Odměňování pedagogických pracovníků ve veřejném školství od 1. ledna 2012

S příchodem roku 2012 jsme se opět dočkali řady legislativních změn, z nichž některé významně zasáhly i do oblasti pracovněprávní. Hovořím zejména o tzv. (zákon č. 365/2011 Sb.), která s sebou s účinností od 1. ledna 2012 přinesla řadu změn, o nichž jsem již orientačně v minulých číslech informoval. Dotkla se mimo jiné i právní úpravy odměňování, na kterou se nyní zaměřím podrobněji.

Protože obecná ustanovení o mzdě, platu a odměně z dohody neprošla podstatnými změnami, budu věnovat pozornost zřízenou Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „MŠMT“), krajem, obcí nebo dobrovolným svazkem obcí, resp. zaměstnavatelem uvedeným v § 109 odst. 3 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů.

Právní úprava smluvního platu byla přenesena z ustanovení § 6anařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů, do ustanovení § 122 odst. 2 zákoníku práce. Nebude se tedy již jednat o podzákonnou úpravu, nýbrž o zákonem stanovený alternativní postup k základní formě, kterou představuje určení platu.

Obsahově zůstává zachován smysl dosavadní úpravy smluvního platu. Pro připomenutí bych uvedl, že smluvním platem se rozumí plat sjednaný v pevné měsíční částce, vedle které již nelze zaměstnanci poskytovat žádné složky platu s výjimkou odměnya cílové odměny, a proto by při sjednávání smluvního platu měla být zohledněna všechna hlediska užívaná při určování platu zaměstnanců podle zákoníku práce.

Z hlediska formy musí být smlouva o smluvním platu uzavřena v písemné podobě, přičemž dochází ke zpřísnění právní úpravy, která pod vlivem nové koncepce neplatnosti právních úkonů (srov. ustanovení § 20 odst. 1 zákoníku práce) postihuje nedodržení písemné formy neplatností smlouvy o smluvním platu, ledaže by smluvní strany tuto vadu dodatečně odstranily.

Z pohledu praktické využitelnosti smluvního platu ve školách jsem již dříve vyslovil pochybnosti v souvislosti s omezeným počtem zaměstnanců zařazených do třinácté a vyšší platové třídy a také omezeným rozsahem finančních prostředků určených na platy. Proto lze za možnost rozšíření tohoto institutu ve školství považovat změnu v ustanovení § 122 odst. 3 zákoníku práce, dle které bude moci být nově sjednán smluvní plat i mezi ředitelem školy (resp. vedoucím zaměstnancem, který je statutárním orgánem zaměstnavatele)¹⁾ a orgánem, který ho na pracovní místo ustanovil.

Novela zákoníku práce se také dotkla odměňování za práci přesčas. Z pohledu vedoucích pracovníků se jedná o zásadní změnu, když se podle nově vloženého ustanovení § 127 odst. 3 zákoníku práce stanoví jejich plat s přihlédnutím k případné práci přesčas v rozsahu 150 hodin v kalendářním roce. Proklamovaným cílem této změny byla snaha zamezit umělému vytváření práce přesčas vedoucími zaměstnanci, kteří si mnohdy v podstatě sami „rozvrhují“ pracovní dobu. Vyšší náročnost jejich práce i zvýšené časové dispozice by pak měly být dle zákonodárce vyrovnávány příspěvkem za vedení.

Nicméně do případné práce přesčas, ke které se přihlíží při stanovení platu, se nezapočítává práce přesčas konaná za tzv. zvláštních podmínek.Tím se rozumí práce konaná v noci, v den pracovního klidu nebo v době pracovní pohotovosti. V těchto případech vznikne vedoucímu zaměstnanci nárok na příplatek za práci přesčas, příp. náhradní volno.

Od 1. ledna 2012 rozeznáváme novou složku platu, a to cílovou odměnu upravenou v ustanovení § 134a zákoníku práce. Jedná se o nový institut, který by měl vést k větší stimulaci zaměstnanců během jejich pracovního výkonu a posílit tak efektivitu práce i v tzv. veřejném sektoru.

Pro zaměstnavatele je podstatné, že výši odměny musí oznámit již před započetím plnění úkolu, a to společně s hodnotitelnými nebo měřitelnými ukazateli. Cílová odměna náleží zaměstnanci, jehož pracovní poměr neskončil před splněním stanoveného úkolu, a to ve výši určené zaměstnavatelem v závislosti na splnění jednotlivých ukazatelů.

Podle mého názoru může nalézt cílová odměna své uplatnění i ve školství, např. může být udělena pedagogickému pracovníkovi za navržení a sestavení nových vzdělávacích strategií, předsedovi předmětové komise za koncepční práce při úpravách školních vzdělávacích programů nebo metodikovi informačních a komunikačních technologií za vybudování nové sítě.

Ve druhé části článku zaměřím pozornost na specifické aspekty odměňování pedagogických pracovníků, které doznaly změn 1. ledna 2012, tj. dnem nabytí účinnosti nařízení vlády č. 448/2011 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 564/2006 Sb., o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, ve znění pozdějších předpisů.

Za zásadní můžeme jistě považovat sjednocení stupnice platových tarifů u pedagogických pracovníků, ke kterému došlo textovou úpravou ustanovení § 5 odst. 5, vypuštěním následujícího odstavce a zrušením dosavadní přílohy č. 6²⁾nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě. V důsledku toho se již od 1. ledna 2012 nerozlišují pro účely stanovení platového tarifu pedagogičtí pracovníci splňující podmínku odborné kvalifikaceve smyslu zákona o pedagogických pracovnících a dosaženého vysokoškolského vzdělání v akreditovaném bakalářském nebo magisterském studijním programu od ostatních pedagogických pracovníků. V intencích nově znějícího ustanovení § 5 odst. 5 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě se všichni pedagogičtí pracovníci zařazují do jedné stupnice platových tarifů, stanovené v příloze č. 5 tohoto nařízení vlády.

S ohledem na úpravy přílohy č. 5 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě uvádíme níže aktualizovanou stupnici platových tarifů pedagogických pracovníků s účinností od 1. ledna 2012. Protože obecná pravidla pro určení platového tarifu, resp. platové třídy a platového stupně, upravená v ustanovení § 123zákoníku práce se nemění, nadále se uplatňuje dosavadní postup, kdy po určení stupnice platových tarifů zařadíme pedagogického pracovníka ve smyslu § 3 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě (ve výjimečných situacích i bez splnění této podmínky)³⁾. Při určení platové třídy vycházíme z nařízení vlády č. 222/2010 Sb., o katalogu prací ve veřejných službách a správě, ve kterém nalezneme úpravu rozpětí platových tříd pro tu kterou profesi. Pro učitele se jako rozpětí stanovuje platová třída 8-14, přičemž každá ze tříd je charakterizována druhem činností, které by zaměstnanec měl vykonávat, aby mohl být do příslušné třídy zařazen.

podle § 123 odst. 4 zákoníku práce. Míru zápočtu výše uvedených dob, resp. započitatelné praxe, upravuje § 4 odst. 2 až 9 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě, přičemž považuji za nezbytné zdůraznit zejména (s možností pozdějšího připočtení po dosažení požadovaného vzdělání).

Nejen k výše uvedenému příkladu, ale i z důvodu dotazů na toto téma, bych doplnil, že by změna, ke které dochází v platovém tarifu, měla být vždy též náležitě v platovém výměru zdůvodněna. Ve zmíněné situaci by se tak mohlo uvést např. následující:

z pohledu alternativních forem odměňování pedagogických pracovníků způsobenou novelou nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě je bezesporu vypuštění dřívějšího zákazu zvláštního způsobu určení platového tarifu u pedagogických pracovníků⁴⁾.

Ve smyslu nově znějícího ustanovení § 6 nařízení vlády o platových poměrech zaměstnanců ve veřejných službách a správě se tak u všech zaměstnavatelů v tzv. veřejné sféře, tj. u zaměstnavatelů uvedených v § 109 odst. 3 zákoníku práce, připouští možnost určit zaměstnanci platový tarif v rámci rozpětí platových tarifů stanovených pro nejnižší až nejvyšší platový stupeň příslušné platové třídy.

Jedná se o změnu velmi diskutovanou v odborné školské veřejnosti. Stran Českomoravského odborového svazu pracovníků školství (dále jen „ČMOS“) zaznívá kritika na zavedení možnosti zvláštního způsobu určení platového tarifu i u pedagogických pracovníků, hovoří o zrušení tzv. věkového automatu.⁵⁾ Současně by ovšem bylo vhodné doplnit i argumentaci Ministerstva práce a sociálních věcí, která spočívá v (dle mého názoru) logickém zdůvodnění, že platová úprava by měla být jednotná a že by tedy možnost zvláštního způsobu určení platového tarifu měla být zakotvena nejen pro ostatní zaměstnance tzv. veřejného sektoru, ale i pro pedagogické pracovníky.

Nicméně nás zajímá otázka praktického dopadu zvláštního způsobu určení platového tarifu. Je důležité si uvědomit, že tento institut nelze vnímat izolovaně od související pracovněprávní úpravy, ale naopak že je nutné jej interpretovat a v praxi usměrňovat ve smyslu dalších ustanovení. Zejména bych zde zdůraznil spojení s § 110 odst. 1 zákoníku práce, dle kterého za stejnou práci nebo za práci stejné hodnoty přísluší všem zaměstnancům u zaměstnavatele stejná mzda, plat nebo odměna z dohody.

Právě v souvislosti s tímto ustanovením a nově též ve světle základních zásad pracovněprávních vztahů upravených § 1a zákoníku práce, zejména zásady spravedlivého odměňování zaměstnance a zásady rovného zacházení se zaměstnanci a zákazu jejich diskriminace, bychom měli dospět k tomu, že postup zaměstnavatele, který se rozhodne určit zaměstnanci platový tarif zvláštním způsobem, by neměl být samoúčelný a nepodložený.

Naopak by se mělo jednat o postup racionálně zdůvodnitelný, např. z důvodu specifických schopností zaměstnance nebo z důvodu dlouhodobé vysoké pracovní výkonnosti zaměstnance. Důvody by tedy měly mít reálný podklad a měly by se zakládat na hlediscích umožňujících srovnání – jako pracovní podmínky, schopnosti zaměstnanců nebo jejich pracovní výkonnost, a to s ohledem na ustanovení § 110 zákoníku práce.

Zvláštní způsob určení platového tarifu by bylo podle mého názoru vhodné vnímat pouze jako doplňkovou alternativu využitelnou ve specifických případech, jak jsem uvedl již dříve, která však musí být náležitě zdůvodněna.

Problematika odměňování, a to nejen ve školství, je složitá, a z toho důvodu se k ní budeme vracet i v budoucnu. Uvítáme tedy vaše podněty a ohlasy, které ovlivní podobu dalších článků. Již nyní vám, vážení čtenáři, prozradím, že v příštím čísle se budeme podrobněji zabývat jedním z nejdiskutovanějších témat, a to novou právní úpravou pracovních poměrů.