Školní poradenské pracoviště - strana 3

Martina Koplová se jako expertka věnuje tématu včasného záchytu ohrožených dětí, mezioborové spolupráci a case managementu v jejich podpoře. Spolutvořila Kartu KID, kterou doporučuje všem, kdo pracují s dětmi.

Článek vznikl na základě rozhovoru s adoptivní maminkou o jejím synovi a jeho reálných zkušenostech ze školního prostředí a byl doplněn expertními názory odborníků Dobré rodiny, organizace věnující se náhradním rodinám po celé ČR.

Artefiletika ve školní praxi může výrazně obohatit proces výchovy a vzdělávání. Jedná se o reflexivní, tvořivé a zážitkové pojetí práce ve výtvarné výchově. Díky prožitku z tvorby se můžeme mnohému naučit, porozumět lépe lidem kolem nás i sobě samému. Techniky práce lze využít s kýmkoliv s cílem rozvoje jeho osobnosti. Tím se artefiletika liší od arteterapie, která využívá výtvarný projev k redukci obtíží. U žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, například u těch s mentálním postižením, je to skvělý způsob, jak posilovat jejich deficity v různých oblastech života.

V předchozích dvou vydáních Školního poradenství v praxi1) jsme se věnovali tématům duševního zdraví, návykových látek a spánku. V tomto článku navážeme tématem digitálních technologií. Výsledky zde prezentované pocházejí ze sběrů dat, které proběhly v listopadu a v prosinci v letech 2023 a 2024. Anonymní dotazníkové šetření je realizováno na druhém stupni základních škol a na středních školách v Praze, výsledný datový soubor po vyčištění čítal 10 097 respondentů v roce 2023 a 10 238 respondentů v roce 2024.

„Škola nás ničí, a tak na ni nechceme pořád myslet. Prostě mi přijde, že v téhle generaci jsme všichni trošičku v depresích. Je to vidět na internetu, je to vidět všude. A oni do nás jenom rejou s úkolama, že musíme mít docházku, že musíme mít testy, že se musíme jenom učit, ale my na takové věci nemáme čas. My si chceme užít ten život, chodíme ven a pak nestíháme učení, protože nechceme mít v hlavě pořád tu školu.“ /Matylda, 7. třída /

Troufám si tvrdit, že největší problémy ADHD jsou v určitém věkovém období spojené s učením a s docházkou do školy, protože především základní škola má většinou poměrně striktní požadavky na výkon, vyžaduje jejich naplnění od všech žáků v předepsaném čase a navíc je hromadná, tedy individuální přístup zatím příliš nenaplňuje. Navíc škola bývá monotónně vyčerpávající. Zatímco venku divokost a roztěkanost i nesoustředění nebývají tak nápadné a vlastně s výjimkou organizovaných činností ani nemusejí působit žádné velké problémy, ve škole je tomu jinak. Dokonce i o přestávkách, kdy se množství dětí volně a uvolněně pohybuje na poměrně malém prostoru, výrazně zvyšují pravděpodobnost kolize.

Sporným bodem ve spolupráci škol a orgánů sociálně-právní ochrany dětí (OSPOD) je názor škol, že tento vztah je jednostranný, protože OSPOD odmítá informovat školu o tom, zda s dítětem, resp. rodinou, pracuje a jakým způsobem, a to i na přímý dotaz školy. OSPOD má ale zákonem natolik přísně stanovenou povinnost mlčenlivosti, že jiný postup není možný.

Nechráněný sex, sexting, grooming nebo sexuální nátlak – rizikové sexuální chování dospívajících se může projevovat různými způsoby, ať už v reálném světě, nebo online. Tyto projevy představují nejen zdravotní, ale i psychická a sociální rizika, a právě proto je nutné, aby jim školy věnovaly pozornost. Jak tato témata uchopit a jak v prevenci postupovat, shrnuje metodický materiál zpracovaný kolektivem autorů z Univerzity Palackého. Na 15 stranách nabízí praktické návody, které pedagogům umožní efektivně pracovat s tímto citlivým tématem ve školním prostředí.

Na redakci našeho časopisu se čtenáři obracejí s návrhy témat z oblasti rizikového chování, kterým by bylo vhodné se více věnovat. Někdy je tento zájem vyvolán jednorázovou dramaticky vyhrocenou situací, která má ohlas ve veřejném prostoru a médiích, ač ji zatím nevidíme zachycenou v řeči statistik výzkumných šetření. Jindy se problém odehrává mimo větší zájem veřejnosti, ale je právě statistikami zachycen a je mnoha pomáhajícím profesionálům pravidelnou náplní jejich preventivních, poradenských a terapeutických služeb. Do této druhé skupiny dle našeho názoru patří také rizikové herní chování dětí a mladých lidí v online prostředí. V článku bychom rádi ukázali, proč se jedná o problém a jakého je rozsahu. Možné postupy řešení budou obsahem navazujícího článku.

Pracovníci školních poradenských pracovišť i pedagogové mohou využít podpůrné nástroje, které jsou bezplatně k dispozici v programu Stop násilí1) Diakonie ČCE.

V našem časopise jsme se již věnovali představení preventivních programů, které se neodehrávají klasicky ve školní třídě, ale zaměřují se na práci s rodinou či rodiči. Jedním z těchto programu je ChildTalks+, jenž je zaměřen na podporu dětí, jejichž rodiče žijí s duševním onemocněním (tzv. COPMI). S autorkou metodiky Karin van Doesum jsme si povídali o potřebách těchto dětí a jejich rodičů a o zkušenostech s podporou duševního zdraví v Holandsku.

Jak rozvíjet čtenářskou gramotnost žáků, to je otázka, kterou si jistě klade mnoho pedagogů. Čtenáři tohoto článku zde najdou zkušenosti z mé konkrétní praxe speciální pedagožky. Popisuji v něm, jaké publikace jsem využívala v hodinách speciálně pedagogické praxe a proč. Podobně uvádím i publikace, které jsem doporučovala rodičům na domácí práci, ať už šlo o trénink techniky čtení, nebo o posilování porozumění textu.

Nevynucené opouštění osmiletých gymnázií, resp. přechod na jejich čtyřletou variantu není jev, se kterým by se učitelé, rodiče a žáci obraceli na Linku pro rodinu a školu 116 000 denně. Co ho činí pozoruhodným je fakt, že rodiče i učitelé jsou vysvětlením svých dětí, resp. žáků obvykle zaskočeni a častokrát přiznávají, že to pro ně není relevantní důvod pro přestup. Účelem tohoto článku tedy je podívat se jednak na důvody, které k tomu studenty vedou, a jednak na možnosti, jak takovým přestupům předcházet.

Ztráta blízké osoby je jednou z nejvíce traumatizujících událostí, které mohou člověka v životě potkat. Pro žáky základní školy je tato zkušenost obzvlášť těžká, neboť se se ztrátou vyrovnávají ve věku, kdy se teprve učí poznávat svět a sami sebe. V minulém čísle časopisu1) jsem si dovolila uveřejnit tři z případů ztráty blízké osoby u školou povinných žáků, se kterými jsem se během své praxe setkala.

Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy (MŠMT) spolu s Národním pedagogickým institutem (NPI) připravily nástroje pro přesnější zacílení podpory pro sociálně znevýhodněné žáky a pro komplexnější diagnostiku rozumových schopností dětí a žáků.

Vždy, když se mediálním prostorem prožene kauza spojená s vykrystalizovanou šikanou mezi žactvem v některé z českých základních či středních škol, následuje horlivá debata zřizovatelů škol, odborníků z oboru pedagogiky, sociologie a psychologie, ředitelů škol a samozřejmě také rodičů dětí a široké veřejnosti nad tím, co je správná prevence zmíněného patologického chování jinak kolikrát slušně vychovaných dětí, jak předcházet často velmi krutému ponižování mezi vrstevníky a jak metodicky postupovat v případě vzniku podezření, že ve svěřeném kolektivu dochází k šikaně. Co tedy děláme špatně, že se se šikanou ve školním prostředí potkává každé čtvrté dítě a dvanáct procent dětí se ocitá dokonce v roli oběti?

Konflikty jsou běžnou součástí školního života. Někdy jsou zjevné, jindy doutnají pod povrchem a vynoří se ve chvíli, kdy dojde k nečekané situaci. Právě třídní učitel je často první osobou, která může napětí ve třídě rozpoznat a předejít jeho eskalaci. Z praxe často vyplývá, že konflikty vznikají nejen kvůli žákům, ale také z nedorozumění mezi školou a rodiči nebo uvnitř pedagogických sborů.

V posledních letech stále zřetelněji vnímáme, jak velký vliv má školní prostředí na duševní zdraví žáků. Výsledky mezinárodních šetření, jako je PISA či TIMSS, ukazují, že čeští žáci chodí do školy výrazně méně rádi než jejich vrstevníci v jiných zemích. Často se ve škole necítí bezpečně, nemají dobré vztahy s ostatními a školu vnímají jako zdroj stresu a tlaku. Tyto skutečnosti nelze přehlížet. Ministerstvo školství proto představilo ucelený plán podpory dětského duševního zdraví, který vychází ze Strategie vzdělávací politiky ČR 2030+ a Dlouhodobého záměru vzdělávání 2023–2027.

Udržitelná uplatnitelnost absolventů znamená nejen schopnost najít si první zaměstnání po ukončení studia, ale také se dlouhodobě udržet a rozvíjet na proměnlivém trhu práce. Klíčovou roli v tomto procesu hraje celoživotní učení a schopnost sebepoznání. Kariérové vzdělávání a poradenství mají potenciál zmírňovat nerovnosti ve vzdělávání, zejména u žáků, kterým rodina nedokáže poskytnout potřebnou oporu. Český systém však postrádá legislativní ukotvení kariérových poradců, standardy kvality i stabilní financování. EDUin ve svém pravidelném Auditu vzdělávacího systému nabízí v této analýze nezávislý popis aktuálního stavu a návrh možných řešení.

Duševní zdraví dětí a jeho podpora ve školním prostředí je stále aktuálnějším tématem. Výzkumy ukazují, že negativní zkušenosti v dětství mají významný dopad na psychické zdraví a vzdělávací dráhu žáků. Ať už se jedná o zkušenosti spojené s rodinným prostředím, např. násilí či rozpad rodiny, nebo o celospolečenské krize (pandemie, válka). Jaká opatření mohou přinést pozitivní změnu a jaký je jejich přínos pro školství?