Když na scénu vstoupily nástroje typu ChatGPT, reakce ve školství připomínaly situaci s kalkulačkami v 80. letech – buď kompletní odmítnutí, nebo bezhlavé nadšení. Řada škol zaujala obrannou pozici a AI zakázala, jiné ji naopak začaly používat při každé příležitosti. Dnes už víme, že ani jeden z těchto extrémů není optimální. Místo černobílého pohledu potřebujeme jemnější škálu. Podobně jako malíř nepracuje jen s černou a bílou, ale využívá celou paletu barev, i my potřebujeme rozmanitější přístupy k začlenění AI do vzdělávání.
Když není jen černá a bílá aneb 50 odstínů využívání AI ve výuce
Andrej
Novik
SCIO
Jedním z nejzajímavějších trendů je v současnosti vznik různých škál a rámců, které nabízejí jemnější diferenciaci než prostý binární přístup „používat/nepoužívat“ AI.
AI Assessment Scale (AIAS)
Škála vyvinutá Leonem Furzem a jeho kolegy, která se postupně rozšiřuje na školách po celém světě, nabízí pět úrovní zapojení umělé inteligence do výuky. Každá úroveň představuje odlišný přístup k využití technologie, přičemž žádná není inherentně lepší než jiná – záleží vždy na konkrétním vzdělávacím cíli.
1. Bez AI
Tato úroveň je vhodná především pro ověřování individuálních znalostí a dovedností, které žák musí prokázat bez technologické pomoci. Typicky se jedná o situace, kdy potřebujeme zjistit, co žák skutečně zvládne sám – písemné práce, ústní zkoušení, testy nebo praktické dovednosti. Důležité je si uvědomit, že nejde jen o formální hodnocení – bez AI může probíhat i běžná diskuse, skupinová práce nebo praktická činnost, kde technologie zkrátka není potřeba, nebo by mohla být dokonce kontraproduktivní.