ICT ve škole

Přinášíme druhou část rozhovoru s RNDr. Janem Jirátkem, ředitelem Střední průmyslové školy Emila Kolbena v Rakovníku a krajským ICT metodikem, jehož úkolem je pomáhat školám s vhodným začleněním digitální techniky a digitálních kompetencí do výuky. Tentokrát se zaměříme na vzdělávání učitelů, včetně faktorů, které s ním zdánlivě nesouvisejí.

Jednou píše či přednáší o možnostech e-learningu, příště o radostech i strastech učitelů za socialismu. Opírat se přitom Jiří Zounek může o množství dat, která získává a zpracovává spolu s kolegy z Filozofické fakulty Masarykovy univerzity. Výsledky jeho práce nejsou jen příspěvkem do pomyslné encyklopedie znalostí o českém školství – vyzývají také k zamyšlení nad vzděláváním v současnosti i v minulosti.

Pořizování nahrávek pedagogů ze strany žáků a jeho limity jsou častým tématem diskusí. Zástupci školy mají obvykle pocit, že jsou dáni žákům všanc a nemohou se bránit. Situace ale takto černobílá není. I žáci, byť nezletilí, musí respektovat hranice dané právními předpisy a pedagogové mají práva, jen se musí umět kvalifikovaně bránit.

V období od prosince 2024 do března 2025 jsme realizovali průzkum 1) (Scio Research, 2025) zaměřený na zjišťování postojů k umělé inteligenci (AI) a zkušeností s ní. Kromě dalších aspektů jsme se věnovali zjišťování toho, jaké emoce v žácích AI vyvolává. Data ukazují, že mezi emocemi, které si žáci s AI nejčastěji spojují, dominují zvídavost a nejistota. V tomto článku vám představíme hlavní zjištění této konkrétní oblasti a doplníme je o doporučení, jak by bylo možné s těmito emocemi pracovat a využít je pro vzdělávací praxi.

Vzdělávací politika posledních let jasně zdůrazňuje význam moderních technologií jako nezbytné součásti kompetencí, jež žáci potřebují pro život v dynamicky se vyvíjejícím světě.

Navazujeme na předchozí článek o postojích žáků a rodičů k umělé inteligenci ve vzdělávání.1) Tentokrát se zaměříme na to, jak se jejich očekávání promítají do školní praxe a jaké jsou skutečné zkušenosti pedagogů s umělou inteligencí.

Spolehlivé připojení k internetu je dnes pro školy stejně důležité jako elektrická energie. Nestačí však jen „mít Wi-Fi“ – moderní výuka klade na školní sítě vysoké nároky, které často odhalí slabá místa v infrastruktuře. Jak poznat, že síť přestává stačit? Co by měla zvládnout dobře navržená školní konektivita? A jak se v tom všem zorientovat? Odpovědi nabízejí zkušenosti z praxe i doporučení odborníků, jež zazněly v rámci platformy Digitální zoom.

České školství naráží na problém se vzdělávacími aplikacemi. Dosud si jej příliš nepřipouštělo a bohužel jej neumí moc řešit. Moderní softwarové aplikace, které v zahraničí přinášejí do škol pedagogické inovace vycházející z globálního technologického vývoje, čeští učitelé příliš nevyužívají. Ačkoli stát investuje pobídkami do jejich vývoje, k učitelům se v širší míře nedostávají. Chybí vhodný kanál, jak je do počítačů učitelů a žáků distribuovat.

Nové RVP představuje pro školky povinnost rozvíjet digitální kompetence mnohem více než doposud. Školky však nechtějí posadit děti k tabletům, mnohem raději posilují venkovní, badatelsky orientovanou výuku. Řešení je jednoduché a RVP PV ji jako jednu z možností přímo zmiňuje: digitální mikroskopy.

Digitální technologie už nejsou jen vizí budoucnosti, ale stávají se běžnou součástí školního prostředí. O přístupu k digitalizaci a práci s moderními nástroji v ZŠ Zeleneč jsme si povídali s jejím ředitelem Mgr. Jiřím Ptáčníkem.

Může být plošný zákaz mobilních telefonů ve školách přínosem, nebo je stávající platná legislativa dostačující? Lze považovat plošný zákaz mobilních telefonů ve školách za skutečně efektivní opatření s cílem více podpořit a rozvíjet duševní zdraví žáků a studentů?

Regulace smartphonů ve školách se stává běžnou praxí ve světě i v Evropě. Země však zpravidla neopouštějí technologie jako takové – snaží se nalézt rovnováhu. Digitální kompetence by měly vznikat v řízeném, smysluplném kontextu. Česko má pro podobný přístup předpoklady mimo jiné díky výbornému ICT vybavení a pozitivním postojům učitelů, jak ukazuje zpráva ICILS 2023. Výzvou však zůstává nastavení jasné politiky a její důsledné zavedení. V Řízení školy 3/25 jsem analyzovala kazuistiku Francie a Finska, dnes se podíváme do Dánska a na sever Evropy.

Umělá inteligence (AI) už dávno není novinkou – ale její vliv na vzdělávání, vztahy i duševní zdraví žáků se teprve začíná naplno projevovat. Přináší nové příležitosti, ale také zásadní výzvy pro učitele a školské preventisty: otázky odpovědnosti, etiky, ochrany soukromí, citové závislosti i hranic mezi realitou a manipulací.

„Myslím, tedy jsem.“ Tento citát předznamenává mou dnešní úvahu naprosto dokonale. Na síti LinkedIn se O. Neumajer pokusil na základě průzkumu Kalibro a zprávy ICILS popsat stav, ve kterém prý rozhodně nedochází k úpadku vědomostí u našich žáků, a snaží se to dokázat na digitální gramotnosti a angličtině. A hned se této zprávy chytili mnozí věrozvěsti a začali požadovat „ještě větší houšť AI do lavic“. Je nepochybné, že v těchto oblastech jsme dosáhli opravdu skvělý výsledek. A jak už to tak v dnešní politicko-marketingové době bývá, každý úspěch je nutno prodat. Jsem přesvědčen, že snad mne osobně nikdo nemůže považovat v oblasti digitální osvěty za diluviálního dinosaura. Přináším však neucelený souhrn docela jiných faktů.

Na stále více místech se ukazuje, že zatímco někteří dospělí diskutují o rizicích umělé inteligence, děti s ní už běžně pracují. Pokud patříte k těm, kteří se k využití umělé inteligence ve vzdělávání staví optimisticky, rádi bychom vám představili jeden z dalších nástrojů, který pro tento účel můžete se žáky využívat. Od září je na stránce www.sciobot.cz nově dostupný ScioChat.

Moderní dějiny nejsou jen učivem. Jsou výzvou k interpretaci, otázkou postoje, tréninkem kritického myšlení. Mezinárodní soutěž Never again! nabídla studentům příležitost formulovat vlastní výklad věty „Už nikdy více“ – a ukázala, že když mladým lidem důvěřujeme, vytvoří obsah, který rezonuje i v nejvyšších patrech politiky.

Každý rodič to zná - snaží se zjistit, kdy bude třídní schůzka, zda má dítě napsaný domácí úkol nebo proč dostalo špatnou známku, a musí „lovit“ informace v nekonečném množství zpráv a aplikací. Školy dnes sice používají školní informační systémy, ale pro běžnou komunikaci s rodiči často sahají po jiných kanálech: e-mail, WhatsApp, SMS nebo i papírová oznámení. Výsledek? Roztříštěná komunikace, která ztěžuje práci učitelům, rodičům i vedení školy. Jak lze zajistit, aby byla komunikace mezi školou a rodiči nejen rychlá a efektivní, ale také bezpečná a přehledná? Klíčem k řešení je školní informační systém s integrovanou komunikační sítí, která propojí všechny důležité informace na jednom místě.

Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí života mladých lidí – jak v osobní rovině, tak při učení. Pro školy to představuje zároveň výzvu i příležitost. Zatímco mnoho žáků AI nástroje aktivně využívá například při přípravě do školy, rodiče ani učitelé si často nejsou jisti, jak děti při jejich používání podpořit a jak nastavit smysluplná pravidla.

Jak je možné, že Estonsko patří mezi lídry digitalizace, zatímco v Česku nedokážeme sehnat odborníky do IT? Tato otázka je zcela relevantní. Dá se předpokládat, že příčinou úspěchu je určitě i způsob vzdělávání v tomto oboru. Konkrétní odpověď bylo možné najít ve zmiňované pobaltské zemi.

Když v roce 2023 ChatGPT 3.5 vstupoval na scénu, sliboval školám zářnou budoucnost plnou personalizovaného vzdělávání, predikce výsledků žáků a efektivnější správy školy. Nyní, na jaře 2025, jsme se zeptali několika ředitelů a členů vedení škol, jak jim AI skutečně pomáhá v každodenní práci. Jejich zkušenosti ukazují, že umělá inteligence se pro ně stala důležitým pomocníkem – nikoli však univerzálním všelékem.