Studium pro výchovného poradce a ředitele

Jaká jsou pravidla pro úhradu studia pro současného učitele, který bude zastávat funkci výchovného poradce? Musí vykonat kvalifikační studium výchovného poradenství. Jaká jsou pravidla pro úhradu studia pro současného učitele, který bude zastávat funkci ředitele školy, a musí tedy absolvovat studium pro ředitele? Kdo hradí poplatek za studium a další náklady s tím spojené, jako například cestovné?

* § 205 a 232 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, ve znění pozdějších předpisů

* § 24 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů

* § 8 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických pracovníků

V případě studia výchovného poradce platí:

Jde o studium, kterým si zaměstnanec zvyšuje kvalifikaci, protože získává další kvalifikační předpoklad pro výkon sjednané práce, a to způsobem stanoveným právním předpisem (konkrétně § 8 vyhlášky č. 317/2005 Sb., o dalším vzdělávání pedagogických pracovníků). U tohoto způsobu zvyšování kvalifikace tak platí následující pravidla: Z ustanovení § 205 zákoníku práce (dále jen „ZP“) vyplývá, že účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu.

Kromě toho stanoví § 232 ZP jmenovitý výčet situací, kdy zaměstnanci náleží nárok na pracovní volno v určitém rozsahu (zejména k vykonání zkoušky, závěrečné zkoušky, vypracování a obhajoba závěrečné práce a podobně). Současně je u každé z vyjmenovaných situací uvedeno, kdy jde o pracovní volno s náhradou platu, a kdy nikoli. Uvedená úprava je úpravou minimální. Stanoví minimální právo zaměstnance na pracovní volno s náhradou platu a popřípadě bez této náhrady k účasti na vyučování, výuce nebo školení, na vykonání zkoušky, na vypracování a obhajobu závěrečné písemné práce a na přípravu a vykonání závěrečné zkoušky. Vyšší a popřípadě další pracovní úlevy a hmotné zabezpečení zaměstnance, budou moci být založeny smlouvou, popřípadě vnitřním předpisem. Uvedená ustanovení nahrazují již překonanou právní úpravu obsaženou dříve ve zrušené vyhlášce č. 140/1968 Sb., o pracovních úlevách a hospodářském zabezpečení studujících při zaměstnání, ve znění pozdějších předpisů. Na rozdíl od předchozí právní úpravy již neobsahuje ZP úlevu z rozsahu přímé pedagogické činnosti pedagogického pracovníka studujícího při zaměstnání vysokou školu.

Vzhledem k výše uvedenému lze tedy konkrétně odpovědět na položené dotazy takto:

Poplatek za studium si hradí zaměstnanec sám, resp. zaměstnavateli žádné ustanovení právního předpisu neukládá tento výdaj zaměstnance hradit. Na druhou stranu nic nebrání zaměstnavateli podílet se na úhradě tohoto poplatku. Pak je podmínkou zahrnutí tohoto poplatku do nákladů hrazených školou zařazení příslušného studia do plánu dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků, který vydává ředitel školy podle ustanovení § 24 odst. 3 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících.

Jak vyplývá z výše uvedeného, jediným dalším nákladem spojeným se studiem zaměstnance, který je zaměstnavatel povinen hradit, je náhrada platu za dobu nepřítomnosti zaměstnance v době studia. Jiné náklady škola hradit nemusí, a pokud vzniknou, hradí si je zaměstnanec sám. Opět ale platí, že zaměstnavateli (škole) nic nebrání vzít na sebe i případné další náklady dobrovolně. Těmito dalšími náklady bývají zpravidla již jen náklady na cestování v souvislosti se studiem (viz dále). Cesta za účelem účasti zaměstnance na studiu, které vede ke zvýšení kvalifikace, není cestou pracovní, protože podle ustanovení § 205 ZP jde o překážku v práci, a ne tedy o výkon práce. Proto ani v tomto případě nevzniká zaměstnavateli povinnost hradit náklady spojené s cestou. Opět ovšem platí, že zaměstnavatel může tyto náklady na sebe dobrovolně vzít, a to za stejných podmínek, které byly uvedeny u platby školného (poplatku za studium). Z hlediska účetního však v případě úhrady těchto nákladů nejde o náklady na cestovné v rámci pracovní cesty (nejedná se o pracovní cestu), ale o náklady spojené s dalším vzděláváním pedagogického pracovníka.

Pokud jde o studium učitele usilujícího o kvalifikaci pro výkon funkce ředitele školy, platí následující:

Jestliže chce zaměstnanec studovat obor, jehož absolvování není nezbytné pro výkon sjednané práce (a dosud je sjednán výkon práce učitele, nikoliv ředitele školy), nejde o překážku v práci podle § 205 ZP a nevzniká automaticky nárok na pracovní volno s náhradou platu. Právě toto studium lze označit za zvyšování kvalifikace, jež není v souladu s potřebou zaměstnavatele. Princip smluvní volnosti však dává i v tomto případě možnost (nikoliv povinnost) zaměstnavateli dohodnout se zaměstnancem jakékoliv podmínky pro jeho účast na studiu, přestože toto studium není v souladu s potřebou zaměstnavatele (včetně například eventuální náhrady platu za dny, kdy v důsledku účasti na studiu nepracoval). Totéž platí i pro úhradu poplatku za studium a nákladů spojených s cestováním v době studia.