Ing. Milan Hausner

Pro mnohé ze škol se sociální sítě staly další formou marketingové propagace – jsou jakousi živou nástěnkou činnosti školy a zpětnou vazbou k některým událostem formou komentářů. Facebook a Instagram jsou dnes prostě přímou součástí propagace školy. Nepochybuji, že drtivá většina škol má k dispozici platný souhlas zákonných zástupců ke zveřejňování vizuálních záznamů na síti.

Jeden z plodných autorů v oblasti umělé inteligence rozvířil na LinkedIn žhavou diskusi nad tématem, jak to bude s námi lektory a následně učiteli, když dnes máme všude okolo sebe „chytrou“ AI. Poměrně často v následných příspěvcích zaznívalo, že opravdu dojde k tomu, že učitel bude zbytným doplňkem plastokovového monstra ve třídě či posluchárně. V diskusi také zaznělo, že první na řadu půjdou lektoři, kteří školí typická periodická témata, jako je BOZP, pracovní právo či ochrana osobních údajů. Tady prý stačí, když materii oddeklamuje mašinka, protože o ničem jiném prý taková školení nejsou… Má vůbec cenu tuto slabomyslnou myšlenku komentovat právě v těchto oblastech, kde aktualizace a živá reakce lektora tvoří jádro opravdového poznání všech souvislostí?

Kybernetická bezpečnost je téma, které pedagogický sbor zajímá až v okamžiku opravdového maléru. Vyzpovídal jsem tedy paní kolegyni, která si troufla „hacknout“ svou vlastní školu. Z pochopitelných důvodů bude dnešní rozhovor anonymní.

Obecně zcela jistě platí, že otázka způsobu využití či zneužití technologií provází lidstvo od nepaměti. Ve škole se děje přesně totéž, jen o něco později. Zneužití umělé inteligence ve vzdělávání je doslova na spadnutí, a to nejen žáky, ale i učiteli. A tak není divu, že diskuse nad vhodností využití umělé inteligence se mnohdy ve školách nese v bipolárním rámci – buď ji vzývám jako spásu, nebo ji naopak zcela zatracuji. Jen se v našich končinách nějak zapomíná připomenout některé dlouhodobé dopady, kam až AI v lavicích může dojít. Podívejme se na nesourodý výpis možných dopadů. Nijak vás ale nezrazuji od smysluplného využití třeba právě pro vaši přípravu na výuku.

Nejen v průmyslu, zábavě, ale i ve vzdělávání se s nasazením umělé inteligence roztrhl pytel. Vznikají dokonce osnovy, jak umělou inteligenci zavádět. Člověk by řekl, že učitel, který dnes s AI nepracuje, jako by nebyl. Gemini a Microsoft se předhánějí v nabídkách nástrojů. Mnohé další aplikace umožňují omezené přístupy (k tomu se vrátíme). Konference střídá konferenci, chat i videosemináře. AI je modlou dnešní doby, což jsem sice napsal už dříve, ale s odstupem několika měsíců to platí beze zbytku. Některé nabídky renomovaných firem jsou ale postaveny na bezmezném obdivu k možnostem, aniž by vůbec přemýšlely v dlouhodobém kontextu, což je u vzdělávání téměř kruciální otázkou.

Mnohá média se stále rozplývají nad možnostmi AI a stále pozapomínají na důvody, pro které tito agenti vznikli a proč se jimi vůbec renomované a i ty méně známé spolky zabývají. Mezi ně patří především zisk, přinejmenším pak benefity plynoucí z reklam.

Ať už nakouknete na první, či poslední stránku leckterého tištěného plátku (tady to sice bude o sportu), o těch online ani nemluvě, vaše oči nemohou nespočinout na úchvatném světě umělé inteligence, která se na našince i učitele valí Golfským proudem. Mnozí v lecčems odolávají, mají své pochybnosti a samozřejmě celou řadu předsudků, zatímco jiní umělou inteligenci vzývají jako kúru na všechny neduhy světa.

Světové ekonomické fórum nedávno zveřejnilo článek, ve kterém uvádí, že 59 procent mužských pracovníků ve věku od 18 do 65 let používá umělou inteligenci alespoň jednou týdně, zatímco u žen je to 51 procent. Mezi mladými lidmi ve věku 18 až 25 let používá AI 71 procent mužů a 59 procent žen. 12 procent rozdílu považují autoři článku málem za tragédii.

Z LinkedIn se stal opravdu užitečný zdroj informací, vřele doporučuji všem, kteří se zajímají o novinky v mnoha oborech. Ať už je to ochrana osobních údajů (no, těch zas tolik nebude), kybernetická bezpečnost, či využití umělé inteligence kdekoli a kdykoli. A mnohé z mých úvah vycházejí právě z tohoto sociálního zdroje, protože v komentářích najdeme celou řadu podnětných myšlenek. Musím říci, že to jsou ideje opravdu zrozené v lidské mysli, nikoli konstruované nějakým botem.

Není to tak dávno, co se objevily první články o rozhodnutí starosty jednoho moravského okresního města o fyzickém odebrání mobilních telefonů (podle textu spíše VŠECH digitálních zařízení), protože podle něj a zastupitelů tohle harampádí do škol nepatří z mnoha důvodů. Na LinkedIn se rozběhla mírně žhavá diskuse a ještě žhavější na více čtených Novinkách. Někteří nad závěry kývali hlavou, jiným se protáčely panenky. No, alespoň nějaký tělocvik u displejů.

Navzdory tomu, že jsme se od Kosmovy kroniky posunuli do jiných letopisů, a to nejen obsahově, ale i formou, ve škole bychom na kořeny české státnosti tak úplně neměli zapomínat. Co na tom, že na materii notně napadal prach, pisálkové i slovutní historici dané pověsti tisíckrát převyprávěli, pořád jsme přeci potomci jednoho pantáty, který si prý říkal Čech (Boemus). V době, kdy všemu kolem nás vládne internet, globalizace, europanství a dnes chatboty, se může zdát, že i pro běžnou výuku je takovéto téma málem dezinformací. Co na tom, že se Jiráskova verze příchodu Čechů nejspíš od té skutečné docela liší? Pořád máme před sebou i základy české literatury jako takové.

„AI není stříbrná kulka, neumí vyřešit všechny problémy. Nenahradí lidi. Ale může nám pomoci řešit některé z nejnaléhavějších problémů naší doby.“ – Fei-Fei Li, profesorka informatiky na Stanford University „Umělá inteligence může být konečnou verzí Googlu. Nejlepší vyhledávač, který bude rozumět všemu na webu. Bude rozumět všemu, co chcete, a dá vám správnou odpověď. Jsme ale ještě daleko od cíle. Stále na tom pracujeme a blížíme se k tomu.“ – Larry Page, spoluzakladatel Googlu Alchymista: „Patlamo, patlamo.“ Rudolf II.: „Sice mu nerozumíme, ale stejně mu to věříme.“ – Císařův pekař (1951)

Jaký je rozdíl mezi zpětnou vazbou a kritikou? Kritika je, když učitel řekne studentovi Janu Novákovi, že jeho práce je špatná. Zpětná vazba je, když Novák řekne učiteli, že jeho výuka je nanic.

„Není nic tak mocného jako myšlenka, jejíž čas přišel.“ „Není nic tak nebezpečného jako myšlenka, pokud je to jediná, kterou máte.“ Seymour Papert

Já vím, je to ne zrovna uctivý titulek, není však myšlen nijak negativně. Ve své praxi pověřence a lektora procházím celou řadu škol, a protože si docela potrpím na různorodé sice nevalidní, ale přeci jen sumáře, všímám si, že se v diskuzích občas ukazuje, jak i vedoucí pracovník může být, z mnoha důvodů, pro bezpečnostní systém instituce rizikem . Nijak zvlášť jsem ale taková zjištění od těch obecných neodděloval, protože mi v obecné prevenci kybernetické bezpečnosti nepřišla až tak důležitá.

Nikdo již nezpochybňuje vliv technologií na vzdělávání, spíš bych řekl, že v současné době je tomu přesně naopak. Digitální technologie, a zvláště AI, se staly doslova modlou ve všech odborných i popularizačních textech. Mnohé úvahy a nápady, jak využívat AI ve vzdělávání, vycházejí především z jejích možností, a už ne tolik z reality skutečného vzdělávání, školské praxe a prostého lidského běhu na dlouhou trať.

Je to tak, tato věta z jedné dávné písničky Fešáků předznamenává novou budoucnost… U mobilních operátorů, v bance, leckterém e-shopu – mluvku človíčka aby zákazník pohledal. A co u soudu? Osmdesátiprocentní shoda rozhodovací pravomoci prý může přejít i na ni, tedy na stávající umělou inteligenci, zkráceně AI. (Děkuju pěkně, ale opravdu nechci.)

V celé současné záplavě přijatých či ještě nepřijatých školských předpisů (vyhláška o hygienických požadavcích, zákon o pedagogických pracovnících, zákoník práce) nějak zapomínáme na to zásadní a rozhodující: do školy chodí děti a ty se musí učit v bezpečném a podnětném prostředí. Přestože tento článek vychází z mé dřívější úvahy, nemusím na něm ve světle stávajících křiků, ať už v parlamentu, či na sociálních sítích, příliš mnoho měnit. Všichni ti za řečnickým pultíkem nebo u klávesnice nějak nechápou, že dítěti, které sedí ve školní lavici, jsou všechny tlachy naprosto fuk.

Netrvalo příliš dlouho, než jsme se na seminářích mého kurzu dostali k docela ošemetné otázce: Úkoly, eseje, kresby či další výstupy nástrojů umělé inteligence se zcela určitě ve velmi krátké době objevují či objeví i na deskách školních lavic či spíše na digitálních displejích žáků, v cloudech i pracovních stanicích učitelů. Jak ale k takovému dílu přistupovat? Je AI v tomto případě tvůrcem a žák je jen poučeným uživatelem? Nebo je AI pouze zdroj? Nebo snad není sama o sobě ani zdrojem, protože v zásadě vše, co umělá inteligence vyplodí, je víceméně jen kompilátem online obsahu?

Svět kolem nás nabral zběsilé tempo. Jen se někdy zdá, že ve škole se čas zastavil. O revizích RVP a následně ŠVP už slýcháme celé roky, ale i v jejich případě zřejmě plyne čas volnějším tempem než kdekoli jinde. Zda je to na závadu, či naopak, ponechávám zcela na úvaze každého z vás.