Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., MBA - strana 3

Motivovaný pracovník je aktivní, dobře naložený, pracovitý, spokojený a celkově pro školu přínosný tvor. Když o svou motivovanost přijde, začne naopak působit problémy, spokojenost je pryč, místo ní nastupuje kritika, výkon klesá, komunikace vázne a nepříjemnosti se kupí. Někdy sledujeme změnu u našeho zaměstnance a říkáme si: „jak je to možné, vždyť jsme se tak snažili, platově roste, školení nabízíme, notebook dostal, škole se daří, tak proč on je najednou takový divný?“ Možná je to tím, že zaměstnance motivujeme tak, jak si myslíme, že by si oni přáli být motivováni. Problémem ale je, že nelze najít univerzální motivační strategii, protože každý z nás je jiný. Každý z nás má totiž v sobě jedinečnou kombinaci devíti motivačních typů a jejich nasycenost pak právě ovlivňuje, zda budeme spokojeným a motivovaným pracovníkem nebo nemotivovaným potížistou.

Slyšeli jste někdy pojem institucionální mentoring? Nebo benchlearning? Za těmito ve školství poměrně málo známými pojmy se skrývá účinná pomoc pro ředitele škol, pokud chtějí nějakou oblast efektivně zlepšit. Jak se lidově říká: „je zbytečné vymýšlet kolo, to už totiž někdo dávno vymyslel“. Jestliže už někdo prošel určitou trnitou cestou a něco mu funguje, je zbytečné se také popíchat o stejné trny, můžeme se inspirovat, poučit a zlepšovat za pomoci zkušené partnerské školy.

V mailové schránce se vám zase kupí maily typu: Proč neučíte matematiku Hejného nebo proč učíte matematiku Hejného? Proč trávíte tolik času venku, děti se nic pořádného nenaučí nebo neměli byste trávit raději více času venku, když informace si dnes může každý „vygooglit“? Možná se vám vrší náměty a tipy na levnější, efektivnější, lepší a šetrnější způsoby testování na covid-19, odmítání testování, požadování testování, odmítání roušek, požadování roušek, pro a proti distanční, rotační i prezenční výuce a vy máte pocit, že se skutečně nezavděčíte nikomu?

Představte si situaci, kdy na vás každé ráno na ředitelském stole čeká živá žába připravená ke snědení. Až ji sníte, můžete začít normálně pracovat. Dokud ji ovšem nesníte, vaše práce bude stát, hromadit se a nic nebudete moci pořádně udělat. Dokud nesníte žábu, nehnete se z místa. Ve skutečnosti tam žába je – přestavuje totiž ten největší, nejdůležitější nebo také nejnáročnější úkol každého dne. Pokud se ho naučíme zvládnout, naše efektivita poroste.

Po nástupu do funkce ředitelky základní a střední školy jsem se setkala s názorem, že ředitelna je místem, kam se mají žáci bát chodit, místem, kam se chodí tzv. „na kobereček“, kam jsou posílání žáci vyrušující v hodinách, místem, kde se řeší kázeňské přestupky, setkávají se výchovné komise, a pokud je žák vyzván dostavit se do ředitelny, tak zpravidla proto, že spáchal cosi nepěkného a i o své osobě se dozví cosi nepěkného. Areál školy byl rozdělen do několika budov a budova s ředitelnou byla opatřena na dveřích koulí, po překonání koule bylo nutné ťukat na další dveře, pak následovaly zavřené dveře paní asistentky - to už bylo skoro vyhráno a bylo nutné překonat pouze poslední zavřené dveře do ředitelny. Pokud se student chtěl stavit za ředitelem, tak musel počítat s jistou časovou náročností celého procesu, která byla většinou delší než přestávka, tudíž následoval pozdní příchod do hodiny, který mohl paradoxně vést k rychlejší cestě na kýžené místo - tedy „na kobereček“.

V minulém článku jsme se naučili používat techniku „balance wheel“ (kruhu rovnováhy) pro definování klíčové oblasti, na kterou se chceme zaměřit a kterou chceme zlepšit. Máme rozhodnuto, máme cíl, víme, kam se chceme dostat a co chceme udělat. Ale najednou nás zachvátí zvláštní strnulost a vůbec se nám nic dělat nechce, cíl se zdá být moc velký a těžko dosažitelný, změny náročné a už dopředu se cítíme vyčerpaní. Existuje malý trik, jak tyto pocity překonat a k cíli úspěšně vykročit – říká se mu KAIZEN.

Jaro je tradičním obdobím pro úklidové činnosti, možná je to tím, že s sebou nese energii něčeho nového, svěžího a čerstvého. Možná jsme zvyklí umýt okna, vyklidit šuplíky, vyčistit kouty… Nestálo by za to udělat si inventuru a úklid i ve svých ředitelských činnostech? Možná se rozhodneme, že už některé z nich nechceme dále takto vykonávat.

Důležité je uvědomit si, že stížnost od rodiče na školu, na učitele, na ředitele nebo na zástupce stoprocentně přijde. Nelze tomu zabránit. Počet stížností můžeme vhodnou komunikací snížit, ale nelze je eliminovat. Názorů a pohledů na vzdělávání je tolik, kolik je zúčastněných osob, a není možné se zavděčit každému. Stížnost tedy přijde, přijměme tento fakt a pojďme se podívat na vhodné základní postupy k jejich řešení.

V období uzavření škol jsem několikrát zaslechla, že se rodič dozvěděl od učitele, že jeho dítě se „už měsíc nepřihlásilo do online výuky“ nebo „neodevzdalo ještě žádný úkol“. A reakce rodiče? „Proč se to dozvídám až teď?“ V našich hlavách existují různé představy o fungování rodin, o správné kontrole žáků, o vhodné domácí přípravě apod. Fakticky ale nevíme, co se v rodinách děje, a rodiny nevědí, co jsme ve škole řekli a domluvili se žáky. Pokud máme vzájemná očekávání, musíme si je sdělit. Jak na to, si ukážeme v následujícím textu.

Pro nastavení smysluplné a efektivní komunikace s rodiči je možné se opřít o zkratku PROSO – tedy pravidla, respekt, odpovědnost, srozumitelnost a otevřenost.

Informaci jste žákům ústně sdělili, dali na web, do systému, na nástěnku, na papírek, do sešitku, a stejně to „zase“ polovina rodičů nevěděla a žáci nepřinesli, co měli… Možná vás napadá: „Co teď? Mám si to snad nalepit na čelo?“ Řešením je správně nastavený způsob komunikace s rodiči na začátku školního roku. Pak už je potřeba ho jenom s trochou disciplíny dodržovat.

V diáři je porada, tak nevím, dám tam třeba ten nový projekt, stejně jim to musím říct… Snad to proběhne rychle a nikdo nic nebude namítat, uvažuje možná vedoucí porady. V diáři je porada, co se dá dělat, znovu se omluvit nemůžu, tak si tam vezmu nějaké sešity na opravování, snad to proběhne rychle a nebude moc dotazů, mám ještě spoustu jiné práce, uvažuje možná účastník porady. Přiznejme si, že porady nebývají nejoblíbenější pracovní náplní a pojí se s nimi řada negativních představ, většinou založených na nějaké předchozí špatné zkušenosti, kterou jsme s poradou měli. A to ať už v roli vedoucího, nebo účastníka.

Spolupráce s rodiči je ožehavé téma, existuje k němu řada publikací, návodů, ale i vtipů a karikatur. Některé formy spolupráce jsou založeny zákonem, jiné jsou dobrovolné. Rodiče a školu spojují děti a jejich výchova a vzdělávání, mají tedy v podstatě společný cíl, i když ho každá strana může mít konkretizován úplně jinak. Vyplatí se dát vzájemným vztahům a komunikaci jasný rámec, na kterém se pak dá stavět a rozvíjet smysluplná spolupráce.

V souvislosti s nečekanými změnami posledních dní, šířením pandemie COVID-19, zavřením škol, přesouváním a rušením akcí, nestandardními pracovními podmínkami a celkově náročnými chvílemi je řada z nás (a rozhodně všichni vedoucí pracovníci) vystavena nutnosti zvládnout krizovou komunikaci. V tomto textu najdete základní zásady a tipy pro vhodné způsoby komunikace v nestandardních a složitých situacích.

Zavádění online výuky na gymnáziu a základní škole – deník ředitelky Mgr. Zuzana Svobodová Ph.D. ředitelka ZŠ německo-českého porozumění a Gymnázia Thomase Manna; odborná asistentka, katedra andragogiky a managementu...

Třídní schůzky jsou něco, co pravděpodobně každý člověk v České republice nějakým způsobem zažil, a řada lidí je zažívala a zažívá i v různých životních rolích: jako děti, které čekají, co se na třídní schůzce rodiče od učitelů dozvědí, jako rodiče, kteří chodí na třídní schůzky svých dětí, jako učitelé, kteří schůzky vedou, a jako ředitelé škol, kteří se jich různým způsobem účastní, případně řeší problematické situace, které na nich vyplynou. V tomto článku se s vámi podělím o přístup a techniky, které nám pomohou schůzky zefektivnit a zároveň i s úspěchem řešit případné komplikované chvíle.

Řada z nás ve škole jistě zažila situaci, kdy se rodič zeptal na práci kolegy nebo chtěl vědět, proč to v jiném předmětu probíhá tak či onak. Případně občas řešíme stížnosti na způsob výuky ostatních učitelů, rodiče po nás chtějí vysvětlení a někdy i to, abychom zařídili změnu. Zažila jsem i dotaz na zcela konkrétní detail z výuky – například proč při výuce němčiny v jedné skupině nemají žáci sešit na slovíčka. Skutečně jsem to netušila a dlouho jsem ani nevěděla, jak správně odpovědět, aby se z tohoto drobného dotazu nevyvinul složitý a dlouhodobý konflikt. Jednoduchou možností, jak se s podobnými situacemi vypořádat, je nastavení pravidel komunikačních toků při komunikaci s rodiči.

Zcela jistě si každý z nás vybaví situaci, kdy se nám po určité větě našeho komunikačního partnera trochu zatmělo před očima a ztratili jsme chuť v rozhovoru pokračovat. Případně se nám možná někdy stalo, že právě naše věta vyvolala podobný pocit u někoho jiného. Pravděpodobně se jednalo o tzv. komunikační stopku. Chceme-li komunikovat úspěšně a efektivně, je potřeba znát komunikační stopky a umět se jim vyhnout.

V případě, že chcete jako ředitelé zamezit tomu, aby se veškeré dotazy, stížnosti, podněty a přání kupily ve Vaší mailové schránce (případně na Vašem psacím stole a ve Vaší kanceláři), je nutné nastavit ve škole komunikační toky při komunikaci s rodiči.

Při vedení lidí se občas nelze vyhnout komplikovaným, náročným či nepříjemným osobním rozhovorům, e-mailům a telefonátům. Patří k životu a práci každého vedoucího pracovníka. Proto je žádoucí naučit se vést náročná jednání a zvládat obtížné situace. Není optimální, když se v zaměstnání pláče nebo křičí, a je přímo nepřijatelné, pokud to dělá ředitel. V tomto článku se zaměřím na dvě nepříjemné situace, a to na kritizování a propouštění.