Narodil jsem se v roce 1980, a tak jsem jako žák ještě zažil slábnoucí dozvuky socialistického základního školství. Zažil jsem paní, která měla ve škole na starosti vydávání svačin, a dodnes si pamatuji barvu jejích vlasů, protože ladila s jejím příjmením. Jmenovala se Lišková, vlasy měla zrzavé a její místnost voněla po čerstvém chlebu. Zažil jsem zpívání v plynových maskách během branného cvičení a také několik pracovních sobot, které jsme strávili ve škole. Zažil jsem organizované přestávky, kde jsme korzovali po chodbách s rukama za zády a jedním směrem jsme opisovali ovál, dokud nezazvonil konec oddechu.
Herní prvky o přestávce
Mgr.
Aleš
Benda
školní speciální pedagog a učitel hudební výchovy, ZŠ Vratislavice nad Nisou, Liberec
V určitých momentech jsem se však s ozvěnou dob minulých setkával i na druhém stupni, kdy komunistickému režimu již odzvonilo a naše země se probouzela zpět do svobody. Nejvíce jsem si toho všímal právě o přestávkách. Jako by vyšlapaný ovál na společné chodbě zároveň vyšlapal hlubokou stopu do duší našich učitelů, učitelek a možná i nás žáků. Přestávky stále představovaly volno, otevřené okno a za ním slunce a možnost se nadechnout. Stále však přervával i represivní tón. S kamarádem Pavlem jsme chtěli o přestávce zpívat a hrát na chodbě. A hodně! Nejdříve nám dozor zabavil tamburínu a dřívka, pak jsme dostali několik poznámek. Nakonec šli naši do školy.
Následující text nám přiblíží současnou realitu ve škole ve Vratislavicích nad Nisou a ukázku toho, jakým způ