Předchozí díl seriálu o rozjezdech malých neveřejných škol byl věnován ředitelům a jejich vztahům se zřizovateli. Většina příběhů ukazovala formát, kdy ředitelem školy je osoba, která byla v projektu od samého začátku. Co se ale stane, když se zřizovatel z jakéhokoliv důvodu rozhodne hledat ředitele z vnějšího prostředí? Jak takový výběr může probíhat? Co je v jeho průběhu důležité? A jaké přináší výsledky? Pojďme se podívat na zkušenosti tří zřizovatelů a jednoho ředitele.
Jeden zřizovatel, více škol a propracovaný systém
Společnost Scio dnes zřizuje jedenáct základních škol. První byla založena v září 2015, takže ve Sciu již mají s hledáním ředitelů bohaté zkušenosti. „Jsme větší organizace a máme propracovaný systém, který se nám dlouhodobě osvědčuje. Daří se nám nacházet zajímavé osobnosti,“ říká spokojeně Dana Grausová, která má ve společnosti na starosti péčio vedení škol.
„ScioŠkolu vždy vede tandem. Jeden je oficiálně ředitelem a druhý jeho zástupcem, ale pro nás interně jde o skutečný tandem, v rámci kterého jsou na každé škole trochu jinak rozděleny kompetence. Jen jeden z tandemu potřebuje pedagogické vzdělání. Je pro nás důležité, aby ve vedení byly rozmanité osobnosti se zkušenostmi z různých oborů,“ popisuje Dana Grausová specifika tandemového vedení a jedním dechem dodává: „Když doplňujeme tandem, máme vydefinované kompetence , které potřebujeme doplnit. Zároveň současný člen vedení do výběru hodně vstupuje. V případě nové školy to bývá složitější, protože hledáme najednou oba členy vedení. Zpravidla s oběma začínáme spolupracovat už v březnu, společně pracují a až v červnu ladíme, kdo bude ředitelem a kdo jeho zástupcem. Vidíme velké benefityv tandemovém řízení a snažíme se ho podporovat.“
Zájem o zapojení se do života Scioškol je opravdu velký. Kolik zájemců se v průměru hlásí do výběrového řízení? „Přibližně stovka, téměř bez ohledu na region. Například sto třicet v Praze a osmdesát v Olomouci. Zároveň předpokládáme, že si uchazeči zjistí o naší škole maximum a hlásí se nám jen opravdoví zájemci,“ zní odpověď. K tomu můžeme připočítat interní zdroje: „Mezi průvodci nám dorůstají lidé, kteří by mohli aspirovat na posun do vedení. Vědomě s nimi pracujeme, připravujeme je tím, že dostávají na starost nějakou dílčí oblast. Všichni ale pak musí projít jen lehce upraveným výběrovým řízením.“
S takovými počty uchazečů je možné si skutečně vybírat. „Úplným základem je soulad v hodnotách a v pedagogických principech. Poté se snažíme, aby kolegové v tandemu měli společně všechny kompetence potřebné pro řízení školy. Jeden musí být výborný manažer a druhý výborný pedagog, případně pokrýt obě kompetence společně,“ líčí Dana Grausová a přidává podrobný popis samotného výběrového řízení: „Začíná zasláním životopisu, motivačního dopisua splněním zadaného úkolu. Následuje test pracovního potenciálu, kterým zjišťujeme mimo jiné schopnost učit se a rychle se rozhodovat. Pak probíhá assessment centrum. Uchazeči jsou s námi celý den, absolvují různé úkoly z oblasti řízení školy. Do výběrového řízení vstupují ale i průvodci dané školy. Pokud chtějí, mají možnost kandidáty poznati děti. Finálem je rozhovor s Ondřejem Štefflem, který stále hovoří s každým, kdo vstupuje do ScioPolis. Konečné slovo pak má Rada ScioŠkol, Ondřej a v případě doplňování tandemu také budoucí kolega.“
Tři pokusy, tři krátké příběhy
Na rozdíl od předchozího příběhu mají v Základní škole Kairos ve středočeských Dobřichovicích s hledáním ředitele tři neobvyklé zkušenosti. „První ředitelkou jsem byla já, hned po založení školy v roce 2016, ve funkci jsem zůstala až do července 2019, kdy jsem odcházela na mateřskou dovolenou. V lednu 2019 jsme vyhlásili první konkurs a vybrali do role ředitele školy mladého muže. V červnu se objevily první pochybnosti ohledně komunikace s týmem a souladu s vizí školy a na podzim 2019 jsme se rozhodli s ním rozvázat pracovní poměr,“ líčí zakladatelka školy Hana Frydrichová.
Ani další pokusy o angažování nového ředitele nebyly úspěšné. „K 1. únoru 2020 nastoupila do funkce paní ředitelka, která byla od října v týmu v roli učitelky českého jazyka. Její dřívější kariéra byla manažerská. V prosinci 2020 na funkci rezignovala. V následujícím konkursu jsme vybrali ředitelku ekonomku, která byla ve škole měsíc a poté rezignovala na funkci,“ popisuje stručně paní zakladatelka a hned se zamýšlí nad důvody opakovaného neúspěchu: „Roli hrají finance, složitá distanční doba a nároky na kvalifikaci dle zákonao pedagogických pracovnících. Také specifikum naší školy, která je pro mainstream těžko pochopitelná. Například sebeřízené vzdělávání, stejně jako žákovská samospráva, pokud se vezmou opravdu vážně, velmi omezují pravomoci ředitele, který přesto nese z pohledu české legislativy veškerou zodpovědnost.“
A jak vůbec poslední konkurs v ZŠ Kairos vypadal? „První kolo proběhlo jako online pohovor. Druhým bylo osobní setkání nad konkrétními tématy ze života školy. Měli jsme stanovena kritéria, která pro nás byla důležitá, například ochota ke hledání společných řešení. Tato kritéria jsme hodnotili procenty, na kolik se nám po pohovoru zdálo pravděpodobné, že kritérium daný kandidát naplní. Do výběru byla zapojena zejména správní rada, ale možnost účastnit se a vyjádřit svůj názor měl kdokoliv z pedagogů i dětí. Využili ji jen někteří,“ odpovídá Hana Frydrychová. A před dalším, snad úspěšnějším, hledáním uvažuje následovně: „Je potřeba, aby daný člověk pochopil vizi školy, věřil jí, poznal, co přesně to obnáší v každodenním životě. Aby přijal míru zodpovědnosti, která plyne z legislativy, a zároveň věřil v rozhodovací pravomoc skupiny více než ve svou vlastní. Aby byl kompetentnív mnoha různých oblastech – administrativě, finančním řízení, komunikaci, organizaci. A měl velkou kapacitu a odvahu.“
Včasné hledání před zápisem do rejstříku
Lesní škola Sýkorka je sice v provozu již třetím rokem, navštěvuje ji dvacet dětí, ale zápis do rejstříku škol ji čeká až v září 2022. Právě v souvislosti s tímto cílem zahájil Karel Štefl, předseda spolku, který „školu“ zřizuje, proces vedoucí k nalezení ideálního ředitele. „Teď jsem tahounem já. V projektu jsem od začátku jako aktivní rodič, ale zátěže přibývá a přibývá, za rok a půl už bych si od toho chtěl odpočinout,“ vysvětluje osobní motivaci, kterou doplňuje pohledem celého spolku: „Do září 2021 potřebujeme najít někoho, kdo už bude součástí žádosti o zápis do rejstříku. Chceme zachovat komunitní styl školy, stále hodně zapojovat rodiče, proto upřednostňujeme, aby ředitelem byl někdo ze současného vedení. Pokud tuhle výzvu nikdo nepřijme, sepíšeme požadavky a rozhodíme výzvu mezi komunitu, v které vidím některé vhodné kandidáty.“
Kritéria výběru samozřejmě vychází ze specifik školy. „Ředitel musí souznít s naší vizí a aktuálním komunitním fungováním. Nemůže mít tendence vytvářet autokratický systém. Naopak chceme zachovat vliv komunity na chod školy, ať už to bude skrze výkonnou radu spolku jako zřizovatele, či skrze školskou radu. Nebo najdeme ještě jiné řešení,“ jmenuje požadavky Karel Štefl. A dodává: „Hledáme hlavně manažera, který uřídí všechny potřebné činnosti, zároveň bude zaměřený na vztahy s lidmi, bude podporovat spolupráci žáků, pedagogů, rodičů. Vlastní pedagogická činnost by měla být jen malou částí úvazku. Počítáme s tím, že s mnoha činnostmi bude i nadále pomáhat komunita. Nový ředitel bude potřebovat tým lidí, kteří jej budou podporovat po stránce právní, finanční a dalších. Ředitel pak ponese konečnou zodpovědnost.“
„Už nyní máme pedagogického koordinátora, který je s námi celé tři roky. Připravuje školní vzdělávací program, počítáme, že bude aktivní i ve vlastní výuce,“ doplňuje předseda spolku. A s ohledem na to, že škola by nakonec měla pojmout devět tříd po dvanácti dětech, přidává: „Současnou situaci, kdy je škola velmi výrazně řízena na dobrovolnické bázi, nemůžeme dlouhodobě udržet. Musíme školu profesionalizovat a odvedenou práci adekvátně zaplatit. Krom finančních prostředků od MŠMT můžeme počítat se školným od rodičů, pro které je důležitá dlouhodobá stabilita a chápou, že za profesionální služby je třeba platit.“
Pohled z druhé strany, očima ředitele školy
Rostislav Konopa působil většinu své pedagogické praxev soukromých školách v pozici učitele, zástupce ředitele a ředitele. Od srpna 2021 povede Bratrskou školu v Praze. Jeho pohled na konkursní řízení v neveřejných školách vypadá následovně: „Podle mne je kladen mnohem větší důraz na osobnostní a hodnotovou stránku ředitele, než zda se orientuje v bludišti zákonů a vyhlášek. Osobně mi vyhovují rozhovory o mých záměrech, postojích, způsobu vedenía komunikace. Chápu, že si zřizovatel chce ověřit schopnost reagovat na otázky, rychle se rozhodovat i vysvětlit představy budoucího směřování školy.“
Zároveň zmiňuje, že někdy je výběr zcela jednoduchý: „Konkurs se často vůbec nekoná. Budoucí ředitel je jediným kandidátem a je jmenován na základě osobního doporučení či opakovaných dlouhých rozhovorů se zřizovatelem, což možná paradoxně velmi dobře funguje.“
Zmíněné rozhovory jsou oboustranně cenné. „Vždy je pro mne důležitá osobnost zřizovatele. Chci poznat jeho plány, uvažování a cítit podporu, která je klíčová, protože odvolat ředitele je mnohem snazší než propustit učitele. Někdy se stává, že se ředitel v komunikaci obchází a žádosti a stížnosti ze strany učitelů a rodičů se dostávají přímo ke zřizovateli. Je špatné, pokud to zřizovatel akceptuje a nenechá řešenív kompetenci ředitele,“ líčí Rostislav Konopa svůj pohled, který dokresluje slovy: „Ideální škola by měla mít pedagogického ředitele, zástupce, který řeší pouze administrativní záležitosti, a člověka, který se stará o chod a vybavení školy. Pokud má ředitel i právní servis, může mnohem více času trávit pedagogickou koncepcí a komunikací s rodiči a učiteli.“
Čtyři příběhy ukázaly různé pohledy na výběr ředitele neveřejné školy, na proces, který je pro rozvoj dané školy naprosto klíčovým. Četli jsme úvahy těch, kteří se teprve připravují, různorodé zkušenosti zřizovatelů, kteří tímto procesem opakovaně prošli, a také pohled jednoho z úspěšných kandidátů. Byly to jen střípky velmi pestré mozaiky, přesto mohou ukazovat na některé zákonitosti.
V příštím, již desátém, pokračování seriálu o malých neveřejných školách se zaměříme na situace, kdy se nedaří, na překážky na cestě.