Školní poradenské pracoviště

Bývalé vedení školy rozdalo všem zaměstnancům smlouvu na dobu neurčitou. Asistent pedagoga, který byl přidělen žákovi, měl ve smlouvě uvedenou dobu pracovního poměru po dobu trvání pracovního poměru do 30. 6. 2025. Mezitím v únoru získal AP dodatek k pracovní smlouvě na dobu neurčitou, úvazek 0,8. Nyní žádá o navýšení úvazku od 1. 7. 2025 kvůli novému doporučení z PPP, kde opravdu došlo ke změně PO s navýšením PPČ AP. Jsem povinna tuto změnu akceptovat od 1. 7. 2025 nebo mohu až od 1. 9. 2025? Je možné touto cestou zaměstnat AP na dobu neurčitou? Jakým způsobem se proti tomuto lze bránit? Zároveň AP zažádal o navýšení platové třídy na 9. stupeň, ale to mi připadá dle katalogu prací jako bezpředmětné.

Žák 8. ročníku byl za 2. pololetí hodnocen známkou „nedostatečný“. Školní psycholog doporučil, aby žák navštívil poradnu z důvodu potíží v učení. V průběhu prázdnin je plánováno vyšetření, na jehož základě by mohlo dojít ke stanovení podpůrných opatření – konkrétně snížení minimálních očekávaných výstupů v některých předmětech. Pokud poradna doporučí snížení výstupů během prázdnin, bude se na tato opatření brát zřetel již při opravných zkouškách (reparátu), které žák koná v srpnu? Je možné, že by opravná zkouška proběhla podle snížených výstupů, i když v době klasifikace ještě nebyla podpůrná opatření stanovena? Jaký postup v tomto případě doporučujete škole z hlediska platné legislativy? 

Každý rok v listopadu se po celé České republice rozléhá rytmický zvuk bubnů. Nejde o náhodný hudební happening, ale o systematickou preventivní akci známou jako Bubnovačka. Tato iniciativa, kterou si Centrum LOCIKA přivezlo ze Slovenska v roce 2021, zaznamenala za pouhé čtyři roky v českém prostředí pozoruhodný úspěch. Z původních 16 zapojených škol se rozrostla na působivých 1 200 základních, středních a mateřských škol po celém Česku a více než 150 tisíc účastníků z řad veřejnosti, firem, organizací i institucí. Tento obrovský nárůst svědčí o tom, že Bubnovačka rezonuje se skutečnými potřebami českých vzdělávacích institucí i se společností jako takovou.

Často se setkávám s lidmi, kteří přicházejí na masáž až ve chvíli, kdy už cítí omezující bolest. Většinou se jedná o bolest způsobenou dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem, který pramení z jejich pracovního zatížení.

Každý rodič si přeje, aby jeho dítě chodilo do školy, kde se nejen dobře učí, ale kde se také cítí v bezpečí, přijímané a podporované. Jenže co když se dítě ve škole dobře necítí? Co když má problémy s učením, obtíže v kolektivu nebo prožívá stres, který si nedokáže samo pojmenovat? Právě v takových chvílích může sehrát klíčovou roli školní poradenské pracoviště (ŠPP) - tým odborníků připravených pomoci nejen dětem, ale i jejich rodičům a vyučujícím.

Náročné chování žáků patří dlouhodobě mezi hlavní výzvy, se kterými se učitelé ve třídách potýkají. Ať už jde o různé formy vyrušování, nedodržování pokynů, pasivitu, nebo odmítání spolupráce, podobné situace ovlivňují nejen kvalitu výuky, ale i psychickou pohodu a profesní jistotu pedagogů.

Děti jsou vnímavé a zvídavé. Všimnou si, když někdo vypadá jinak – má jizvu, flek na kůži, neúplný nos nebo odlišný tvar obličeje. A právě v těchto chvílích mají dospělí a pedagogové jedinečnou možnost naučit je, že odlišnost není něco, čeho je třeba se bát, ale něco, co k životu přirozeně patří. Vzhled totiž není překážkou – dokud nás nezačne odsuzovat společnost.

Školní poradenská pracoviště denně čelí citlivým tématům, hledají cestu mezi potřebami žáků, rodičů i učitelů. Pracují často pod tlakem, setkávají se se složitými vztahy, změnami i krizemi… to vše vyžaduje nejen odbornost, ale i schopnost naslouchat, klást dobré otázky a vést dialog. Koučovací přístup může být v tomto prostředí cenným nástrojem – nejen pro podporu jednotlivců, ale i pro budování zdravějšího systému školy. Následující rozhovor s Danielou Jezdinskou, která je ředitelkou Masarykovy základní školy a mateřské školy Černilov, vedoucí školního poradenského pracoviště a lektorkou AKADEMIE Libchavy, nabízí malou ochutnávku z terénu, jak může vypadat dobře fungující, spokojené ŠPP a jak k tomu přispívá koučovací přístup.

Zákonní zástupci často řeší otázku, v jakém rozsahu mají informovat školu o zdravotních problémech svého dítěte. Ptají se, zda škola vůbec tyto informace potřebuje, a pokud ano, jak s nimi nakládá – jakým způsobem mohou zaměstnanci zacházet se zprávou a kdo se s informacemi o dítěti může seznámit. Z obav, že informace o změněné zdravotní způsobilosti (včetně té psychické) budou mít vliv na přístup školy k dítěti v podobě diskriminace, často neplní svou povinnost informace poskytnout.

Pozice školského logopeda ve školách hlavního vzdělávacího proudu je dosud spíše ojedinělá, i když je umožněna právními normami obsaženými v několika právních předpisech. Kompetence školského logopeda se liší od kompetencí speciálního pedagoga a tzv. logopedického asistenta, což je patrné zejména u provádění nebo neprovádění přímé logopedické intervence a logopedické diagnostiky. Správné vymezení kompetencí a činností zajišťuje, že se jejich aktivity doplňují a systematicky podporují vzdělávání dětí a žáků s narušenou komunikační schopností.

Čas od času se setkáme s příklady, co nepatřičného, hloupého, či dokonce ošklivého řekli a udělali učitelé nebo rodiče. A určitě mnohé z toho je pravda. Nechme stranou skutečné hulváty a nevychovance v obou kategoriích a na druhé straně spektra jedince, co zdramatizují i opravdu zcela nevinnou banalitu, kterou mají navíc z druhé ruky. Kde spatřuji zdroje podobných přešlapů?

Nabídka preventivních programů pro školy je v ČR velmi široká. Programy primární prevence nabízí více než 130 subjektů1) a neustále se objevují nové programy i poskytovatelé. Ze škol často zaznívá otázka, jak poznat, co skutečně funguje a bude pro žáky přínosné. Jak rozeznat to, co jen dobře vypadá v letáku nebo prezentaci, ale může být neefektivní, či dokonce škodlivé? Abychom školám pomohli, připravili jsme check-list školské prevence, který pomáhá zorientovat se v široké nabídce preventivních programů a vybrat bezpečné a kvalitní poskytovatele.

V posledním článku letošní série se budeme věnovat tématům nežádoucího chování ve škole mezi žáky, sebepoškozování a suicidalitě. Všechna data prezentovaná v tomto článku pocházejí ze sběrů dat v rámci šetření duševního zdraví a rizikového chování žáků v Praze v letech 2016 až 2024. Výsledný datový soubor z posledního sběru v listopadu a prosinci 2024 po vyčištění čítal 10 238 respondentů. Anonymní dotazníkové šetření probíhalo na druhém stupni základních škol a na středních školách v Praze.

V minulém čísle jsme se v našem časopise zabývali problematikou gamblingu (hazardního hraní) v online prostředí. Snažili jsme se popsat, jaká rizika současná situace přináší, kolik dětí a dospívajících je jimi ohroženo a jaké jsou možné dopady na duševní zdraví. V této časti bychom rádi představili možnosti prevence.

Kolik času mohou děti trávit u obrazovek? Jak se pozná závislost? Co dělat s dítětem, které se vzteká u počítačové hry? Jak se dorozumět s puberťákem, který hovoří jazykem influencerů a youtuberů? Jsou sociální sítě nebezpečné? Co když tam moje dítě narazí na obsah, který ho negativně ovlivní? Jak se konečně doma přestat dohadovat o počítači a mobilu? Opravdu jsou dnešní mladí pořád jen na mobilu a nic jiného je nezajímá?

Nevíte, po čem sáhnout nebo co doporučit, když váš žák, dítě či klient přečetl knihu Život rytíře a bavila ho? Nová kniha pro starší čtenáře, které už baví strašidla, středověk, pověsti z hradů, je zde. Kniha je plná úkolů týkajících se porozumění textu a trénuje i porozumění instrukcím v zadání. Čtenáři nebudou jen číst, ale budou si také hrát – hledat cestu k pokladu se strašidlem Podenohem, hledat rozdíly na zdánlivě stejných obrázcích nebo luštit křížovku. A hrát hru, při které si procvičí gramatiku.

Ztráta milovaného člověka je pro dítě hlubokým a často nepochopitelným zásahem do jeho světa. Působí na jeho emoční prožívání, sociální vazby i celkové vnímání stability a bezpečí. Ztráta rodiče, sourozence, prarodiče nebo jiné důležité osoby významně ovlivňuje emoční, sociální i kognitivní vývoj dítěte.

Spánek patří vedle zdravé stravy a pohybu k základním pilířům zdraví. Ovlivňuje naši fyzickou, psychickou i sociální pohodu. Nedostatek kvalitního spánku může významně zhoršit naše zdraví i každodenní fungování – a to již od dětství. Proto jsme se rozhodli publikovat sérii článků zaměřených na zdravý spánek. V tomto prvním díle se zaměříme na aktuální výzkumy týkající se spánku dětí a dospělých.

Digitální technologie jsou samozřejmou součástí života dnešních dětí, což jim ale podle adiktoložky Kateřiny Lukavské nedává automatický náskok před generací jejich rodičů. „Když vidíme, jak rychle se malé děti naučí pustit si pohádku na YouTube, máme někdy pocit, že je to pro ně přirozené a že s technologiemi proto budou umět dobře a zdravě zacházet. To jsou ale dvě různé věci,“ říká odbornice na problematiku digitální závislosti a členka pracovní skupiny Digitální wellbeing Národního pedagogického institutu ČR a Partnerství pro vzdělávání 2030+.

„PBIS není uceleným balíčkem, programem ani předem definovanými osnovami. Je to komplexní rámec pro systematické řešení problémů,“ říká Tim Lewis, ředitel Centra pozitivní podpory PBIS. Spolu se svými kolegy z mezinárodní platformy SMHILE1) navštívil na přelomu dubna a května Prahu. Na konferenci, u kulatého stolu a při dalších setkáních s odbornou veřejností představili poznatky a postupy v oblasti podpory duševního zdraví a bezpečného prostředí ve školách – příklady dobré praxe ze zahraničních výzkumně ověřených přístupů.