Specifika právního postavení rodičů v soukromých školách

Mezi rodiči dítěte, žáka či studenta a soukromou školou¹⁾ vedle sebe mohou existovat paralelně dvě kategorie právních vztahů:

Vzájemná práva a povinnosti ve jsou v zásadě shodná jak v soukromých, tak ve veřejných školách. Zákonní zástupci nezletilých dětí a žáků a rodiče těch zletilých mají stejná práva a povinnosti zakotvené v § 21 a 22 školského zákona. I vzdělávání jejich dětí se až na několik výjimek řídí totožnými právními normami, přičemž žádná z těchto výjimek se netýká přímo práv a povinností zákonných zástupců, proto je rozebírat nebudeme.

Vztah mezi dítětem, žákem či studentem (resp. jeho rodičem) a soukromou školou má nicméně i . V soukromých školách proto bývá běžné, že je souběžně s přijetím dítěte, žáka či studenta ke vzdělávání uzavírána písemná smlouva, kterou mezi sebou smluvní strany upraví vzájemná práva a povinnosti při vzdělávání.

Dříve, než se pustíme do rozboru těchto smluv, však odpovězme na otázku, zda ke vzniku (a to ať již písemné, nebo jen konkludentní - uzavřené mlčky následkem zahájení vzdělávání ve škole) musí vůbec dojít. Tedy zda vždy paralelně se vznikem vztahu založeného veřejnoprávními akty (žádostí, rozhodnutím a zahájením vzdělávání) musí v soukromých školách docházet i k uzavření smlouvy. M. Puškinová a A. Hlaváč připouštějí, že dítě, žák či student se mohou v soukromé škole či školském zařízení vzdělávat i bez smlouvy, je-li však takové vzdělávání podmíněno placením úplaty (dále též jen „školné“), dochází na jejich straně k bezdůvodnému obohacení.²⁾ T. Danihilík oproti tomu hovoří o kontraktační povinnosti stran, tedy i o možnosti jedné strany domáhat se po druhé straně u civilního soudu uzavření smlouvy.³⁾

Dle mého mínění K tomuto závěru docházím na základě skutečnosti, že vzdělávání ve všech školách, včetně škol soukromých, je komplexním a všeobjímajícím způsobem upraveno školským zákonem, přičemž v § 123 zákona je rovněž zakotveno oprávnění soukromých i některých veřejných škol vybírat za toto vzdělávání úplatu. Pouze z toho, že je škola zřízená soukromým zřizovatelem, pak dle mého mínění nelze vyvozovat závěr, že k uskutečňování vzdělávání nebo ke vzniku povinnosti platit za toto vzdělávání úplatu je nutné uzavírat smlouvu. K zahájení vzdělávání, stejně jako ve veřejných školách, postačí přijetí a faktický nástup ke vzdělávání. A ke vzniku povinnosti platit za toto vzdělávání úplatu pak stačí, je-li tato úplata ve škole v souladu § 123 odst. 4 školského zákona řádně stanovena.

Závazek platit úplatu za vzdělávání je tedy ve svém základním nastavení soukromoprávním závazkem vzniklým z jiné právní skutečnosti, která je k tomu způsobilá, ve smyslu § 1723 odst. 1 občanského zákoníku, přičemž touto právní skutečností je zahájení vzdělávání ve škole, v níž se v souladu se školským zákonem poskytuje vzdělávání za úplatu.⁴⁾ Nedochází tedy ani ke vzniku povinnosti takovou smlo