Michal Ševčík

Třístranné třídní schůzky, jejichž aktivním účastníkem je i samotný žák a při nichž učitel sehrává roli průvodce či facilitátora, neodmyslitelně patří k moderní škole současnosti. Přes možnou organizační náročnost mají nesčetné výhody, posilují spolupráci rodičů se školou, aktivní zájem dítěte o učení, ale i vztahy mezi účastníky konzultace. V tomto článku přinášíme krátké empirické ukotvení třístranných schůzek a zejména příklad dobré praxe ze Základní a Mateřské školy Tehov, kde třídní schůzky touto formou realizují již pět let a od školního roku 2023/2024 zvyšují kvalitu vzdělávání také postupným přechodem ze známek na formativní pojetí školního hodnocení. Tímto článkem chceme kromě ukázky inspirativní praxe dodat odvahu těm, kteří mají ze zavádění formativního hodnocení nebo tripartit obavy.

Do školy a školního života neodmyslitelně patří kromě učitelů a žáků také rodiče žáků. Právě ti mají hlavní odpovědnost za výchovu a vzdělávání svého dítěte a mohou být pro učitele důležitými partnery. Komunikační trendy ve školním prostředí nastavuje učitel. Je zásadní vyhnout se mocenským nebo manipulativním komunikačním pozicím a žít také s rodiči žáků profesionální vztahy naplněné respektem, důvěrou a nezraňující konstruktivní komunikací. Cílem článku je zdůraznit význam respektující a transparentní komunikace mezi školou a rodiči, která vede k postupnému budování oboustranné důvěry a v konečném důsledku také k partnerské spolupráci.

Ředitelé škol, jejich zástupci i administrativní pracovníci se ve své praxi často setkávají s tzv. „stošestkou“, tedy žádostí o poskytnutí informací podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Mezi časté a zároveň problematické požadavky žadatelů patří žádosti o informace týkající se výše platů, mezd nebo jiných finančních plnění, a to buď směřující na celou vzdělávací instituci, nebo jen na konkrétní skupinu pracovníků. Tyto dotazy žadatelů často vyvolávají řadu nejasností, a to jak z hlediska jejich oprávněnosti, tak i způsobu, jak na ně dle zákona reagovat.

Článek se volně inspiruje obrazem Paula Gaugina „Kdo jsme, odkud přicházíme a kam jdeme“. Zodpoví postupně tři otázky: co jsou známky zač (jaký mají vliv na učení, na žáky, a to pohledem empirických pramenů), odkud přicházejí (co znamená, že podstatou známek je nálepkování) a kam s nimi (konkrétní příklady užití formativního hodnocení).

Článek pojednává o nálepkách kolem nás, a to jak o těch z „opravdového života“, tak o těch „školních“. Nálepky poškozují vnitřní motivaci člověka k učení a ke vzdělávání, vedou jej ke srovnávání nikoli se svým předchozím já, ale s ostatními, předurčují člověku způsob, jak má žít, přestože to nemusí být jeho vlastní životní cesta (jeho „opravdový život“). Zároveň jsou nálepky zažitým vzorcem, který se těžko opouští. Přesto každý člověk, který se rozhodne opustit toto zvykové schéma posuzování sebe i světa kolem nás podle (mnohdy absurdních) škatulek, může pocítit výraznou změnu ve vzdělávání, v profesi a také ve svém osobním a rodinném životě.

Článek navazuje na předchozí rešerše a zprávy1) týkající se organizací HWPL, IPYG a IWPG, které jsou úzce propojeny s novým náboženským hnutím Sinčchondži. V rozhovoru vyzpovídám Jana Gondeka, studenta vysoké školy, kterého zástupci organizace HWPL oslovili skrze jeho angažmá ve školních parlamentech a studentských spolcích. Popisuje celý příběh jejich spolupráce včetně toho, jaké implicitní cíle organizace HWPL, IPYG a IWPG mají. Oba považujeme za důležité, aby ředitelé škol a pedagogové byli o tomto novém náboženském hnutí a organizacích, které jsou s ním úzce propojeny, informováni. S Honzou se znám osobně, proto si v rozhovoru tykáme.

Školy, jejich vedení, učitele, ale i žáky oslovuje mnoho organizací s nabídkou různých vzdělávacích programů, seminářů, akcí, konferencí či iniciativ. Mnohé z nich upozorňují na problémy a vzdělávací výzvy 21. století a jejich činnost lze považovat za záslužnou. Stejně tak se kupříkladu v oblasti ochrany životního prostředí, lidských práv nebo míru angažují organizace HWPL nebo IPYG. Jejich činnost je ovšem potenciálně riziková, protože jsou úzce propojeny s novým náboženským hnutím Sinčchondži.

V České republice je již několik let aktivní nové náboženské hnutí Sinčchondži. Jeho zakladatel Lee Man-hee kromě Sinčchondži založil také několik organizací, které se tváří jako lidskoprávní, dobrovolnické, environmentální či studentské iniciativy, ale ve skutečnosti mohou sloužit k legitimizaci činnosti Sinčchondži a nelze zcela vyloučit, že i k náboru nových členů. Podle dostupných internetových zdrojů některé školy s těmito organizacemi spolupracují.

V České republice je již nejméně 10 let aktivní nové náboženské hnutí 1) Sinčchondži. V posledních několika letech se ve veřejném prostoru začínají objevovat i organizace, jejichž předsedou je zakladatel Sinčchondži Lee Man-hee, ale tuto spojitost nikde neuvádějí a vystupují jako lidskoprávní, dobrovolnické či studentské iniciativy. Článek ve zkratce shrnuje v současné době známé informace o činnosti Sinčchondži a organizací HWPL a IPYG, zejména se zabývá možnostmi rozvoje mediální a informační gramotnosti ve výuce a zařazení problematiky rizikovosti nových náboženských hnutí či sekt.