Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., DBA

V minulém díle jsme si ukázali, jak otevřeně a bezpečně mluvit v týmech o obavách i nadějích spojených se změnou. Právě sdílené porozumění a týmová práce jsou základem toho, aby změna neproběhla jen „na papíře“, ale promítla se i do výuky. V tomto díle se podíváme, co pro nás jako učitele znamená rozhodnutí školy, kdy přejde na nový ŠVP – a proč bychom to měli vědět co nejdříve.

V předchozím díle jsme se zaměřili na to, jak vytvořit ve škole prostředí pro otevřené sdílení a facilitovaná setkání týmů nad tématem změny ŠVP. Vedoucí pracovníci dostali doporučení, jak bezpečně rozhýbat diskusi a jak podpořit strukturované hledání nápadů a zkušeností učitelů. Teď nastává chvíle, kdy je potřeba s těmito výstupy dále pracovat. Pro vedení školy začíná fáze, která spojuje rozhodovací kompetenci s respektem k týmovému procesu: Jaké podněty ze školního terénu převést do konkrétních kroků? Co lze plánovat hned a co ještě vyžaduje přípravu? Jak celý proces uchopit tak, aby změna nebyla jednorázová, ale dlouhodobě udržitelná?

V minulém díle jsme se zaměřili na to, jak ve škole otevírat smysluplné profesní rozhovory o změně. Ujasnili jsme si, že sdílení zkušeností a prvních kroků v týmech předmětových komisí nebo metodických sdružení může být silným motorem pro pozitivní posun, a nyní nás čekají konkrétní první kroky.

V minulém dílu jsme se zaměřili na to, jak vytvořit funkční tým pro promýšlení změn školního vzdělávacího programu v souvislosti se změnami RVP. Upozornili jsme na důležitost správného složení a vedení týmu. Nyní se posuneme dál – k tomu, jak tým rozhýbat, jak začít bezpečně sdílet zkušenosti a jak zorganizovat diskusi, která bude směřovat k hledání konkrétních návrhů a prvních úprav.

V úvodní části našeho seriálu (Řízení školy 9/2025) jsme zdůrazňovali, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak vytvořit tým řídící změnu a jak změnu v rámci porady oznámit.

V minulém článku jsme s kolegyní nabídly cestu, jak může každý učitel začít u sebe – podívat se na výuku vlastního předmětu prizmatem nového rámcového vzdělávacího programu, porovnat ji s očekávanými výsledky učení a udělat si představu o tom, co už dnes funguje v souladu s novým RVP a kde bude potřeba upravit plánování nebo přístup. Individuální postup je důležitý první krok – ale rozhodně ne krok poslední. Změna, která má mít dopad na školní vzdělávací program a směřování výuky, nevzniká o samotě. Potřebuje rozhovor, výměnu zkušeností, podporu a inspiraci. A právě proto je dalším logickým krokem sdílení a spolupráce v menších týmech.

V minulé, úvodní části našeho seriálu jsme zdůrazňovaly, jak je důležité přijmout změnu a připravit si jednotlivé kroky pro její realizaci. V dnešní části se zaměříme na to, jak se do řízení změny aktivně zapojit a nebýt jenom pasivním objektem, ale i aktivním subjektem v celém procesu.

Změna je život… Toto obecné rčení bychom možná mohli opravit na „změna je škola“, protože v letošním školním roce čeká české školství změn opravdu hodně. Tak jsme se rozhodly podělit se s vámi o naše zkušenosti a provést vás během letošního seriálu změnou velmi zásadní, kterou představuje revize školního vzdělávacího programu. I když tuto změnu chystáte až od příštího školního roku, tak věřte, že právě teď je čas začít. A co je důležité – brát změnu jako příležitost!

Změny se na nás valí ze všech stran – novely zákonů, nová pravidla, nová očekávání. Jedna z nich je ale opravdu zásadní: revize Rámcového vzdělávacího programu pro základní vzdělávání, podle které se ve školách začne učit nejpozději od 1. září 2027. Ať už se na ni těšíte, nebo vás spíš děsí, jedno je jisté – dotkne se každého učitele. Tento seriál článků vás změnou provede z pohledu učitelské praxe a ukáže, že i velké změny se dají zvládnout, pokud je vezmeme do vlastních rukou. Protože právě učitelé jsou klíčem k tomu, jestli z revize bude jen další povinnost, nebo skutečná příležitost.

Komunikace s rodiči během náboru není jen marketingovou technikou - je to první kapitola příběhu společné cesty rodiny a školy. Profesionální, autentická a citlivá komunikace v této fázi vytváří základ pro úspěšnou spolupráci v dalších letech. Pojďme se společně podívat, jak můžeme tuto cestu zahájit správně a efektivně.

Písmeno Princip Rodiče mohou být... A my jako škola... R Respekt respektující rozumní, ale i rezervovaní nebo roztěkaní vytváříme klidný a strukturovaný komunikační rámec. Předáváme informace srozumitelně, bez odborného žargonu...

Stejně jako končí školní rok, končí i náš seriál věnovaný třídnímu učiteli. Začali jsme legislativním vymezením jeho funkce, věnovali jsme se postupu při výběru a také popisu jeho činností v souvislosti se žáky, kolegy i rodiči. Následně jsme se zaměřili na hodnocení, odměňování a vzdělávání. Mohlo by se zdát, že víc toho už nevymyslíme. Jenže zbývá ještě jedna důležitá kapitola, na kterou nesmíme zapomenout. A tou je wellbeing třídního učitele a další věci související s podporou třídního učitele.

Být třídním učitelem je někdy jako jet na horské dráze, kterou si ani nemůžete sami navrhnout. Každý den přináší nové situace – někdy úsměvné, jindy vyčerpávající. Řešíte administrativu, sbíráte omluvenky, domlouváte výlety, odpovídáte na e-maily rodičů, zjišťujete, proč Klára zase pláče a proč si Filip už tři dny nepřinesl penál. Do toho se snažíte udržet třídní kolektiv pohromadě, organizovat akce a zároveň být tím, na koho se mohou ostatní s důvěrou obrátit. Třídní učitel je důležitá role, ale snadno může přerůst přes hlavu. V našem seriálu jsme se již věnovaly mnoha jejím aspektům a v posledním díle jsme se rozhodly, že se společně podíváme, jak si v roli třídního učitele udržet pohodu, klid a nadhled – a neztratit radost z práce.

Konflikty jsou běžnou součástí školního života. Někdy jsou zjevné, jindy doutnají pod povrchem a vynoří se ve chvíli, kdy dojde k nečekané situaci. Právě třídní učitel je často první osobou, která může napětí ve třídě rozpoznat a předejít jeho eskalaci. Z praxe často vyplývá, že konflikty vznikají nejen kvůli žákům, ale také z nedorozumění mezi školou a rodiči nebo uvnitř pedagogických sborů.

Být třídním učitelem znamená mnohem víc než jen kontrolovat omluvenky a vybírat peníze na výlet. Znamená to být průvodcem, oporou a často i nárazníkem mezi světem školy, dětí a rodičů. A právě v této roli se může velmi rychle objevit konflikt – se žákem, rodičem nebo i s kolegou. Článek nabízí cesty, jak těmto konfliktům předcházet dřív, než propuknou naplno. Nečekejte žádná zázračná řešení – klíčem je dobře nastavený systém, jasné hranice a ochota využít pomoc, kterou máte (nebo si o ni říct).

V minulých částech našeho seriálu o třídním učiteli jsme popisovali jeho činnosti týkající se žáků, rodičů i kolegů. V dnešní části si ukážeme, jak si jednotlivé činnosti sestavit do přehledného dokumentu, který bude možné použít nejen k popisu aktivit třídního učitele, ale také pro jeho výběr, hodnocení, odměňování a další vzdělávání.

Spolupráce mezi kolegy je křehký a komplexní mechanismus, který výrazně ovlivňuje kvalitu vzdělávacího procesu a klima ve škole. Třídní učitel vystupuje jako klíčový koordinátor, jehož role spočívá v propojování informací a často i v nastavování komunikačních kanálů. Nestačí pouze formálně předávat informace, ale je třeba budovat skutečně profesionální vztahy založené na vzájemném respektu a otevřené komunikaci. Pojďme se společně podívat, jak na to.

Třídní učitel hraje v životě žáků zásadní roli, která jde daleko za rámec běžné výuky. Podle školského zákona č. 561/2004 Sb. a souvisejících vyhlášek je jeho povinností nejen zajišťovat třídní administrativu, ale také vytvářet prostředí, které podporuje vzdělávání, rozvoj osobnosti žáků a jejich vztah k sobě navzájem. To zahrnuje prevenci problémového chování, podporu spolupráce ve třídě a budování zdravého třídního kolektivu. Klíčem k úspěšné spolupráci třídního učitele se žáky je dobrá komunikace, pravidelné setkávání v rámci třídnických hodin a využívání bezpečných nástrojů pro vzájemný kontakt.

V minulých dvou částech našeho seriálu jsme se věnovali spolupráci – ať už se týkala rodičů, nebo byla zaměřená na žáky. V dnešním díle se podíváme na vztah třídního učitele k zaměstnancům školy. A hlavně na to, co všechno může pro navození kvalitní spolupráce udělat vedení školy.

Máme za sebou první polovinu školního roku a zároveň jsme i v polovině našeho seriálu o třídním učiteli. Minule jsme řešili jeho spolupráci s rodiči a v dnešní části se podíváme na asi nejdůležitější oblast činností třídního učitele, kterou je jednání s žáky.