Mgr. Michaela Váchová

Milý, ochotný, zábavný a hodný. I těmito adjektivy charakterizovali žáci Základní školy Antonína Baráka v Lovosicích v nominačním formuláři ankety Zlatý Ámos svého učitele Dominika Simona. Tomu se nakonec podařilo dosáhnout vítězství a Zlatým Ámosem, tedy nejoblíbenějším učitelem České republiky, se ve vyrovnané konkurenci opravdu stal. Ve čtyřkolovém utkání vedle něj stanuli ještě Libor Mitana ze ZŠ Němčice nad Hanou, Eliška Nováková z českobudějovické ZŠ Máj 1, Zuzana Oulíková ze ZŠ a gymnázia Square v Praze 4, Adéla Popelková ze SPŠ stavební Josefa Gočára ze stejné městské části a Michaela Sůvová ze ZŠ Rajhradice. Se všemi finalisty si budete moci postupně přečíst v Učitelském měsíčníku rozhovory. Začínáme vítězem, Zlatým Ámosem.

PhDr. Mgr. Bc. Martin Březina je ředitel základní školy na Praze 9 – Horní Počernice. Množství titulů před jeho jménem by mohlo vzbudit dojem, že se jedná o formálnější typ člověka. Opak je pravdou, o čemž, věřím, svědčí i následující řádky, které se nesou ve velmi neformálním a přátelském duchu. V našem rozhovoru se dozvíte nejen to, zda ho ještě i po 16 letech ředitelování baví a jakými spolupracovníky se obklopuje.

Jak to chodí v mateřské škole, která upustila od přemíry memorování písniček a básniček? Proč se raději zaměřují na silné stránky dětí? A jak jim certifikace Rodiče vítáni pomáhá s plánováním rozvoje osobností dětí ve spolupráci právě s rodinou? Nejen o tom jsme si povídali s Otakarem Kolářem, ředitelem Mateřské školy Synkova 24 v Brně. „Z naší zkušenosti vidíme, že funkční komunikace a spolupráce s rodiči je opravdovým základem kvalitní výchovně vzdělávací práce s dětmi. Dosáhli jsme bodu, kdy vnímáme rodiče jako partnery, a proto se s nimi snažíme od začátku budovat atmosféru důvěry a oboustranného respektu.“

Sérii rozhovorů s laureáty Zlaté karabiny uzavíráme s paní Romanou Brožkovou, která získala cenu za mimořádný počin. Konkrétně za úspěšnou integraci dětí-cizinců a rozvoj školky v oblasti ICT. Odpovědi na to, jak by měl podle ní vypadat ideální vztah mezi ředitelem a zástupcem nebo co ji na práci zástupkyně v mateřské škole baví nejvíce, najdete na následujících řádcích.

Kamila Tkáčová je učitelkou na Slezském gymnáziu v Opavě. Mimo to, že zastává roli školní metodičky prevence, vyučuje ještě základy společenských věd a tělesnou výchovu. Hlavně je ale koordinátorkou několika velmi zajímavých projektů. Jedním z nich je i projekt HELP P3. Kdyby vám stejně jako mně hned nedošlo, co zkratka P3 znamená, jsou to tři P ze slovního spojení poruchy příjmu potravy. Ty se bohužel nevyhýbají žákům základních ani středních škol. „Má osobní – zdůrazňuji slovo osobní – statistika a zkušenost je poměrně alarmující, jde až o tři či čtyři žáky v každé třídě, kteří se potýkají s nějakým onemocněním ze spektra poruch příjmu potravy.“ Je dobře, že každá třída má zároveň možnost udělat si do Opavy výlet a poslechnout si jednu z přednášek, které vedou studenti zmiňovaného gymnázia už více než patnáct let.

Když se vám do rukou dostane publikace s červeno-černou obálkou a názvem Toto není jenom kniha, zpozorněte. Opravdu to totiž není „jenom“ kniha. Dle slov autorky – pedagožky, lektorky a zakladatelky platformy Designéři dětem Kateřiny Přidalové – je to hlavně „populárně naučná kniha pro čtenáře od 15 let, jejímž hlavním posláním je rozvíjení vizuální gramotnosti, stěžejní kompetence pro kritické myšlení. Zároveň je i cenným nástrojem k posilování mediální a informační gramotnosti, kreativního myšlení a k prohlubování citlivosti vůči funkční a estetické rovině vizuálního jazyka“. V jakých předmětech lze knihu využívat i co vše v ní čtenáři najdou, jsme probraly v následujícím rozhovoru.

V dubnu proběhla v Praze Konference odvahy a dobrodružství, jejímž organizátorem byl Nadační fond dobrodružné výchovy v přírodě. Smyslem akce bylo ukázat, jak postupně se vytrácející dobrodružství navrátit zpět do života dnešních mladých lidí. A to zejména proto, že odvaha a odolnost patří mezi velmi důležité vlastnosti 21. století. Ještě před konáním konference jsme si nejen o ní povídali s Alešem Pokorným, členem správní rady nadačního fondu.

Mohou aplikace či digitální hry v budoucnu nahradit učitele? I o tom jsme si povídali s Michaelou Slussareff, která se věnuje výzkumu vlivu digitálních technologií na vývoj a zdraví dětí i dospělých. Je zakladatelkou iniciativy Digitální zdraví dětí (digitalnizdravideti.cz), která je určena rodičům, pedagogům, ale i pediatrům a nabízí jim odpovědi na otázky, jaká nebezpečí, ale i příležitosti digitální technologie dětem přináší a jakým způsobem okolo nich nastavit zdravá pravidla a hranice. Spolu s odborníky, kteří se zabývají novými technologiemi, založila neziskovou organizaci Slow Tech Institute (slowtechinstitute.org), usilující o podporu výzkumu a vzdělávání veřejnosti v otázkách zdravého přístupu k technologiím. Je autorkou knihy Hry, sítě, porno.

Základní škola a Mateřská škola Kyjov-Bohuslavice byla podle historických pramenů založena snad už někdy kolem roku 1770. Těžko říci, jaká atmosféra v ní panovala tenkrát, teď je přátelská a otevřená, o čemž se přesvědčí každý, kdo se třeba jen na chvíli setká s paní ředitelkou, Jovankou Rybovou. V rámci certifikátu Rodiče vítáni jsme si spolu povídaly o tom, proč vnímá ona i kolegové komunikaci směrem k rodině jako důležitou, jak přistupují k dětem nebo co by si pro školu přála, kdyby náš rozhovor četl nějaký štědrý donátor.

Jaké to je, když u jednoho stolu nad hrou člověče, nezlob se usedne žák základní školy a senior z centra pro osoby s Alzheimerovou chorobou? Přesně to popisuje v následujícím rozhovoru Martin Novák, učitel z pražské základní školy a koordinátor projektu Obejmi hrou. „Na začátku bylo možné pozorovat obavy a jakousi rozpačitost. Vše ale ustalo ve chvíli, kdy si žáci ke klientům přisedli a museli začít přirozeným způsobem komunikovat. Nervozita odpadla a sociální pracovníci i my učitelé jsme byli mile překvapeni, jak hladký to mělo průběh. Po pár minutách jsme měli pocit, že u stolů sedí staří známí, kteří se sešli, aby si spolu zahráli společenské hry. Prostě taková škola života, se kterou se děti postupně seznamují.“

Od března mají učitelé i rodiče k dispozici MAPU uMĚNÍM. Webové rozhraní, které jim usnadní orientaci v nabídce projektů kreativních přístupů ve vzdělávání napříč celou republikou. O tom, jak projekt vznikal, jaké subjekty sdružuje nebo proč by vlastně umění mělo patřit do výuky, jsme si povídali s projektovým managerem Jiřím Raitermanem.

Jaká bude letošní Noc vzdělávání? Pestrá i osobitá! O čemž koneckonců svědčí následující rozhovor i samotná pozvánka, kterou najdete na stránce www.nocvzdelavani.cz. Akci, která je zdarma a proběhne 10. dubna 2024 na pedagogických fakultách tří českých měst, nám představila koordinátorka Natálie Vosmíková.

Problematika týkající se poruch příjmu potravy se řeší u dospělých, ne však u dětí. Komplexnější pojetí tohoto tématu na půdě škol ale většinou chybí. Studenti Slezského gymnázia v Opavě proto nabízejí základním i středním školám možnost k nim přijet a zdarma si poslechnout přednášku v rámci projektu HELP P3. O tom, kdy a jak vše začalo, jak se dá zvládnut 32 přednášek za rok nebo o které poruchy se konkrétně jedná, jsme si povídali s Kamilou Tkáčovou, školní metodičkou prevence, učitelkou základů společenských věd a tělocviku a především koordinátorkou zmiňovaného projektu.

Ivana Váchová získala v soutěži o nejlepšího zástupce cenu za mimořádný počin, konkrétně za neuvěřitelných 43 let ve školství a vždy laskavý přístup k dětem. Laskavý je i rozhovor, který si můžete přečíst níže. Oblíbená zástupkyně v něm odpovídá nejen na to, jaký má vztah s vedením Mateřské školy v Příbrami, ale i na otázku, co ji na práci nejvíce baví nebo jakou radu by dala začínajícímu zástupci.

Jak to chodí v mateřské škole, která upustila od přemíry memorování písniček a básniček? Proč se raději zaměřují na silné stránky dětí? A jak jim certifikace Rodiče vítáni pomáhá s plánováním rozvoje osobností dětí ve spolupráci právě s rodinou? Nejen o tom jsme si povídali s Otakarem Kolářem, ředitelem Mateřské školy Synkova 24 v Brně. „Z naší zkušenosti vidíme, že funkční komunikace a spolupráce s rodiči je opravdovým základem kvalitní výchovně-vzdělávací práce s dětmi. Dosáhli jsme určitého bodu, kdy vnímáme rodiče jako partnery, a proto se s nimi snažíme od začátku budovat atmosféru důvěry a oboustranného respektu.“

Další ze série rozhovorů s laureáty Zlaté karabiny, tedy ceny pro nejlepší zástupce, bude v tomto vydání s držitelem třetího místa Bohuslavem Horou. Ten už patnáctým rokem působí v roli zástupce ředitele, v současné době druhým rokem v Základní škole Bystřice, okr. Benešov.

Znáte nějaké učitele, kterým nevyhovovaly stávající výukové nástroje, a tak si vytvořili vlastní? Pokud ne, dovolte mi vám jednoho takového pana učitele představit. Jmenuje se Martin Stříbný a je autorem webové aplikace s názvem Výuka na webu. Jejím hlavním cílem je pedagogům ušetřit co nejvíce času, ukázat jim, který žák je v daném učivu zdatný a který naopak potřebuje pomoct, nabízí okamžitou zpětnou vazbu a krom toho i zpestří výuku.

Když děláte rozhovor s někým, kdo má svou práci opravdu rád, jde to tak nějak samo. A aniž byste tomu byli kdy přítomni, poznáte, že ji zkrátka dělá dobře. Zuzana Nová, která už více než dvacet let pracuje s dětmi s poruchou autistického spektra (PAS), je toho jasným příkladem. Když mi popisovala občas nevyhnutelné náročné situace, třeba jak dítě okusuje mrtvého kosa, vyrve regál přimontovaný na šesti hmoždinkách, rukou vysklí dveře nebo do nich udělá hlavou díru, ukončila to větou: „Naprostou většinu situací zvládáme tím, že jsme prostě v pohodě. I když mi srdce buší, zůstanu v klidu, jsem přesvědčena o tom, že to jako tým zvládneme. Pokud děti vidí, že je vše v pořádku, i ony se dostanou snáze do pohody. A to je to nejdůležitější. Myslím si, že české školství je v mnoha případech pořád strašně upjaté. Takhle se to dělá, takhle by to mělo být. No, když to dneska prostě nebude tak, jak by to být mělo, svět se nezboří.“ Kéž by všechny děti s autismem či jiným hendikepem mohly mít takovouto paní učitelku.

Téma filmové a audiovizuální výchovy jsme v Učitelském měsíčníku otevřeli už několikrát. Zajímalo nás proto, jaká je nově vzniklá publikace Filmouka, co učitelům přináší a jak s ní mohou v hodinách pracovat. Filmouku iniciovala Asociace pro filmovou a audiovizuální výchovu (ASFAV). My jsme si v následujícím rozhovoru povídali s koordinátorkou projektu, Lucií Hlavicovou a Petrem Pláteníkem, spoluautorem a hlavním editorem knihy.

Věděli jste, že první český mrakodrap stojí na pražském Žižkově? Funkcionalistická budova nese poetické jméno Radost a radost by měla přinášet i všem, kteří do ní zavítají. Včetně učitelů a žáků. O tom, jaký záměr ji v rámci vzdělávání čeká, jsme si povídali s Tomášem Kašparem, autorem projektu 90 let (ne)svobody s Domem RADOST.