Nová legislativa v praxi ředitele školy, 9. část. Zákon o pedagogických pracovnících

Jako obvykle si budeme všímat jen některých ustanovení zákona (a popř. prováděcího předpisu) a to těch, které zaslouží zvláštní pozornost buď z důvodu zcela nového řešení ve srovnání s předchozím právním stavem nebo proto, že vyvolávají určité výkladové problémy v praxi.

Týdenní pracovní doba je u pedagogických pracovníků rozdělena vždy na dvě části: na výkon přímé pedagogické činnosti a na výkon prací souvisejících s touto přímou pedagogickou činností. Výčet některých prací souvisejících s přímou pedagogickou činností obsahuje pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení (čl. 8), který vydalo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (dále též "MŠMT") pod č. j. 14 269/2001-26 na základě zmocnění v zákoně č. 29/1984 Sb., o soustavě základních a středních škol (školský zákon). Tento pracovní řád je platný pro zaměstnance a zaměstnavatele ve školách a školských zařízeních zřizovaných orgány veřejné správy. Jeho platnost nezanikla ani zrušením zákona č. 29/1984 Sb. (viz ustanovení § 39 zákona o pedagogických pracovnících).

Okolnosti spojené s výkonem práce pedagogického pracovníka řeší uceleně ustanovení § 23 zákona v té části týdenního rozvrhu pracovní doby, která je spojená s konáním přímé pedagogické činnosti. Zde uvedené zásady platí pro všechny školy a školská zařízení bez ohledu na zřizovatele, pokud není v zákoně výslovně stanoveno jinak. V této části zákona lze nalézt v podstatě jen jediný rozdíl v ustanoveních o přímé pedagogické činnosti pro školy různých zřizovatelů: pouze na veřejné školy (tedy školy zřizované orgány veřejné správy) lze vztáhnout prováděcí nařízení vlády č. 75/2005 Sb., kterým se stanoví rozsah přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků.

Zákon primárně dává zmocnění řediteli školy ke stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti každému jednotlivému pedagogickému pracovníkovi. Avšak u škol, jejichž zřizovatelem jsou orgány veřejné správy (tedy obec, svazek obcí, kraj nebo MŠMT), může toto určení týdenního počtu hodin přímé pedagogické činnosti provést ředitel školy jen podle prováděcího předpisu, k jehož vydání zmocňuje tento zákon Vládu ČR. Původní zmocnění k vydání takového prováděcího předpisu, které obsahoval § 23, odst. 1, písm. g) zákona č. 143/1992 Sb., o platu a odměně za proc. Pohotovost v rozpočtových organizacích (dále též "zákon o platu"), bylo zrušeno a převedeno právě do zákona o pedagogických pracovnících. Vláda realizovala toto zmocnění vydáním nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků.

Původní nařízení vlády č. 68/1997 Sb., kterým se stanoví míra vyučovací povinnosti učitelů a míra povinnosti výchovné práce ostatních pedagogických pracovníků ve školství, bylo zrušeno k 1. 1. 2005 současně s nabytím účinnosti zákona o pedagogických pracovnících (viz § 37 zákona). Ředitel školy zřízené některým z orgánů veřejné správy tak může při stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti jednotlivému pedagogickému pracovníkovi uplatnit vlastní představu v závislosti na potřebách školy jen v těch případech, kdy je ve výše uvedeném vládním nařízení stanoven rozsah přímé pedagogické činnosti v rozpětí. Zákon výslovně stanoví, že v případech, kdy je v souladu s ustanovením zákoníku práce sjednána nebo povolena kratší než stanovená týdenní pracovní doba, sníží se rozsah přímé pedagogické činnosti uvedený ve vládním nařízení úměrně tomuto zkrácení týdenní pracovní doby. Stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti se provádí buď na období školního vyučování (tedy souhrnně na měsíce září - červen) nebo na jednotlivé pololetí školního vyučování. V případě zařízení sociální péče se stanoví týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti na období kalendářního roku. Toto ustanovení znamená, že nelze měnit určení rozsahu přímé pedagogické činnosti kdykoliv v průběhu školního roku, např. podle aktuální potřeby školy. Jestliže tedy např. v době chřipkové epidemie zvýší ředitel školy rozsah přímé pedagogické činnosti vychovatelky školní družiny v rámci rozpětí z 28 na 30 hodin týdně, aby zamezil nárůstu "nadúvazkových" hodin v důsledku zastupování nepřítomných vychovatelek, jedná se o porušení právě toho ustanovení § 23, odst. 1 zákona, které stanoví, že rozsah přímé pedagogické činnosti se provádí buď na období školního vyučování nebo na jednotlivé pololetí školního vyučování.

Zákon nastavuje nově podmínky pro řešení situací, kdy pedagogický pracovník má vykonat přímou pedagogickou činnost nad jemu stanovený rozsah. Výslovně se stanoví, že výkonem přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah je rovněž přímá pedagogická činnost při zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka. To znamená, že hodiny tzv. "suplování", ve kterých byl prováděn výkon přímé pedagogické činnosti, jsou rovnocennými hodinami přímé pedagogické činnosti vykonané nad stanovený rozsah stejně, jako v případě tzv. "pevných nadúvazkových hodin", tedy hodin, které stanoví ředitel školy pedagogickému pracovníkovi nad stanovený "úvazek" trvale, a to zpravidla na začátku školního roku jako řešení absence jiného kvalifikovaného pedagogického pracovníka na trhu práce.

Zákon omezuje ředitele školy v počtu hodin týdně, které může takto přidělit pedagogickému pracovníkovi nad jemu stanovený rozsah (pro zjednodušení budeme dále používat pojem "přespočetné hodiny"). Omezení spočívá ve stanovení limitu max. 4 přespočetných hodin, které může ředitel školy pedagogickému pracovníkovi nařídit a max. 2 dalších hodin, které s ním může dohodnout. Takto formulované omezení znamená, že ředitel nejprve musí využít limitu 4 nařízených hodin nad stanovený týdenní rozsah, jejichž vykonání nemůže pedagogický pracovník odmítnout. Přitom není důležité, jestli jde o hodiny stanovené trvale nebo ad hoc např. formou "suplování". Teprve po vyčerpání tohoto limitu může být využito druhého limitu, tedy učiněna dohoda mezi ředitelem školy a pedagogickým pracovníkem o vykonání dalších dvou hodin přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah v daném týdnu. Forma této dohody není stanovena, může být tedy jak ústní, tak písemná.

Tuto zákonnou úpravu nelze smluvně (např. v pracovní nebo kolektivní smlouvě) nebo rozhodnutím zaměstnavatele měnit, tedy např. zvýšit tento počet hodin. Konání přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah ve větším rozsahu (tedy více než 6 hodin týdně) je nepřípustné a znamenalo by porušení zákona ředitelem školy.

Přespočetné hodiny jsou odměňovány příplatkem podle § 8a zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Tento příplatek zavedlo do zákona o platu ustanovení § 41 zákona o pedagogických pracovnících. Z tohoto nového § 8a zákona o platu vyplývá, že pedagogickému pracovníkovi přísluší za hodinu přímé pedagogické činnosti vykonané nad rozsah hodin stanovený ředitelem podle zvláštního právního předpisu příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku.

Na rozdíl od předchozí právní úpravy není výkon přímé pedagogické činnosti posuzováno jako práce přesčas, ale jde o výkon práce v rámci stanovené týdenní pracovní doby. Vykonáním přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah pouze dochází ke kvantitativní změně vzájemného podílu jednotlivých částí pracovní doby, tedy výkonu přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících s touto přímou pedagogickou činností. Okolnost, že nejde v tomto případě o práci přesčas, má zásadní význam pro aplikaci ustanovení § 10 zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Podle tohoto ustanovení náleží zaměstnanci za hodinu práce přesčas plat a příplatek ve výši 25 % průměrného hodinového výdělku nebo náhradní volno, pokud se na něm zaměstnanec se zaměstnavatelem dohodli. Tento režim však již není možné použít pro náhradu přespočetných hodin. Jak je uvedeno výše, za přespočetné hodiny vždy náleží příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku a nelze je řešit např. náhradním volnem nebo jiným druhem pracovního volna! Dalším důsledkem je skutečnost, že nelze použít ani ustanovení § 10, odst. 2 zákona č. 143/1992 Sb., o platu, které stanoví, že vedoucímu zaměstnanci je plat stanoven s přihlédnutím k případné práci přesčas. Na rozdíl od předchozí právní úpravy tedy náleží příplatek za přespočetné hodiny i vedoucím pracovníkům včetně ředitele školy, který je statutárním orgánem právnické osoby.

Zdůrazněme tedy ještě jednou, že za přespočetné hodiny náleží vždy příplatek ve výši dvojnásobku průměrného hodinového výdělku. To platí jak v případě trvalých "nadúvazkových" hodin, tak i v případě "suplování".

Pro větší názornost uveďme modelový výpočet výše příplatku za jednu přespočetnou hodinu u učitele základní školy. Dále uvedený modelový výpočet nemá v žádném případě za cíl stanovovat postup výpočtu, který v rámci služeb škole provádí mzdová účtárna. Má sloužit jen jako orientační přehled pro potřeby ředitele školy v oblasti rozpočtové, popř. jako informace o přibližné výši těchto příplatků pro jednotlivé pedagogické pracovníky.

Nejprve stanovme výši průměrného hodinového výdělku našeho učitele. Přitom postupujeme podle ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě, odměně za pracovní pohotovost a o průměrném výdělku a vycházíme tedy z uplynulého kalendářního čtvrtletí. Při stanovení průměrného hodinového výdělku se bere v úvahu skutečný celkový hrubý výdělek daného zaměstnance za uplynulé kalendářní čtvrtletí a celkový skutečný počet pracovních hodin za stejné období. Pro zjednodušení našeho modelového výpočtu budeme vycházet z měsíčního průměru pracovních hodin, který je 170. Přitom máme na mysli celkový počet pracovních hodin, jež tvoří osmihodinovou denní a čtyřicetihodinovou týdenní pracovní dobu (v tomto výpočtu se tedy nijak neprojeví výše pedagogického úvazku, tedy stanovený rozsah přímé pedagogické činnosti). Dejme tomu, že průměrný měsíční výdělek učitele ve stejném období je právě 18 500,- Kč.

Pak platí:

18 500 : 170 = 109

109 x 2 = 218,- Kč

"Cena" jedné přespočetné hodiny je tedy v tomto případě 218,- Kč.

Nyní pro srovnání stanovme průměrnou výši ceny jedné hodiny přímé pedagogické činnosti učitele v rámci tzv. "základního úvazku". Vyjdeme opět z měsíčního výdělku 18.500,- Kč a rozsahu 22 hodin týdně přímé pedagogické činnosti. Pak platí:

18 500 : (22 x 4,3) = 196,- Kč

Koeficient 4,3 je vyjádřením toho, že měsíc nemá přesně 4 týdny, ale vždy o několik dnů více. K tomuto koeficientu dospějeme následující úvahou: Rok má 12 měsíců a 52 týdnů. 52:12 = 4,33. Uvedené číslo je tedy desetinným vyjádřením počtu týdnů v měsíci.

Vidíme tedy, že nominální vyjádření výše příplatku za přímou pedagogickou činnost vykonanou nad stanovený rozsah je velmi blízké ceně jedné hodiny přímé pedagogické činnosti učitele v rámci tzv. "základního úvazku".

U těch pedagogických kategorií, které mají výrazně odlišný poměr počtu hodin rozsahu přímé pedagogické činnosti a celkového počtu hodin týdenní pracovní doby (např. učitel mateřské školy - 31) budou ovšem tyto rozdíly v nominálních vyjádřeních poněkud větší. Např. právě u učitele mateřské školy s výdělkem 15 000,- Kč jde o částky 177,- resp. 113,- Kč.

Do vzájemného porovnávání ceny nadúvazkové hodiny a ceny jedné hodiny základního úvazku pak nepochybně také vstupuje další důležitý faktor, kterým je věk, resp. počet let praxe pedagoga. Znalost těchto vlivů je pak důležitá pro rozpočtové úvahy ředitele školy. Z výše uvedeného srovnání pro učitele základní školy (a podobně tomu bude i v případě učitele střední školy) lze dovodit, že rozhodování, zda na začátku školního roku "rozdá" ředitel školy část zbývajícího úvazku mezi ostatní pedagogy jako tzv. pevnou nadúvazkovou hodinu nebo zda najmout novou pracovní sílu, je z rozpočtového hlediska v podstatě neutrální. Ale v případě podstatných věkových rozdílů mezi pedagogy vlastního sboru a mezi pedagogem nabízejícím své služby na trhu práce již je na místě následující úvaha: jestliže je na trhu práce k dispozici právě jen pedagog důchodového věku a věkový průměr vlastních zaměstnanců je výrazně nižší, je nepochybně výhodnější zbývající část pedagogického úvazku "rozdat" formou nadúvazkových hodin. Naopak, jestliže je věkový průměr učitelů školy vysoký a na trhu práce lze získat mladého pedagoga, je rozpočtově výhodnější zaměstnat jej namísto realizace pevných nadúvazkových hodin.

Přímá pedagogická činnost nad stanovený rozsah při nerovnoměrném rozvržení přímé pedagogické činnosti

V souladu s ustanovením § 2 odst. 3 nařízení vlády č. 75/2005 Sb., lze rozvrhnout týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, aby nebyl překročen v průměru stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti. Nerovnoměrné rozvržení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti lze vztáhnout nejdéle na období tří po sobě následujících měsíců. Rozvržením přímé pedagogické činnosti do jednotlivých týdnů v rámci určeného období je upřesněn rozsah přímé pedagogické činnosti pro jednotlivé týdny. To je pak východiskem pro posouzení vykonání hodin přímé pedagogické činnosti nad stanovený rozsah (přespočetné hodiny). V případě nerovnoměrného rozvržení přímé pedagogické činnosti budou přespočetnými hodinami ty hodiny, ve kterých bude pedagog vykonávat přímou pedagogickou činnost nad rámec, který mu byl stanoven pro příslušný týden.

Učitel střední školy vykonává přímou pedagogickou činnost v kalendářním měsíci tak, že v sudých týdnech vykonává přímou pedagogickou činnost v rozsahu 18 hodin týdně a v lichých týdnech 24 hodin týdně. Přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah (přespočetnými hodinami) jsou tedy v sudých týdnech 19. a další hodiny a v lichých týdnech 25. a další hodiny.

Uznání přespočetných hodin ve zvláštních případech

V praxi se často vyskytují pro život škol zcela běžné situace, kdy vzniká určitá pochybnost, zda pedagogickému pracovníkovi vznikl nárok na zaplacení přespočetné hodiny. Podívejme se postupně na některé z těchto typických situací.

Skutečně vykonané nařízené i dohodnuté přespočetné hodiny musí být pedagogickým pracovníkům vždy propláceny bez ohledu na skutečnost, zda pedagogický pracovník splnil celý jemu stanovený základní rozsah přímé pedagogické činnosti. Pro uznání tohoto nároku tedy není rozhodující okolnost, že pedagogickému pracovníkovi například "odpadla" hodina přímé pedagogické činnosti z jeho základního rozsahu přímé pedagogické činnosti. Uvedený postup vyplývá z ustanovení § 40 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce. Zde se stanoví, že se jako výkon práce posuzuje doba, kdy zaměstnanec nepracuje pro překážky v práci.

V praxi to tedy znamená, že jestliže např. v úterý odpadne zcela výuka (např. třída je na mimoškolní akci a učitel tedy neodučí své úterní hodiny) a pak ve čtvrtek půjde suplovat (nebo učí v hodinách označených v rozvrhu jako pevné nadúvazkové), vzniká mu nárok na proplacení každé této přespočetné hodiny bez ohledu na fakt, že neodučil svůj základní pedagogický úvazek. Vzájemná kompenzace odpadlých a přepočetných hodin zde nepřipadá v úvahu!

Příplatek za přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah ovšem přísluší pedagogickému pracovníkovi pouze tehdy, pokud dohodnuté nebo nařízené přespočetné hodiny skutečně vykonal.

Jestliže pedagogický pracovník vykonává pravidelně každé pondělí 1 přespočetnou hodinu, ale na velikonoční pondělí tuto hodinu nevykoná, nebude mu příplatek poskytnut.

Aby však bylo možné tento postup aplikovat, je nezbytné provést v rámci rozvrhu týdenní pracovní doby pedagogického pracovníka označení těchto trvale nařízených hodiná nad stanovený rozsah přímé pedagogické činnosti. Tuto okolnost lze formulovat i obráceně: rozsah přímé pedagogické činnosti se stanoví jako týdenní a z rozvrhu těchto hodin na jednotlivé dny musí být patrné, že jde o hodiny stanovené podle příslušného nařízení vlády jako základní rozsah přímé pedagogické činnosti. Pokud by k tomuto označení nedošlo, je nutno postupovat podle § 40 nařízení vlády č. 108/1994 Sb. (tedy považovat všechny hodiny přímé pedagogické činnosti v daný den za splněné) a v případě, že celkový počet hodin v daném týdnu přesáhne stanovený rozsah, náleží opět příplatek za přespočetné hodiny. Kromě toho je třeba vzít v úvahu ustanovení § 84 zákoníku práce, podle něhož je zaměstnavatel povinen rozvrhnout týdenní pracovní dobu zaměstnance po projednání s příslušným odborovým orgánem, a to zpravidla do pětidenního pracovního týdne.

V týdnu, ve kterém připadají některé pracovní dny na prázdniny, popřípadě jsou dlouhodobě plánovány školní akce (např. škola v přírodě, exkurze, výlety apod.) nebo je předem známo, že odpadne vyučování na delší dobu (maturity, závěrečné zkoušky), může zaměstnavatel rozvrhnout pedagogickým pracovníkům přímou pedagogickou činnost tak, aby v těchto případech nebylo nutno uplatňovat ustanovení o přespočetných hodinách vůbec a nebo jen ve výjimečných případech. Je ale nezbytné takové rozhodnutí o změně rozvrhu týdenní pracovní doby učinit před započetím příslušného týdne.

V případě sjednání nebo povolení kratší než stanovené týdenní pracovní doby se úměrně tomu sníží týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti. Pedagogickému pracovníkovi se sjednanou nebo povolenou kratší pracovní dobou náleží plat odpovídající této kratší pracovní době v souladu s ustanovením § 86 zákoníku práce (tj. ve výši poměrné části platu připadající na kratší pracovní úvazek). Dojde-li k navýšení takto sjednaného nebo povoleného kratšího pracovního úvazku, např. z důvodu odučených hodin navíc za zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka, zvýší se úměrně rozsahu těchto hodin také poměrná část platu. Jde tedy o tzv. doplňování hodin do plného úvazku a doplácení do plného měsíčního platového tarifu podle platové tabulky. V tomto případě se tedy režim podle § 23 zákona o pedagogických pracovnících a podle § 8a zákona o platu nepoužije. Zvýšení počtu hodin je však nutné s příslušným pedagogickým pracovníkem dohodnout - není možné mu je nařídit.

Jak již bylo uvedeno, přímou pedagogickou činností nad stanovený rozsah je i přímá pedagogická činnost při zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka. Za zastupování nepřítomného pedagogického pracovníka však nelze považovat dozor (dohled nad žáky), ale pouze výkon přímé pedagogické činnosti ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících, tj. přímé pedagogické činnosti vykonávané přímým působením na vzdělávaného, kterým se uskutečňuje výchova a vzdělávání podle vzdělávacích programů. Pedagogickému pracovníkovi však musí být předem známo (rozhodnutím ředitele), zda v daném případě má při zastupování chybějícího kolegy vykonat přímou pedagogickou činnost nebo jen dohled nad žáky. Tato okolnost musí zároveň jasně vyplynout i z pedagogické dokumentace (zápis ve třídní knize). Je třeba vzít v úvahu, že hodina, ve které byl pouze vykonáván dozor, odpadla (nebyla realizována). V případě větší kumulace takto odpadlých hodin by pak nepochybně musela razantně zasáhnout Česká školní inspekce, protože by se jednalo o nesplnění schváleného učebního plánu (nově - rámcového vzdělávacího programu), což znamená vážné porušení školského zákona.

Zákon nestanoví, v jakém časovém předstihu má být pedagogickému pracovníku sděleno, že bude vykonávat přímou pedagogickou činnost nad stanovený rozsah zastupováním nepřítomného pedagogického pracovníka ("suplování"). Není tedy možné rozlišovat hodiny, "na které se pedagog stihl připravit" a hodiny, do "kterých šel bez přípravy, a proto nebudou proplaceny".

Právě tak nelze nárok na proplacení této přespočetné hodiny podmiňovat jinými požadavky, např. předložením příprav nebo jiné pedagogické dokumentace.

V případě snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti pedagogickému pracovníku provedeného na základě platných právních předpisů (např. snížení výchovnému poradci apod.) je přespočetnou hodinou podle § 23 zákona každá hodina přímé pedagogické činnosti vykonaná nad takto snížený rozsah.

Celá hlava IV zákona o pedagogických pracovnících, tedy ustanovení o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických pracovníků, se vztahuje výhradně na pedagogické pracovníky škol zřizovaných orgány veřejné správy, tedy obcemi, svazky obcí, kraji, ministerstvem školství a dále na pedagogické pracovníky zařízení sociální péče.

Zákon stanovuje pedagogickým pracovníkům povinnost dalšího vzdělávání. Pojmy, které zákon používá - tedy obnovení, upevnění a doplnění kvalifikace - odpovídají pojmu prohlubování kvalifikace podle příslušného ustanovení zákoníku práce (§ 141a zákoníku práce). Zákon dále stanoví možnost účasti pedagogických pracovníků na dalším vzdělávání, kterým si zvýší kvalifikaci. V souladu s ustanovením § 142 b, odst. 1 zákoníku práce se tímto zvýšením kvalifikace rozumí též její získání nebo rozšíření směřující mj. k výkonu specializovaných, metodických, metodologických a řídících pedagogických činností. Stanovuje se tak zároveň právo i povinnost dalšího vzdělávání pedagogických pracovníků.

Zákon stanovuje výslovně povinnost ředitele školy vydat plán dalšího vzdělávání, a to po předchozím projednání s příslušným odborovým orgánem. Organizace dalšího vzdělávání podle tohoto plánu by tak měla probíhat jednak s ohledem na vzdělávací potřeby pedagogických pracovníků, dále s ohledem na potřeby a rozpočtové možnosti školy a rovněž např. s ohledem na zákaz diskriminace v přístupu pedagogických pracovníků k jednotlivým možnostem dalšího vzdělávání.

Formy dalšího vzdělávání jsou v zásadě členěny na:

-institucionální vzdělávání (tedy vzdělávání prostřednictvím akreditovaných vzdělávacích zařízení včetně vysokých škol,

-samostudium.

Druhy a podmínky institucionálního dalšího vzdělávání stanoví MŠMT vyhláškou. V době uzávěrky tohoto čísla byl návrh příslušné vyhlášky o dalším vzdělávání a kariérním systému pedagogických pracovníků teprve ve vnějším připomínkovém řízení. Po jejím vydání se budeme jednotlivými formami institucionálního dalšího vzdělávání zabývat podrobněji.

K uskutečnění dalšího vzdělávání formou samostudia stanoví zákon nárok pedagogického pracovníka na 12 pracovních dnů volna ve školním roce určeného k samostudiu. Toto pracovní volno je výslovně vztaženo k umožnění samostudia a nelze je tedy využít např. k účasti v těch studijních programech akreditovaných institucí, jejichž studium uložil pedagogickému pracovníku zaměstnavatel v rámci obecné povinnosti zaměstnance prohlubovat si kvalifikaci. Na druhou stranu ovšem jistě může pedagogický pracovník využít tohoto volna k účasti na kursu, který si sám zvolil.

Za dobu tohoto volna přísluší pedagogickému pracovníku náhrada platu. Nejde však o klasickou náhradu ve výši průměrného výdělku (na jejíž výpočet se vztahuje ustanovení § 17 zákona č. 1/1992 Sb., o mzdě), ale ve výši ušlého výdělku, na který by zaměstnanci vznikl nárok, pokud by toto volno nečerpal. Z okolnosti, že za dobu tohoto studijního volna přísluší nikoliv plat, ale náhrada platu, lze dovodit, že doba volna určeného k samostudiu není považována za výkon práce, ale za druh pracovního volna. Proto nelze na tuto dobu např. ukládat zaměstnanci pracovní úkoly nebo jiné povinnosti (základní a jedinou povinnost má totiž pedagogický pracovník uloženu přímo zákonem - účastnit se dalšího vzdělávání formou samostudia). Rovněž otázka případných pracovních úrazů vzniklých v této době je bezpředmětná: případný úraz se nestane v souvislosti s plněním pracovních úkolů, ale v době pracovního volna. Proto nemůže jít o pracovní úraz.

Zákon nestanovuje zaměstnanci žádnou povinnost dokládat míru svého zapojení do dalšího vzdělávání formou samostudia, zpracovávat přehledy prostudované literatury apod. Stejně tak není požadováno po řediteli školy kontrolovat, jak pedagogický pracovník využil tohoto volna k samostudiu.

Zkrácení nároku na celých 12 pracovních dnů volna určeného k samostudiu připadá v úvahu jedině v případě, že pracovní poměr zaměstnance netrvá celý školní rok - tedy od 1. září do 31. srpna. Nepokrývá-li pracovní poměr celý školní rok, vzniká nárok na jeden den volna za každý celý měsíc školního roku, v němž pracovní poměr trval. Nárok na volno v uvedeném rozsahu není krácen ani v případě, že je se zaměstnancem sjednána nebo je mu povolena kratší týdenní pracovní doba. Nárok na uvedené volno se naopak netýká zaměstnanců, kteří nejsou k právnické osobě vykonávající činnost školy v pracovním poměru (tedy dohody o pracích mimo pracovní poměr). Uvedený nárok na celých 12 dnů studijního volna platí i v tomto školním roce, a to i přes skutečnost, že zákon nabyl účinnosti teprve v jeho průběhu (tedy k 1. lednu 2005). Oporu pro toto tvrzení je třeba hledat v ustanovení zákona, podle kterého lze krácení nároku připustit jen, jestliže pracovní poměr zaměstnance netrval po celých 12 měsíců školního roku.

Dobu čerpání tohoto volna stanovuje ředitel školy, a to na dobu, kdy tomu nebrání vážné provozní důvody (tedy např. na dobu, kdy se ve škole nevyučuje). Je však třeba vycházet z toho, že jde o zákonný nárok zaměstnance a ředitel musí vytvořit takové organizační podmínky chodu školy, aby tento nárok zaměstnance byl naplněn. Pokud však pedagogický pracovník v daném školním roce nevyčerpá volno v plném rozsahu (např. z důvodu dlouhodobé nemoci), nárok po skončení školního roku zaniká. Nelze jej převádět do dalšího školního roku ani jej nelze nahradit peněžním plněním.

Zákon definuje kariérní systém jako soubor pravidel stanovených pro zařazení pedagogických pracovníků do kariérních stupňů. Tento kariérní systém má umožnit pedagogickým pracovníkům postup v povolání v jednotlivých stupních jeho profesní kariéry.

Zařazení pedagogického pracovníka do příslušného kariérního stupně je podmíněno:

-výkonem specializovaných činností (jejich výčet a charakteristiku stanoví MŠMT vyhláškou - jde zejména o činnosti koordinační, metodologické apod.) nebo výkonem řídících činností,

-splněním odborné kvalifikace (viz předchozí číslo časopisu),

-dalšími kvalifikačními předpoklady; těmi jsou:

-pedagogická praxe,

-osvědčení o způsobilosti k výkonu výše uvedených specializovaných činností.

Podmínky zařazení pedagogického pracovníka do kariérního stupně stanoví MŠMT pro jednotlivé kategorie pedagogických pracovníků vyhláškou o dalším vzdělávání a kariérním růstu pedagogických pracovníků.

Výkon činnosti charakteristické pro příslušný kariérní stupeň po splnění dalších kvalifikačních předpokladů bude znamenat pro pedagogického pracovníka nárok na specializační příplatek (viz § 41 bod 2). V některých případech pak také postup do vyšší platové třídy (v souladu s nařízením vlády č. 469/2002 Sb.). Výše uvedený příplatek za výkon specializované činnosti pedagogického pracovníka je stanoven v § 9a zákona č. 143/1992 Sb., o platu, a to v rozpětí 1 000 - 2 000 korun měsíčně pro pedagogického pracovníka, který splní všechny stanovené předpoklady.

1. Konkurenční doložka

Zákon o pedagogických pracovnících kromě jiného též novelizoval zákoník práce, a to v následujících částech:

Podobně jako je tomu u úředníků územních samosprávných celků, na které se vztahuje zákon č. 312/2002 Sb., o úřednících územních samosprávných celků a o změně některých zákonů, je i v případě pedagogických pracovníků škol a školských zařízení, jakož i u pedagogických pracovníků v zařízeních sociální péče, vyloučena možnost uzavírat s nimi tzv. konkurenční doložku.

2. Zmocnění k vydání pracovního řádu

Úprava § 82 zákoníku práce přinesla výslovné zmocnění pro MŠMT k vydání pracovního řádu, který by se vztahoval na zaměstnance škol a školských zařízení zřizovaných MŠMT, kraji, obcemi a svazky obcí. Tento pracovní řád má být vydán jako prováděcí právní předpis (vyhláška). To znamená změnu proti předchozímu právnímu stavu, kdy zmocnění k vydání pracovního řádu obsahoval přímo školský zákon, ale ten neměl formu právního předpisu.

Pracovní řád pro zaměstnance škol a školských zařízení zřizovaných obcí, svazkem obcí, krajem a MŠMT má i nadále blíže rozvádět v souladu s právními předpisy jednotlivá ustanovení zákoníku práce a upravovat některé podrobnosti pracovněprávních vztahů podle zvláštních podmínek ve školství, zejména rozvržení pracovní doby včetně její náplně, vymezení přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících, dozor nad nezletilými dětmi a žáky, zásady pro čerpání dovolené na zotavenou, problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví při práci s ohledem na zabezpečení výchovy a vzdělávání dětí, žáků a studentů.

Další zde uvedené zásahy do znění § 82 zákoníku práce znamenají, že i nadále nemůže ředitel školy zřizované orgány veřejné správy vydávat svůj vlastní pracovní řád.

3. Platnost stávajícího pracovního řádu až do vydání nového

Ustanovení § 39 zákona o pedagogických pracovnících prodlužuje platnost ustanovení již zrušeného zákona č. 29/1984 Sb. (bývalý školský zákon), podle kterého je vydán ministerstvem školství dosud platný pracovní řád pro zaměstnance veřejných škol (vydán v roce 2001 pod č. j. 14 269/2001-26). Jeho platnost je tak zajištěna až do vydání vyhlášky, kterou bude vydán nový pracovní řád.