Organizační struktura škol

V Česku máme 756 podlimitních škol, které nesplňují podmínky počtu žáků na třídu stanovené legislativou. Fungují proto na výjimku. Státu a obcím se nicméně prodraží. Neplatí přitom argument, že podlimitní (málo naplněné) školy přinášejí lepší výsledky. Neexistuje významný rozdíl v opakování ročníků nebo nedokončování ZŠ mezi podlimitními a ostatními školami. Podlimitní školy mají naopak horší zajištění pedagogickým a podpůrným personálem. Devítiročníkové podlimitní ZŠ mají podle zprávy České školní inspekce (ČŠI) dokonce horší průměrné výsledky.

Navazujeme předposledním příspěvkem na předchozí čísla Speciálu pro školní jídelny, kde jsme vám nabídli informace týkající se provedeného dotazníkového šetření odboru školství Krajského úřadu Pardubického kraje - úvodník, kompilaci dotazníkového šetření, první, druhou, třetí a čtvrtou skupinu otázek.

Od ledna 2024 zavedlo ministerstvo vnitra institut tzv. kvalifikované meziobecní spolupráce - společenství obcí (řekněme DSO 2.0). Cílem je podpořit a usnadnit dobrovolnou spolupráci obcí za účelem efektivnějšího poskytování služeb a výkonu agend podle místních potřeb.

Ministerstvo školství realizuje dle návrhů Strategie 2030+ opatření pro modernizaci školství. Jak je možné takové změny v systému připravit a prosadit? S trochou nadsázky vám to za Sekci vzdělávání a mládeže, kde máme tuto oblast na starosti, ukážeme. A pokud přijmete příměr v názvu našeho sdělení o tom, jak se „staví“ inovované školství, tak také akceptujete, že každá stavba začíná vizí, pokračuje projektem a realizací a že tyto kroky pak přinášejí i úpravy a změny.

Často se mě někdo ptá, co by mělo udělat ministerstvo školství, aby došlo k takové proměně škol, která bude více odpovídat potřebám současné společnosti. Nebo se dokonce paradoxně ptají, jak to zařídím já sama, když se tomu ve své práci věnuji. Podle mě jsou obě tyto otázky do určité míry mimo realitu, pokud vycházejí z přesvědčení, že nějaký jednotlivec nebo i instituce (i třeba z úrovně ministerstva školství) může mít v současném českém kontextu významný vliv na to, jak vypadá výuka v každé jednotlivé škole. Domnívám se, že bychom si spíš měli položit otázku, co pro to, aby všechny školy výrazně modernizovaly svou výuku, uděláme my všichni, kdo na to máme v českém vzdělávacím systému určitý vliv.

PaedDr. Tomáš Bouda zúročuje své dlouholeté zkušenosti z působení ve školské správě a předkládá čtenářské veřejnosti publikaci Jak české školství spravovaly školské úřady a co z toho plyne pro Strategii 2030+ (71 stran textu a přílohy) zaměřenou na stále živou problematiku středního článku státní správy ve školství.

Potkaly se nejen jednou – a ne u Kolína, advokátka s ředitelkou a povídaly si o všem možném. A také o právních věcech ve školství. A díky spojení školské praxe a právní teorie vznikla tato série rozhovorů, se kterými se setkáváte po celý školní rok 2023/2024. Zamýšlíme se nad personálními záležitostmi ředitele školy a vymýšlíme, jak nastavit personální činnosti co nejlépe. Minule jsme si povídaly o bezpečnosti a bezpečí a dnes se přesuneme k poslednímu tématu, kterým je ředitel školy.

Fragmentace vzdělávacího systému v Česku má negativní dopad na správu škol i výsledky výuky. Ukazují to analýzy organizace PAQ Research, která rozdrobený systém zkoumá v sérii Odpovědní zřizovatelé – lepší školy. Dosud se zaměřila na problémy malých zřizovatelů, u nichž hrozí nedostatek expertních, finančních a časových kapacit. Malé obce proto často neslouží ani jako „parťák“ ředitele, ani jako garant kvality.

Nadační fond hledá cesty k podpoře škol na Kutnohorsku už čtvrtým rokem. Celkový rozpočet projektu je přes 200 milionů korun a pilotnímu projektu zbývá poslední rok. Jaké jsou zatím výsledky? A co bude s Eduzměnou dál? Odpovídá Ondřej Matějka, ředitel projektu na Kutnohorsku.

Školská rada (ŠR) je z pohledu zákona po řediteli nejsilnější orgán školy. Velká část učitelů je ale vůči ŠR značně skeptická. Připravená série článků se zabývá otázkou, zda je to způsobené jejich zkušenostmi, jejich osobním přístupem nebo třeba nastavením školské rady v systému vzdělávání a ekosystému školy. Série bude zakončena tipy na řešení rozmanitých situací týkajících se ŠR z pohledu učitele.

Během roku 2023 jsme průběžně informovali o přípravě a průběhu veřejné konzultace Návrhu na posílení systému vedení a podpory MŠ a ZŠ v ČR vytvořeného autorským týmem Partnerství pro vzdělávání 2030+ (Partnerství 2030+). Na začátku února byla zveřejněna závěrečná zpráva a my vás tímto článkem zveme k jejímu prostudování.

Petr Hopfinger je ředitelem Základní školy VIA Beroun. Může se opřít o zkušenosti z vedoucích pozic ve třech prestižních pražských gymnáziích i ze spolupráce s Učitelem naživo a Ředitelem naživo. Také se angažuje jako člen školské rady Základní školy Černošice, v obci Černošice byl i členem školské komise. V rozhovoru jsme se z různých úhlů pohledu zaměřili na vysoce aktuální téma ředitelských konkursů.

V předchozím čísle Řízení školy jsem představil analýzu, kterou EDUin vydal v rámci svého pravidelného Auditu vzdělávacího systému. V minulém článku jsem se věnoval podmínkám naplňování Strategie 2030+ jako celku, dnes vám nabízím nezávislý pohled na jednotlivé implementační karty Strategie a zhodnocení efektivity zvolených opatření i způsobu jejich realizace. Jak je naší tradicí, nabízíme i doporučení, co zlepšit, abychom ve druhém implementačním období byli úspěšnější.

Malotřídky – v minulosti zejména na vesnicích a menších městech běžný jev, se kterým se setkávali lidé po celé republice. Dnes stále vzácnější situace kvůli zanikání maloměstských škol, neochotě obcí financovat méně navštěvované instituce a zároveň i vzhledem ke stěhování se zpět na venkov, v důsledku čehož se z dříve menších škol stávají školy spádové pro celou oblast. Jedna taková výjimková škola se nachází v Potštátě u Olomouce. Vede ji ředitel Jonáš Gazdík, který říká, že menší počet dětí je vhodný pro budování přívětivé atmosféry, žákům usnadňuje vstřebávání informací a celkově umožňuje navozování pocitu, že jsou učitelé s žáky na jedné lodi.

Zřizovatel školy má dvě základní pravomoce: kontrolní a hodnoticí. Kontrolní činnosti jsou v praxi zřizovatelů běžně známé, hodnocení škol bývá méně využívané a je také z různých důvodů komplikovanější. Shrnujeme oblasti, kde má zřizovatel zákonem stanovené jasné povinnosti, i oblasti, v nichž se může angažovat, pokud na to najde odborné kapacity. Článek vychází z nové online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

Partnerství pro vzdělávání 2030+ ve spolupráci s Technologickým centrem Praha organizuje veřejnou konzultaci k Návrhu na posílení systému vedení a podpory mateřských a základních škol v ČR. Veřejná konzultace probíhá ve dvou kolech. V tomto článku shrnujeme výsledky 1. kola, do kterého se zapojili jednotlivci v roli nezávislých aktérů, kteří pomáhají definovat veřejný zájem. Druhé kolo bude určeno organizacím zabývajícím se vzdělávací politikou.

Záměr zastavit další růst počtu pedagogických úvazků, který jsem avizoval na nedávné tiskové konferenci o rozpočtu ministerstva školství, vyvolal u části učitelské a novinářské veřejnosti překvapení a nezřídka nedůvěru. Na základě mezinárodního srovnání ze statistické ročenky OECD o vzdělávání a dat z národních statistik jsem uvedl pro mnohé překvapivý fakt, že české regionální školství je z hlediska počtu pedagogických úvazků vybaveno velmi komfortně.

Ve stávající organizaci základní školy nemá svobodné individuální rozhodování žáků či učitelů příliš velké místo. A ani nemůže mít. Obtížně si zatím představuji, jak by ve škole, kde je 500 nebo i 1 000 žáků, docházelo k promíchávání či dokonce „rozbití“ ročníků, třídních kolektivů, naplánovaného rozvrhu. Vše zde musí mít řád, přesnou pravidelnost, návaznosti. To by se musel radikálně změnit systém školního vzdělávání, což čeká zřejmě na nějakého nového Jana Amose.

To, že v podnikatelské sféře platí rovnítko mezi spokojeným kolektivem zaměstnanců a podávanými výsledky - ziskem, není nic nového a nikdo nezpochybňuje, že bezpečné prostředí, ve smyslu svobodného, podporujícího a spravedlivého prostředí, uvolňuje mozkový potenciál pracovníků.

Dva týdny před maturitou na úplný závěr poslední hodiny matematiky na střední škole náš učitel Karel Markvart neodešel jako běžně. Postavil se před první lavici, jeho vysoká hubená postava čněla povýšena o stupínek ještě výrazněji. "Přeji vám do života tři věci: Potkejte dobrého partnera, dělejte práci, která vás bude bavit, a v zaměstnání vám přeju dobrý kolektiv." To vyslovil a odešel mi ze života. Mnohokrát jsem si na jeho slova vzpomněl, dnes při přemýšlení o slově spolupráce také, troufám si je totiž doplnit: "A pokud budete řediteli školy, přeju vám především kvalitní vztahy se zřizovatelem."