Náhradní výchova

Tematická zpráva České školní inspekce ukazuje, že vzdělávání může hrát klíčovou roli v návratu dětí zařazených do zařízení ústavní a ochranné výchovy do běžného života, pokud dostanou potřebnou podporu.

PhDr. Jaroslav Šturma, zakladatel a dlouholetý ředitel Dětského centra Paprsek, dlouholetý předseda Českomoravské psychologické společnosti, vyučující na katedře psychologie FF UK, člen rady Konta Bariéry, člen Papežské akademie pro život, letitý člen Štužlamatu (společenství Šturma, Žlab, Matějček), dětský psycholog, soudní znalec, nositel řady tuzemských i zahraničních ocenění (asi posledním je zatím Stříbrná medaile předsedy Senátu PČR). Respektovaný odborník, vždy přátelský a ochotný pomoci, slušný a skromný člověk. Když jsem před pár roky při jednom jeho jubileu přišel prosit za katedru psychologie na pražský magistrát o pomoc s uspořádáním semináře, ochotně zapůjčili největší sál a přidali i finanční obnos s dovětkem, že si pana doktora Šturmy velmi váží. A plný sál signalizoval, že nejen oni. Ale dosti superlativů, život má vždy více stránek. Jeho Alma mater mu nedokázala po desítkách let věrných externích služeb nejen poděkovat, ale ani osobně sdělit, že už o jeho další setkávání se studenty nestojí. To je však jen zanedbatelný šrám, který nikterak neovlivnil jeho pozitivní životní nastavení.

Zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, spojuje řadu práv a povinností s pojmem zákonný zástupce. U nezletilých dětí jsou zákonnými zástupci zpravidla jejich rodiče. Pokud došlo k osvojení, pak rodičovská práva a povinnosti přecházejí na osvojitele. V případě, že rodiče zemřeli, byli zbaveni rodičovské zodpovědnosti, její výkon byl pozastaven nebo nemají plnou způsobilost k právním úkonům, je zákonným zástupcem dítěte ustanovený poručník. Pěstouni nejsou zákonnými zástupci dítěte, rozhodují pouze o jeho běžných záležitostech.

Podíl rodičů na úhradě příspěvku stanoví ředitel zařízení rozhodnutím. Toto rozhodnutí je rozhodnutím ve správním řízení.

Diagnostický ústav písemně sděluje příslušnému orgánu sociálně-právní ochrany dětí na základě komplexní zprávy nebo na základě poznatků zařízení údaje o dětech vhodných k osvojení nebo ke svěření do pěstounské péče (§ 5 odst. 4 zákona č. 109/2002 Sb., dále orgánu sociálně-právní ochrany dětípříslušnému podle místa trvalého pobytu dítěte diagnostický ústav oznamuje přijetí, umístění nebo přemístění dítěte, a to do 3 pracovních dnů.

Podle § 12 zákona č. 109/2002 Sb. dětský domov zajišťuje péči: o děti s nařízenou ústavní výchovou, které nemají závažné poruchy chování; tyto děti se vzdělávají ve školách, které nejsou součástí dětského domova; o děti ve věku zpravidla od 3 do nejvýše 18 let.

Podle § 15 zákona č. 109/2002 Sb. v zařízeních, ve kterých jsou umístěny děti s uloženou ochrannou výchovou, jsou používány speciální stavebně technické prostředky k zabránění útěku těchto dětí (např. mříže).

Opatření ve výchově jsou negativní nebo pozitivní důsledky určitého chování dítěte. Podle § 21 odst. 1 zákona č. 109/2002 Sb. mohou být za prokázané porušení povinností uložena tato negativní výchovná opatření: