Sebeřízení řídícího pracovníka ve školství, 2. část

(tedy to pracovní) by měl každý z nás nacházet ve svém zaměstnání. Každý z nás ředitelů občas dojde na jakousi pomyslnou hranici, kdy se začne ptát: „Chci ještě zůstat ve stávající funkci? Naplňuje moje pracovní ambice? Představuje pro mě opravdové sebeuplatnění?“ Nikdo na tyto otázky neodpoví lépe než vy sami, nicméně pro orientaci můžete použít následující návodné otázky (Owen, 2006):

Své další pracovní směřování můžete porovnat s ostatními kolegy - podívejte se na výsledky (2007-2009) Masarykovy univerzity v Brně Tato dráha je rozdělená do čtyř období: před vstupem do funkce, fáze začátků, fáze jistoty a fáze nových výzev.

Povšimněte si zvláště fáze 3, která obvykle nastává u ředitelů škol mezi 5. a 8. rokem ve funkci. Pokud chcete ze školy odejít, nacházíte si Je otázkou, zda výzvy vám osobně vyhovující existují a zda vás budou uspokojovat. Dřívější výzvou pro odcházející ředitele škol byla - platí to dosud? Mnozí ředitelé ze škol, kde byly vypsány konkurzy, hledali - a někteří je opravdu našli. A jsou skutečným přínosem - jejich stávající znalosti a zkušenosti odbourávají začátečnické chyby a přitom vnášejí nové nápady a zcela jistě i nadšení.

Ředitelé, kteří šli v letošním roce do konkurzů na „svoji“ školu, představují druhou skupinu - objevili (úpravu školního vzdělávacího programu, nové oblasti doplňkové činnosti nebo projekt) a plně se na ně soustředí. Třetí skupinou jsou ředitelé, kteří dali buď mají důchodový věk a odešli trávit klidné dny do soukromí, anebo jsou ve škole tak trochu v ústraní a velkou většinu jejich povinností převzal někdo jiný.

Ať už je naše sebeuplatnění kdekoliv, pojďme se nyní soustředit na třetí oblast sebeřízení, a tou je Ten je realizovatelný řadou (pozorování, řešení úkolů, rozhovory s ostatními...) a vzděláváním. Vyjděme z citátu Oldřicha Šuleře (2008), který říká: Jako ředitelé škol samozřejmě známe mnohá omezení a taky víme, kdy má cenu se o něco pokoušet a kdy nikoliv. Každopádně bychom měli mít tato slova často na mysli, neboť - ale pokud se o to aspoň pokusíme, šance zůstává. Nápovědou, jak toho dosáhnout, je kniha „7 návyků skutečně efektivních lidí“ autora Stephena R. Coveye. Hned na začátku upozorňuje na skutečnost „být proaktivní“, tedy ideálně je plánovat a rozhodovat o nich předem a nenechat se vláčet vnějšími okolnostmi. Známým příkladem je vztah zřizovatele a ředitele - (nemuselo by se vám to líbit), - vždycky je šance.

Vraťme se však ještě trochu konkrétněji k seberozvoji - pro jeho jasné směřování dopředu je nutné čili vizi a také cestu k jejímu naplnění - neboť jako konstatuje Jo Owen (2006, s. 32): John Adair (2005) pak nabízí návodné otázky na

A ještě jedno upozornění - nezapomeňte na pravidlo SMART při určování cílů - - jedině tak ho lze naplnit.

Milé kolegyně, milí kolegové, vím, že času je málo (a v souladu s kapitány kolegy Trojana bych mohla dodat „... a voda stoupá...“), ale věřte - pokud si naplnili jste poslední část ke svému sebeřízení. A na to není třeba času litovat, protože takový čas je efektivně strávený a v budoucnu si ušetříte cesty špatným směrem. Přeji vám správný směr a hodně větru do plachet.