Péče o zaměstnance

Často se setkávám s lidmi, kteří přicházejí na masáž až ve chvíli, kdy už cítí omezující bolest. Většinou se jedná o bolest způsobenou dlouhodobým špatným pohybovým stereotypem, který pramení z jejich pracovního zatížení.

Školy v naší lokalitě Plzeňsko jsou v projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ) už pátým rokem. Sdružuje se devět škol. V prvních letech se náš realizační tým (RT) složený z ředitelů a pedagogických konzultantů snažil podpořit společné profesní učení v lokalitě především nabídkou možností pro společná setkávání. Organizovali jsme otevřené hodiny v jednotlivých školách, realizovali jsme nabídku nejrůznějších setkání k dílnám čtení i dílnám psaní pro ty, kteří s těmito formáty teprve začínali. Iniciativa tedy vycházela především od RT. Přemýšleli jsme, jak zařídit, aby společné profesní učení ve školách zapojených do projektu PŠÚ v naší lokalitě více podporovalo jejich autonomní potřeby, vlastní iniciativu a současně bylo propojeno s učením jejich žáků a žákyň.

Stejně jako končí školní rok, končí i náš seriál věnovaný třídnímu učiteli. Začali jsme legislativním vymezením jeho funkce, věnovali jsme se postupu při výběru a také popisu jeho činností v souvislosti se žáky, kolegy i rodiči. Následně jsme se zaměřili na hodnocení, odměňování a vzdělávání. Mohlo by se zdát, že víc toho už nevymyslíme. Jenže zbývá ještě jedna důležitá kapitola, na kterou nesmíme zapomenout. A tou je wellbeing třídního učitele a další věci související s podporou třídního učitele.

České školství čelí vážné personální krizi. Chybí tisíce učitelů, a přestože zájem mezi studenty existuje, vstupu do profese brání špatné podmínky, nedostatečná podpora i nízká prestiž. „Učitelství musí být vážené a perspektivní povolání,“ říká Kateřina Konrádová, analytička vzdělávací politiky a členka vedení organizace Učitel naživo. V rozhovoru vysvětluje, proč je klíčová reforma přípravy pedagogů, jakou roli hrají mentoři a proč kariérní systém není jen tabulková formalita.

Být třídním učitelem je někdy jako jet na horské dráze, kterou si ani nemůžete sami navrhnout. Každý den přináší nové situace – někdy úsměvné, jindy vyčerpávající. Řešíte administrativu, sbíráte omluvenky, domlouváte výlety, odpovídáte na e-maily rodičů, zjišťujete, proč Klára zase pláče a proč si Filip už tři dny nepřinesl penál. Do toho se snažíte udržet třídní kolektiv pohromadě, organizovat akce a zároveň být tím, na koho se mohou ostatní s důvěrou obrátit. Třídní učitel je důležitá role, ale snadno může přerůst přes hlavu. V našem seriálu jsme se již věnovaly mnoha jejím aspektům a v posledním díle jsme se rozhodly, že se společně podíváme, jak si v roli třídního učitele udržet pohodu, klid a nadhled – a neztratit radost z práce.

Velmi často se mluví o šikaně ve školách. Toto rizikové jednání je tématem, kterému je věnována značná pozornost. Nicméně veškerá diskuse se zabývá šikanou mezi žáky. Téměř nikdy se nepřipouští, že by mohlo dojít také k šikaně pedagoga ze strany dětí, popřípadě ze strany kolegů.

Učitelská profese je považována za zodpovědnou, náročnou a často vyčerpávající. Vysoké pracovní tempo a neustále se měnící i narůstající pracovní nároky, spolu s limitovanými individuálními možnostmi je zvládat, patří k hlavním důvodům, proč někteří učitelé tuto profesi opouštějí. Odchody z učitelské profese v kombinaci s nízkým počtem absolventů, kteří nastupují do škol, přispívají k prohlubujícímu se nedostatku učitelů. Klíčovým přístupem k řešení těchto výzev je individuální přizpůsobení pracovních nároků a podpora rozvoje pracovní schopnosti učitelů.

Už podruhé se uskutečnil Týden pro wellbeing ve škole. Jedná se o kampaň, jejímž cílem je spojit síly všech, kdo staví na tom, že wellbeing je nutnou podmínkou pro kvalitní učení.

Rozhovor s Klárou Bezděkovou o tom, jak s tímhle (v Čechách ambiciózním) cílem může NPI školám pomoci a jak se o to snaží i ona sama.

Ve světě vzdělávání se čím dál častěji setkáváme s pojmem wellbeing, což v překladu znamená blahobyt. Tento termín odkazuje na celkový stav fyzického, duševního a emocionálního zdraví. Ve školním prostředí se začínáme více zabývat otázkou, jak wellbeing ovlivňuje nejen žáky, ale především učitele, kteří stojí v čele třídních kolektivů.

Vzdělávání je důležitou součástí každého člověka. Obohacuje a rozvíjí osobní i profesní život jedince a tím významně ovlivňuje kvalitu jeho života a udržuje jeho konkurenceschopnost. Další vzdělávání se týká také pedagogických pracovníků a lze jej realizovat různými formami.

Největší dopad na učení dětí mají učitelé. Největší vliv na kvalitu učitelů má jejich příprava. Tu zajišťují dva typy vzdělavatelů budoucích učitelů - vysokoškolští vzdělavatelé pro více teoretickou část a provázející učitelé na praxích ve školách. Své oficiální místo v přípravě budoucích učitelů měli dlouho ale pouze ti vysokoškolští, což šlo na úkor praktické přípravy na profesi. To se nyní konečně mění a provázející učitelé poprvé získávají odpovídající pozornost.

Z výzkumů zabývajících se syndromem vyhoření u vyučujících je prokázáno, že větší profesní spokojenost a menší stres při výkonu povolání zažívají vyučující, kteří mají odborné znalosti a dovednosti, díky nimž lépe rozumí profesním situacím a dokážou je lépe zvládat.

K čemu je dobré mít ve škole mentory? Jaký má mentoring přínos pro učitele, školu i žáky? Co dělá mentora mentorem a jaké dovednosti by měl ovládat? Jak se vyhnout vyhoření a posunout se v profesním rozvoji? Přečtěte si rozhovor s Janou Kazíkovou, ambasadorkou mentoringu ve školách.

Ať už vyučujete svůj předmět, poskytujete výchovné poradenství, vedete třídu, děláte prevenci či psychologické konzultace, nebo vedete pedagogický sbor, moc dobře nejspíš víte, že škola umí být radostné, ale i drsné místo.

Vyhoření je téma, které se v práci s učiteli objevuje velmi často. V tomto příspěvku chci podpořit každého, kdo se s tímto problémem svěří.

Při pohledu na aktuální data o duševním zdraví dětí, kdy 50 % žáků a žákyň ZŠ vykazuje nízkou úroveň wellbeingu, 40 % z nich projevuje známky středně těžké až těžké deprese (NÚDZ, 2023) a sebevražda je druhým nejčastějším důvodem úmrtí do 19 let věku (ČSÚ, cit. 2023), je zřejmé, že stávající kapacity pedopsychiatrů a dětských klinických psychologů nemohou zajisti podporu všem, kteří ji potřebují. O to důležitější se stává podpora wellbeingu a duševního zdraví ve školách.

Přinášíme poslední díl seriálu o online kurzu Děti s OMJ v české škole společnosti Člověk v tísni, o. p. s. Minulý měsíc jsme se zaměřili na kapitolu, která pojednávala o Romanovi – žákovi, který se potýkal s demotivací. Na konci jsme zmiňovali, že tato situace se zdárně vyřešila, mimo jiné i díky úsilí asistentky pedagoga Anny. Anna odvedla dobrou práci při řešení všech výzev, se kterými se setkala společně s protagonisty prvních tří kapitol, tedy s Daryou, Olenou a s Romanem. Anna se ale dostala do fáze, kdy začala pociťovat příznaky vyhoření, a sama by nyní ocenila pomoc. Jak taková pomoc může vypadat?

Ve školství často slýcháme, co je zapotřebí změnit, vylepšit, dělat více, nebo naopak nedělat. Učitelé velmi často popisují pocit zahlcení, ptají se, kdy mají ještě tohle či tamto stíhat.

Pokud se o přírodu nebudeme starat, nebude v příštích desetiletích z čeho čerpat. Právě proto se Ondřej Mráz rozhodl realizovat edukativní semináře a přednášky pro děti základních a středních škol zaměřené na pochopení a ochranu přírody. Mimo to školí i pedagogy v rámci akreditovaného doplňkového studia, organizuje letní příměstské tábory na témata spojená s ochranou přírody a realizuje programy pro otce se syny ve volné přírodě. Proč se rozhodl jít touto cestou a co ho inspirovalo? Nejen na to jsme se Ondřeje zeptali.