Lucie Römer

Nepustí si škola rodiče moc blízko, když jim nabídne spolupráci? Jakými způsoby mohou matky a otcové škole pomoci? Takové a další otázky rozvíjí pátým rokem Unie rodičů. V následujícím rozhovoru s jeho předsedkyní Angelikou Gergelovou navazujeme na první část našeho povídání, která vyšla v předchozím čísle Učitelského měsíčníku.

Unie rodičů pomáhá pátým rokem propojovat školy a rodiče. Dosud působila především na Kutnohorsku jako partner projektu Eduzměna, nyní ale vyráží i do nových vod a hledá aktivní školy a rodiče napříč republikou. „Pokud rodiče škole důvěřují a rozumí tomu, co a proč v ní děje, mohou podpořit své dítě i jeho učitele,“ říká předsedkyně unie Angelika Gergelová.

Zdi její učebny zdobí štíty a přilbice, žáci celý rok bojují s krakenem a na přespávačce ve škole potkali bohyně. Na pozadí her se však učí spolupracovat, chápat souvislosti historie i tvořit. Celoroční tematické hry jsou jen jednou z neotřelých aktivit, kterými své žáky Lenka Kratochvílová motivuje. S touto prvostupňovou učitelkou ze ZŠ Uhlířské Janovice se zkrátka žáci nenudí.

Zruč nad Sázavou má pět tisíc obyvatel. Až se ale budou zdejší děti hlásit o práci, čeká je proti mnohým vrstevníkům značně výhodnější pozice. Díky místní „základce“ totiž tráví výuku často s iPadem v ruce a s roboty kroužícími mezi lavicemi. Jednou ze zdejších digitálních hybatelek je Hana Nešporová Myslivcová. Učitelka matematiky, občanské výchovy a informatiky (t. č. na mateřské dovolené) vypráví o svých oblíbených aplikacích i o tom, jak si zručská škola cestu k robotům hledala.

Bára Jeřábková je pedagožka, umělkyně a průkopnice digitálních technologií ve školách. V nadačním fondu Eduzměna koordinuje kreativní a digitální výuku.