K čemu je dobré mít ve škole mentory? Jaký má mentoring přínos pro učitele, školu i žáky? Co dělá mentora mentorem a jaké dovednosti by měl ovládat? Jak se vyhnout vyhoření a posunout se v profesním rozvoji? Přečtěte si rozhovor s Janou Kazíkovou, ambasadorkou mentoringu ve školách.
Chcete předejít vyhoření? Pěstujte si ve škole mentory!
Libor
Macák
kouč a lektor, manažer vzdělávacích projektů v organizaci Akáda, z. ú.
Mentoring je beze sporu hlavním trendem v profesním rozvoji učitelů. O tom, k čemu je dobré mít ve škole vzdělané mentory, jsem si povídal s Janou Kazíkovou, ambasadorkou mentoringu ve školách.
Jano, ty už se mentoringem zabýváš pěknou řádku let. Co tebe osobně na mentorské profesi nejvíc baví?
Baví mě, když to frčí. Dokonce i když s učněm (myšleno podporovaným pedagogem) občas mlčíme, pořád se tam něco děje. Během mentoringu dostávám neuvěřitelné dárky – různá slova, slovní spojení, která můžu používat dál a šířit. Baví mě, že máme svůj „jazyk kmene“, který nás sbližuje a podporuje lidský rozměr našeho profesního vztahu. Ráda k mentoringu přistupuji tak, že ať uděláme cokoli (myslím v procesu rozvoje kompetencí), nic není chyba. Je to příležitost pro zlepšení. Nejvíce si užívám ve chvíli, kdy učeň jen nečeká, co mu poradím, ale společně vytěžíme jeho zkušenost a na moje doporučení a inspirace třeba ani nedojde.
Před několika lety jsem se rozhodla opustit učitelský úvazek a začít se profesně věnovat podpoře rozvoje učitelů a škol. Mám radost, že prostřednictvím mentoringu se toto mé poslání naplňuje. Více učitelů si umí říkat o pomoc a podporu nebo naopak učitelé nabízí svou podporu druhým. Jsou si vědomi svých expertních stránek a umějí o nich mluvit. Nebojí se říct svým kolegům: „V tomhle jsem opravdu dobrý, v této oblasti nebo dovednosti tě můžu něco naučit nebo tě inspirovat.“ Stejně tak mě těší, že stále více ředitelů si uvědomuje, že je fajn mít ve škole kolegy, kteří jsou podporovateli učitelského komfortu a profesionality.
Samozřejmě mě také vždycky potěší pozitivní zpětná vazba. Zrovna nedávno jsem dostala dopis, ve kterém mi účastnice mého kurzu děkovala a psala, že by se chtěla naučit vést lidi tak, jak to umím já.
Mentorská výbava
Co dělá mentora mentorem? V čem je to kouzlo?
V první řadě je to odvaha si říct: „Já bych chtěl to, co umím, předávat dál. Cítím se být v něčem mistrem a chtěl bych přispět k tomu, aby kolem mě byli samí mistři.“ Klíčová je tedy zkušenost a touha tuto zkušenost předávat. Druhou důležitou věcí je podle mého názoru vzdělání v mentorských dovednostech. Někdo řekne: „Mám to přirozeně v sobě, odmalička.“ To je možné, každý talent je ale nutné pěstovat, rozvíjet. Pro mentora je důležité ujasnit si „pravidla hry“ – na jakém poli se pohybujeme, kdo má za co zodpovědnost, v jakých fázích se odehrává mentorský proces, co pomáhá rozvíjet podporující vztah.
Užitečné jsou také koučovací dovednosti a orientace v psychologii. Mentoring je podpora bez hodnocení a bez posuzování. Znamená to brát člověka takového, jaký je, nesoudit ho a důvěřovat, že má všechny potřebné zdroje, aby se mohl rozvíjet. To vypadá jako samozřejmost, ale v praxi to vyžaduje jistý trénink a proměnu myšlení.
Jaký má podle tebe mentoring a další formy podpory přínos pro učitele a pro školu celkově?
Myslím, že to jde ruku v ruce. Když mají učitelé jako jednotlivci podporu, postupně se stane, že se otevírají třídy a učitelé chtějí být spolu – bavit se o tom, co dělají, sdílet, radovat se, hledat cesty, vytvářet komunitu. Chtějí se společně rozvíjet a zdokonalovat.
Kultura mentoringu přispívá k rozvoji důvěry a bezpečí ve škole. Učitelé se přestávají bát a stydět za to, co dělají a jak to dělají, a začnou se dívat, co se mohou od toho druhého naučit. A zjišťují, že je to vlastně fajn. Začínají si chodit na návštěvy do hodin, společně se radí, vedou tandemovou nebo párovou výuku – nejen jako povinnost do nějakého projektu, ale proto, že jim to vyhovuje.
A jaký má tohle všechno dopad na žáky?
Zmíněná proměna atmosféry ve škole určitě ovlivní i výuku a žáky. Nicméně přínosem mentoringu může být už to, že se učitelé začnou vůbec zabývat dopadem. Vyhodnocují svůj rozvoj a zaměřují pozornost na to, jak se jejich posuny odrážejí ve výuce a jejích výsledcích. Žáci si pochopitelně všimnou, že se „něco děje“. A tady je třeba důvěřovat principu zrcadlení, nápodoby. Když žáci vnímají, že učitel na sobě pracuje, že se rozvíjí a má to pro ně přínos, může to být pro ně inspirací k vlastnímu rozvoji.
Co bys přála učitelům, mentorům, školám?
Aby se ve školách tvořily učící se komunity. Aby se učitelům, kteří touží podporovat ostatní, dostalo kvalitního mentorského vzdělání. A aby se stal mentor nedílnou součástí podpůrného týmu. Ve chvíli, kdy se někdo z kolegů dostane do nepohody, může mu mentor poskytnout účinnou podporu.
V parafrázi na zvolání strýce Pepina v legendárních Postřižinách „Nudíte se? Pořiďte si medvídka mývala!“ bych ráda vzkázala všem školám: „Chcete předejít vyhoření? Pěstujte si ve škole mentory!“
Mgr. Jana Kazíková,
koučka a mentorka, lektorka mentorských programů Akademie Libchavy, www.akademieskoly.cz/pedagog-mentorem