Bezpečnost

Školní parlament složený z našich studentů a žáků vymyslel, že by se jim líbilo při odborných výcvicích u technických oborů (automechanik, opravář, truhlář apod.) používat ochranné pracovní oděvy s krátkými nohavicemi. Toto řešení nám přijde z důvodu bezpečnosti práce jako neodpovídající. Potřebovali bychom informaci, zda je toto v souladu s bezpečností práce nebo není. 

Jak postupovat, když u žáka ZŠ najdeme alkohol či jiné omamné a návykové látky, příp. je žák už pod vlivem těchto látek? Náš školní řád tuto situaci upravuje tak, že na první místě kontaktujeme rodiče žáka. Byl-li by žák pod vlivem, budeme trvat na tom, aby si ho rodič vyzvedl ze školy. Otázka zní, kdy a zda vůbec máme kontaktovat Policii ČR? S tím souvisí i podotázka, jak situaci řešit na mimoškolních akcích (např. sportovní kurz). Je přípustná praxe, kdy v takové situaci kontaktujeme telefonicky rodiče a požadujeme, aby si žáka z akce vyzvedl, a ukončil tím tak jeho vzdělávání na této akci? Máme v takové situaci kontaktovat Policii ČR?

Musí mít při uzavírání DPP či DPČ např. v rámci Šablon OP JAK, ale i mimo ně pracovník, se kterým je uzavírání vstupní lékařskou prohlídku?

Bezpečnost na školách je v současné době stále aktuálnější téma, které nemůžeme přehlížet. Tragické události jako střelba na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy ukázaly, že vůči podobným situacím nejsou imunní ani české školy. Základní škola na Heyrovského ulici v Plzni se proto rozhodla jednat a uspořádala speciální kurz pro všechny své zaměstnance, který je připraví na krizové situace, jako je napadení útočníkem. Kurz zahrnoval nejen teoretickou přípravu a bezpečnostní doporučení, ale také praktická cvičení, která zaměstnancům pomohla zvládat stres a reagovat efektivně.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Zaměstnanec si v prosinci během lyžařského výcviku způsobil úraz (horní končetina). Z tohoto důvodu byl více než 8 týdnů v pracovní neschopnosti. Nyní se plánuje již vrátit do zaměstnání. Dle jeho vlastních slov není hybnost ruky ve všech směrech 100 %, ale je omezená (dle jeho slov - při zvedání ruky bokem na 60 %). Mohu tedy požadovat mimořádnou lékařskou prohlídku? Vyučující učí pouze tělesnou výchovu, kdy je 100% hybnost horní končetiny nezbytností.

Je nutné absolvovat pravidelně školení první pomoci pro zaměstnance v základní škole? Pokud ano, tak jak často a pro které zaměstnance je to nutné a pro které ne a v jakém rozsahu školení musí proběhnout či co musí splňovat?

Jak má ředitel školy v souladu s platnou legislativou postupovat při organizaci snowboardingového výcviku v rámci lyžařského kurzu? Na školách se tyto věci praktikují různě. Náš jediný proškolený instruktor snowboardingu se letos nebude moci ze zdravotních důvodů účastnit lyžařského kurzu. Může dohled (o výcviku nemůže být v tomto případě řeč) nad družstvem snowboardistů vykonávat učitel, aprobovaný tělocvikář, který ovšem neabsolvoval kurz snowboardingu, a navíc by ho vykonával na lyžích? Je možné tvořit smíšené družstvo lyžařů a snowboardistů při zachování max. počtu 15 žáků? 

Musí být provedena revize i na elektrozařízení (notebook, varná konvice, tavná pistole...), která jsou v záruce?

Studentské fórum naší školy – osmileté a čtyřleté gymnázium – se na mě obrátilo s dotazem, zda mohou žáci opouštět školu v době přestávky mezi hodinami. Jedná se jim konkrétně o druhou přestávku, která je 20 min a chtěli by si zajít nakoupit mimo školu (do Lidlu). Já jsem jim sdělila, že škola má odpovědnost za jejich bezpečí po celou dobu vyučování, tj. i o přestávkách. Oni navrhují, že by jejich rodiče požádali o uvolnění ze školy na tu dobu. Mně to ale přijde divné, žádat o uvolnění na velkou přestávku a jít do Lidlu. Prosím o informaci, zda chápu odpovědnost školy správně a správně jim Lidl nedovoluji. Od 18 let samozřejmě mohou.

Mohou se nezletilí žáci střední školy podílet v rámci výuky na charitativních akcích, při kterých dochází k výběru peněz? Naše škola je dlouhodobě zapojena do různých charitativních sbírek, kdy do kasičky vybírají peníze (např. Světluška). Chodí po dvojicích ve škole, ale i mimo budovu, ne vždy jsou ale zletilí. Jak to správně ošetřit, aby to případně bylo možné?

Školní exkurze bude probíhat 30 km od školy, začátek je v 9.50. Škola po 15letých žácích požaduje, aby se na exkurzi dopravili sami. Dohled bude pouze při samotné akci. Jak je to s cestou na exkurzi a dohledem nad nezletilými žáky při takovéto vzdálenosti?

V rámci vyučování poskytujeme na odborné škole výuku i ve vzdálenějších střediscích praxe. V průběhu školního dne je tak potřeba převoz žáků (zletilých i nezletilých) na daná pracoviště. Může se zletilý žák na určené místo výkonu praxe, vlastnící řidičský průkaz, sám dopravit vlastním autem (případně se spolujezdci spolužáky)? Kdo nese za žáky odpovědnost?

Extrémním klimatickým jevům se nelze vyhnout ani ve školách a školních budovách, proto je nutné znát základní postupy, jak na ně reagovat. Krizové události představují velkou psychickou zátěž pro všechny zúčastněné. Základním pravidlem v krizových situacích je dbát především na ochranu života a zdraví.    

V minulém čísle časopisu Školní poradenství v praxi jsme vám představili nové metodické materiály pro školy k tématu násilí na dětech, týrání, zneužívání a zanedbávání žáka. Jednalo se o příručku s názvem „Týrané zneužívané a zanedbávané dítě ve škole – doporučené postupy pro pracovníky škol“ a související stejnojmennou přílohu metodického doporučení MŠMT k primární prevenci. Nyní se pojďme detailněji podívat na vybrané aspekty této problematiky, a to formou odpovědí na dotazy, které se objevovaly mezi pracovníky škol v rámci výzkumu, který tvorbě metodických materiálů předcházel.

Rozšíření vší ve škole je evergreenem, který zná každá škola. Vši se vrací s železnou pravidelností a vedení školy vždy hledá nejlepší řešení této situace.

Kdo zodpovídá za přepravu dětí v autobuse? Objednali jsme autobus pro 38 dětí a učitele, 1. stupeň. Dopravce přistavil vůz, který neměl tolik sedaček k sezení, protože tam byl značný prostor pro kočárky a děti seděly na dvou sedačkách po třech, nebo mohly stát.

Pátek ráno! Po třídní noci strávené ve škole odnášíme v polospánku z hudebny conga, bonga, djembe. Vše, na co lze bubnovat. „Co máte v plánu?!“ spiklenecky na nás mrkl ředitel od stolu. „Budeme zesilovačem dětí, kterým život otočil volume až příliš doleva,“ vtipkuje rozespalý Matyáš. Neměl jsem děti hecovat, kdo vydrží celou noc vzhůru. Vydržely všechny! Je 18. listopadu 2022, podzimní mlha zahaluje ranní Vratislavice, do školy skrze okna proniká sychravý pocit a nás čeká naše úplně první Bubnovačka. Po cestě do třídy ještě potkáváme kolegyni „výtvarkářku“. Je projektem a námi nadšena. Bere červené basové djembe a jde do toho s námi. Pod paží táhnu congo a myslím na ranní kafe. Myslím ale také na probdělé noci, které nejsou plné zábavy. Noci plné strachu a temnoty. Noci dětí, které jsou týrány a jejichž hlas nikdo neslyší.