Dokumenty - strana 5

Školní úraz, aplikace zákoníku práce na školní úrazy, vrozené zdravotní vady

Zavinění žáka, spolužáka a dohlížejícího pedagoga, liberace školy

Když přicházíte do školy jako nová ředitelka, nový ředitel nebo vedoucí pracovník, vstupujete do prostředí s vlastními pravidly, zvyklostmi a neviditelnými silami, které formují každodenní život. Tato kultura tu byla dávno před vámi a má obrovský vliv – ovlivňuje, jak lidé komunikují, jak se rozhodují a jak reagují (nebo také nereagují) na změny.

Školy v naší lokalitě Plzeňsko jsou v projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ) už pátým rokem. Sdružuje se devět škol. V prvních letech se náš realizační tým (RT) složený z ředitelů a pedagogických konzultantů snažil podpořit společné profesní učení v lokalitě především nabídkou možností pro společná setkávání. Organizovali jsme otevřené hodiny v jednotlivých školách, realizovali jsme nabídku nejrůznějších setkání k dílnám čtení i dílnám psaní pro ty, kteří s těmito formáty teprve začínali. Iniciativa tedy vycházela především od RT. Přemýšleli jsme, jak zařídit, aby společné profesní učení ve školách zapojených do projektu PŠÚ v naší lokalitě více podporovalo jejich autonomní potřeby, vlastní iniciativu a současně bylo propojeno s učením jejich žáků a žákyň.

Umělá inteligence (AI) se stává běžnou součástí života mladých lidí – jak v osobní rovině, tak při učení. Pro školy to představuje zároveň výzvu i příležitost. Zatímco mnoho žáků AI nástroje aktivně využívá například při přípravě do školy, rodiče ani učitelé si často nejsou jisti, jak děti při jejich používání podpořit a jak nastavit smysluplná pravidla.

Žáci se sociálním znevýhodněním představují velmi zranitelnou žákovskou skupinu, jejíž výsledky významným způsobem ovlivňují celkovou efektivitu vzdělávacího systému. Text je prvním příspěvkem ze série článků NPI ČR, který podporuje přes 400 škol vzdělávajících žáky se sociálním znevýhodněním. Data z robustního vzorku základních škol z Ústeckého kraje ukazují, že ve srovnání s ostatními mají žáci se sociálním znevýhodněním významně vyšší absence a výrazně horší prospěch. Dokládají tak nutnost věnovat této žákovské skupině pozornost a zajistit jí potřebnou vzdělávací podporu.

Nová Studie IDEA „Co (ne)víme o žácích s kvantitativním nadáním? Česko v mezinárodním srovnání“ Miroslavy Federičové a Aleny Bičákové detailně mapuje kvantitativně nadané žáky v Česku v mezinárodním srovnání a odhaluje nedostatky v identifikaci nadaných u nás. Ukazuje se, že skutečný podíl kvantitativně nadaných žáků je výrazně vyšší, než uvádějí oficiální statistiky. Mezi rizikové skupiny, jejichž nadání často zůstává nerozpoznáno, patří častěji dívky a žáci ze socioekonomicky znevýhodněného prostředí.

Ředitelé škol, jejich zástupci i administrativní pracovníci se ve své praxi často setkávají s tzv. „stošestkou“, tedy žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Mezi časté a zároveň problematické požadavky žadatelů patří žádosti o informace týkající se výše platů, mezd nebo jiných finančních plnění, a to buď směřující na celou vzdělávací instituci, nebo jen na konkrétní skupinu pracovníků. Tyto dotazy žadatelů často vyvolávají řadu nejasností, a to jak z hlediska jejich oprávněnosti, tak i způsobu, jak na ně dle zákona reagovat.

Jak při práci na Lince pro rodinu a školu 116 000, tak při řešení stížností v rámci inspekčních týmů ČŠI se velmi často setkávám se situací, kdy nejméně jeden z nezletilých aktérů případu je v péči školního psychologa… a to je vše, co mi k tomu kdokoliv může říct, protože terapeutické konzultace jsou přece důvěrné. Na následujících řádcích chci ukázat, že nastavení obsahu a limitů práce školního psychologa je v rukou vedení školy stejně jako u jakéhokoliv jiného zaměstnance. A pro všechny aktéry je přínosné a žádoucí, aby se podstatné informace dostávali i k dalším profesionálům, kteří se žákem pracují.

Stejně jako končí školní rok, končí i náš seriál věnovaný třídnímu učiteli. Začali jsme legislativním vymezením jeho funkce, věnovali jsme se postupu při výběru a také popisu jeho činností v souvislosti se žáky, kolegy i rodiči. Následně jsme se zaměřili na hodnocení, odměňování a vzdělávání. Mohlo by se zdát, že víc toho už nevymyslíme. Jenže zbývá ještě jedna důležitá kapitola, na kterou nesmíme zapomenout. A tou je wellbeing třídního učitele a další věci související s podporou třídního učitele.

Projekt Příběhy našich sousedů, který organizuje Vzdělávání Paměti národa už dvanáct let po celé České republice, může příští školní rok probíhat i ve vaší škole. Co všechno na vaše žáky v projektu čeká a jak se do něj můžete zapojit?

V aktuálním školním roce završíme již 15 let fungování projektu Pomáháme školám k úspěchu (PŠÚ). Toto výročí je příležitostí pro bilanci dosavadních úspěchů i malé ohlédnutí do minulosti.

V odpovědích na otázku „Jaké rozhovory jsou pro vás nejtěžší?“ se téma zpětné vazby objevuje neustále. Lidé zmiňují, jak náročné je dát upřímnou zpětnou vazbu, i když dobře vědí, že je potřeba. Vyprávějí o problémech s výkonem podřízených, které zůstávaly dlouho neřešené, a přiznávají, že když se konečně odhodlali něco říct, málokdy to dopadlo dobře. Kolega byl zaskočený, reagoval obranně, byl zklamaný nebo zraněný – a rozhodně ne motivovanější. Když se pak sečte náročnost samotného kroku dát zpětnou vazbu s tím, jaký má často negativní dopad, člověk si snadno řekne: Má to vůbec smysl?

Na konci roku 2024 se spojili učitelé dvou ZUŠek, aby zahájili vzájemné „ochytřování“ ve využívání umělé inteligence v ZUŠ. Postupně se přidali další a v duchu, že spolupráce je lepší než konkurence, si začali předávat zkušenosti.

Každá škola se snaží prezentovat na veřejnosti svoji činnost. Dělají to kromě jiného zveřejňováním fotografií a audio a videozáznamů. Na důležitosti tento způsob prezentace nabývá u základních uměleckých škol.

Liberace je snad nejčastěji řešené téma v judikatuře týkající se školních úřazů. Tentokrát se podíváme na již starší rozhodnutí Nejvyššího soudu ČSSR z roku 1967, sp. zn. 6 Cz 170/66.

Závěr školního roku bývá jedním z nejnáročnějších období pro každého ředitele. Vedle každodenního provozu je potřeba zvládnout uzavírání klasifikace, kontrolu formální správnosti hodnocení, tisk vysvědčení a jejich předání žákům. Pokud škola využívá slovní hodnocení, portfolia nebo jiné alternativní formy, administrativa se ještě násobí. V tomto náročném období se proto vyplatí mít k dispozici nástroje, které celý proces zjednoduší a zpřehlední. Jak by se vám líbil klidnější konec roku a hladší start toho nového?

Chce-li ředitel školy vést své kolegy k trvalému rozvoji dovedností, musí v prvé řadě rozvíjet sám sebe. Akademie Libchavy nabízí sebezkušenostní výcviky pro vedoucí pracovníky škol – ředitele a zástupce – už 12 let. Cílem uceleného programu dlouhodobých výcviků není jen předání znalostí a trénování dovedností, ale především sebepoznání a změna způsobu nahlížení na sebe i na druhé. Série textů provede čtenáře obsahem jednotlivých výcviků, pomůže zorientovat se v nabídce linky vzdělávání pro vedoucí pracovníky škol a osvětlí, v čem konkrétně může být dlouhodobé ucelené vzdělávání užitečné účastníkům výcviků a celé škole.

Jak je možné, že Estonsko patří mezi lídry digitalizace, zatímco v Česku nedokážeme sehnat odborníky do IT? Tato otázka je zcela relevantní. Dá se předpokládat, že příčinou úspěchu je určitě i způsob vzdělávání v tomto oboru. Konkrétní odpověď bylo možné najít ve zmiňované pobaltské zemi.

Zájem škol o mezinárodní spolupráci prostřednictvím programu Erasmus+ v posledních letech roste. Ne všechny školy ale mají kapacity na vlastní žádost o grant a realizaci projektu. Jedním z řešení, jak se přesto do programu zapojit, je účast v akreditovaném konsorciu.