„Než jsme vstoupili do funkce, tak jsme netušili, čeho jsme vůbec schopni...“ Tuto větu (znějící někdy hrdě a někdy trochu unaveně) slýchám na přednáškách od svých kolegyň a kolegů docela často. Každodenní nápor stresujících situací v nás vyvolává často netušené kvality a možnosti. Zaměřme se tedy v dnešním článku ze série o sebeřízení na to, jací vlastně jsme a jak se ve své funkci máme chovat, aby naše sebeřízení bylo efektivní, eliminovalo pracovní zatížení a posunovalo nás vpřed.
Sebeřízení řídícího pracovníka ve školství
Mgr.
Irena
Lhotková
Ph. D.
Centrum školského managementu, Pedagogická fakulta UK v Praze; ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala
Známá manažerská pravda „Pokud chcete vést ostatní, tak se nejdříve musíte naučit vést sám sebe“, vyslovená Johnem Adairem, nás uvádí do problematiky sebeřízení. To lze rozdělit do tří částí:
sebepoznání a akceptování vlastní osobnosti,
sebeuplatnění,
seberozvoj.
Sebepoznání
znamená poznání své vlastní osobnosti, která je souborem určitých kvalit a vlastností. Naše osobnost je determinována mnoha faktory (dědičnost, rodina, okolní prostředí, získané zkušenosti...), a proto je těžké jednoznačně se zařadit do určité skupiny typologie osobností.Připomeňme si Galénovu typologii, založenou na převaze základních tělesných tekutin určujících
čtyři typy temperamentu:
veselého a společenského sangvinika (krev),
klidného flegmatika (hlen),
vznětlivého cholerika (žluč) a
smutného melancholika (černá žluč).
Propracovanější teorii představuje modernější
typologie MBTI
(Myer-Briggs Type Indicator) z roku 1950, vycházející z Jungova pojetí psychologických typů. Pokud si chcete určit svůj osobnostní typ (máte na výběr 16 možností), dotazník najdete v knize Michala Čakrta (viz ZDROJE na konci článku).Milé kolegyně, milý kolegové, před samotným závěrem nabízím pár otázek k zamyšlení:
Nestálo by za to udělat osobnostní test (a třeba podrobnější MBTI) kromě sebe sama i u vašeho zástupce? Nebyla by pak vaše spolupráce lepší?
Zamysleli jste se někdy nad tím, s jakým osobnostním typem se vám nejlépe spolupracuje? A pokud si vybíráte nové kolegy (a obzvláště na řídící pozice), nestálo by za to o tom uvažovat?
I když cituji Petera Druckera, úplně s ním nesouhlasím -opravdu stačí řídit sebe sama jen na základě poznání silných stránek? Neposunují nás někdy vpřed právě naše slabé stránky, které chceme překonat?
Přeji vám nejen úspěšný průběh podzimních měsíců školního roku, ale také spokojenost se svou osobností a těším se příště.
ZDROJE
ADAIR, J. Jak řídit druhé i sám sebe. Vyd. 1. Brno: Computer Press, 2002. 172 s. ISBN 80-251-0784-1.
BENDER, P. U. a HELLMAN, E. Niterný leadership. Vyd. 1. Praha: Management Press, 2006. 219 s. ISBN 80-7261-069-4.
DRUCKER, P. F. Efektivní vedoucí. 2. vyd. Praha: Management Press, 2006. 205 s. ISBN 978-80-7261-189-8.
ČAKRT, M. Typologie osobnosti pro manažery: kdo jsem já, kdo jste vy? Praha: Management Press, 2002. 257 s. ISBN 80-85943-12-3.