Aleš Benda
- Článek
„Řekni mi, příteli, kam bych se měl vydat, když z čisté lásky chci hrát a vroucně zpívat? Kde dobrá hudba je k mání od baroka po swingování? A když pohyb rád mám, ale v tanci moc se nevyznám!? Řekni mi, příteli, kde já mohu růst, kde mohu najít ten správný groove?“ „Jeď do Salcburku!“
- Článek
Narodil jsem se v roce 1980, a tak jsem jako žák ještě zažil slábnoucí dozvuky socialistického základního školství. Zažil jsem paní, která měla ve škole na starosti vydávání svačin, a dodnes si pamatuji barvu jejích vlasů, protože ladila s jejím příjmením. Jmenovala se Lišková, vlasy měla zrzavé a její místnost voněla po čerstvém chlebu. Zažil jsem zpívání v plynových maskách během branného cvičení a také několik pracovních sobot, které jsme strávili ve škole. Zažil jsem organizované přestávky, kde jsme korzovali po chodbách s rukama za zády a jedním směrem jsme opisovali ovál, dokud nezazvonil konec oddechu.
- Článek
„Škola je dílna lidskosti, kdež lidé mladí a suroví bývají ku přijetí plných pravých obrysů vzdělávaní, aby nezůstali pařezy, nýbrž stali se živými obrazy Boha, tvory Tvůrci nejpodobnějšími.“ Jan Amos Komenský Když jsem v tom věku byl, kdy rozum jsem jakžtakž pobral a dobré od zlého rozpoznávat se zhruba naučil, začal jsem ve své práci hledat větší zalíbení. Hodně jsem přemýšlel o tom, proč dělám práci, kterou dělám, proč tak, jak ji dělám, a jaký vlastně jsem. Ale na nic jsem nepřicházel. Vyšel jsem si tedy ven na vzduch, aby mě něco napadlo.
- Článek
Když jsem před třinácti lety začal pracovat ve školství, bylo to na pozici asistenta pedagoga v jedné základní škole v okrese Praha – západ. Byl to vůbec první asistent pedagoga v dané škole. Ve škole ani nebyl nikdo, kdo by s asistentem měl zkušenosti, a tak panovaly určité obavy a nejasnosti ze strany vedení školy, třídní učitelky i mne samotného, jak tuto pozici odborně uchopit. Mám pocit, že kromě nadšení, odhodlání, určité pedagogické intuice a dobrého úmyslu, jsem nebyl pro tuto práci nijak vybaven. Neabsolvoval jsem žádný odborný kurz, ale začal studovat Speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy. Později jsem ještě absolvoval terapeutický výcvik v hudebně dramatických terapiích pod vedením Zdeňka Šimanovského a psychodynamicky orientovaný psychoterapeutický výcvik SUR se zaměřením na arteterapii. Všechny tyto vzdělávací aktivity jsou mi v současnosti oporou v mé práci školního speciálního pedagoga. V článku se zaměřuji na práci školního speciálního pedagoga, a to konkrétně na oblast metodického vedení asistentů pedagoga.
- Článek
Pátek ráno! Po třídní noci strávené ve škole odnášíme v polospánku z hudebny conga, bonga, djembe. Vše, na co lze bubnovat. „Co máte v plánu?!“ spiklenecky na nás mrkl ředitel od stolu. „Budeme zesilovačem dětí, kterým život otočil volume až příliš doleva,“ vtipkuje rozespalý Matyáš. Neměl jsem děti hecovat, kdo vydrží celou noc vzhůru. Vydržely všechny! Je 18. listopadu 2022, podzimní mlha zahaluje ranní Vratislavice, do školy skrze okna proniká sychravý pocit a nás čeká naše úplně první Bubnovačka. Po cestě do třídy ještě potkáváme kolegyni „výtvarkářku“. Je projektem a námi nadšena. Bere červené basové djembe a jde do toho s námi. Pod paží táhnu congo a myslím na ranní kafe. Myslím ale také na probdělé noci, které nejsou plné zábavy. Noci plné strachu a temnoty. Noci dětí, které jsou týrány a jejichž hlas nikdo neslyší.