Učitelů ubývá, systém stárne. Bez podpory a prestiže školství neudržíme

Ve školách dlouhodobě chybí tisíce učitelů a situace se zhoršuje. Podle MŠMT chybělo už v roce 2019 zhruba 6 000 učitelů. Aktuální přesná data ovšem chybí. Novější odhady z Pedagogické fakulty UK pouze ukazují, že během deseti let může chybět až 20 000 kvalifikovaných pedagogů. Nejkritičtější je situace v matematice, fyzice a informatice. Problém zasahuje nejen předměty, ale i celé regiony. Dnes zajišťují téměř 10 % výuky nekvalifikovaní učitelé, v Karlovarském a Středočeském kraji se tento podíl blíží 20 %. Zároveň třetina učitelů míří v příštích letech do důchodu a do systému přichází méně nových absolventů než dříve. Abychom mohli situaci dobře řešit, potřebujeme mít přesná a aktuální data – navrhujeme proto digitalizaci celé agendy a zřízení registru pracovníků ve školství.

Z mezinárodního šetření TALIS víme, že pouze 54 % začínajících učitelů uvádí, že učitelství byla jejich první volba. Podle naší analýzy zájemce o studium odrazují tři hlavní bariéry: nízké platy, podoba studia na fakultách a obavy ze samotné profese – především kvůli její náročnosti, chybějící podpoře ze strany vedení škol a absenci podpůrných pozic.

Až 46 % zájemců si například myslí, že studium učitelství nabízí málo praxe. Přitom mezi studenty vysokých škol je o učitelství zájem – až 38 % z nich by o práci učitele uvažovalo, pokud by byly lepší podmínky a modernější příprava. Investice do přípravy budoucích učitelů tak mají potenciál přivést do škol více kvalitních lidí a posílit celý vzdělávací systém.

Atraktivitu učitelského povolání zvýšíme jen tehdy, pokud bude práce učitele skutečně vážená, dobře ohodnocená a rozvojově perspektivní. Dnes si jen každý šestý učitel myslí, že si společnost jeho práce váží. Klíčové je také dodržet slíbených 130 % průměrné mzdy a zavést funkční kariérní systém. Učitelé potřebují jasnou perspektivu profesního růstu. Pokud propojíme kariérní postup s kvalitním vzděláváním, podporou a motivujícím ohodnocením, dokážeme do škol přilákat i v nich udržet více talentovaných lidí.

Podle dat z mezinárodního šetření TALIS víme, že 40 % učitelů se po dokončení studia necítí připraveno jít učit. Další analýzy ukazují, že v praxi nezvládají především chování dětí, jejich speciální vzdělávací potřeby anebo komunikaci s rodiči.

Pro zlepšení této situace je zásadní pokračovat v reformě přípravy učitelů, která od konce roku 2021 běží pod hlavičkou MŠMT ve spolupráci se všemi fakultami připravujícími učitele. Během prvních tří let reformy se podařilo zejména vytvořit společnou shodu na tom, jak má vypadat kvalitní učitel, neboli kompetenční rámec učitele. A dále posílit kvalitu praxí díky provázejícím učitelům. V dalším období potřebujeme rozvíjet fakultní a klinické školy, pracovat na kariérním systému učitelů a kontraktovém financování.

Kariérní systém by měl jasně popisovat, jak vypadá kvalitní učitel v různých fázích své profesní dráhy. Musí tak navazovat na pregraduální přípravu učitelů a být propojen s nabídkou dalšího vzdělávání i odměňováním.

Klíčovou součástí kariérního systému by mělo být rozlišení více rovnocenných kariérních drah – výukové (např. metodik výuky, provázející a uvádějící učitel), specializační (např. výchovný poradce, preventista) a leadershipové (např. zástupce ředitele, ředitel, ředitel mentor, „ředitel ředitelů“). Každá by měla mít jasně popsané a odpovědnosti, možnosti postupu a motivující platové ohodnocení. Učitelé by měli mít podporu při rozhodování o své cestě a jejich růst by měl být založen na férovém a odborném hodnocení.

Začínající učitelé potřebují po nástupu do škol oporu v podobě zkušeného kolegy. Tedy kvalitního uvádějícího učitele, který na ně bude mít čas a bude za tuto práci odměněn. Začínajícím učitelům pomůže také snazší přístup k dalšímu vzdělávání, které odpovídá jejich potřebám. Zásadní je účast v učící se komunitě – s kolegy ve škole i mimo ni – skrze profesní učící se komunity, mastermind skupiny apod. Důležitá je rovněž kultura školy, do které učitel nově vstupuje, a tu s celým pedagogickým sborem určuje ředitel školy. V neposlední řadě pro nástup do profese a setrvání v ní je klíčovým předpokladem i kvalitní pregraduální příprava učitelů.

Ředitelé mají klíčový vliv na kvalitu výuky ve škole, přesto jim nebyla dlouhodobě věnována dostatečná pozornost a jejich rozvoj byl zanedbáván. Na konci dubna ovšem MŠMT představilo nový strategický rámec, který přináší zásadní proměnu v tom, jak se v Česku vedou a podporují ředitelé a ředitelky škol. V prvním implementačním období do roku 2027 se tak veřejné instituce budou zaměřovat na čtyři oblasti, které jsou pro profesní rozvoj ředitelů klíčové. Zaprvé vznikne kompetenční rámec ředitele, který jasně definuje, jaké dovednosti má každý lídr školy mít, od pedagogického leadershipu po řízení rozvoje školy. Zadruhé dojde k inovaci kvalifikačního studia pro ředitele tak, aby lépe odpovídalo praxi a výzvám ředitelské profese. Zatřetí bude rozvíjena mentorská a kolegiální podpora pro ředitele a ředitelky škol (přednostně pro školy se zvýšenou potřebou podpory identifikovanou ČŠI). Začtvrté se posílí podpora a vedení ředitelů přímo v regionech. Budou podpořeny učící se komunity a vznikne metodika kvalitního zřizovatele, která více upřesní jejich roli. Zároveň se budou pilotovat nové modely správy a řízení škol v regionech skrze spolupráci zřizovatelů.

Prestiž učitelství posílíme, když si společnost uvědomí jeho význam – a to nejen v médiích a politice, ale i v každodenním životě. Rodiče mohou učitele podporovat respektem a spoluprací, žáci oceněním jejich práce.

Učitelé potřebují pro kvalitní výkon své práce důstojné podmínky: spravedlivý plat, kvalitní přípravu, podporu a možnost profesně růst. Když bude učitelská práce vnímána jako důležitá a náročná profese s jasným společenským dopadem, přitáhne více kvalitních lidí a posílí důvěru veřejnosti ve školství. Právě vysoká profesionalita učitelské práce je znakem úspěšných vzdělávacích systémů, kde je pedagogika vysoce ceněným povoláním s nadějí pro budoucnost celých zemí, ekonomiky a společnosti.

Zkušenosti učitelů s mentoringem jsou velmi různorodé, a jelikož nám stále chybí komplexní systém profesního rozvoje, není mentoring standardní součástí činností všech škol. Nicméně díky již zmíněné reformě přípravy učitelů se v posledních letech ve školách můžeme setkat se dvěma typy mentorů – provázejícími a uvádějícími učiteli.

Provázející učitel je zkušený učitel, u kterého praktikuje student učitelství. Poskytuje studentovi na praxi podporu, spolupracuje s ním při přípravě a plánování výuky, při její realizaci i při jejím vyhodnocování. Disponuje reflektivními dovednostmi, které mu umožňují vyhledávat a rozvíjet příležitosti k učení studenta učitelství a podporovat ho tak v jeho profesním růstu. Uvádějící učitel naproti tomu pracuje s již kvalifikovaným učitelem a pomáhá mu při nástupu do školy, usnadňuje jeho adaptaci a začlenění do pedagogického týmu. Ideálně rovněž pomáhá s plánováním a reflexí výuky učitelského nováčka.

Zavedení pozice zkušeného pedagoga, například metodika výuky, má velký smysl. Tento mentor by navazoval na roli provázejícího a uvádějícího učitele, poskytoval by metodickou podporu, motivoval k dalšímu vzdělávání a zajišťoval kvalitní přenos zkušeností. Ideálně by to měl být lídr profesních učících se skupin uvnitř školy či napříč školami v regionu.

Provázející učitel, uvádějící učitel a metodik výuky – všechny tyto pozice představují prvky kariérního systému, který v Česku dlouhodobě chybí. Všechny zejména podporují profesní růst učitelů, pomáhají zlepšovat kvalitu výuky nebo předcházet odchodům z učitelství.

Ministerstvo školství by mělo především zajistit stabilní, dlouhodobé a předvídatelné financování školství. Co se týče konkrétní výše financování, české školství dohání dlouhodobý dluh podfinancování. Aktuálně Česko podle statistik OECD investuje z veřejných rozpočtů do vzdělávání cca 4,3 % svého HDP. Průměr evropských zemí činí zhruba 4,6 %, státy s nejvyspělejšími vzdělávacími systémy investují mezi 5 až 6 % HDP. Politická reprezentace dlouhodobě slibuje investovat alespoň na úrovni průměru zemí OECD – školství musí být skutečnou politickou prioritou. Bez této výše prostředků není možné systém smysluplně rozvíjet, nedokážeme důstojně zaplatit učitele a další podpůrné pozice. Zároveň ale platí, že systém obsahuje řadu neefektivit – od rozdrobené a drahé struktury oborů středních škol bez spolupodílu zaměstnavatelů ve financování po duplicity v zajištění administrativních nepedagogických činností ve školách (typu účetnictví, správy ICT a dalších). To všechno je potřeba reformovat.

Kontraktové financování může být účinným nástrojem, jak sladit potřeby školství s kapacitami fakult. Umožní cíleně podporovat chybějící či pozice a motivovat vysoké školy ke zvyšování kapacit a kvality přípravy učitelů.

Prioritu by mělo mít vzdělávání zaměřené na kvalitní výuku – zejména didaktiku předmětů, práci s heterogenní třídou, formativní hodnocení a podporu žáků s různými potřebami. Dále je klíčový rozvoj dovedností v pedagogickém leadershipu, spolupráci v týmu a wellbeingu.