První dojmy ze Singapuru. Sourozenecká výprava za školstvím budoucnosti, 1. část

Tento článek je prvním dílem ze série cestopisně-vzdělávacích textů o naší návštěvě Singapuru, státu, jehož vzdělávací systém se pravidelně umisťuje na předních příčkách mezinárodních srovnání. Jsme sourozenci Ellen a Daniel – cestovatelé a učitelé, kteří se rádi neustále vzdělávají. Oba jsme absolventy Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy v Praze, která nás v této cestě podpořila. Využili jsme možnosti společného studijního volna a rozhodli se, že náš „rodinný čas“ věnujeme tomu, co nás baví: poznávání nových světů, lidí a školských přístupů.

Čtenáře provedeme naší cestou Singapurem nejen jako zemí, ale především jako velmi zajímavým vzdělávacím prostředím. V tomto prvním dílu popíšeme, proč jsme si vybrali právě Singapur. Dozvíte se něco málo z historie a také to, jak je možné, že je singapurské školství tolik úspěšné. V druhém dílu se zaměříme na to, jak Singapur podporuje učitele a jak vypadá jejich profesní dráha. Ve třetím dílu pak rozebereme singapurské učebnice a přístup k výuce matematiky, který nás velmi inspiroval.

Jelikož jsme oba učitelé, víme, že naše profese je nejen krásná a smysluplná, ale také psychicky – a občas i fyzicky – velmi náročná. Práce s dětmi, neustálá pozornost, emoční nasazení a administrativní zátěž… to vše si žádá prostor pro odpočinek. Cestování je pro nás způsob, jak si aktivně odpočinout – ideálně tak, že propojujeme relaxaci s inspirací. Vedle školství nás totiž spojuje i silný zájem o přírodu. A Singapur je místem, které propojuje několik oblastí: moderní metropole s respektem k zeleným plochám, vzdělávání a technologiím zároveň.

Cíl naší cesty byl jasný: zkusit se spojit s klíčovými vzdělávacími institucemi a získat co nejpřímější vhled do singapurského školství. Prvním vodítkem bylo doporučení od děkana Pedagogické fakulty UK doc. Antonína Jančaříka, který nás propojil se svou singapurskou doktorandkou aktuálně studující v Praze. Díky ní jsme získali základní přehled o tamním školském systému a také kontakty na instituce.

Zároveň se nám podařilo, s pomocí Velvyslanectví České republiky v Singapuru, navázat kontakt s tamním ministerstvem školství ( ), a tím se nám otevřela cesta k , jedinému místu, kde v Singapuru probíhá příprava učitelů.

Moc si vážíme vstřícnosti a ochoty těch, kteří nám pomohli, poradili nebo nás rovnou přivítali na svých pracovištích. Tato cesta vznikla díky kombinaci nadšení, improvizace, a především podpory dobrých lidí, bez nichž by se naše sourozenecká vzdělávací mise do Singapuru nikdy neuskutečnila.

Naše rozhodnutí uskutečnit studijní cestu právě do Singapuru vycházelo ze zájmu porozumět jednomu z nejvýkonnějších vzdělávacích systémů současnosti, a to nejen na základě toho, že je zmiňován v knize Lucy Crehan , ale i podle konkrétních výsledků mezinárodního srovnání. Výsledky testování PISA 2022 potvrdily, že Singapur zaujímá absolutní špičku – ve všech třech sledovaných oblastech (čtenářská, matematická a přírodovědná gramotnost) se umístil na prvním místě mezi všemi zúčastněnými zeměmi.

Zároveň nás fascinovalo, že Singapur, malá země bez přírodních zdrojů, dokázal během jediné generace vybudovat nejen výkonnou ekonomiku, ale především i robustní a efektivní vzdělávací systém, který systematicky investuje do vzdělávání učitelů, profesního rozvoje, podpory školního leadershipu a inovací. Jejich přístup ke vzdělávání není výsledkem náhody, ale cílevědomé strategie, která propojuje vzdělávání s ekonomickými a společenskými cíli, přičemž klade důraz na vysokou kvalitu řízení škol, spolupráci mezi jednotlivými školami, podporu učitelů a fluidní systém, kterým každý učitel musí projít.

Je však třeba mít na paměti, že tento úspěch je vykoupen vysokým tlakem na výkon. V singapurském školství je zcela běžné, že děti po vyučování docházejí na soukromé doučování, které je často finančně náročné. Na žáky jsou kladeny velmi vysoké nároky, ať už v běžné výuce, nebo při srovnávacích testech, které mohou výrazně ovlivnit jejich další vzdělávací a životní dráhu. Systém je velmi striktní a z hlediska individuálních potřeb žáků poměrně nepřístupný. Tlak na výkon se často odráží i v psychické zátěži dětí a dospívajících. Proto je důležité nahlížet na tento model s určitou střízlivostí – i za úspěchy takto výkonného systému se mohou skrývat příběhy těch, kteří v něm zůstali na okraji.

Singapur prošel za méně než jedno století pozoruhodnou proměnou – z britské kolonie bez přírodních zdrojů se stal jednou z nejrozvinutějších a nejvzdělanějších zemí světa. Jeho cesta k samostatnosti byla poznamenána zásadními historickými zvraty. Během druhé světové války byl Singapur obsazen japonskou armádou, což podlomilo důvěru obyvatel v britskou koloniální nadvládu. Po válce krátce vstoupil do federace s Malajsií, ale etnické a politické napětí vedlo k jeho vyloučení a v roce 1965 se stal nezávislým státem – tehdy s nejistou budoucností a bez vlastních surovin, zemědělské plochy, a dokonce bez pitné vody. Dá se říct, že Singapur je zemí, která získala nezávislost, aniž by o ni nějak zvlášť usilovala. Navzdory těmto omezením se nově vzniklý stát dokázal rychle transformovat. Velký vliv na to má především strategická geografická poloha.

Přes uvedené počáteční nevýhody se Singapur pod vedením Lidové akční strany (PAP) a jejího předsedy Lee Kuan Yewa velmi rychle proměnil v dynamicky se rozvíjející finanční, obchodní a průmyslové centrum s vysokou životní úrovní obyvatel, tedy alespoň těch, co jsou přímo občany Singapuru (pro ostatní to rozhodně neplatí).

Již při budování státu byla jedním z nejvýznamnějších strategických kroků vlády sázka na vzdělávání. Od samého počátku bylo vzdělání chápáno jako klíčový nástroj ekonomického růstu i sociální . Singapur, bez surovin a bez zemědělské půdy, musel investovat do toho nejcennějšího, co měl – do lidského kapitálu. Školství zde proto bylo a je systematicky rozvíjeno, řízeno centrálně a podporováno konzistentní politikou státu. Důraz se klade na výkon, praktické dovednosti a adaptabilitu, přičemž je vzdělávací systém pravidelně přizpůsobován potřebám globální ekonomiky.

V Singapuru je celkem 336 škol, ve kterých pracuje 31 382 učitelů. Školy jsou geograficky dělené do čtyř zón, každá z nich obsahuje sedm clusterů. V těchto clusterech a zónách jsou školy centralizovaně řízeny a navzájem spolupracují.

Jak z textu vyplývá, řada věcí je v Singapuru řízena velmi direktivně, což na jednu stranu umožňuje například efektivní prosazování změn, druhá strana je ale stinná – po celou dobu je u moci jedna a ta samá vládnoucí strana (byť volby jsou svobodné), existuje zákon postihující kritiku vlády a například stále funguje trest smrti. Při přecházení po singapurských ulicích člověk obdivuje všudypřítomnou čistotu, ale záhy mu zrak padne na spoustu kamer a také cedulí upozorňujících na drakonické pokuty a veřejné tresty.

Určitou perličkou byla informace, že premiéra si vždy vychovává ten předchozí a vlastně si ho vybírá – můžeme si říct, že v takovém systému se pak dlouhodobé změny lépe prosazují, na druhou stranu si člověk připomene, o co lepší je žít v zemi, kde se vlády skutečně střídají a také kde mají učitelé větší volnost.

Za úspěchem Singapuru nestojí jen systém, nýbrž také silně výkonnostně orientovaná kultura. V Singapuru prakticky neexistuje, aby někdo dlouhodobě nepracoval – jednak je kultura výkonu hluboce zakořeněná ve všech vrstvách společnosti, jednak pro nepracující nefunguje prakticky nic ve smyslu sociálního systému, jak ho známe my. Právě vzdělávání je vnímáno jako hlavní cesta k individuálnímu i národnímu úspěchu a je systematicky podporováno nejen školami, ale i rodinami, komunitami a státními institucemi.

Další zajímavostí z pohledu českého občana je to, že v Singapuru je veškeré vzdělávání zpoplatněné – i to povinné. To platí také o učitelské přípravě, která je pro fungování každého vzdělávacího systému klíčová. A protože Singapur má vzdělávání špičkové, je špičková nejenom příprava učitelů, ale také jejich další podpora v praxi. Jak vypadá? O tom bude další díl seriálu.