Organizační struktura škol

Vzdělávací systém v České republice prochází zásadní proměnou. Nová oborová soustava, která byla nedávno představena, slibuje modernizaci a zefektivnění počtu oborů vzdělávání. Tato inovace přinese nejen aktualizované rámcové vzdělávací programy, ale také nové metody výuky, které lépe vybaví absolventy kompetencemi potřebnými pro další profesní i neprofesní vzdělávání, osobní život a dlouhodobou uplatnitelnost na trhu práce. Jaké změny nás čekají a jaký dopad budou mít na budoucí generace?

Ve Škole da Vinci věříme, že vzdělávání není pouze o předávání znalostí, ale o vytváření prostředí, které podporuje dialog, spolupráci a sdílenou odpovědnost. Nejen učitelé, ale také studenti i rodiče by proto měli mít možnost aktivně ovlivňovat dění ve škole. V článku vám přiblížíme, jak se demokratické principy uplatňují v každodenním chodu naší školy.

Téma, se kterým se setkáváme už delší dobu, začalo nedávno nabírat na aktuálnosti. Ředitelé ve svých školách čelí výzvám a je jen na nich a jejich zástupcích, jakým způsobem a jak rychle nastaví postupy úspěšného slučování škol a jejich týmů. V tomto příspěvku se zaměříme na klíčové faktory, které mohou školám pomoci zvládnout změnu bez dlouhodobé destabilizace. Pojmenujeme témata, ale také konkrétní kroky, které učitele do procesu aktivně zapojí.

Spolupráce mezi kolegy je křehký a komplexní mechanismus, který výrazně ovlivňuje kvalitu vzdělávacího procesu a klima ve škole. Třídní učitel vystupuje jako klíčový koordinátor, jehož role spočívá v propojování informací a často i v nastavování komunikačních kanálů. Nestačí pouze formálně předávat informace, ale je třeba budovat skutečně profesionální vztahy založené na vzájemném respektu a otevřené komunikaci. Pojďme se společně podívat, jak na to.

V minulých částech našeho seriálu o třídním učiteli jsme popisovali jeho činnosti týkající se žáků, rodičů i kolegů. V dnešní části si ukážeme, jak si jednotlivé činnosti sestavit do přehledného dokumentu, který bude možné použít nejen k popisu aktivit třídního učitele, ale také pro jeho výběr, hodnocení, odměňování a další vzdělávání.

Vedení školy často stojí před rozhodnutími, která vyžadují spolehlivé informace – třeba i pokud jde o srovnání vzdělávacích systémů při hledání mezinárodních partnerů nebo porovnání pracovních podmínek učitelů při hledání inspirace, jakým směrem se vydat v případě vlastní školy. Právě zde může pomoci Eurydice, evropská informační síť zaměřená na vzdělávací politiku a systémy vzdělávání v Evropě.

Pro pátý rozhovor o vzdělávací politice jsme vybrali prof. PhDr. Vladimíru Spilkovou, CSc., která je významnou osobností v oboru pedagogika. Vladimíra Spilková vystudovala učitelství pro 1. stupeň ZŠ a tělesnou výchovu na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy v Praze, později se pak v rámci postgraduálních studií zabývala pedagogickou psychologií. V letech 1990 až 2016 působila na PedF UK, kde vedla katedru primární pedagogiky. Vytvořila tam reformní projekt studia učitelství pro 1. stupeň základní školy, který se stal inspirací k proměnám v celostátním měřítku. Nyní působí na Filozofické fakultě Univerzity Pardubice na katedře anglistiky a amerikanistiky. Je autorkou a spoluautorkou řady monografií, publikovala odborné statě také v zahraničí. Za to, že se zásadním způsobem podílela na porevoluční transformaci českého školství a významně posunula českou pedagogiku a přípravu budoucích učitelů, byla v roce 2020 uvedena do Auly slávy ceny EDUína.

Desítky škol, tisíce kilometrů. Když navštěvuji školy po celé zemi, nejde o žádné škrobené delegace nebo oficiální ceremonie. Kromě poslankyně jsem stále ředitelka školy a učitelka, a proto mě zajímá jediné – co se školám daří, co je trápí, jak naše vzdělávání reálně podpořit. Naslouchám ředitelům, pedagogům, nepedagogům, dětem ve třídách i jejich rodičům, starostům obcí. Všem, na kterých naše školy stojí.

Bylo nebylo. V České republice se kdysi zavedly v rámci veřejného zdravotnického systému špičkově vybavené nadstandardní kliniky HIGH HEALTH pro pacienty s vysokým potenciálem z řad nadaných lidí. Hlavním oficiálně deklarovaným důvodem pro zřízení bylo, že společnost potřebuje své lídry a ti, aby mohli pro společnost pracovat naplno, musejí být zdraví. Udržet si vysokou úroveň zdraví i při nadstandardním pracovním výkonu je složité, proto jim je třeba poskytnout exkluzivní prostředí se špičkovým personálem a vybavením. Tato investice se vrátí státu i celé společnosti.

Návrh novely školského zákona (č. j. MŠMT-10355/2024-2), která je v současnosti předmětem legislativního procesu, jehož dokončení se předpokládá v první polovině roku 2025, přináší významnou inovaci institutu školské právnické osoby, jak je dnes upravena v § 124 – § 140 školského zákona (zákon č. 561/2004 Sb., v platném znění). Legislativní změna má přinést rozšíření možností využívání školské právnické osoby jako nástroje společného zřizování škol více zřizovateli včetně nových konfigurací veřejných zřizovatelů. Cílem tohoto textu je shrnout podstatné prvky této legislativní změny a upozornit na možnosti, které nastavuje.

Kanadská provincie Ontario je daleko a mohlo by se zdát, že nás z hlediska našeho školství nemusí příliš zajímat. Ontario je ovšem jedním z výrazných příkladů úspěšných školských reforem, které vedly k pozoruhodným vzdělávacím výsledkům žáků, k velmi nízké míře vzdělávacích nerovností, a to navzdory trvale vysoké úrovni imigrace. Stojí tedy rozhodně za to pokusit se porozumět, čemu se v takovém prostředí odborníci ve školství věnují a jak.

Počet dětí ve školách ovlivňuje kromě měnící se úrovně porodnosti také vnitřní i vnější migrace nebo společenské změny, jako byla pandemie covidu-19 nebo příchod uprchlíků z Ukrajiny. Ve vývoji většiny ukazatelů popisujících školství v Česku existují velké regionální rozdíly.

Plánování kapacit je v poslední době klíčovým tématem zřizovatelů škol. Problematika je složitá a v různých regionech značně odlišná. V textu se věnujeme společně uplatnitelným pravidlům a také zkreslujícím faktorům, které mohou plánování kapacit ovlivnit. Článek vychází z online publikace Kápézetka – Průvodce pro zřizovatele škol, kterou vydal EDUin.

V Česku máme 756 podlimitních škol, které nesplňují podmínky počtu žáků na třídu stanovené legislativou. Fungují proto na výjimku. Státu a obcím se nicméně prodraží. Neplatí přitom argument, že podlimitní (málo naplněné) školy přinášejí lepší výsledky. Neexistuje významný rozdíl v opakování ročníků nebo nedokončování ZŠ mezi podlimitními a ostatními školami. Podlimitní školy mají naopak horší zajištění pedagogickým a podpůrným personálem. Devítiročníkové podlimitní ZŠ mají podle zprávy České školní inspekce (ČŠI) dokonce horší průměrné výsledky.

Navazujeme předposledním příspěvkem na předchozí čísla Speciálu pro školní jídelny, kde jsme vám nabídli informace týkající se provedeného dotazníkového šetření odboru školství Krajského úřadu Pardubického kraje - úvodník, kompilaci dotazníkového šetření, první, druhou, třetí a čtvrtou skupinu otázek.

Od ledna 2024 zavedlo ministerstvo vnitra institut tzv. kvalifikované meziobecní spolupráce - společenství obcí (řekněme DSO 2.0). Cílem je podpořit a usnadnit dobrovolnou spolupráci obcí za účelem efektivnějšího poskytování služeb a výkonu agend podle místních potřeb.

Ministerstvo školství realizuje dle návrhů Strategie 2030+ opatření pro modernizaci školství. Jak je možné takové změny v systému připravit a prosadit? S trochou nadsázky vám to za Sekci vzdělávání a mládeže, kde máme tuto oblast na starosti, ukážeme. A pokud přijmete příměr v názvu našeho sdělení o tom, jak se „staví“ inovované školství, tak také akceptujete, že každá stavba začíná vizí, pokračuje projektem a realizací a že tyto kroky pak přinášejí i úpravy a změny.

Často se mě někdo ptá, co by mělo udělat ministerstvo školství, aby došlo k takové proměně škol, která bude více odpovídat potřebám současné společnosti. Nebo se dokonce paradoxně ptají, jak to zařídím já sama, když se tomu ve své práci věnuji. Podle mě jsou obě tyto otázky do určité míry mimo realitu, pokud vycházejí z přesvědčení, že nějaký jednotlivec nebo i instituce (i třeba z úrovně ministerstva školství) může mít v současném českém kontextu významný vliv na to, jak vypadá výuka v každé jednotlivé škole. Domnívám se, že bychom si spíš měli položit otázku, co pro to, aby všechny školy výrazně modernizovaly svou výuku, uděláme my všichni, kdo na to máme v českém vzdělávacím systému určitý vliv.

Potkaly se nejen jednou – a ne u Kolína, advokátka s ředitelkou a povídaly si o všem možném. A také o právních věcech ve školství. A díky spojení školské praxe a právní teorie vznikla tato série rozhovorů, se kterými se setkáváte po celý školní rok 2023/2024. Zamýšlíme se nad personálními záležitostmi ředitele školy a vymýšlíme, jak nastavit personální činnosti co nejlépe. Minule jsme si povídaly o bezpečnosti a bezpečí a dnes se přesuneme k poslednímu tématu, kterým je ředitel školy.

Fragmentace vzdělávacího systému v Česku má negativní dopad na správu škol i výsledky výuky. Ukazují to analýzy organizace PAQ Research, která rozdrobený systém zkoumá v sérii Odpovědní zřizovatelé – lepší školy. Dosud se zaměřila na problémy malých zřizovatelů, u nichž hrozí nedostatek expertních, finančních a časových kapacit. Malé obce proto často neslouží ani jako „parťák“ ředitele, ani jako garant kvality.