Školní poradenské pracoviště

Je potřeba zajistit od zletilých žáků nebo zákonných zástupců nezletilého žáka souhlas s činností školního psychologa zvlášť, nebo stačí požadovat jen souhlas či nesouhlas s činností ŠPP, jehož je školní psycholog součástí? Na naší škole se vyjadřují zákonní zástupci nebo zletilí žáci formou tzv. generálního souhlasu mimo jiné i s tím, že s žákem budou pracovat členové Školního poradenského pracoviště ve složení výchovný poradce, školní metodik prevence a školní psycholog. Je třeba ve zvláštním bodě vymezit činnost školního psychologa a požadovat udělení souhlasu či nesouhlasu s jeho přímým působením na žáka a uvést to takto mimo požadavek o udělení souhlasu či nesouhlasu s činností ŠPP? 

Obětí špatného zacházení se může stát každé dítě. Za špatné zacházení se považuje chování, kterého se vůči dítěti dopouští někdo, koho dítě zná, kdo mu je blízký, kdo o něj má pečovat a chránit ho. Trauma způsobené špatným zacházením může mít vliv nejen na aktuální fyzický a psychický stav dítěte, ale má devastující dopad i na jeho vývoj. Může jej negativně ovlivňovat po celý zbytek života. 

Odhaduje se, že v České republice žije kolem 300 tisíc dětí, které by mohly patřit do kategorie ohrožených dětí. Ve Zprávě o stavu péče o ohrožené děti v ČR v roce 20231) to uvedla Iniciativa 8000důvodů ve spolupráci s MŠMT. Podobné odhady počtu dětí, které zažily fyzické či psychické týrání, sexuální zneužívání nebo zanedbávání, přinesla i Studie negativních zážitků z dětství (ACE) v České republice2) z roku 2017. Odhadované počty prevalence násilí páchaného na dětech však neodpovídají skutečně zjištěným případům uváděným v oficiálních statistikách, podle kterých se nám daří zachytit pouze zlomek ohrožených dětí.

Tento článek navazuje na předchozí články, v nichž jsme reflektovali zkušenosti s pozicí sociálního pedagoga ve školách a školkách Prahy 7 a shrnuli výstupy z Analytické zprávy o rozvoji sociální pedagogiky v Praze 7. Nyní pokračujeme zasazením pozice sociálního pedagoga do široké sítě podpory pro děti a dospívající za účelem maximalizace pozitivního dopadu jeho práce s dětmi a rodinami. Článek doplňujeme o načrtnutí role sociálního pedagoga v některých dalších aktivitách ve školství naší městské části.

Duševní zdraví dětí a dospívajících je stále naléhavějším tématem nejen v rámci rodiny, ale i školního prostředí. Výsledky nedávné studie realizované Národním ústavem duševního zdraví (NUDZ) ve spolupráci s Českou školní inspekcí poukazují na alarmující skutečnost – až 40 % žáků devátých tříd vykazuje známky deprese a u 30 % žáků se objevují symptomy úzkosti. Tento stav reflektuje potřebu systematické prevence a podpory psychického zdraví přímo ve školním prostředí, kde děti tráví značnou část svého života.

Pětina plně organizovaných základních škol nemá ve svých lavicích ani jednoho nadaného nebo mimořádně nadaného žáka. U škol jen s prvním stupněm jich je takových celá polovina. Tato zjištění uvádí Česká školní inspekce v tematické zprávě z roku 2022, která se věnuje nadaným a mimořádně nadaným žákům a jejich podpoře v základních a středních školách. Taková zjištění nejenže odporují intuici, ale jsou v rozporu i s odbornými odhady, které uvádějí, že v populaci je podíl nadaných kolem 10–15 % (někteří autoři uvádějí až 20 %) a mimořádně nadaných lidí jsou 2–3 %. Jak je možné, že je nevidíme v našich školách?

Možnost vyjádřit svůj názor a aktivně ovlivňovat dění kolem sebe je úzce propojená s wellbeingem. Jednou z cest, jak dětem a mladým lidem tuto možnost poskytnout, je komunitní projednávání. Vědomí toho, že mají vliv na dění ve své škole a obci, přispívá k jejich celkovému pocitu pohody.

Stres, stav, kdy se často necítíme příjemně, který nemáme rádi. Stres je přirozenou reakcí organismu na náročné situace a podněty, které vnímáme jako ohrožující nebo zatěžující. U dětí se stres projevuje různými způsoby – od nervozity a nesoustředěnosti až po fyzické příznaky, jako jsou bolesti hlavy či břicha. Krátkodobý stres může být motivující a může pomoci dítěti překonat překážky, avšak dlouhodobý stres může vést k vážnějším problémům, jako je úzkost, deprese nebo zhoršení školního výkonu.

Počet lidí trpících duševními onemocněními v České republice každoročně roste. Mezi nimi se bohužel nachází i žáci a žákyně základních a středních škol, kteří se potýkají s různými psychickými problémy – od závažnějších poruch, jako jsou úzkosti a deprese, až po různé emoční a behaviorální obtíže. K těmto problémům se často přidává nízká odolnost vůči stresu, zvyšující riziko dalších emočních obtíží. V tomto článku se zaměříme na příčiny těchto potíží a možné způsoby jejich řešení.

Velmi často se mluví o šikaně ve školách. Toto rizikové jednání je tématem, kterému je věnována značná pozornost. Nicméně veškerá diskuse se zabývá šikanou mezi žáky. Téměř nikdy se nepřipouští, že by mohlo dojít také k šikaně pedagoga ze strany dětí, popřípadě ze strany kolegů.

Když dítě začne opakovaně vynechávat hodiny klavíru, chodí do hodin výtvarné tvorby často unavené nebo je dlouhodobě patrná změna v jeho chování, nemusí jít jen o běžnou ztrátu motivace. Pedagogové základních uměleckých škol mají díky individuální výuce jedinečnou příležitost zachytit změny v chování žáků, které mohou signalizovat závažnější problémy. Pro včasnou identifikaci ohrožení dítěte a nastavení účinné podpory mohou nyní využít nový metodický nástroj – Kartu KID.

Příběh dvou holčiček z mateřské školy začal nenápadně. První varovné signály zachytila jedna z maminek, která shodou okolností pracovala jako sociální pracovnice a jejíž dcera navštěvovala stejné předškolní zařízení. Zanedbanost oblečení dětí, problémy s hygienou a opakované prosby otce na sociálních sítích o základní vybavení pro děti naznačovaly, že něco není v pořádku. Přestože první pokusy o navázání spolupráce s rodinou selhaly a nabízená pomoc byla odmítána, vytrvalá pozornost pedagogického personálu a mezioborová spolupráce nakonec vedly k odhalení mnohem závažnější situace – násilí páchaného na dětech i jejich matce.

Už podruhé se uskutečnil Týden pro wellbeing ve škole. Jedná se o kampaň, jejímž cílem je spojit síly všech, kdo staví na tom, že wellbeing je nutnou podmínkou pro kvalitní učení.

Metodika socio-emočního učení nabízí činnosti, které pomohou rozvíjet sebepoznání, empatii, spolupráci i schopnost zvládat náročné situace. Každá kapitola se zaměřuje na konkrétní oblast rozvoje a hravou formou rozvíjí dovednosti, které dětem budou užitečné po celý život. 

Jakým způsobem se má vykazovat pedagogická intervence? PPP nebo SPC žákům relativně odlišně dávají do doporučení pedagogickou intervenci. Jednou je zmíněno zařazení žáka do pedagogické intervence, následně dle možnosti školy v rozsahu 1-2 hodin, někdy dokonce 1 hodina speciální pedagogické péče. Stejně tak si paní speciální pedagožka bere žáky většinou po 2 a hodinu s nimi pracuje. Je stanovený nějaký minimální nebo maximální limit počtu žáků, kterým je možné v jeden okamžik poskytovat intervenci? Zde bych se odkázal na § 4a odst. 4 vyhlášky č. 27/2016 Sb., který říká „(4) Pedagogickou intervenci souběžně využívá více žáků, je-li to možné a vhodné.“ Takže bych si odpověděl, že mají být minimálně dva. Dalším bodem je to, že žáci mají 2,3 a dokonce i 4 stupeň PO (ti, kteří mají napsanou pedagogickou intervenci). Ve 2.,3., i 4. stupni se dle vyhlášky č. 27/2016 Sb. uvádí: Intervence ve druhém (apod.) stupni zahrnuje podpůrná opatření spočívající v zajištění předmětu speciálně pedagogické péče. Znamená to tedy, že je nutné, aby vznikl předmět speciální pedagogické péče? Nebo je možné si děti "brát" z výuky a poskytovat jim tedy ve skupinách ped. intervenci? Podotýkám, že žáci zřejmě logicky nemají pedagogickou intervenci vykázanou v kódu NFN a nevykazuje se v rámci R44. Zároveň a to nejdůležitější. Hodiny pedagogické intervence je možné počítat do úvazku učitele? Tj. že při úvazku 22 hodin se odečtou příslušné hodiny na pedagogickou intervenci a zbylé pedagog učí další předměty? Nebo je nutné na tyto hodiny uzavřít DPP a do úvazku se nesmějí započítávat – jak je na tom phmax - započítávají se do něj? S tím i souvisí získání peněz na tuto činnost. Pokud nedostávám peníze na pedagogickou intervenci v rámci R44, nevykazuji je, nedostávám je vůbec a platím z celkového balíku peněz na platy? Pak je dle mé logiky platím z celkového balíku a to na základě PHmax. 

Začátek nového roku je obdobím, kdy se mnozí z nás tradičně pouštějí do novoročních předsevzetí. Všichni víme, že je to ten čas, kdy si slibujeme, že zhubneme, naučíme se nový jazyk nebo strávíme více času s rodinou. Nebo strávíme méně (či více) času přípravami na výuku? Ale jak zajistit, aby se naše sliby sobě samým nestaly planými? Pojďme se podívat na to, jak pracovat s předsevzetími tak, abychom se vyhnuli zklamání a užili si i cestu k jejich splnění. Jak správně volit vlastní cíle?

„Paní učitelko, kluci se ve třídě perou…“ Věta, kterou slyšel nejeden pedagog. Konflikty mezi žáky jsou přirozenou součástí jejich sociálního a emočního vývoje. Děti se při nich učí vyjednávat, spolupracovat, zvládat frustraci a hledat kompromisy. Nicméně neřešené nebo nevhodně zvládané konflikty mohou mít negativní dopad na vztahy mezi dětmi, jejich sebevědomí i na celkovou atmosféru ve třídě. Pro učitele a rodiče je klíčové nejen rozpoznat, kdy a jak do konfliktu zasáhnout, ale také dětem poskytnout nástroje k tomu, aby situace zvládaly samy. Níže uvedu efektivní strategie, které mohou pomoci řešit konflikty mezi žáky a podporovat zdravé vztahy.

Na úvodní text, který se týkal komplexnosti obtíží žáků s vývojovou poruchou jazyka, navázal v předchozím čísle Učitelského měsíčníku článek se zevrubnými informacemi o možných přístupech či pojetích strategií k podpoře porozumění a jazykových kompetencí ve výuce prostřednictvím technologií a softwarů, jež mohou znatelně usnadnit inkluzivní vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, konkrétně žáků s vývojovou dysfázií. Tuto část níže rozšiřují další, navazující informace.

Tento text navazuje na předchozí články, v nichž jsme reflektovali zkušenosti s pozicí sociálního pedagoga ve školách a školkách Prahy 7, a shrnuje výsledky „Analytické zprávy o rozvoji sociální pedagogiky v Praze 7“, kterou jsme na základě našich dosavadních zkušeností zpracovali.

V minulém dílu jsem psala o tom, v čem může být skotský vzdělávací systém inspirativní pro ten náš. V dnešní druhé části se na systémovou úroveň podpory škol a zajištění wellbeingu žáků a učitelů podíváme podrobněji. Jak to tedy ve Skotsku funguje? Pojďte se mnou nahlédnout do tamních škol a zjistit detaily z jednotlivých setkání s institucemi zabývajícími se školstvím, vzděláváním a vzdělávací politikou.