Školní poradenské pracoviště

Na konci minulého roku vydalo Partnerství pro vzdělávání 2030+ publikaci Kateřiny Novotné Wellbeing ve vzdělávání: Analýza vybraných zahraničních vzdělávacích systémů. Jejím cílem bylo popsat systém podpory wellbeingu žáků i zaměstnanců škol ve vybraných zemích a poukázat na ty přístupy nebo metody, které by mohly být inspirací pro české školství. Pro potřeby Řízení školy stručné shrnujeme, jaký přístup k wellbeingu volí jednotlivé země, které byly do analýzy zařazeny.

Školní psychologové a školní speciální pedagogové pronikli do systému českého školství již před několika desítkami let, nejvíce byl podpořen „rozjezd“ těchto pracovníků ve školách ve spojitosti s dotačními programy RAMPS-VIP, následovaly šablony. V mnoha školách však stále školní specialisté tohoto typu chybějí. I v souvislosti s pandemií COVID-19 a následujícími událostmi spojenými s různými dalšími náročnými situacemi ve společnosti se po těchto školních pracovnících zvyšuje poptávka či, jinak řečeno, vzrůstá potřeba takové pracovníky ve škole mít.

Téměř před rokem jsem v rámci pilotního projektu MČ nastoupila na pozici sociálního pedagoga (dále jen „SP“) do základní školy v Praze 7. Důležité pro zavedení mé pozice byly zájem ze strany vedení a jeho podpora. Byla mi dána také velká důvěra – že vím, co dělám, a mám dostatečné odborné i osobnostní předpoklady.

KiVa je komplexní celoškolní program prevence a intervence v oblasti šikany, který školám poskytuje nástroje a učí je dovednosti, jak lze řešit šikanu a jak udržitelně předcházet šikaně vlastními silami. Předchozí školní rok proběhl pilotní projekt ověřování účinnosti ve 24 českých školách, od příštího školního roku 23/24 se do programu mohou zapojit další školy. Co na program po více než roce implementace říkají čeští učitelé, jak je program úspěšný a s jakými výzvami se při zavádění programu setkali?

Aktuální situace ve školách odráží vysoký nárůst psychických problémů dětí, nedostatečné kapacity pro léčbu dětských psychických obtíží a onemocnění a zvyšující se tendence dospělých k agresivnímu a patologickému chování. Cyklus článků o krizových situacích ve škole proto uzavírám tématem nejzávažnějším – sebevražedným jednáním žáků a sebepoškozováním.

V předešlých textech jsem často zdůrazňovala prioritu požadavku zajistit kvalitní dostupnou logopedickou péči dětem a žákům docházejícím do mateřských a základních škol hlavního vzdělávacího proudu, potažmo všem potřebným dětem a žákům s narušenou komunikační schopností. Ano, samozřejmě je třeba pokrýt veškeré potřeby současné praxe, tedy zajistit včasnou a dostupnou logopedickou péči plošně všem klientům bez rozdílu věku, a to jak ze strany školských logopedů, tak logopedů klinických. O tom (doufejme) již není pochyb. Nicméně z této velmi rozsáhlé a různorodé skupiny bych se v tomto příspěvku ráda více zaměřila na sektor školství v kontextu výchovně vzdělávací soustavy a poradenského systému.

V minulých dílech našeho seriálu jsme se mimo jiné zabývali kompetencemi pracovníků školního poradenského pracoviště. Připomeňme si, že kompetentní pracovník (Hroník, 2006) je charakterizován třemi dimenzemi: může (má konkrétní činnosti vymezené v pracovní náplni), chce (je motivovaný danou činnost vykonávat) a umí (disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi). A právě na poslední dimenzi se v dnešním článku zaměříme – budeme hovořit o vzdělávání pracovníků školního poradenského pracoviště.

V lednovém čísle časopisu Školní poradenství v praxi vyšlo odborné sdělení, které prezentovalo výsledky výzkumu mezi žáky po odkladu školní docházky (Štefánková, Bílková a Páchová, 2023). Autorky sledovaly školní úspěšnost i celkový vývoj žáků ve druhých a třetích třídách a v některých vzdělávacích oblastech konstatovaly přetrvávající obtíže navzdory odkladu. Jednalo se o závěry, které zkušenosti z praxe často potvrzují. Ve shodě s autorkami lednového článku je třeba konstatovat, že pro mnohé děti samotné odložení školní docházky o rok nic nevyřeší. Klíčová je systematická podpora školních dovedností a někdy také dalších psychických procesů, které tvoří východiska pro zvládání nároků školy – sociálních, emocionálních i kognitivních. V následujícím článku představujeme mezinárodní projekt, který nabízí náměty i konkrétní materiály pro žáky, kteří potřebují intenzivnější podporu na počátku školní docházky.

V návaznosti na příspěvek v minulém čísle Školního poradenství v praxi se tentokrát zaměříme na aplikaci individuálního vzdělávacího plánu (IVP) u žáků s mentálním deficitem.

Preventivní programy rizikového chování na internetu dostávají ve školách velký prostor. A je to jednoznačně dobrá zpráva. Česká republika má skvělé preventivní projekty, které patří k nejlepším v Evropě. Bohužel ale pozoruji, že některé mýty, hoaxy nebo mediálně preferovaná témata tyto programy dost ovlivňují.

Mezi odborníky se někdy mluví o tom, že dyslexie, potažmo specifické poruchy učení obecně, může být dar „vidět věci jinak“. Povídejte o tom někomu, kdo se denně učí, dokončuje práci ze školy ještě doma po škole, nebo rodičům, kteří věnují svému dítěti mnoho času, ale přesto jeho výkony ve škole neodpovídají vynaloženému úsilí .

Článek přibližuje téma vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Popisuje právní úpravu, její principy i východiska, nastiňuje problematiku diskriminace i činnost veřejného ochránce práv a představuje jeho zkušenosti s některými typy podpůrných a jiných přiměřených opatření pro děti se zdravotním postižením: financování asistenta pedagoga, tlumočení do českého znakového jazyka, individuální vzdělávací plán a přístup asistenčního psa do výuky.

Opatření směřující k distanční výuce během pandemie změnila některé vzorce chování dětí i dospívajících. Také zneužívání návykových látek žáky a studenty ve školním prostředí a vnášení takových látek do tohoto prostředí doznalo po návratu do škol a školských zařízení v postcovidové době výrazných změn. Jednou z nejmarkantnějších je zneužívání nikotinových sáčků, a to dětmi již od 6. třídy. Zakotvení nikotinových sáčků v národní legislativě vzbuzuje oprávněné otázky, jak mají školní metodici prevence a další odpovědní pedagogičtí pracovníci tuto komoditu upravit v preventivním programu školy a také ve školním řádu, aby bylo ve školách a školských zařízeních zajištěno bezpečné prostředí. Cílem tohoto článku1) je ujasnit platné právní vymezení nikotinových sáčků a napomoci tím pedagogickým pracovníkům snadněji se v dané problematice orientovat.

V Nové škole se od konce 90. let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných – nejen romských – dětí. Ve druhém dílu seriálu navazujeme na v únoru představené zkušenosti s doučováním ve škole i doma. Tento díl věnujeme především navazování komunikace a spolupráce rodiny se školou, která může nezřídka stát u jádra komplikací a problémů. Příklady pocházejí zejména z projektu Džas dureder, což v češtině znamená „Jdeme dál“ 1) .

V Nové škole se od konce devadesátých let minulého století věnujeme mimo jiné podpoře vzdělávání sociálně znevýhodněných, nejen romských dětí. V rámci našich projektů sbíráme zkušenosti a příklady dobré praxe, tedy toho, co funguje, a snažíme se naše poznatky dostávat dále do vzdělávacího systému. Kromě vzdělávání a zaměstnávání romských asistentů, kterým se Nová škola věnovala už v devadesátých letech dvacátého století, jsme v roce 2013 stáli také u zrodu konceptu tzv. školních asistentů.

Ve školní praxi se setkáváme se žáky s odlišným mateřským jazykem, žáky cizinci, těmi žáky, kteří jsou v českém školství již několik roků, ale přesto nejsou dostatečně adaptováni a jejich komunikační úroveň v českém jazyce je pro vzdělávání stále nedostatečná. Všichni mají nárok na bezplatné vzdělávání, individuální přístup a podpůrná opatření.

Sluchová vada, pokud není u dítěte včas rozpoznána a nedochází ke sluchové rehabilitaci, může velmi významným způsobem ovlivnit úroveň komunikačních dovedností a osvojení jazyka majoritní společnosti. Předškolní věk je proto nejvýznamnějším obdobím, kdy je nutné komunikační kompetence rozvíjet.