Příklad z praxe
Pedagogové školy studují pedagogické studium pro Ing.- tj. mají odborné vzdělání na VŠ a nemají pedagogické. Škola platí školné a cestovné jeden rok, další rok si pedagogové hradí sami. S učiteli je uzavřena smlouva, že budou na škole pracovat nejméně 10 let, jinak částku vrátí. Škola na tyto platby používá prostředky na další vzdělávání pedagogických pracovníků.
Výše popisované studium je evidentně studiem, kterým si učitel odborných předmětů střední školy doplňuje tzv. pedagogickou způsobilost. V současné době uvádí zákon č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, že tuto kvalifikaci lze doplnit: vysokoškolským vzděláním získaným studiem v akreditovaném bakalářském studijním programu v oblasti pedagogických věd zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo vzděláním v programu celoživotního vzdělávání uskutečňovaném vysokou školou a zaměřeném na přípravu učitelů střední školy, nebo studiem pedagogiky.
Ať již absolvují učitelé kteroukoliv z uvedených forem studia, jde jednoznačně o studium, kterým si zaměstnanec zvyšuje kvalifikaci. Zvýšením kvalifikace se rozumí změna hodnoty kvalifikace; zvýšením kvalifikace je též její získání nebo rozšíření.
Zvyšováním kvalifikace je sice podle ustanovení § 231 odst. 2 zákoníku práce studium, vzdělávání, školení, nebo jiná forma přípravy k dosažení vyššího stupně vzdělání, jestliže jsou v souladu s potřebou zaměstnavatele.
Vymezení zvyšování kvalifikace jako studia vedoucího k vyššímu stupni vzdělání ale nemění nic na skutečnosti, že speciální právní předpisy mohou za zvýšení kvalifikace považovat i takové studium, které sice není směřováno ke zvýšení kvalifikace, ale je právním předpisem předepsáno jako podmínka získání odborné kvalifikace. Příkladem může být tradiční pojetí odborné kvalifikace pedagogického pracovníka podle ustanovení § 6 - § 22 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících. Tento speciální předpis předpokládá pro splnění odborné kvalifikace pedagoga na jednotlivých druzích a stupních škol nejen dosažení určitého stupně vzdělání, ale také určité konkrétní zaměření studijního nebo vzdělávacího programu. Je tedy nezpochybnitelné, že také účast na takovémto doplňujícím studiu (vedoucím zpravidla k tzv. pedagogické způsobilosti odborníka) je zvyšováním kvalifikace, i když si zaměstnanec absolvováním tohoto studia nezvýší stupeň vzdělání.
Při rozlišování, zda jde o prohlubování nebo zvyšování kvalifikace, je základním kritériem to, zda příslušné studium předepisuje právní předpis jako podmínku výkonu určité práce.
Z ustanovení § 205 ZP vyplývá, že účast na školení, jiná forma přípravy nebo studium, v nichž má zaměstnanec získat předpoklady stanovené právními předpisy nebo požadavky nezbytné pro řádný výkon sjednané práce, které je v souladu s potřebou zaměstnavatele, zasahuje-li do pracovní doby, je překážkou v práci na straně zaměstnance, za kterou přísluší náhrada mzdy nebo platu.
Pokud jde o případnou náhradu cestovních výdajů spojených s uvedeným studiem, je z výše uvedeného zřejmé, že nárok na úhradu cestovních výdajů zaměstnanci nevzniká, protože se nejedná o pracovní cestu. V dohodě o zvýšení kvalifikace je však možné dohodnout (zásada smluvní volnosti) úhradu jakýchkoliv výdajů zaměstnance spojených se zvyšováním jeho kvalifikace. Je tedy možné dohodnout i výdaje spojené s cestou na místo školení a zpět, jen je vhodné pro účetní rozlišení neoznačovat tyto výdaje jako poskytování cestovních náhrad (těmi tyto výdaje skutečně nemohou být), ale např. jako úhradu jízdních výdajů spojených se zvyšováním kvalifikace.
Pokud jde o obsah dohody o zvýšení kvalifikace (§ 234 - § 235 ZP), platí následující: Obsahem kvalifikační dohody má být zejména závazek zaměstnavatele umožnit zaměstnanci zvýšení kvalifikace a závazek zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po sjednanou dobu, nejdéle však po dobu 5 let, nebo uhradit zaměstnavateli náklady spojené se zvýšením kvalifikace, které zaměstnavatel na zvýšení kvalifikace zaměstnance vynaložil, a to i tehdy, když zaměstnanec skončí pracovní poměr před zvýšením kvalifikace. Závazek zaměstnance k setrvání v zaměstnání začíná od zvýšení kvalifikace.
Ustanovení § 363 odst. 2 výslovně zakazuje odchylku od ustanovení § 234 odst. 1 a 2, tj. právě od výše uvedených pravidel pro uzavření kvalifikační dohody. Není tedy možné ani prodlužovat dobu závazku zaměstnance setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání (max. tedy 5 let). Kvalifikační dohoda musí obsahovat: druh kvalifikace a způsob jejího zvýšení nebo prohloubení, dobu, po kterou se zaměstnanec zavazuje setrvat u zaměstnavatele v zaměstnání po ukončení, zvýšení nebo prohloubení kvalifikace, druhy nákladů a celkovou částku nákladů, kterou bude zaměstnanec povinen uhradit zaměstnavateli, pokud nesplní svůj závazek setrvat v zaměstnání.
Kvalifikační dohoda musí být uzavřena písemně, jinak je neplatná.