Judikáty - strana 4

1 As 213/2019 - 36 Pravomocné usnesení o zrušení vysokoškolských diplomů dle § 156 odst. 2 správního řádu představuje svými účinky „rozhodnutí ve věci“, které může být předmětem obnovy řízení podle § 100 správního řádu i žaloby podle § 65 s. ř. s.; opožděné podání žaloby proti uvedenému usnesení přitom nijak nevylučuje naplnění důvodů pro podání žádosti o obnovu řízení ze strany absolventa, o jehož diplomy se jedná. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Lenky Matyášové a soudců JUDr. Viktora Kučery a JUDr. Jakuba Camrdy v právní věci žalobce: Ing. Z. E., zast. Mgr. et Mgr. Romanem Hoštou, advokátem se sídlem Huťská 160, Kladno, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2019, č. j. 57 A 37/2018 - 32, takto: Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 28. 5. 2019, č. j. 57 A 37/2018 - 32, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Kasační stížností se žalobce (dále jen „stěžovatel“) domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Krajského soudu v Plzni (dále jen „krajský soud“), kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti rozhodnutí žalovaného ze dne 22. 2. 2018, č. j. MSMT-2977/2018-2. Citovaným rozhodnutím žalovaný zamítl odvolání stěžovatele a současně potvrdil rozhodnutí Západočeské univerzity v Plzni (dále též „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 7. 2017, č. j. ZCU 022265/2017, kterým byla zamítnuta žádost stěžovatele o obnovu řízení ve věci pravomocně ukončené usnesením Západočeské univerzity v Plzni ze dne 18. 1. 2011, č. j. R-584-10; tímto usnesením byl podle § 156 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zrušen: (i) vysokoškolský diplom č. ZČU*016848 ze dne 23. 8. 2005, kterým bylo stěžovateli osvědčeno řádn

25 Cdo 348/2019 ROZSUDEK Nejvyšší soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Roberta Waltra a soudkyň JUDr. Hany Tiché a JUDr. Martiny Vršanské v právní věci žalobkyně: A. A. J., narozená XY, bytem XY, zastoupená Mgr. Radkou Korbelovou Dohnalovou, Ph.D., advokátkou se sídlem Převrátilská 330/15, 390 01 Tábor, proti žalované: S., IČO XY, se sídlem XY, zastoupená Mgr. Radkem Suchým, advokátem se sídlem Vinohradská 2279/164, 130 00 Praha 3, o omluvu a peněžité zadostiučinění za porušení práva na rovné zacházení, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 10 pod sp. zn. 17 C 61/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 12 Co 130/2017-228, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 12. 2017, č. j. 12 Co 130/2017-254, takto: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 19. 9. 2017, č. j. 12 Co 130/2017-228, ve znění opravného usnesení ze dne 18. 12. 2017, č. j. 12 Co 130/2017-254, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 27. 1. 2017, č. j. 17 C 61/2016-172, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 11. 2017, č. j. 17 C 61/2016-243, se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 10 k dalšímu řízení. Odůvodnění: 1. Obvodní soud pro Prahu 10 rozsudkem ze dne 27. 1. 2017, č. j. 17 C 61/2016-172, ve znění opravného usnesení ze dne 13. 11. 2017, č. j. 17 C 61/2016-243, zamítl žalobu, kterou se žalobkyně domáhala po žalované zaslání písemné omluvy ve znění: „Vážená paní J., omlouváme se Vám tímto za újmu způsobenou tím, jste dne 2. 9. 2013 zcela neoprávněně byla vyzvána ředitelkou k odložení muslimského šátku na půdě naší školy a byla jste nucena zde ukončit z tohoto důvodu své vzdělání. Došlo tak k Vaší zřejmé diskriminaci. Zároveň s touto omluvou přijměte, prosím, naše ujištění, že učiníme veškerá opatření, aby se podobný případ již nemohl opakovat“, a zaplacení 60 000 Kč na náhradě nemajetkové újmy (výrok I), žalované pak nepřiznal náhradu nákladů řízení (výrok II). Vyšel ze zjištění, že žalobkyně pocházející ze

9 As 119/2018 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Radana Malíka a soudců JUDr. Barbary Pořízkové a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: K. K., zast. JUDr. Vlastimilem Marhanem, advokátem se sídlem Střelecká 672/14, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 10. 2015, č. j. MSMT-33064/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 20. 3. 2018, č. j. 6 A 232/2015 - 38, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce (dále „stěžovatel“) se podanou kasační stížností domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze, kterým byla zamítnuta jeho žaloba proti shora uvedenému rozhodnutí žalovaného. Tímto rozhodnutím žalovaný dle § 82 odst. 2 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, rozhodl, že žádost stěžovatele o přezkoumání výsledků didaktického testu ze zkušebního předmětu Matematika není důvodná a výsledek didaktického testu se nemění. [2] V žalobě stěžovatel vznesl námitku, že pro konání didaktického testu nebyly dány klimatické podmínky, jelikož uvedeného dne bylo v místě konání zkoušky více než 30oC, a konal-li se za takového stavu didaktický test, bylo porušeno ustanovení § 18 odst. 3 vyhlášky č. 410/2005 Sb., o hygienických požadavcích na prostory a provoz zařízení a provozoven pro výchovu a vzdělávání dětí a mladistvých, ve znění pozdějších předpisů (dále „vyhláška č. 410/2005 Sb.“), a Příloha č. 3 této vyhlášky. [3] Městský soud námitku shledal nedůvodnou a uvedl, že v případě zdravotních komplikací je možné se z testu omluvit. Dále uvedl, že ze správního spisu bylo dostatečně p

33 Cdo 3805/2018 V rámci státního vzdělávacího systému stát v první řadě při zřizování a udržování takového systému neusiluje o výdělečnou činnost, ale plní své povinnosti vůči vlastnímu obyvatelstvu v sociální, kulturní a vzdělávací oblasti, a dále pak dotčený systém je zpravidla financován z veřejných zdrojů, a nikoli žáky nebo jejich rodiči. Povaha činnosti není ovlivněna skutečností, že žáci nebo jejich rodiče musí někdy platit poplatky za výuku nebo za zápis, aby mohli určitým způsobem přispět na provozní náklady systému. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Krbka a soudců JUDr. Václava Dudy a JUDr. Pavla Horňáka ve věci žalobkyně Soukromé základní školy Cesta k úspěchu v Praze, s.r.o. se sídlem v Praze 6, U Hadovky 1544/11 (identifikační číslo 271 41 284), zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská 742/6, proti žalovaným 1) J. Z., bytem XY, a 2) I. Z., bytem tamtéž, zastoupeným Mgr. Vladimírem Pavlisem, advokátem se sídlem v Kladně, T. G. Masaryka 108, o 99.900 Kč s příslušenstvím, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 14 C 14/2017, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, t a k t o: Rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne 20. 7. 2017, č.j. 14 C 14/2017-111, se ruší a věc se Obvodnímu soudu pro Prahu 6 vrací k dalšímu řízení. Odůvodnění Obvodní soud pro Prahu 6 rozsudkem ze dne 20. 7. 2017, č.j. 14 C 14/2017-111, zamítl žalobu, jíž se žalobkyně po žalovaných domáhala 99.900 Kč s 8,05% úroky z prodlení z částky 49.950 Kč od 24. 1. 2016 do zaplacení a s 8,05% úroky z prodlení z částky 49.950 Kč od 16. 11. 2016 do zaplacení a smluvní pokuty ve výši 20.529,45 Kč; na náhradě nákladů řízení přiznal žalovaným 106.765,56 Kč. Rozsudkem ze dne 28. 3. 2018, č.j. 62 Co 407/2017-166, Městský

21 Cdo 1484/2019 (Poznámka redakce ASPI: zrušeno nálezem III. ÚS 4002/19 - 1 ze dne 22. září 2020) Pracovní poměr ředitele školy nebo školského zařízení, jejichž činnost vykonává jiná právnická osoba, je-li tímto ředitelem jiná, od statutárního orgánu odlišná osoba v pracovněprávním vztahu k této právnické osobě, která splňuje předpoklady pro výkon funkce ředitele školy nebo školského zařízení stanovené zvláštním zákonem, se podle právní úpravy účinné do 31.12.2011 zakládal jmenováním, které prováděl statutární orgán této právnické osoby. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně J. S., narozené XY, bytem XY, zastoupené doc. JUDr. Mgr. Janou Tlapák Navrátilovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 8, Prvního pluku č. 206/7, proti žalované Soukromé základní škole Cesta k úspěchu v Praze, s.r.o., se sídlem v Praze 6, U Hadovky č. 1544/11, IČO 27141284, zastoupené JUDr. Klárou Alžbětou Samkovou, Ph.D., advokátkou se sídlem v Praze 2, Španělská č. 742/6, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 6 pod sp. zn. 8 C 117/2016, o dovolání žalobkyně proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 12. září 2018 č. j. 23 Co 102/2018-154, takto: I. Dovolání žalobkyně se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů dovolacího řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 20.1.2016 žalovaná sdělila žalobkyni, že s ní rozvazuje pracovní poměr výpovědí podle ustanovení § 52 písm. c) zák. práce, neboť po odvolání žalobkyně z vedoucího pracovního místa – ředitelky žalované dne 20.1.2016 jí žalovaná „nemůže nabídnout změnu jejího dalšího pracovního zařazení odpovídající jejímu zdravotnímu stavu a kvalifikaci“. Žalobkyně se domáhala, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu odůvodnila zejména tím, že na základě pracovní smlouvy ze dne 30.6

Řízení před soudem: přezkum rozhodnutí o udělení důtky ředitele školy k § 31 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) k § 17 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky Rozhodnutí o udělení důtky ředitele školy [§ 31 odst. 1 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve spojení s § 17 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky] je výchovným opatřením a nezasahuje do žádného veřejného subjektivního práva žáka či studenta. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 6. 8. 2019, čj. 8 As 80/2019-30) Prejudikatura: č. 427/2005 Sb. NSS, č. 625/2005 Sb. NSS., č. 2347/2011 Sb. NSS, č. 2350/2011 Sb. NSS. Věc: nezl. Sára N., zast. zákonným zástupcem Ladislavem N. proti 1) Základní škole a mateřské škole Třebíč a 2) městu Třebíč o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalobkyně. Krajský soud v Brně odmítl žalobu na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, která měla spočívat v nevydání rozhodnutí o odvolání žalobkyně proti udělení důtky ředitele školy dne 2. 2. 2018. Krajský soud dospěl k závěru, že v souzené věci nebyly splněny podmínky řízení pro věcné projednání žaloby podle § 79 a násl. s. ř. s., protože nebyla dána pravomoc soudů ve správním soudnictví. Klíčovou byla okolnost, že nebylo vedeno řízení u správního orgánu (správní řízení), pročež nemohla být splněna podmínka projednatelnosti žaloby spočívající ve vyčerpání prostředků ochrany ve správním řízení. Proti usnesení krajského soudu podala žalobkyně (stěžovatelka) kasační stížnost. Uvedla, že rozhodnutí ředitele školy o udělení důtky ředitele školy ze dne 2. 2. 2018 je podle jejího názoru rozhodnutím správního orgánu, protože je autoritativní, a zrekapitulovala

7 As 116/2018 - 55 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Davida Hipšra a soudců JUDr. Tomáše Foltase a Mgr. Lenky Krupičkové v právní věci žalobce: M. Č., zastoupen Mgr. Janem Škopem, advokátem se sídlem Slivenecká 50/6, Praha 5, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 26. 1. 2018, č. j. 9 A 172/2017 - 29, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. III. Ustanovenému zástupci žalobce advokátovi Mgr. Janu Škopovi se p ř i z n á v á odměna za zastupování v řízení o kasační stížnosti ve výši 3 400 Kč, která mu bude vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. [1] Magistrát hlavního města Prahy, Odbor školství a mládeže (dále jen „magistrát“) svým rozhodnutím ze dne 26. 8. 2016, č. j. MHMP 1453256/2016 rozhodl v souladu s § 69 odst. 11 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), o přezkoumání výsledků hodnocení žalobce za 2. pololetí školního roku 2015/2016 tak, že komisionální přezkoušení žalobce z předmětů český jazyk a literatura, anglický jazyk, základy společenských věd, dějepis, matematika, fyzika, chemie, biologie, základy lingvistiky, základy obchodní korespondence, se bude konat na jiné střední škole, a to v Jedličkově ústavu a Mateřské škole a Základní škole a Střední škole, se sídlem V Pevnosti 13/4, Praha 2 (dále jen „Jedličkův ústav“) v termínu stanoveném ředitelem této školy. Magistrát, jako příslušný krajský úřad, rozhodl na základě podnětu ředitele Gymnázia pro zrakově postižené a Střední odborné školy pro zrakově postižené, Radlická 115, Praha 5 (dále jen „gymnáz

21 Cdo 3019/2018 Vymezují-li právní předpisy důvody, pro které lze zaměstnance odvolat, je odvolání učiněné z jiných důvodů nebo bez uvedení důvodů pro rozpor se zákonem nedovolené. Jiná je však otázka, zda v případě, jsou-li zákonné důvody odvolání objektivně dány, musí být také v projevu zaměstnavatele, kterým je ředitel odvoláván, tyto důvody výslovně uvedeny. Zde je třeba mít na zřeteli, že odvolání z funkce je jednostranným právním jednáním adresovaným zaměstnanci, pro které je zákonem z hlediska jeho formy předepsána forma písemná (srov. § 559 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, § 73a odst. 1 prvá věta zák. práce). Z hlediska jeho obsahu školský zákon ve znění před novelou provedenou zákonem č. 472/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů, v minulosti v ustanovení § 166 odst. 5 pod sankcí neplatnosti kromě jiného stanovil, že odvolání z funkce musí obsahovat důvody odvolání. Poté, co s účinností od 1.1.2012 bylo ustanovení § 166 školského zákona novelizováno (srov. Čl. I bod 72 zákona č. 472/2011 Sb.), však již zákon nevyžaduje, aby v písemném právním jednání, kterým je ředitel odvoláván z funkce, byly důvody, pro něž je ředitel odvoláván, vymezeny po stránce skutkové. Zřizovatel však musí v případném soudním řízení prokázat způsobem nevzbuzujícím pochybnost, že zde v době odvolání byl některý z důvodů uvedených v ustanovení § 166 odst. 4 a 5 školského zákona, ve znění účinném od 1.1.2012, tj. v případě důvodu uvedeného v ustanovení § 166 odst. 5 písm. a) takové porušení nebo neplnění povinnosti, které je svojí intenzitou závažné. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Pavla Malého v právní věci žalobkyně R. N., narozené dne XY, bytem v XY, zastoupené Mgr. Terezou Smutnou, advokátkou se sídlem v Pardubicích, Bratr

Odpovědnost za škodu. Úraz žáka základní školy a základní umělecké školy. § 366 odst. 1 a 4, § 380 odst. 1, § 391 odst. 2 zák. práce O úraz žáka základní školy a základní umělecké školy, za který odpovídá právnická osoba vykonávající činnost dané školy, jde tehdy, jestliže příčinou poškození zdraví žáka byl skutkový děj, který má charakter úrazového děje, tedy když k poškození zdraví došlo následkem působení zevních vlivů (fyzické či psychické přetížení – trauma), které byly svou povahou krátkodobé, náhlé a násilné, a jestliže k tomuto poškození zdraví žáka došlo při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním. Rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 12. 2. 2019, sp. zn. 21 Cdo 5492/2017 Z odůvodnění: Žalobou podanou u obvodního soudu dne 2. 10. 2009 se žalobce domáhal, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit mu 11 382 000 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 582 000 Kč od 11. 10. 2008 do zaplacení. Žalobu zdůvodnil tím, že dne 11. 1. 2008 během hodiny tělesné výchovy třídy IV. B v tělocvičně žalované základní školy došlo u žalobce v důsledku náhle vzniklé fibrilace srdečních komor k zástavě krevního oběhu, která způsobila hypoxické poškození mozku a vznik apatického syndromu. K poškození zdraví žalobce došlo při vynaložení nadměrné námahy, kdy žalobce „běhal tzv. kolečka na zahřátí“ a během asi pátého kolečka (které žalobce běžel na pokyn učitelky učiněný poté, co si jí stěžoval, že „již běžet nemůže“) zkolaboval (sesunul se na zem); žalobce nevylučoval ani „určitou prodlevu“ v poskytnutí první pomoci po jeho zkolabování. Ke svému zdravotnímu stavu v době před poškozením zdraví uvedl, že se narodil s vrozenou srdeční vadou (zúžení aortální chlopně), která byla dvakrát operačně řešena, avšak v roce 2007 byl vyřazen z dispenzáře, tj. z pravidelných kontrol v dětském kardiocentru FN M., neboť byl shledán zcela zdráv s lékařským doporučením, aby se vyvaroval velké zátěže, dlouhých běhů a běhů na čas. Žalobce uplatnil nárok na bolestné (ohodnoce

3 As 227/2017 - 53 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jaroslava Vlašína a soudců Mgr. Radovana Havelce a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobkyně: J. M., zastoupené JUDr. Ing. Milanem Marko, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 12. 2014, č. j. MSMT-38710/2014-2, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2017, č. j. 22 A 17/2015 – 87, takto: Rozsudek Krajského soudu v Ostravě ze dne 16. 6. 2017, č. j. 22 A 17/2015 – 87, se zrušuje a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: [1] Včas podanou kasační stížností napadl žalovaný v záhlaví uvedený rozsudek Krajského soudu v Ostravě, jímž bylo zrušeno jeho rozhodnutí ze dne 2. 12. 2014 a rozhodnutí Ostravské univerzity v Ostravě ze dne 3. 9. 2014. Rozhodnutím správního orgánu prvního stupně byla zamítnuta žádost žalobkyně o uznání zahraničního (běloruského) vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, rozhodnutím žalovaného pak bylo podle § 90 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád zamítnuto odvolání žalobkyně a toto rozhodnutí potvrzeno. [2] Při posouzení věci vycházel krajský soud z následujícího skutkového stavu: Žalobkyně podala v roce 2007 žádost o uznání zahraničního vysokoškolského vzdělání a kvalifikace, a to na Univerzitě Karlově, 3. lékařské fakultě. Jmenovaná absolvovala Běloruskou státní lékařskou univerzitu v Minsku, studijní program Zdravotní prevence, o uznání žádala za účelem výkonu zaměstnání v České republice jako lékař-hygienik, epidemiolog. K žádosti připojila mj. porovnání obsahu studia na obou vysokých školách. V roce 2014 požádala Univerzitu Karlovu o „dokončení nostrifikačního řízení v oboru všeobecného lékařství“. Na tuto žádost reagovala Univerzita Karlova usnesením ze dne 3. 7. 2014, kterým podle § 12 správního řá

7 As 235/2018 - 35 I. Pro účely určení nadřízeného orgánu škol a školských zařízení jsou vyloučena kritéria dle § 178 odst. 1 správního řádu a postupuje se podle § 178 odst. 2 správního řádu. Tento druhý odstavec mimo jiné uvádí, že nadřízeným správním orgánem právnické nebo fyzické osoby pověřené výkonem veřejné správy se rozumí orgán, který podle zvláštního zákona rozhoduje o odvolání; není-li takový orgán stanoven, je tímto orgánem orgán, který tyto osoby výkonem veřejné správy na základě zákona pověřil. II. Orgánem, který vede rejstřík škol a školských zařízení, je obecně krajský úřad (viz § 143 odst. 1 školského zákona). V některých případech výslovně specifikovaných v § 143 odst. 2 téhož zákona je pak vedení rejstříku škol a školských zařízení svěřeno Ministerstvu školství, mládeže a tělovýchovy. O zápisu (a i případném výmazu) školy a školského zařízení z příslušného rejstříku tudíž rozhoduje krajský úřad, případně ministerstvo. ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Tomáše Foltase a soudců Mgr. Davida Hipšra a JUDr. Pavla Molka v právní věci žalobce: Mgr. M. D., proti žalované: Městská část Praha 18, se sídlem Bechyňská 639, Praha 9, zastoupena JUDr. Petrem Balcarem, advokátem se sídlem Panská 895/6, Praha 1, v řízení o kasační stížnosti žalované proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 5. 2018, č. j. 11 A 114/2015 - 114, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žádostmi o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném pro rozhodné období (dále jen „zákon o svobodném přístupu k informacím“) domáhal po Základní škole a Mateřské škole Fryčovická (nyní Základní škola Fryčovická), se sídlem v Praze 9 (dále jen „ZMŠ I“), a po Základní škole a Mateřské škole Tupolevova, se sídlem v Praze 9 (dále jen „ZMŠ I

21 Cdo 4654/2017 Jednostranná změna obsahu pracovního poměru ve sjednaném druhu práce provedená zaměstnavatelem představuje pracovněprávní jednání, které odporuje zákonu a které zjevně narušuje veřejný pořádek, a k jehož neplatnosti se proto přihlíží i bez návrhu (srov. § 588 o. z.). ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Jiřího Doležílka a soudců JUDr. Pavla Malého a JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., v právní věci žalobce Z. S., narozeného dne XY, bytem v XY, zastoupeného JUDr. Vladimírem Vávrou, advokátem se sídlem v Praze 9, Sokolovská č. 1069/254, proti žalované Integrované střední škole hotelového provozu, obchodu a služeb, Příbram, Gen. R. Tesaříka 114, se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 114, IČO 00508268, zastoupené JUDr. Petrem Košťálem, advokátem se sídlem v Příbrami, Gen. R. Tesaříka č. 256, o neplatnost výpovědi z pracovního poměru, vedené u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 5 C 141/2016, o dovolání žalované proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 28. března 2017 č. j. 23 Co 73/2017-69, takto: Rozsudek krajského soudu a rozsudek Okresního soudu v Příbrami ze dne 20. října 2016 č. j. 5 C 141/2016-39 se zrušují a věc se vrací Okresnímu soudu v Příbrami k dalšímu řízení. Odůvodnění: Dopisem ze dne 31. 5. 2016 žalovaná sdělila žalobci, že mu dává výpověď z pracovního poměru podle ustanovení § 52 písm. f) zákoníku práce „pro nesplnění kvalifikačních předpokladů pro výkon funkce učitel (Dohoda o změně pracovní smlouvy – A č. 4A/2015 ze dne 28. 8. 2015)“; žalobce byl současně upozorněn, že „Dohoda o změně pracovní smlouvy – B č. 4B/2015 ze dne 28. 8. 2015 pro výkon funkce řidič, údržbář s úvazkem 0,475 – tj. 19 hodin týdně zůstává v platnosti“. Žalobou podanou u Okresního soudu v Příbrami dne 1. 8. 2016 se žalobce domáhal, aby bylo určeno, že uvedená výpověď z pracovního poměru je neplatná. Žalobu zdůvodnil zejména tím, že u žalované pracoval v pracovním poměru od 1. 2.

1 As 88/2018 - 20 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedkyně JUDr. Marie Žiškové a soudců JUDr. Lenky Kaniové a JUDr. Filipa Dienstbiera v právní věci žalobce: G. S., zastoupený Pavlem Uhlem, advokátem se sídlem Kořenského 15/1107, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Kraje Vysočina, se sídlem Žižkova 1882/57, Jihlava, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 6. 2016, č. j. KUJI 47554/2016, sp. zn. OSMS 342/2016, v řízení o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 31. 1. 2018, č. j. 31 A 88/2016 - 31, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobce nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce byl umístěn v Dětském domově T. 748, J. (dále jen „dětský domov“), kde dosáhl zletilosti. Následně tam pobýval jako zletilá nezaopatřená osoba soustavně se připravující na budoucí povolání, na základě smlouvy o poskytování plného přímého zaopatření (dále jen „smlouva o zaopatření“) podle § 2 odst. 6 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění účinném do 31. 10. 2012 (dále jen „zákon o výkonu ústavní výchovy“). Smlouvy o zaopatření byly s žalobcem uzavírány vždy na dobu určitou, poslední z nich na období od 1. 10. 2011 do 30. 9. 2012. Dne 18. 9. 2012 podal žalobce žádost o uzavření smlouvy o zaopatření, neboť z důvodu porušování sjednaných povinností žalobcem ředitelka dětského domova nepřistoupila k dalšímu sjednání smlouvy o zaopatření. Dne 24. 9. 2012 podal žalobce u Okresního soudu v Třebíči žalobu o stanovení povinnosti uzavřít smlouvu, která byla rozsudkem ze dne 6. 11. 2012, č. j. 12C 130/2012 - 71, zamítnuta. O odvolání rozhodl Krajský soud v Brně, pobočka v

10 As 242/2017 - 40 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Daniely Zemanové, soudkyně Michaely Bejčkové a soudce Ladislava Derky v právní věci žalobkyně: A. Ch., zast. Mgr. Zuzanou Candigliotou, advokátkou se sídlem Burešova 615/6, Brno, proti žalovanému: Krajský úřad Zlínského kraje, se sídlem tř. Tomáše Bati 21, Zlín, proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 7. 2016, čj. KUZL 42537/2016, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017, čj. 31 A 107/2016-61, takto: Rozsudek Krajského soudu v Brně ze dne 19. 7. 2017, čj. 31 A 107/2016-61, se ruší a věc se vrací tomuto soudu k dalšímu řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu [1] Rozhodnutím Mateřské školy Mánesova („správní orgán prvního stupně“) nebyla žalobkyně přijata k předškolnímu vzdělávání, a to z důvodu nesplnění podmínky povinného očkování dle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví. Z důvodu pochybností ohledně nejednoznačných závěrů lékařské zprávy (vystavené kožní lékařkou žalobkyně) správní orgán oslovil rovněž Krajskou hygienickou stanici Zlínského kraje k podání odborného stanoviska. Uvedené stanovisko, ani následná vyjádření matky žalobkyně a jí předložené důkazy, pochybnosti na straně správního orgánu nerozptýlily. Žalobkyně proto dle správního orgánu neprokázala, že její zdravotní stav brání podání očkovací látky. Správní orgán též neuznal jako výjimku z povinného očkování výhradu svědomí, resp. argumenty založené na náboženském přesvědčení rodičů žalobkyně. Správní orgán II. stupně (dále jen „žalovaný“) odvolání žalobkyně zamítl rozhodnutím uvedeným v záhlaví a rozhodnutí správního orgánu prvního stupně potvrdil. [2] Žalobkyně napadla rozhodnutí žalovaného žalobou. V žalobě namítala, že žalovaný se nezabýval důvody vynětí žalobkyně z povinnosti očkování. Matka žalobkyně v žádosti o přijetí do mateřské školy uvedla, že dítě

8 As 153/2016 - 38 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jiřího Pally a soudkyň Mgr. Petry Weissové a Mgr. Simony Hájkové v právní věci žalobce: D. K., zast. zákonnou zástupkyní R. Z., a obecnou zmocněnkyní Mgr. E. D., proti žalovanému: Výchovný ústav, střední škola a školní jídelna, se sídlem Obořiště 1, Příbram, zast. JUDr. Vladimírem Kyselákem, advokátem, se sídlem Pražská 140, Příbram I, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. 6. 2016, č. j. 48 A 29/2015 - 94, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. [1] Žalobce se žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 s. ř. s. domáhal 1) určení, že umístění žalobce na samostatný a uzamčený pokoj ve Výchovném ústavu, střední škole a školní jídelně Obořiště (dále jen „výchovný ústav“ nebo „zařízení“) od 29. 1. 2015 do 4. 2. 2015 bylo nezákonným zásahem do práv žalobce, a 2) určení, že podmínky pobytu žalobce ve výchovném ústavu v období od 20. 1. 2015 do 4. 2. 2015, absence vyhodnocení potřeb žalobce a přijetí individuálního plánu pro práci s žalobcem byly nezákonným zásahem do jeho práv. II. [2] Krajský soud v záhlaví označeném rozsudku (dále jen „napadený rozsudek“) předně dovodil pravomoc soudů ve správním soudnictví k projednání a rozhodnutí věci. Dovodil, že zařízení pro výkon ústavní výchovy fakticky vystupují ve dvojí roli. Jsou jednak orgánem veřejné správy, který vykonává zákonem stanovenou působnost, a zároveň vystupují v pozici osoby poskytující náhradní rodičovskou péči, jejíž rozsah vyplývá z § 857 a § 880 až § 886 o. z. Poukázal na to, že je třeba citlivě rozlišovat mezi činnostmi, které jsou čistě výkonem náhradní rodičovské péče, a činnostmi, které mají charakter výkon

Školství: výše věcné pomoci nebo jednorázového peněžitého příspěvku k § 33 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních a o změně dalších zákonů, ve znění zákonů č. 383/2005 Sb. a č. 333/2012 Sb. (v textu jen „o výkonu ústavní výchovy“) Školské zařízení má dle § 33 zákona č. 109/2002 Sb., o výkonu ústavní výchovy nebo ochranné výchovy ve školských zařízeních a o preventivně výchovné péči ve školských zařízeních, povinnost při poskytování věcné pomoci nebo jednorázového peněžitého příspěvku posoudit skutečné potřeby dítěte, nikoliv jen jeho žádost. (Podle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 6. 2018, čj. 8 As 152/2016-47) Věc: Petr D. proti Výchovnému ústavu, střední škole a školní jídelně o ochranu před nezákonným zásahem, o kasační stížnosti žalovaného. Žalobci byla v jeho dvanácti letech nařízena ústavní výchova. Po dokončení povinné školní docházky a s přechodem na střední školu byl přemístěn do výchovného ústavu, který nyní vystupuje jako žalovaný. Tam setrval i po dovršení zletilosti až do okamžiku dokončení středního vzdělání, učebního oboru truhlář, zajišťovaného výchovným ústavem. Žalobou na ochranu před nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením správního orgánu podle § 82 soudního řádu správního se domáhal mimo jiné určení, že postup ředitele výchovného ústavu, který nechal žalobce odejít z výchovného ústavu, aniž by žalobce měl zajištěno přiměřené bydlení a materiální zdroje pro zajištění základních potřeb v období bezprostředně následujícím po odchodu z výchovného ústavu a aniž by žalobci poskytl alespoň jednorázový peněžitý příspěvek ve výši dostatečné pro zajištění přiměřeného bydlení a základních potřeb v období bezprostředně následujícím po odchodu, byl nezákonným zásahem do práv žalobce. Krajský soud výrokem I. rozsudku ze dne 13. 6. 2016 čj. 46 A 91/2015-89 určil, že postup žalovaného popsaný v předešlém odstavci

21 Cdo 992/2017 Je právně bez významu, označuje-lise vykonávaná práce jako „práce na zkoušku“ nebo „zaškolování“, neboť pracovní smlouva je uzavřena také ústně nebo konkludentně, jestliže smluvní strany objektivně projevili vůli, s níž zákoník práce spojuje vznik pracovního poměru. Tato všemi zúčastněnými chápaná dočasnost tohoto právního vztahu (do doby, než zaměstnavatel rozhodne o tom, zda se zaměstnanec na pozici nového vedoucího prodejny „hodí“ či nikoli) může mít vliv toliko na délku (dobu trvání) tohoto pracovněprávního vztahu, nikoli ovšem na jeho povahu. ROZSUDEK Nejvyšší soud České republiky rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Lubomíra Ptáčka, Ph.D., a soudců JUDr. Jiřího Doležílka a JUDr. Mojmíra Putny v právní věci žalobců a) M. K. a b) L. K., obou zastoupených Mgr. Petrem Kašparem, advokátem se sídlem ve Vlašimi, Polánka č. 7, proti žalované JAMALL-CZ a.s. se sídlem v Praze, Ovocný trh č. 572/11, IČO 26913828, zastoupené JUDr. Martinem Skybou, advokátem se sídlem v Ostravě, Preslova č. 361/9, o neplatnost okamžitých zrušení pracovních poměrů, vedené u Obvodního soudu pro Prahu 1 pod sp. zn. 17 C 260/2011, o dovolání žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. března 2016 č. j. 62 Co 15/2016-200, takto: Rozsudek městského soudu a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 1 ze dne 26. května 2015 č. j. 17 C 260/2011-144 se zrušují a věc se vrací Obvodnímu soudu pro Prahu 1 k dalšímu řízení. Odůvodnění: Žalobci se žalobou podanou dne 9.12.2011 u Obvodního soudu pro Prahu 1 domáhali, aby bylo určeno, že okamžitá zrušení pracovních poměrů mezi žalobcem a) a žalovanou a mezi žalobcem b) a žalovanou „projevená žalovanou navenek vůči žalobci a) a žalobci b) ústním pokynem žalované dne 27.10.2011“ jsou neplatná. Žalobu odůvodnili zejména tím, že žalovaná (prostřednictvím svého zástupce A. N.) dne 21.6.2011 ústně uzavřela pracovní smlouvu se žalobcem b) a dne 11.7.2011 konkludentně se žalobcem a) a že oba žalobci si s ž

4 As 172/2017 - 32 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Mgr. Aleše Roztočila a soudců JUDr. Tomáše Rychlého a JUDr. Jiřího Pally v právní věci žalobkyně: M. F., zast. Mgr. Romanem Pfeiferem, advokátem, se sídlem Pecháčkova 1245/8, Praha 5, proti žalovanému: Krajský úřad Jihomoravského kraje, se sídlem Žerotínovo náměstí 449/3, Brno, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 6. 2015, č. j. JMK 76097/2015, v řízení o kasační stížnosti žalobkyně proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 22. 6. 2017, č. j. 30 A 106/2015 – 63, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žádný z účastníků nemáprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. Odůvodnění: I. Jádro sporu [1] Jádrem sporu je posouzení dvou otázek: (a) zda Mateřská škola Újezd u Brna (dále jen „mateřská škola“) postupovala diskriminačně, když nepřijala žalobkyni k předškolnímu vzdělávání v mateřské škole podle kritéria věku a upřednostnila děti starší; a (b) do jaké míry jsou v projednávaném případě závazné, resp. relevantní závěry správních soudů v jiném řízení, avšak ohledně téže žalobkyně a téže právní otázky (tj. tvrzené věkové diskriminace při nepřijetí do mateřské školy). Věková diskriminace ze strany mateřské školy měla podle žalobkyně spočívat v tom, že mateřská škola upřednostnila při přijímání starší děti uvnitř skupiny dětí se shodným nástupem k předškolnímu vzdělávání podle směrnice ředitelky mateřské školy MŠ, č. j. MŠ/182/11 (dále jen „směrnice MŠ“). II. Předcházející řízení před správními soudy [2] Záležitost žalobkyně má letitou historii a správní soudy ji poprvé projednávaly již v letech 2014 a 2015. V té době bylo předmětem řízení jiné správní rozhodnutí žalovaného (byť s totožným výsledkem, tj. nepřijetím žalobkyně do mateřské školy). Níže uvedená rekapitulace dřívějšího řízení je v nyní posuzované věci významná proto, že se správní soudy již tehdy zabývaly otázkou v

2 As 312/2017 - 34 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Karla Šimky a soudkyň Mgr. Evy Šonkové a JUDr. Miluše Doškové v právní věci žalobců: a) Střední škola Sion High School, Hradec Králové, se sídlem Na Kotli 1201, Hradec Králové, b) Sbor Jednoty bratrské v Hradci Králové - Sion, se sídlem Na Kotli 1201, Hradec Králové, oba zastoupeni Mgr. Marianem Pavlovem, advokátem se sídlem Malé náměstí 125/16, Hradec Králové, proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy, se sídlem Karmelitská 529/5, Praha 1, proti rozhodnutí ministra školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 14. 1. 2015, č. j. MSMT-44326/2014-3, o kasační stížnosti žalobců proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 16. 8. 2017, č. j. 9 A 63/2015 – 129, takto: I. Kasační stížnost se zamítá. II. Žalobci nemajíprávo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Žalobce a) je školskou právnickou osobou zřízenou žalobcem b). Dne 28. 11. 2013 žalobce a) požádal o navýšení nejvyššího povoleného počtu žáků studujících na střední škole Sion High School (dále jen „dotčená škola“) z původních 200 na 480 žáků. Prvotní zamítavé rozhodnutí žalovaného bylo v rozkladovém řízení zrušeno pro nepřezkoumatelnost, proto žalovaný vydal dne 5. 11. 2014 nové rozhodnutí, č. j. MSMT-47953/2013-7 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým žádost opět zamítl, neboť byla v rozporu s Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy České republiky na období 2011 - 2015 (dál jen „Dlouhodobý záměr ČR“) a Dlouhodobým záměrem vzdělávání a rozvoje vzdělávací soustavy Královéhradeckého kraje pro období 2012 – 2016 (dále jen „Dlouhodobý záměr KHK“). Žalobci proti tomuto rozhodnutí podali rozklad, který ministr školství, mládeže a tělovýchovy v záhlaví označeným rozhodnutím (dále jen

9 As 141/2017 - 44 ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Barbary Pořízkové a soudců JUDr. Radana Malíka a JUDr. Tomáše Rychlého v právní věci žalobce: Mgr. Bc. M. V., zast. JUDr. Vladimírem Císařem, advokátem se sídlem B. Němcové 583/33, České Budějovice, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7, proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 27. 1. 2015, č. j. MV 63033-11/VS-2014, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 30. 3. 2017, č. j. 11 A 55/2015 - 66, takto: I . Kasační stížnost se zamítá. II. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti ve výši 6 352,50 Kč, k rukám jeho zástupce JUDr. Vladimíra Císaře, advokáta se sídlem B. Němcové 583/33, České Budějovice, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci [1] Podanou kasační stížností se žalovaný (dále jen „stěžovatel“) domáhá zrušení v záhlaví označeného rozsudku Městského soudu v Praze (dále jen „městský soud“), kterým byla zrušena dle § 78 odst. 1 a 3 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), pro nezákonnost shora označené rozhodnutí stěžovatele, jakož i rozhodnutí Ministerstva vnitra ze dne 30. 9. 2014, č. j. MV-112406-32/OBVV/VO-2013 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Výrokem II. byla stěžovateli uložena povinnost zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 18 439,60 Kč, a to do 30 dnů od právní moci rozsudku. [2] Žalobou napadeným rozhodnutím byl zamítnut rozklad proti prvostupňovému rozhodnutí, kterým byla žalobci dle § 16 odst. 2 písm. d) a odst. 3 písm. c) zákona č. 179/2006 Sb., o ověřování a uznávání výsledků dalšího vzdělávání a o změně některých zákonů, ve znění účinném pro projednávanou věc (dále jen „zákon o autorizaci“)