Rodiče z komunitní MŠ a ZŠ Archa úzce spolupracují s vedením školy. Podílejí se na tvorbě rozpočtu a pomáhají s fundraisingem. Ve škole funguje sdružení rodičů, které provozuje mikrobus a pořádá velké komunitní akce. V době covidové krize tu vznikla i jakási „širší rada“ (smíšená skupina vedení školy, zástupců rodičů a pedagogů), která diskutuje důležitá strategická témata z různých úhlů pohledu. Participativní přístup se osvědčil a škola na něm začíná stavět dlouhodobou vizi spolupráce s maminkami a tatínky. Zástupci rodičů v této radě jsou i Petra Macháčková (PM) a Jiří Richter (JR).
Rodiče musejí mít ve škole pocit, že jsou potřeba
Lucie
Römer,
spolupracovnice redakce
Proč jste se rozhodli pomoci škole z krize?
PM:
Ve škole mám čtyři děti, jsme tu jedenáct let a budeme tu zapojeni ještě dalších deset let. Různých finančních krizí školy jsem zažila už několik - stát občas sebere nějaké příjmy a to pak tak malou komunitní školu, jako je Archa (navštěvuje ji 67 školáků a 21 dětí v mateřské škole), snadno rozkolísá.Jako rodiče jsme také byli ve stresu, že nevíme, jak a kdy se školné zvýší a zda naše děti budou moci Archu dochodit.
Čistě sobecky jsem potřebovala, aby bylo zvyšování školného předvídatelné. Považovala jsem to za oboustranně výhodné: škole budou růst příjmy ze školného a rodiče budou znát předem vývoj. Krize často rozdělily rodiče na různé tábory a to jsem už zažívat znovu nechtěla.
JR:
Pro mne je klíčovou motivací zabránit vzniku těch táborů. Můj cíl je, abychom komunikovali jako partneři, abychom byli funkční jako komunita.Jak jste postupovali?