Podpůrná opatření

Obětí špatného zacházení se může stát každé dítě. Za špatné zacházení se považuje chování, kterého se vůči dítěti dopouští někdo, koho dítě zná, kdo mu je blízký, kdo o něj má pečovat a chránit ho. Trauma způsobené špatným zacházením může mít vliv nejen na aktuální fyzický a psychický stav dítěte, ale má devastující dopad i na jeho vývoj. Může jej negativně ovlivňovat po celý zbytek života. 

Ve škole máme z 349 žáků (z toho 15 učňů) a z toho: 60 žáků s platným vyšetřením v PPP, z toho 16 s PO 3 a zároveň 3 s IVP, 7 žáků s PLPP v PO1. Přepočteno na % v jednotlivých třídách to vypadá takto:  SVP v %  0% 10% 15% 17% 20% 23% 27% 33% 38% Počet tříd   1 2 1 4 1 1 1 1 1 Žáci s PO3  ne ano ano ano ano ano ano ano ano Tento počet žáků s „problémy“ je extrémně zatěžující pro učitele. Dalo by se říci, že v některých třídách je již lidsky nezvládnutelný. Situaci bohužel nepomůže asistent pedagoga. Ten u nás může zastávat spíše roli „osobního asistenta“, nikoliv zastávat práci učitele v odborné rovině. Jsme uměleckoprůmyslová škola, a byl u nás vždy počet žáků s „problémy“ vyšší než na jiných středních školách. Navíc ještě máme 25 žáků s psychickými obtížemi, o kterých víme v souladu s § 22 odst. 3c) zákona č. 561/2004 Sb., a kteří nechtěli projít PPP, ale jsou v péči psychiatrů, psychologů, psychoterapeutů. Ti nejsou zahrnuti ve výše uvedeném. Na jaká opatření, z pohledu legislativy, má škola s výše popsanou složitou situací nárok?

V čem spočívá rozdíl v profesích asistent pedagoga a asistent pedagoga vykonávající činnost jako podpůrné opatření? Toto vymezení pedagogických asistentů je uvedeno v nař. vlády č. 75/2005 Sb.

Práce s dětmi ve školní družině je nejen pestrá a zajímavá, ale klade také na pedagogy značné nároky. Vychovatelé školních družin jsou konfrontováni s tím, že zdaleka nestačí postavit si plán práce s dětmi jednou pro vždy a držet se ho mnoho let. Není také možné vystačit si s teoretickými znalostmi získanými v kvalifikačním studiu a dále se již nevzdělávat.

Mezi odborníky se někdy mluví o tom, že dyslexie, potažmo specifické poruchy učení obecně, může být dar „vidět věci jinak“. Povídejte o tom někomu, kdo se denně učí, dokončuje práci ze školy ještě doma po škole, nebo rodičům, kteří věnují svému dítěti mnoho času, ale přesto jeho výkony ve škole neodpovídají vynaloženému úsilí .

Článek přibližuje téma vzdělávání žáků se speciálními vzdělávacími potřebami. Popisuje právní úpravu, její principy i východiska, nastiňuje problematiku diskriminace i činnost veřejného ochránce práv a představuje jeho zkušenosti s některými typy podpůrných a jiných přiměřených opatření pro děti se zdravotním postižením: financování asistenta pedagoga, tlumočení do českého znakového jazyka, individuální vzdělávací plán a přístup asistenčního psa do výuky.

V lednovém čísle časopisu Školní poradenství v praxi vyšlo odborné sdělení, které prezentovalo výsledky výzkumu mezi žáky po odkladu školní docházky (Štefánková, Bílková a Páchová, 2023). Autorky sledovaly školní úspěšnost i celkový vývoj žáků ve druhých a třetích třídách a v některých vzdělávacích oblastech konstatovaly přetrvávající obtíže navzdory odkladu. Jednalo se o závěry, které zkušenosti z praxe často potvrzují. Ve shodě s autorkami lednového článku je třeba konstatovat, že pro mnohé děti samotné odložení školní docházky o rok nic nevyřeší. Klíčová je systematická podpora školních dovedností a někdy také dalších psychických procesů, které tvoří východiska pro zvládání nároků školy – sociálních, emocionálních i kognitivních. V následujícím článku představujeme mezinárodní projekt, který nabízí náměty i konkrétní materiály pro žáky, kteří potřebují intenzivnější podporu na počátku školní docházky.

Sluchová vada, pokud není u dítěte včas rozpoznána a nedochází ke sluchové rehabilitaci, může velmi významným způsobem ovlivnit úroveň komunikačních dovedností a osvojení jazyka majoritní společnosti. Předškolní věk je proto nejvýznamnějším obdobím, kdy je nutné komunikační kompetence rozvíjet.

Individuální vzdělávací plán (IVP) je jedno z podpůrných opatření, která doporučují a specifikují podle konkrétních potřeb žáků se speciálními vzdělávacími potřebami jednotlivá školská poradenská zařízení (ŠPZ – PPP nebo SPC).

Pojem podpůrná opatřeni (dále i PO) se v českých zákonech objevil poprvé v roce 2015 (novela č. 82/2015 Sb. školského zákona č. j. 561/2004 Sb.).