I hranice se dají nastavovat empaticky

Martin vydá jeden knižní rozhovor za rok a dá tomu všechno, i proto mají jeho knihy takový úspěch. Mě zaznamenal poprvé v rozhovoru ve Forbesu. Vykládá to tak, že si přečetl dvě otázky a dvě odpovědi a věděl, že mě chce oslovit. Ale je to otázka spíš na něj...

V prosinci 2014 držel útočník hlásicí se k Islámskému státu rukojmí v kavárně v Sydney, nakonec proběhla záchranná operace, při které útočník a dva rukojmí přišli život. V té době jsem působil v Austrálii, a ve spojitosti s tímto útokem jsem poskytoval mnoho rozhovorů pro globální média. Jedny české noviny citovaly můj rozhovor ve Wall Street Journal a někdo pak poznal moje jméno, tím vyšlo najevo že jsem Čech. Tak na mě česká média přišla poprvé. Po útocích ve Francii jsem byl pozván na rozhovor k Danielu Stachovi. Ale když jsem začal dělat vyjednavače na plny úvazek, tak jsem pro jistotu všechny rozhovory i v Česku, i v zahraničí „zařízl“. Devět let jsem byl cíleně neviditelný, až jsme se opět objevil v Hyde Parku Civilizace.

Já jsem globální člověk, půl života jsem strávil na čtyřech kontinentech, navštívil více než sto zemí, a i když teď bydlím v centru Prahy, tak to zase tak velká změna není, protože Praha je také globální město pohodlně spojené se zbytkem světa. Čechy a Moravu více poznávám při cestách na zápasy svých dětí či výletech za kamarády. A každý rok jezdím s dětmi na skautský tábor na Potštejn. Líbí se mi tu a z hlediska globálního srovnání se tu máme opravdu skvěle.