Dokumenty - strana 3

Ministerstvo školství realizuje dle návrhů Strategie 2030+ opatření pro modernizaci školství. Jak je možné takové změny v systému připravit a prosadit? S trochou nadsázky vám to za Sekci vzdělávání a mládeže, kde máme tuto oblast na starosti, ukážeme. A pokud přijmete příměr v názvu našeho sdělení o tom, jak se „staví“ inovované školství, tak také akceptujete, že každá stavba začíná vizí, pokračuje projektem a realizací a že tyto kroky pak přinášejí i úpravy a změny.

Nedávno jsem byl pozván na Slovensko na konferenci „Učíme pre život“. U vchodu do hotelu nás vítal plakát s velkým nápisem „Spomaľme“! V tu chvíli jsem si řekl - tak tady jsem správně.

Od ledna 2024 zavedlo ministerstvo vnitra institut tzv. kvalifikované meziobecní spolupráce - společenství obcí (řekněme DSO 2.0). Cílem je podpořit a usnadnit dobrovolnou spolupráci obcí za účelem efektivnějšího poskytování služeb a výkonu agend podle místních potřeb.

Jak bude vypadat svět, na který děti ve školách připravujeme? To nikdo z nás neví, jedinou jistotou je změna. Aby se dnešní studenti dokázali uplatnit, budou muset změny umět přijímat a využívat. Zásadní tedy bude schopnost všímat si problémů kolem sebe a vnímat je jako příležitosti, nacházet prostředky k jejich řešení a nakonec řešení realizovat. K těmto dovednostem, které souhrnně označujeme jako podnikavost, je třeba vést děti už ve škole.

Změny jsou prostě všude! Mění se i příprava budoucích pedagogů a jejich podpora prostřednictvím provázejících učitelů. O jejich důležitosti píše Anna Francová z Učitele naživo. Všichni víme, že tělesné tresty nic nevyřeší, nicméně přiznejme si, že se mohou objevit a rozhodně mají dopad na chování a práci dítěte ve škole. O jaký dopad se jedná, popisují autorky z Centra LOCIKA. Když jsme u trestů, jaký dopad na děti měl učitel Igor Hnízdo ve Svěrákově Obecné škole? Byl vhodnou náhradou za rezignující učitelku Maxovou? Do světa filmu nás zavede článek dramaturga a scénáristy Tomáše Feřteka, který vidí budoucnost v seriálu, který reálně ukáže, co se v dnešní škole děje v dobrém i špatném, ovšem ze znalostí věci. Psychologicky je zaměřený článek Václava Mertina o stereotypech nejen ve školách. Generace X,Y, Z... Nestačí o nich jen vědět, musíme s nimi i počítat. O tom, jak se zástupci jednotlivých generací ve školách komunikovat, píše Zuzana Svobodová. A ptáte se, jak to mají se změnami autoři Letního speciálu? Odpovědi najdete v závěru třetí části před pozitivně a varovně negativně uchopenou asociační abecedou.

Školní vzdělávací program má být živým dokumentem, který je průběžně hodnocen a následně případně měněn podle potřeb školy. Změna samozřejmě bývá i iniciována shora, tedy z důvodu změny legislativy. Ale o tom v článku mluvit nechceme. Podělíme se o tři novinky z našeho školního vzdělávacího programu s názvem Škola jazyků a informačních technologií, který zároveň naplňuje naši vizi zaměřenou právě na tyto obory.

Co byste ve svém životě udělali jinak? SILVIE PÝCHOVÁ V tomto mám celkem jasno, lépe bych využila čas, když jsem studovala na vysoké škole, protože tehdy jsem v podstatě...

Školství se neustále vyvíjí, přicházejí nové trendy, nová legislativa, nové možnosti, metody, vybavení a také přicházejí nové generace - učitelů, žáků i rodičů. Škola je prostředím, kde spolu komunikují a každý den se potkávají příslušníci několika různých generací. Možná jsme si ani nestihli uvědomit, že tzv. mileniálové, které řada z nás dříve narozených považuje v podstatě za mládež, už jsou ve věku rodičů a že právě tato generace je teď nejčastějším komunikačním partnerem školy. Generace Z je nyní na středních a vysokých školách a již brzy se stane také rodiči našich budoucích žáků. Jak se tedy změnila očekávání týkající se komunikačních způsobů školy u generací, které vyrostly s digitálními technologiemi?

Příběh naší základní školy Pod Žvahovem by určitě stál za menší román. Nestává se často, aby se podařilo znovu otevřít devět let uzavřenou základní školu na lukrativním pozemku v Praze, uhájit její místo na slunci, vybudovat v podstatě od nuly funkční školu pro 500 dětí a během několika let se z „tečky“ na mapě stát fakultní školou Pedagogické fakulty UK, školou zařazenou mezi příklady dobré praxe, školou, o kterou je zájem jak mezi dětmi, tak mezi kvalitními pedagogy.

Změna v rámci asociační abecedy Mgr. Irena Trojanová, Ph.D., ředitelka ZŠ Bohumila Hrabala v Praze Mgr. Zuzana Svobodová, Ph.D., DBA, Katedra andragogiky a managementu vzdělávání PedF UK Na změnu...

Zeptali jsme se v rozhovoru dvou paní ředitelek a jedné paní učitelky. Les ve škole je program environmentálního vzdělávání, který pro základní školy nabízí ucelenou sadu metodik s připravenými lekcemi, doprovázenou webináři a semináři pro učitele.

Změny ve školství? Kdo je iniciuje a kdo si s nimi poradí? Začínají od státních institucí, nebo od konkrétních škol? Od jednotlivců? Nad těmito otázkami se zamýšlí hned v úvodním článku Letního speciálu Silvie Pýchová. A není jediná. Inovace ve školství z širšího pohledu rezonují ve všech ostatních článcích. Paralelu se stavbou nabízejí Ludmila Třeštíková a Jan Mareš, kteří zároveň zdůrazňují nepřetržitost procesu. Slovenským pohledem na změnu a heslem „Spomaľme. Neusilujme o množstvo a rýchlosť, ale o hĺbku a zmysel“ inspiruje pan ředitel Jiří Stárek. O procesu realizace změny tedy víme, ale jak má změna začít? Podle zahraničních zdrojů vzpourou! Nevěříte? Přečtěte si článek Jana Vody a možná změníte svůj pohled. Poslední dva články první části Letního speciálu nás vrací zpátky do Česka. Pavel Škramlík popisuje svou cestu ve školství a způsob svého lídrovství „od papíru k radosti“. Rozhodně se můžete inspirovat. A můstkem mezi změnami ve státní sféře a v konkrétních školách je závěrečný článek Petra Žáka Změna je život.

Rodina a škola společně formují budoucí generace. Rodina je prvním a základním prostředím, kde si děti osvojují hodnoty a normy společnosti, učí se základním sociálním dovednostem a formuje se jejich osobnost. Škola pak přebírá štafetu výchovy, vzdělávání a rozšiřování obzorů. Ve škole děti rozvíjejí schopnost spolupráce, řešení konfliktů a další sociální dovednosti nezbytné pro život. Společně tak rodina a škola tvoří nezbytný základ pro harmonický vývoj dětí a dospívajících. V tomto článku se zaměříme na důležitost změny vnímání tělesných trestů v domácím prostředí a také na to, jak důležitou roli v tomto procesu školy sehrávají.

Stěžují si učitelky a učitelé oprávněně na svůj veřejný obraz? Zatímco o médiích už to spíše neplatí, tam se v posledních letech objevují jako reprezentanti profese ve velké míře důstojné a důvěru vzbuzující osobnosti, ve filmové a televizní tvorbě je to komplikovanější.

Často se mě někdo ptá, co by mělo udělat ministerstvo školství, aby došlo k takové proměně škol, která bude více odpovídat potřebám současné společnosti. Nebo se dokonce paradoxně ptají, jak to zařídím já sama, když se tomu ve své práci věnuji. Podle mě jsou obě tyto otázky do určité míry mimo realitu, pokud vycházejí z přesvědčení, že nějaký jednotlivec nebo i instituce (i třeba z úrovně ministerstva školství) může mít v současném českém kontextu významný vliv na to, jak vypadá výuka v každé jednotlivé škole. Domnívám se, že bychom si spíš měli položit otázku, co pro to, aby všechny školy výrazně modernizovaly svou výuku, uděláme my všichni, kdo na to máme v českém vzdělávacím systému určitý vliv.

Největší dopad na učení dětí mají učitelé. Největší vliv na kvalitu učitelů má jejich příprava. Tu zajišťují dva typy vzdělavatelů budoucích učitelů - vysokoškolští vzdělavatelé pro více teoretickou část a provázející učitelé na praxích ve školách. Své oficiální místo v přípravě budoucích učitelů měli dlouho ale pouze ti vysokoškolští, což šlo na úkor praktické přípravy na profesi. To se nyní konečně mění a provázející učitelé poprvé získávají odpovídající pozornost.

Ředitelem školy jsem přes dvacet let, do této role jsem vstoupil ani ne ve třiceti letech. Dva roky jsem vedl malou základní a mateřskou školu, následně středně velkou školu, ve které působím dodnes. Už dvacet let sbírám zkušenosti v jedné roli, stále se učím a stále se nechávám překvapovat. Dělal jsem a dělám spoustu chyb a vím, že zkušenost je často nepřenosná. Dneska vím, co bych dělal rozhodně jinak, co jsem neviděl a vidět měl, kolik času jsem věnoval věcem, které za to nestály, kolik energie jsem vyplýtval na zbytečnosti. Proto jsem rád za příležitost ohlédnout se zpět a podívat se na to, jaká byla moje cesta k pedagogickému lídrovství.

Ve školství žijeme v permanentní změně, protože se vše kolem nás vyvíjí čím dál tím rychleji, a bylo by smutné, kdybychom na tento vývoj nijak nereagovali.

Ačkoli to může znít divně, lidé, kteří patří mezi špičky ve svých profesích, obvykle mají tendenci být spíše narušiteli pravidel, než aby je důsledně dodržovali. Jsou to rebelové a svět je díky nim určitě lepším a zajímavějším místem. V tom je ale jistý paradox. Od školních let se učíme řídit pravidly. Učíme se zapadnout do systému, mít dobré známky ve standardních testech a přizpůsobovat se kolektivu a s týmiž požadavky se pak setkáváme i ve svém oboru. To je nešťastné, protože uniformita a bezmyšlenkovité přijímání pravidel brzdí kreativitu. Pokud chcete opravdu vyniknout, ať už v práci, nebo v životě obecně, porušte pravidla. Porušujte, transformujte, tvořte. Využijte svůj "rebel talent", změňte se a změňte svět kolem sebe.