Bezpečnost

Kdo může dítěti odstranit klíště? Za jakých podmínek může vytáhnout klíšte učitel/pedagog?

Více pohybu pro děti. Lepší dopravní situace před školou. Učitelé výzvu hodnotí kladně. 93 % loňských účastníků se plánuje zapojit i letos. A doporučují to i ostatním školám. Součástí výzvy je soutěž o třídu, která nejvíce chodí.

Jak se řeší v hodině TV, když žák nosí brýle? Může cvičit i s brýlemi, pokud bez nich není schopen dostatečně vidět? Nebo zde hrozí případné zranění, kdyby např. někdo při hře uhodil žáka míčem do obličeje, brýle by se buď poškodily, nebo co hůře, by poranily žákovi obličej. Měl by mít učitel podepsané od rodiče, že je zodpovědný za případnou újmu na brýlích či zdraví? 

Kdo může dítěti odstranit klíště? Za jakých podmínek může vytáhnout klíšte učitel/pedagog?

Na školní úrazy se musíme podívat nejen z hlediska bezpečnosti, ale také úhlem pohledu právní odpovědnosti. Neřešíme pouze úrazy zaměstnanců, ale v častějším případě úrazy dětí. Každý pád na školním výletě, zranění při tělocviku nebo nehoda během školní akce může mít dalekosáhlé důsledky – nejen pro dítě a jeho rodinu, ale i pro školu jako instituci. 

Přehled judikatury od okresních soudů po Ústavní soud

Školní úraz, aplikace zákoníku práce na školní úrazy, vrozené zdravotní vady

Zavinění žáka, spolužáka a dohlížejícího pedagoga, liberace školy

Liberace je snad nejčastěji řešené téma v judikatuře týkající se školních úřazů. Tentokrát se podíváme na již starší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1967, sp. zn. 6 Cz 170/66.

Následující text volně navazuje na předchozí článek autorů „Zamyšlení nad odpovědností za školní úrazy: kdo zaplatí za školní úraz a kdo musí být pojištěn?“ (Řízení školy 5/2025, s. 9–13), ve kterém autoři čtenářům přiblížili zejména systém odpovědnosti škol a školských zařízení za újmu způsobenou žákům při školních úrazech. Nyní se ve volném pokračování zaměřují na to, jak české soudy rozhodují o školních úrazech v konkrétních případech.

Vzpomínka na aplikaci zákoníku práce, liberace školy

Téma liberace a rozumových schopností nezletilých rezonovalo i v případě ochrnutí žáka následkem skoku do mělké vody, který Nejvyšší soud řešil pod sp. zn. 21 Cdo 268/2015.

Na školní úrazy se krátce podíváme též pohledem nižších soudů, jejichž rozhodnutí se k Nejvyššímu soudu nedostaly, nebo o nichž Nejvyšší soud zatím nerozhodl.

Tento metodický materiál vymezuje podmínky k zařazování žáků se speciálními vzdělávacími potřebami a s další potřebou podpory do školní tělesné výchovy a pohybově orientovaných programů, včetně akcí mimo prostory, kde se uskutečňuje vzdělávání a postupy pro jejich účast nebo naopak jejich uvolnění. 

rozhodnutí Nejvyššího soudu týkajících se liberace školy, na který se společně podíváme, se naštěstí týká lehčího úrazu než ta předešlá a nese číslo sp. zn. 21 Cdo 576/2008.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy a Ministerstvo zdravotnictví předkládají vysvětlení k problematice zajištění zdravotní podpory dětem a žákům ve školách a školských zařízeních. Jde o děti a žáky, kteří sami nedokáží provést zdravotní výkon.

Komplexní informace a přehled doporučených opatření k zajištění fyzické bezpečnosti osob v prostorách školy a při vzdělávání a s ním souvisejících činnostech. Klíčové aspekty, které přispívají k bezpečnému prostřední pro děti, žáky, studenty, zaměstnance škol i dalších osob přítomných v prostorách škol.

Třetí ročník úspěšné konference Škola jako místo setkávání, pořádané redakcí Řízení školy (Wolters Kluwer ČR), se uskuteční ve čtvrtek 9. října 2025. Stejně jako v předchozích letech nabídne prostor pro sdílení zkušeností, hledání inspirace a společné přemýšlení o tom, jak může vypadat kvalitní škola. Letos se potkáme v nových prostorách Kongresového centra hotelu Olšanka, a to z jednoduchého důvodu – konference se rozrůstá a do původních prostor se už nevešla.

Martina Koplová se jako expertka věnuje tématu včasného záchytu ohrožených dětí, mezioborové spolupráci a case managementu v jejich podpoře. Spolutvořila Kartu KID, kterou doporučuje všem, kdo pracují s dětmi.

Sporným bodem ve spolupráci škol a orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je názor škol, že tento vztah je jednostranný, protože OSPOD odmítá informovat školu o tom, zda s dítětem, resp. rodinou, pracuje a jakým způsobem, a to i na přímý dotaz školy. OSPOD má ale zákonem natolik přísně stanovenou povinnost mlčenlivosti, že jiný postup není možný.