pro různé věkové kategorie, dokáže se přizpůsobit úrovni každého žáka a motivuje k učení prostřednictvím herních prvků i okamžité zpětné vazby. Díky přehledným výsledkům poskytuje podporu jak učitelům, tak rodičům, a dětem pomáhá vnímat matematiku jako zábavnou a srozumitelnou disciplínu. V zářijovém čísle Učitelského měsíčníku se o Edutenu rozpovídal učitel matematiky a laureát GTP Tomáš Chrobák, který neskrýval své nadšení z tohoto severského programu.1) Tentokrát díky němu přinášíme i konkrétní data, která stojí za pozornost.

Digitální nástroje se rychle stávají součástí práce každého učitele. Jedním z nejdostupnějších a nejpřehlednějších pomocníků je Canva - jednoduchý online editor grafiky a vizuálního obsahu, který využijí nejen pedagogové, vychovatelé ve školních družinách, ale i žáci v každodenní praxi. Ať už jde o přípravu výukových materiálů, nebo tvorbu moderních prezentací či videí, Canva otevírá široké možnosti pro kreativní práci.

Situace, kterou možná znáte: Student odevzdá skvěle napsanou seminárku. Učitel má podezření na použití ChatGPT. Následuje nepříjemný rozhovor, při kterém se ukáže, že nikdo předem neřekl, zda a jak lze AI používat. Student si myslel, že je to v pořádku, učitel předpokládal opak. Výsledek? Zbytečné nedorozumění a ztráta důvěry na obou stranách.

E-learningový kurz „Dítě s náročným chováním a úloha vychovatelů“, který si mohou zájemci projít kdykoli a odkudkoli, nabízí nejen svobodu ve studiu, ale především praktické nástroje, interaktivní obsah a hlubší vhled do světa dětí s náročným chováním. Tato vzdělávací platforma je primárně určena pracovníkům ústavních zařízení (včetně dětských domovů), ale může být užitečná i jiným pedagogickým pracovníkům nebo osobám, které se věnují dětem.

Jak vnímají digitální platformu Eduten ti, pro které je určena nejvíc – studenti? O své zkušenosti se s námi podělili Marie Olšáková a Tobias John Božoň, kteří Eduten využívají během hodin matematiky i mimo ně. Mluví o tom, co jim pomohlo v učení, kde vidí prostor ke zlepšení a proč by Eduten doporučili i dalším školám. Jejich odpovědi ukazují, že Eduten není jen „další aplikace na procvičování příkladů“, ale nástroj, který dokáže změnit tempo, motivaci i pohled na matematiku. Tobias oceňuje možnost zkoušet věci znovu a učit se rychleji, Marie naopak vyzdvihuje pestrost úloh a propojení s lidským přístupem učitele. Společně potvrzují, že když se moderní technologie propojí s dobrou výukou, může být matematika nejen snazší, ale i zábavnější.

Přinášíme druhou část rozhovoru s RNDr. Janem Jirátkem, ředitelem Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku a krajským ICT metodikem, jehož úkolem je pomáhat školám s vhodným začleněním digitální techniky a digitálních kompetencí do výuky. Tentokrát se zaměříme na vzdělávání učitelů, včetně faktorů, které s ním zdánlivě nesouvisejí.

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

Pořizování nahrávek pedagogů ze strany žáků a jeho limity jsou častým tématem diskusí. Zástupci školy mají obvykle pocit, že jsou dáni žákům všanc a nemohou se bránit. Situace ale takto černobílá není. I žáci, byť nezletilí, musí respektovat hranice dané právními předpisy a pedagogové mají práva, jen se musí umět kvalifikovaně bránit.

V období od prosince 2024 do března 2025 jsme realizovali průzkum 1) (Scio Research, 2025) zaměřený na zjišťování postojů k umělé inteligenci (AI) a zkušeností s ní. Kromě dalších aspektů jsme se věnovali zjišťování toho, jaké emoce v žácích AI vyvolává. Data ukazují, že mezi emocemi, které si žáci s AI nejčastěji spojují, dominují zvídavost a nejistota. V tomto článku vám představíme hlavní zjištění této konkrétní oblasti a doplníme je o doporučení, jak by bylo možné s těmito emocemi pracovat a využít je pro vzdělávací praxi.

Nové RVP představuje pro školky povinnost rozvíjet digitální kompetence mnohem více než doposud. Školky však nechtějí posadit děti k tabletům, mnohem raději posilují venkovní, badatelsky orientovanou výuku. Řešení je jednoduché a RVP PV ji jako jednu z možností přímo zmiňuje: digitální mikroskopy.

Vzdělávací politika posledních let jasně zdůrazňuje význam moderních technologií jako nezbytné součásti kompetencí, jež žáci potřebují pro život v dynamicky se vyvíjejícím světě.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Spolehlivé připojení k internetu je dnes pro školy stejně důležité jako elektrická energie. Nestačí však jen „mít Wi-Fi“ – moderní výuka klade na školní sítě vysoké nároky, které často odhalí slabá místa v infrastruktuře. Jak poznat, že síť přestává stačit? Co by měla zvládnout dobře navržená školní konektivita? A jak se v tom všem zorientovat? Odpovědi nabízejí zkušenosti z praxe i doporučení odborníků, jež zazněly v rámci platformy Digitální zoom.

České školství naráží na problém se vzdělávacími aplikacemi. Dosud si jej příliš nepřipouštělo a bohužel jej neumí moc řešit. Moderní softwarové aplikace, které v zahraničí přinášejí do škol pedagogické inovace vycházející z globálního technologického vývoje, čeští učitelé příliš nevyužívají. Ačkoli stát investuje pobídkami do jejich vývoje, k učitelům se v širší míře nedostávají. Chybí vhodný kanál, jak je do počítačů učitelů a žáků distribuovat.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Může být plošný zákaz mobilních telefonů ve školách přínosem, nebo je stávající platná legislativa dostačující? Lze považovat plošný zákaz mobilních telefonů ve školách za skutečně efektivní opatření s cílem více podpořit a rozvíjet duševní zdraví žáků a studentů?

Regulace smartphonů ve školách se stává běžnou praxí ve světě i v Evropě. Země však zpravidla neopouštějí technologie jako takové – snaží se nalézt rovnováhu. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu. Česko má pro podobný přístup předpoklady mimo jiné díky výbornému ICT vybavení a pozitivním postojům učitelů, jak ukazuje zpráva ICILS 2023. Výzvou však zůstává nastavení jasné politiky a její důsledné zavedení. V Řízení školy 3/25 jsem analyzovala kazuistiku Francie a Finska, dnes se podíváme do Dánska a na sever Evropy.