Školní poradenské pracoviště - strana 2

Je možné mít v jedné třídě jednoho asistenta a jednoho druhého pedagoga? V naší třídě máme celkově 29 žáků, z toho 3× podpůrné opatření stupně 3. U jednoho žáka jsme dostali doporučení na asistenta pedagoga, u druhého doporučení na využití druhého pedagoga. Víme, že počet asistentů ve třídě je limitován počtem žáků s podpůrnými opatřeními stupně 3 a výše, ale nikde jsme nenašli, že by se omezení mělo týkat i druhých pedagogů. Je možné obě tyto pozice obsadit v jedné třídě?

Žáci se sociálním znevýhodněním představují velmi zranitelnou žákovskou skupinu, jejíž výsledky významným způsobem ovlivňují celkovou efektivitu vzdělávacího systému. Text je prvním příspěvkem ze série článků NPI ČR, který podporuje přes 400 škol vzdělávajících žáky se sociálním znevýhodněním. Data z robustního vzorku základních škol z Ústeckého kraje ukazují, že ve srovnání s ostatními mají žáci se sociálním znevýhodněním významně vyšší absence a výrazně horší prospěch. Dokládají tak nutnost věnovat této žákovské skupině pozornost a zajistit jí potřebnou vzdělávací podporu.

Nová Studie IDEA „Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání“ Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové detailně mapuje kvantitativně nadané žáky v Česku v mezinárodním srovnání a odhaluje nedostatky v identifikaci nadaných u nás. Ukazuje se, že skutečný podíl kvantitativně nadaných žáků je výrazně vyšší, než uvádějí oficiální statistiky. Mezi rizikové skupiny, jejichž nadání často zůstává nerozpoznáno, patří častěji dívky a žáci ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí.

Jak při práci na Lince pro rodinu a školu 116 000, tak při řešení stížností v rámci inspekčních týmů ČŠI se velmi často setkávám se situací, kdy nejméně jeden z nezletilých aktérů případu je v péči školního psychologa… a to je vše, co mi k tomu kdokoliv může říct, protože terapeutické konzultace jsou přece důvěrné. Na následujících řádcích chci ukázat, že nastavení obsahu a limitů práce školního psychologa je v rukou vedení školy stejně jako u jakéhokoliv jiného zaměstnance. A pro všechny aktéry je přínosné a žádoucí, aby se podstatné informace dostávali i k dalším profesionálům, kteří se žákem pracují.

Již po deváté proběhlo na přelomu listopadu a prosince 2024 výzkumné šetření na téma duševního zdraví a rizikového chování žáků druhého stupně základních škol a středních škol v Praze. Sběru dat v podobě dotazníkové šetření, které probíhá anonymně na jednotlivých školách, se zúčastnilo 11 657 žáků ve věku 11 až 21 let. Po vyčištění dat výsledný výběrový soubor čítal 10 238 respondentů.

Každé dítě si zaslouží cítit se ve škole v bezpečí a být viděné, i když jeho rodinné zázemí právě prochází bouřlivým obdobím. Právě toto bouřlivé období bývá často důvodem neúspěchů ve výuce, problémů ve vztazích se spolužáky, plačtivosti, agrese. Rodinné krize, jako jsou rozvody, nemoc či úzkosti rodičů, se často promítají do chování dětí a jejich výkonu ve škole. Učitelé a spolužáci mohou hrát klíčovou roli v tom, jak dítě tímto obdobím projde. A věřte, že tak jako my dospělí často potřebujeme oporu, děti jí potřebují někdy mnohem více, na rozdíl od nás nemohou od problému odejít, vzdálit se, mít nadhled.

Podpora nadání není jen otázkou individuálního rozvoje, ale také otázkou společenského a ekonomického pokroku. Nadání představuje potenciál, který může přinést inovace, kreativitu a nové perspektivy do různých oblastí našeho života. Nad tím, jak nadané identifikovat a jak poskytovat optimální podporu školským zařízením a jejich pracovníkům, debatovali odborníci 30. dubna 2025 na MŠMT na šestém odborném panelu projektu IPs DATA.

Canisterapie, tedy cílená interakce mezi člověkem a speciálně připraveným psem, se stává stále častěji využívanou formou podpory nejen v oblasti zdravotnictví a sociálních služeb, ale také ve vzdělávacím prostředí. Přestože její přínosy byly prokázány v mnoha studiích, její začlenění do českého školství je zatím velmi omezené a chybí mu jasné legislativní i metodické zázemí.

Tato kniha – nebo spíše pracovní sešit – mě upoutala ihned díky originálnímu názvu s barevnou ilustrací na obálce, která název vystihuje.

V české společnosti stále existují rozdíly v postavení žen a mužů, přičemž tradiční rozdělení jejich rolí je stále patrné. Tyto rozdíly se promítají i do školního prostředí, kde se objevují v různých oblastech vzdělávání a fungování škol.

Kamil Kopecký a René Szotkowski z Pedagogické fakulty Univerzity Palackého připravili přílohu 7 Metodického doporučení k primární prevenci rizikového chování, která je zaměřená na kyberšikanu. Metodické doporučení MŠMT vymezuje klíčové pojmy, začleňuje prevenci do školních programů a popisuje roli pedagogů i institucí v systému prevence.

Metodiky Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience (RRRR), byly navrženy pro učitele základních a středních škol s cílem rozvíjet socio-emoční dovednosti žáků a jejich pozitivní vztahy.

Kniha Hackni své ADHD od Jesseho J. Andersona (Portál, 2025, 144 s.) představuje praktického průvodce pro dospělé jedince s ADHD, kteří hledají strategie pro lepší zvládání každodenních výzev. Autor se zaměřuje na poskytnutí užitečných nástrojů a technik pro efektivní řízení života s ADHD a přináší empatický pohled na tuto neurodivergenci.

Kniha „Vím si rady s nadáním“ (autorka Judy Galbraith, ilustrace Nancy Meyers, v angl. originále „The Survival Guide for Gifted Kids“) je nejen průvodcem pro děti s mimořádným nadáním, ale také užitečným zdrojem informací pro jejich rodiče a pedagogy. Autorka má dlouholetou zkušenost s prací s nadanými dětmi a v této knize se zaměřuje na porozumění jejich specifickým potřebám.

Martina Koplová se jako expertka věnuje tématu včasného záchytu ohrožených dětí, mezioborové spolupráci a case managementu v jejich podpoře. Spolutvořila Kartu KID, kterou doporučuje všem, kdo pracují s dětmi.

Článek vznikl na základě rozhovoru s adoptivní maminkou o jejím synovi a jeho reálných zkušenostech ze školního prostředí a byl doplněn expertními názory odborníků Dobré rodiny, organizace věnující se náhradním rodinám po celé ČR.

Artefiletika ve školní praxi může výrazně obohatit proces výchovy a vzdělávání. Jedná se o reflexivní, tvořivé a zážitkové pojetí práce ve výtvarné výchově. Díky prožitku z tvorby se můžeme mnohému naučit, porozumět lépe lidem kolem nás i sobě samému. Techniky práce lze využít s kýmkoliv s cílem rozvoje jeho osobnosti. Tím se artefiletika liší od arteterapie, která využívá výtvarný projev k redukci obtíží. U žáků se speciálními vzdělávacími potřebami, například u těch s mentálním postižením, je to skvělý způsob, jak posilovat jejich deficity v různých oblastech života.

V předchozích dvou vydáních Školního poradenství v praxi1) jsme se věnovali tématům duševního zdraví, návykových látek a spánku. V tomto článku navážeme tématem digitálních technologií. Výsledky zde prezentované pocházejí ze sběrů dat, které proběhly v listopadu a v prosinci v letech 2023 a 2024. Anonymní dotazníkové šetření je realizováno na druhém stupni základních škol a na středních školách v Praze, výsledný datový soubor po vyčištění čítal 10 097 respondentů v roce 2023 a 10 238 respondentů v roce 2024.

„Škola nás ničí, a tak na ni nechceme pořád myslet. Prostě mi přijde, že v téhle generaci jsme všichni trošičku v depresích. Je to vidět na internetu, je to vidět všude. A oni do nás jenom rejou s úkolama, že musíme mít docházku, že musíme mít testy, že se musíme jenom učit, ale my na takové věci nemáme čas. My si chceme užít ten život, chodíme ven a pak nestíháme učení, protože nechceme mít v hlavě pořád tu školu.“ /Matylda, 7. třída /

Troufám si tvrdit, že největší problémy ADHD jsou v určitém věkovém období spojené s učením a s docházkou do školy, protože především základní škola má většinou poměrně striktní požadavky na výkon, vyžaduje jejich naplnění od všech žáků v předepsaném čase a navíc je hromadná, tedy individuální přístup zatím příliš nenaplňuje. Navíc škola bývá monotónně vyčerpávající. Zatímco venku divokost a roztěkanost i nesoustředění nebývají tak nápadné a vlastně s výjimkou organizovaných činností ani nemusejí působit žádné velké problémy, ve škole je tomu jinak. Dokonce i o přestávkách, kdy se množství dětí volně a uvolněně pohybuje na poměrně malém prostoru, výrazně zvyšují pravděpodobnost kolize.