Odpovědnost školy za škodu

Na školní zahraniční výlet jede sourozenec žáka školy, osoba, která není žákem školy. Není školou pojištěn, nevztahuje se na ní školní řád. Jak správně tuto situaci řešit?

Odpovědnost za škodu obecně je upravena hned v několika zákonech. Mezi ty základní patří občanský zákoník1) , zákoník práce2) a trestní zákoník3) a ve vztahu ke školám samozřejmě také školský zákon4).

V rámci vyučování poskytujeme na odborné škole výuku i ve vzdálenějších střediscích praxe. V průběhu školního dne je tak potřeba převoz žáků (zletilých i nezletilých) na daná pracoviště. Může se zletilý žák na určené místo výkonu praxe, vlastnící řidičský průkaz, sám dopravit vlastním autem (případně se spolujezdci spolužáky)? Kdo nese za žáky odpovědnost?

Střední škola má odbornou praxi svých žáků u zaměstnavatele v délce dvou týdnů uvedenou přímo v ŠVP. Škola, žák a zaměstnavatel mají o této praxi uzavřenou třístrannou smlouvu. Otázka zní, zda v případě, že se u tohoto zaměstnavatele stane žákovi úraz nebo v souvislosti s výkonem praxe u tohoto zaměstnavatele hmotná škoda, kdo bude mít povinnost k její náhradě? Zaměstnavatel nebo škola? V případě, ze by to byl smluvní zaměstnavatel, je možné, aby byla tato odpovědnost smluvně přenesena na školu? Prosím o vedle odpovědi na otázku i příslušná zákonná ustanovení, která výše uvedenou problematiku řeší.

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „občanský zákoník“) rozlišuje z hlediska odpovědnosti za škodu mezi nezletilým, který dovršil věk třinácti let, a nezletilým, který tohoto věku nedosáhl. Může se to zdát jako nepodstatná drobnost, protože v souvislosti s oběma občanský zákoník v § 2920 a § 2921 mluví o náležitém dohledu. Rozdíl, který může být zásadní, je však v míře spoluodpovědnosti.

Je možné dát dětem na omezený čas v jasně vymezeném prostoru „rozchod“? Pokud ano, za jakých podmínek? V případě, že se dítě úmyslně vzdálí z vymezeného prostoru a odejde, nese škola odpovědnost za případný úraz, který by se mu stal?

Žáci naší školy poškodili tabuli. Oprava by měla stát přes 15 tisíc. K poškození se přiznalo 7 žáků 9. třídy, skoro všem už bylo 15 let. Házeli různými předměty a většina z nich ví, který je ten jeho zásah. S dětmi jsme se domluvili, že nemají všichni stejný podíl na poškozování, někteří se „jen netrefili“ třeba jednou, jiní přiznávají víc zásahů, třída se shodla většinou (12:3), že dva mají podíl viny větší než ostatní, a to výrazně. Souhlasí s tím i jeden z žáků, který má větší podíl. Chtěla jsem, aby podle „zásluh“ platili škodu tak, že každý s menším proviněním bude mít svůj díl placení, ti s proviněním velkým budou platit trojnásobek. Rodiče těch dvou žáků s tím ale nesouhlasí a požadují rozdělení na stejné díly všem. S tím ale nesouhlasí ti ostatní, ani ti, kteří neplatí nic, protože se shodují v názoru na podílu viny. Nikdo z učitelů u poškozování tabule nebyl, dohled na chodbě samozřejmě ano, do tříd se nahlíží, ale zároveň předpokládám u takto velkých dětí nějakou představu o tom, že tvrdou věcí můžou něco rozbít (a kromě toho jsme jim často různé věci zabavovali, zase zvlášť těm dvěma, a vysvětlovali, rodiče o tom ví), a taky že svévolně rozbitou věc je potřeba zaplatit. Jak v takovém případě postupovat?

Jak postupovat, když se žákovi ztratí věc z nezabezpečené skříňky, přičemž skříňky byly sledované kamerovým systémem s dobou uložení 7 dnů?

Na základě novely zákoníku práce č. 366/2019 Sb. nesou mateřské školy od 1. 6. 2020 stejnou odpovědnost za škodu vůči dětem jako základní školy. Tím došlo k převedení odpovědnosti mateřských škol za škodu z režimu občanského zákoníku do režimu zákoníku práce.

Základní pravidla

První problém se objevuje již při určování, které děti na školu v přírodě jet mohou a které nikoli. Necháme-li stranou vývoj dítěte a jeho schopnost být několik dnů bez rodičů, je zásadní kritérium obsaženo v § 9 odst. 1 zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, podle něhož škola může na školu v přírodě vyslat jen dítě, které

Tento text se zaměřuje na základní aspekty odpovědnosti právnické osoby vykonávající činnost školy za škodu způsobenou žákovi ZŠ, ZUŠ, SŠ, konzervatoře a studentovi VOŠ a právnické osoby vykonávající činnost školského zařízení za škodu způsobenou účastníkovi školského zařízení (nejčastěji školní družiny). (V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.)

Kolize odpovědnost za škodu je chápána jako situace, při které dochází ke střetu odpovědnosti za škodu dvou subjektů. V praxi škol je jedním subjektem odpovědným za škodu škola, druhým – tzv. třetí osoba. V návaznosti na tuto skutečnost se pak článek zaměřuje na právo školy domáhat se toho, aby byl uplatněn postih za škodu vůči skutečnému škůdci. (V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.)

Tento článek se věnuje některým konkrétním případům, při nichž může v rámci školní výuky dojít ke kolizi odpovědnosti školy a třetí osoby za škodu nebo újmu způsobenou žákovi, a tedy k aplikaci práva postihu. (V tomto článku je vyjádřen právní názor jeho autorů. V případě sporu, včetně soudního řízení týkajícího se konkrétní věci, mohou být stanoviska a závěry třetích stran, včetně soudu odlišná od těch, která jsou námi v tomto článku prezentovaná.)

Zákon č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, přinesl od 1. ledna letošního roku celou řadu změn týkajících se i pedagogické praxe v mateřských školách. Úprava obecné odpovědnosti za škodu v občanském zákoníku se vztahuje na každého, bez ohledu na pracovní zařazení.

Tento článek upozorňuje na některé zásadní změny v oblasti právní úpravy náhrady škody.