Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D.

Chyba je příležitost! Příležitost poučit se, zlepšit se a následně se jí vyhnout… Takto začínal první díl našeho seriálu o chybách, v němž dnes budeme pokračovat. A tentokrát se zaměříme na porady a poukážeme na chyby, kterých se v rámci porad můžeme velmi snadno dopustit.

Chyba je příležitost! Příležitost poučit se, zlepšit se a následně se jí vyhnout. Vzpomeňme si na starou moudrost „chybami se člověk učí“. Na druhou stranu mohou být některé chyby docela bolestivé, a kdybychom se jim vyhnuli, bylo by nám lépe. Mluvíme o chybách v pracovním životě, protože v osobním životě jsou téměř nepřenositelné. Proto chceme psát o chybách svých i o přešlapech kolegyň a kolegů a předávat je jako příležitosti pro lepší řízení školy. Pojďme se v dnešní první části seriálu podívat na chybu nesprávného přidělení uvádějícího učitele.

Celý Letní speciál časopisu Řízení školy je věnován spolupráci. A protože spolupráce je rodu ženského, tak i naše Škola rodu ženského má v podstatě povinnost se ke spolupráci vyjádřit....

Umělá inteligence (tedy AI) je fenomén současné doby. Ona není tak úplně nová, ale od představení chatu GPT se o ní diskutuje neustále. Odpůrci navrhují ji zakázat, příznivci vychvalují její výhody, občas se objevují vtipné historické narážky - třeba na pradávný protest matematiků vůči kalkulačkám. Ať už na ni máme jakýkoli názor, je tu a nám nezbývá nic jiného, než abychom se vyrovnali nejen s existencí chatu GPT, ale i s tím, že AI postupně vstoupí do dalších a dalších nástrojů, které dnes používáme. Pojďme se podívat, jak s ní můžeme smysluplně spolupracovat, aby byla dobrým sluhou a nestal se z ní zlý pán.

V prvním a druhém díle našeho miniseriálu nejen o virtuálním co-teachingu jsme se společně seznámili s metodou jako takovou a prošli si její výhody a nevýhody, možnosti a bariéry. Nyní nás čeká už konkrétně virtuální co-teaching a podíváme se na situace, při kterých se vyloženě hodí a kdy nám může pomoci vyřešit i některé obtíže – třeba když nám chybí rodilí mluvčí.

V předchozích dvou dílech jsme se z přípravné fáze dostali do fáze implementace změny, tj. začali jsme již učit projektově a nacházíme se nyní někde v období ledna 2024. Projektová výuka už částečně probíhá, jak ale zařídit, abychom vydrželi? K tomu nám pomohou další tři fáze v modelu J. Kottera, tedy oslava malých vítězství, podpora dalších změn a zakotvení nových postupů.

V prvním díle našeho miniseriálu jsme se seznámili s pojmem co-teaching, zjistili jsme, že se jedná o náročný a komplikovaný vztah, a dokonce jsme našli i jeho paralelu s manželským soužitím. Jak to tak bývá, každý vztah má své výhody a nevýhody a nyní nastal čas se na ně upřímně podívat a rozhodnout se, jestli se do co-teachingu budeme ve školách vůbec pouštět.

V předchozích dílech našeho seriálu jsme čtenářům představily jednotlivé oblasti nezbytné pro práci funkčního školního poradenského pracoviště (ŠPP). Nyní bychom jednotlivé kompetence a úkoly členů ŠPP ukázaly na konkrétní a reálné kazuistice. Popíšeme proces integrace žáka s odlišným mateřským jazykem (OMJ) na prvním stupni základní školy a vysvětlíme si na konkrétním příkladu jednotlivé kompetence a role členů ŠPP.

V prvním díle naší minisérie jsme se seznámili se dvěma přípravnými kroky pro zavedení plánované projektové výuky. V tuto chvíli víme, proč chceme výuku měnit, a máme vytvořený tým, který změnu začne pomalu provádět. Nyní nás čeká skutečně náročné období, protože začneme tvořit vizi a následně strategii, seznamovat s ní ostatní i zkoušet první projektovou výuku. Pomalu se přesouváme z přípravné fáze do fáze implementační. Nebudeme ale předbíhat a podíváme se na jednotlivé kroky postupně.

V rámci projektu podpořeného Technologickou agenturou České republiky „Nová metoda vzdělávání pro 21. století: Virtual-Co-Teaching“ pracoval tým katedry andragogiky a managementu vzdělávání PedF UK na smysluplném využití virtuální spolupráce mezi učiteli a odborníky a zjišťoval, jaké možnosti nabízí způsob výuky, při kterém je jeden vzdělavatel fyzicky přítomný a druhý virtuálně připojený. Celý projekt byl realizován od roku 2020 a výstupy byly průběžně publikovány v odborném tisku. Pro Učitelský měsíčník je nyní připravena krátká série tří článků, které metodu představí a ukážou její možnosti pro běžnou výuku v obvyklém školním prostředí. Nejprve se společně seznámíme se základy co-teachingu, následně si projdeme jeho výhody a nevýhody a v posledním díle si ukážeme konkrétní náměty na zařazení virtuálního co-teachingu do běžné výuky. V závěru seriálu čeká na čtenáře také QR kód, který je navede na připravené výukové hodiny a celou metodiku. Pokud vás tedy metoda zaujme, budete mít kde dále čerpat inspiraci a případně i kontakty, na které se obrátit pro další spolupráci a sdílení dobré praxe.

V současné době dochází k výrazným proměnám rámcových vzdělávacích programů, probíhají jejich revize, mění se výuka informatiky a klíčové kompetence se doplňují o kompetenci digitální. Zároveň se rozšiřují možnosti získávání informací, do škol proniká umělá inteligence, vyvíjejí se nové potřeby na vzdělané odborníky a začíná být pomalu jasné, že oddělené chápání a výuka jednotlivých předmětů nemůže stačit. Rámcové vzdělávací programy nám již od svého vzniku umožňují některé předměty učit společně nebo integrovat obsahy jednoho do druhého. Jak ale tuto potřebnou změnu zavést do školy, když jsme doposud učili všechny předměty zvlášť? Jak si poradit s novým přístupem k výuce? K tomu nestačí jenom dobře míněná snaha a znalost vyučovaných obsahů, je potřeba umět řídit změnu. A s tím se vám pokusíme pomoci prostřednictvím naší minisérie článků k řízení změny podle osmi kroků Johna Kottera na příkladu zavádění projektové výuky.

V minulých dílech našeho seriálu jsme se mimo jiné zabývali kompetencemi pracovníků školního poradenského pracoviště. Připomeňme si, že kompetentní pracovník (Hroník, 2006) je charakterizován třemi dimenzemi: může (má konkrétní činnosti vymezené v pracovní náplni), chce (je motivovaný danou činnost vykonávat) a umí (disponuje potřebnými znalostmi a dovednostmi). A právě na poslední dimenzi se v dnešním článku zaměříme – budeme hovořit o vzdělávání pracovníků školního poradenského pracoviště.

V minulém dílu našeho seriálu jsme se společně věnovali správnému nastavení spolupráce uvnitř poradenského týmu, tedy uvnitř našeho školního poradenského pracoviště. Nastavili jsme komunikační toky, pravidelné porady a způsoby sdílení informací. I když máme ŠPP složené z výborných odborníků, neobejdeme se bez spolupráce s externími subjekty. Některá spolupráce je povinná a jiná vzniká logicky z aktuálních potřeb školy.

V minulých dvou částech našeho seriálu jsme se zabývali začínajícímu učiteli do třiceti let a poté kolegy ve středním věku. Dnes zpovídáme poslední věkovou skupinu, kterou tvoří pedagogové 55+. Tentokrát jsme se ptaly tří dam, které zvolna ukončují svoji kariéru, a stejně jako v předchozích dílech jsme jejich odpovědi prezentovali prostřednictvím jedné z nich. Jak tedy vypadá jejich bydlení v Domě pracovní schopnosti?

V minulé části našeho seriálu jsme zpovídaly začínající kolegyně a kolegy ve věku do třiceti let. Dnes pozveme do Domu pracovní schopnosti kolegyně a kolegy zkušenější, ve věku mezi třiceti a padesáti pěti lety. Jak si právě oni užívají život v jednotlivých patrech, zjistíme prostřednictvím následujících otázek. Tentokrát jsme se ptaly celkem sedmi učitelů, pěti kolegyň a dvou kolegů, a opět jsme je sjednotily do jedné osoby (vzhledem k zastoupení zpovídaných osob je to žena). Jak se jí tedy v Domě pracovní schopnosti bydlí?

V minulých dvou dílech našeho seriálu jsme mluvili o agemanagementu obecně, nyní nastal čas specifikovat ho pro jednotlivé věkové skupiny. Pro konstrukci otázek jsme využily Dům pracovní schopnosti (a tím i připomínáme Letní speciál Řízení školy 2022 zaměřený právě na agemanagement a wellbeing).

Krize ve školní družině... Určitě ji nechceme, ale přesto se tu může objevit - stejně jako kdekoliv jinde. Krize totiž byly, jsou a určitě i budou. Rozhodně to není věc příjemná, na druhou stranu je zvládnutelná. A dokonce ji lze brát jako příležitost. Nevěříte? Pojďme se na to v dnešním článku podívat.

V prvním dílu našeho seriálu jsme se věnovali složení školního poradenského pracoviště a jednotlivým členům tohoto ve škole velmi důležitého týmu. Probrali jsme jednotlivé role a kompetence a podívali se na pyramidu vitality. Celkově jsme se tedy snažili vytvořit užitečný, efektivní, stabilní a dynamický tým, který bude podporovat školu v náročných oblastech a problematických situacích. Nyní je potřeba nastavit vhodné způsoby spolupráce, aby sestavený tým dlouhodobě efektivně fungoval a plnil svou důležitou funkci.

Škola je standardně místem, kde se setkávají generace žáků a učitelů, tedy mladších a starších. Stejně tak je tomu ale i v učitelském sboru a celkově v týmu pracovníků škol. Řekneme-li si, že učitelům je průměrně 45 let, znamená to v praxi, že tam máme velmi mladé kolegy před třicítkou a také zasloužilé pedagogy po šedesátce. Jak spolupracovat, když nás věkově dělí třeba i čtyřicet let? Jak sladit potřeby tzv. baby boomerů a generace X, Y a Z? Pomoci nám může agemanagement.

Školní poradenská pracoviště se stávají – a to nejen legislativně – nedílnou součástí škol. Jejich práce není rozhodně jednoduchá, a proto je potřebné věnovat náležitou pozornost správnému nastavení. V rámci seriálu se nejprve podíváme na rozdělení kompetencí mezi členy školního poradenského pracoviště, následně na interní a externí komunikaci a spolupráci i na vzdělávání poradenských pedagogů. Cílem série článků je tedy popsat budování efektivního školního poradenského pracoviště, aby se stalo nejen nedílnou, ale také nepostradatelnou součástí školy a aby dokázalo podpořit všechny „školou povinné“.