Nová legislativa v praxi ředitele školy, 10. část. Prováděcí předpisy

Vydáno: 26 minut čtení
Nová legislativa v praxi ředitele školy
Prováděcí předpisy
V dalším pokračování našeho seriálu věnovaného nové školské legislativě se začneme věnovat prováděcím předpisům, vydaným v souladu se zmocněními, které osahují oba „školské“ zákony, které jsme si přiblížili v minulých dílech.
V přehledu takto vydaných předpisů samozřejmě uvedeme všechny, které dosud spatřily světlo světa. Hned v úvodu však budiž stanoveno pravidlo, které jsme ctili i při výkladu samotných zákonů: věnovat se nebudeme zdaleka všem vydaným předpisům a z těch, které se stanou předmětem výkladu, si tradičně všimneme jen určitých vybraných částí, jež podle našeho úsudku zaslouží zvláštní pozornost.
Již při výkladu školského zákona jsme upozornili na okolnost, že v souladu s ústavním pořádkem ČR lze ukládat povinnosti jen zákonem. Proto ustanovení většiny podzákonných právních norem (nařízení vlády a vyhlášek), na něž jsme byli doposud zvyklí, se ocitla přímo v zákoně. Naopak jednotlivé prováděcí předpisy, které postupně nabývaly účinnosti po 1. lednu 2005, jsou ve srovnání s předchozí praxí podstatně stručnější. Právě této okolnosti musí přizpůsobit ředitel školy svůj přístup k práci s právními předpisy ve školství. Jestliže v minulosti zákon obsahoval zpravidla jen obecná ustanovení a tzv. „operativa“ byla součástí někdy velmi obsáhlých vyhlášek, nyní je tomu přesně naopak. Většinu parametrů, a to i velmi detailních, hledáme nyní přímo v zákoně. Jednotlivé vyhlášky pak obsahují zpravidla jen nezbytná upřesnění toho, co stanoví zákon. V každém případě pak je třeba si uvědomit, že prováděcí předpis může obsahovat přísně jen to, k čemu dává zákon výslovné zmocnění.
A ještě jednu odlišnost v přístupu přináší nová školská legislativa v pojetí prováděcích předpisů ve srovnání s předchozími: tak, jako je školský zákon prioritně zákonem upravujícím podmínky vzdělávání (a nikoliv zákonem o školách a školských zařízeních, jako tomu bylo dříve), jsou i jednotlivé vyhlášky zaměřeny na podmínky vzdělávání v jednotlivých oborech vzdělání, a nikoliv pouze na organizaci a chod jednotlivých druhů a typů škol – srovnejme např. bývalou vyhlášku o základních školách a nynější vyhlášku o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky; dřívější vyhlášku o školních družinách a nynější vyhlášku o zájmovém vzdělávání atd.
V obou „školských“ zákonech nalezneme více než 50 zmocnění k vydání prováděcího předpisu. Současný stav je takový, že v řadě případů spojilo Ministerstvo školství mládeže a tělovýchovy (dále též MŠMT) některá zmocnění v rámci jednoho prováděcího předpisu, takže se předpokládá celkový počet takto vydaných předpisů do třiceti. Ke dni odevzdání rukopisu tohoto článku (23. 6. 2005) bylo dosud vydáno 24 právních předpisů provádějících zákon a 1 směrnice MŠMT, k jejímuž vydání školský zákon rovněž zmocňuje.
Zde je jejich úplný přehled:
-nařízení vlády č. 689/2004 Sb., o soustavě oborů vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání
-nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků
-vyhláška č. 442/1991 Sb., o ukončování studia ve středních školách a učilištích (úplné znění)
-vyhláška č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách
-vyhláška č. 10/2005 Sb., o vyšším odborném vzdělávání
-vyhláška č. 12/2005 Sb., o podmínkách uznání rovnocennosti a nostrifikace vysvědčení vydaných zahraničními školami
-vyhláška č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři
-vyhláška č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání
-vyhláška č. 15/2005 Sb., kterou se stanoví náležitosti dlouhodobých záměrů, výročních zpráv a vlastního hodnocení školy
-vyhláška č. 16/2005 Sb., o organizaci školního roku
-vyhláška č. 17/2005 Sb., o podrobnějších podmínkách organizace České školní inspekce a výkonu inspekční činnosti
-vyhláška č. 33/2005 Sb., o jazykových školách s právem státní jazykové zkoušky a státních jazykových zkouškách
-vyhláška č. 47/2005 Sb., o ukončování vzdělávání ve středních školách závěrečnou zkouškou a o ukončování vzdělávání v konzervatoři absolutoriem
-vyhláška č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky
-vyhláška č. 54/2005 Sb., o náležitostech konkursního řízení a konkursních komisích
-vyhláška č. 55/2005 Sb., o podmínkách organizace a financování soutěží a přehlídek v zájmovém vzdělávání
-vyhláška č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů
-vyhláška č. 65/2005 Sb., kterou se stanoví členění krajských normativů, ukazatele rozhodné pro jejich stanovení, jednotky výkonu pro jednotlivé krajské normativy, vztah mezi ukazateli a jednotkami výkonu, ukazatele pro výpočet minimální úrovně krajských normativů a zásady pro jejich zvýšení a jejich zveřejnění (vyhláška o krajských normativech
-vyhláška č. 71/2005 Sb., o základním uměleckém vzdělávání
-vyhláška č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních
-vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných
-vyhláška č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání
-vyhláška č. 107/2005 Sb., o školním stravování
-vyhláška č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních
-směrnice MŠMT č.j.: 33 377/2004-45, kterou se stanoví závazné zásady, podle kterých provádějí krajské úřady rozpis finančních prostředků státního rozpočtu přidělovaných podle § 161, odst. 6, písm. b) školského zákona a podle kterých provádějí obecní úřady obcí s rozšířenou působností návrhy rozpisů rozpočtů finančních prostředků státního rozpočtu podle § 161, odst. 7, písm. a) školského zákona
Další minimálně čtyři právní normy (vyhlášky) jsou připravovány a budeme o nich informovat ihned po jejich uveřejnění ve sbírce zákonů.
Nařízení vlády č. 75/2005 Sb., o stanovení rozsahu přímé vyučovací, přímé výchovné, přímé speciálně pedagogické a přímé pedagogicko-psychologické činnosti pedagogických pracovníků
Prvním z prováděcích předpisů, který zaslouží zvláštní pozornost, je nepochybně nařízení vlády o stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti. Nejprve připomeňme, že se jedná o realizaci zmocnění obsaženého v § 23, odst. 5 zákona č. 563/2005 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů. Podle něj vláda stanoví nařízením rozsah přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků škol zřizovaných obcí, svazkem obcí, krajem nebo MŠMT. To znamená, že uvedené nařízení vlády je závazné výhradně jen pro stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků ve veřejných školách. V případě škol soukromých a církevních může ředitel školy postupovat v souladu s tímto právním předpisem, ale právě tak se od něj může odchýlit a stanovit pedagogickým pracovníkům své školy rozsah přímé pedagogické činnosti podle vlastního uvážení. K tomu má dostatečnou oporu v ustanovení § 23 odst. 1 zákona o pedagogických pracovnících, podle něhož je to právě ředitel školy, kdo určuje pedagogickým pracovníkům týdenní rozsah hodin jejich přímé pedagogické činnosti. Toto platí obecně pro ředitele všech škol bez ohledu na zřizovatele. Následující odst. 2 pak ale omezuje ředitele škol veřejných (nikoliv tedy soukromých a církevních) v tom smyslu, že ředitel školy zřizované obcí, svazkem obcí, krajem nebo MŠMT stanoví týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků podle prováděcího předpisu. Tímto předpisem je právě nařízení vlády č. 75/2005 Sb. Může vyvstat otázka, zda ustanovení výše uvedeného prvního odstavce není pro ředitele veřejné školy nadbytečné – vždyť se při stanovení týdenního rozsahu hodin přímé pedagogické činnosti pedagogických pracovníků musí držet prováděcího předpisu. Význam tohoto zmocnění je zřejmý, pokud si uvědomíme, že v řadě případů nařízení vlády stanoví rozsah přímé pedagogické činnosti nikoliv pevně, ale v rozpětí (např. u vychovatelů, učitelů odborného výcviku, trenérů, asistentů pedagoga a mnoha dalších pedagogických pozic). V těchto případech je to právě ředitel školy (veřejné) a nikdo jiný, kdo v rámci rozpětí stanoveného právním předpisem určí každému jednotlivému pedagogovi jeho konkrétní týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti.
A ještě jednu okolnost vyplývající přímo z § 23 zákona o pedagogických pracovnících je třeba připomenout: Týdenní rozsah hodin přímé pedagogické činnosti stanoví ředitel školy pedagogickému pracovníkovi na období školního vyučování nebo na pololetí školního vyučování. Ředitel zařízení sociální péče stanoví rozsah hodin přímé pedagogické činnosti na období kalendářního roku. Z toho plyne, že pokud např. vychovatelce školní družiny stanoví ředitel školy na začátku školního roku rozsah přímé pedagogické činnosti na spodní hranici rozpětí (v tomto případě 28 hodin týdně), může toto své rozhodnutí změnit až pro druhé pololetí. V žádném případě tedy nelze „volně operovat“ uvnitř rozpětí podle aktuální potřeby v průběhu školního roku (např. jako způsob řešení momentální nepřítomnosti jiné vychovatelky).
Pro úplnost ještě dodejme, že výše uvedené zmocnění k vydání tohoto nařízení vlády, které je nyní obsaženo v § 23 zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících a o změně některých zákonů (zákon o pedagogických pracovnících), bylo za předchozí právní úpravy součástí jiného zákona, a to zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Na základě tohoto zákona tak ještě v roce 2004 existovalo nařízení vlády č. 68/1997 Sb. Toto původní nařízení vlády bylo zrušeno k 31. 12. 2004 zákonem o pedagogických pracovnících a nynější nařízení vlády č. 75/2005 Sb. je nahrazuje.
Nyní se stručně zastavíme u některých jednotlivostí tohoto předpisu:
Nesoulad mezi počtem hodin „učebního plánu“ a stanoveným rozsahem přímé pedagogické činnosti
Podívejme se, jak správně rozumět ustanovení, podle něhož učiteli vyučujícímu všechny předměty v ročníku, ve kterém je počet hodin podle schválených školních vzdělávacích programů nižší než počet hodin přímé pedagogické činnosti stanovené nařízením vlády, stanoví ředitel školy týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle schváleného školního vzdělávacího programu. Nejprve je třeba se vypořádat s poněkud neobvyklým slovním spojením „schválený školní vzdělávací program“. Potíž je v tom, že školský zákon takovýto pojem vůbec nezná. V příslušné části se nařízení vlády výslovně odvolává na ustanovení § 5 školského zákona, který pojednává opravdu o školních, nikoliv např. rámcových vzdělávacích programech. Přitom platí, že školní vzdělávací program (ŠVP) vydává ředitel, k jeho návrhu se vyjadřuje školská rada (viz § 168 školského zákona). ŠVP musí být v souladu s rámcovým vzdělávacím programem, pokud byl tento pro daný obor vzdělání vydán. Soulad ŠVP s rámcovým vzdělávacím programem a s právními předpisy, stejně jako jeho plnění kontroluje a hodnotí Česká školní inspekce. Nikde není ani zmínka o schvalovacím procesu při vydání ŠVP. Vzhledem k poměrně jasnému záměru zákonodárce v této části školského zákona lze tedy zřejmě dovodit, že výše uvedené zmocnění k úpravě počtu hodin přímé pedagogické činnosti lze vztáhnout k ŠVP vydanému v souladu s právními předpisy (nikoliv tedy jen a jen ke schválenému). Svůj dočasný význam však zmínka o schváleném ŠVP může mít v právě probíhajícím přechodném období, v němž dosud nevydaný ŠVP je nahrazen některým z původních, celostátně platných vzdělávacích programů, jež podle dřívějšího právního stavu schvalovalo MŠMT.
Příklad:
Věcný obsah (a smysl) uvedeného ustanovení nařízení vlády asi nejlépe ozřejmíme na příkladu učitele 1. ročníku základní školy. Podle přílohy k nařízení vlády se tomuto učiteli stanoví rozsah přímé pedagogické činnosti v rozpětí 20 – 22 hodin týdně. Pokud však jsou splněny podmínky uvedené ve výše citovaném ustanovení – tedy učitel vyučuje všechny předměty v ročníku a současně je v souladu s rámcovým vzdělávacím programem vydán ŠVP, ze kterého vyplývá pro první ročník právě 20 hodin týdně „učebního plánu“ (tedy vzdělávacího programu), nemůže ředitel školy využít celého rozpětí stanoveného přílohou nařízení vlády, ale stanoví učiteli týdenní počet hodin přímé pedagogické činnosti ve stejné výši, tedy 20.
Nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti
Nařízení vlády obsahuje ustanovení, podle něhož lze týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti rozvrhnout nerovnoměrně na jednotlivé týdny tak, aby nebyl překročen průměrný stanovený týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti za období nejdéle 3 po sobě následujících měsíců. Věcně nejde o nic nového, jen je zcela nově formulována tato možnost přímo v nařízení vlády. Dříve totiž mohl ředitel školy řešit potřebu nerovnoměrného rozvržení přímé pedagogické činnosti jen formou nerovnoměrného rozvržení pracovní doby podle § 85 zákoníku práce, což mohlo přinášet určitá organizační omezení, např. v případě nesouhlasu zaměstnanců s nerovnoměrným rozvržením týdenní pracovní doby. V tomto případě však jde o nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti v rámci rovnoměrného rozvržení pracovní doby. Fakticky dává toto ustanovení kompetenci řediteli školy v jednotlivých týdnech měnit vzájemný poměr dvou částí pracovní doby pedagoga: přímé pedagogické činnosti a prací souvisejících.
Příklad:
Jestliže tedy např. vyžaduje organizace středního odborného učiliště dvoutýdenní režim výuky (kvůli praxi žáků) a ředitel školy stanoví v jednom týdnu rozsah přímé pedagogické činnosti učiteli 17 a v dalším týdnu 25 hodin (průměr zůstává 21), určuje tak zároveň, že v prvním týdnu je zbývající část pracovní doby tvořená 23, ale ve druhém týdnu jen 15-ti hodinami prací souvisejících.
Nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti je pochopitelně možné použít v jakémkoliv druhu školy nebo školského zařízení. Ustanovení vztahující se k období nejdéle 3 po sobě následujících měsíců neznamená, že by snad bylo možné využít této možnosti jen po tuto dobu. Je možné využít ustanovení po celý školní rok, ale délka období, za něž musí průměrný týdenní počet hodin přímé pedagogické činnosti odpovídat stanovenému rozsahu nesmí být delší, než právě tři měsíce. Jde tedy o délku „průměrovacího“ období, nikoliv o období, po něž je ustanovení využíváno.
V případě využití tohoto ustanovení je velmi potřebné stanovit nerovnoměrné rozvržení přímé pedagogické činnosti důsledně a jednoznačně na jednotlivé týdny. Není např. možné počítat skutečně odučené hodiny za jednotlivé týdny a tím stanovovat jejich průměrný týdenní počet. To je důležité zejména s ohledem na stanovení nároku na proplácení příplatků za přímou pedagogickou činnost vykonanou nad stanovený rozsah (nadúvazkové hodiny). V uvedeném příkladě je vždy nadúvazkovou hodinou v prvním týdnu 18. a ve druhém týdnu 26. hodina, a to bez ohledu na to, jak se v daném cyklu (během „průměrovacího“ období) v jednotlivých týdnech odvíjel celkový skutečný počet odučených hodin.
Zastupování vedoucího pedagogického pracovníka
Nařízení vlády obsahuje nově ustanovení řešící situaci, kdy je zastupován v řídící funkci vedoucí pedagogický pracovník (předchozí právní úprava tuto okolnost ve vztahu ke stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti neřešila vůbec). Nyní platí, že pedagogický pracovník, který zastupuje vedoucího pedagogického pracovníka v plném rozsahu alespoň po dobu 4 po sobě následujících týdnů, vykonává od začátku pátého týdne přímou pedagogickou činnost v týdenním rozsahu stanoveném pro zastupovaného pedagogického pracovníka. Jinými slovy, teprve od 5. týdne zastupování vedoucího pedagogického pracovníka náleží zastupujícímu pedagogický úvazek zastupovaného. Do této doby vykonává řídící činnost za zastupovaného při svém původním pedagogickém úvazku. To platí ve všech případech zastupování – ať již zastupuje např. zástupce chybějícího ředitele nebo učitel chybějícího zástupce ředitele apod. Mimochodem tento režim je obdobou toho, co ve stejné situaci předpokládá i platový předpis, konkrétně § 6 zákona č. 143/1992 Sb., o platu. Podle tohoto ustanovení náleží příplatek za zastupování vedoucího zaměstnance na vyšším stupni řízení v plném rozsahu jeho řídící činnosti teprve, když je toto zastupování delší než čtyři týdny. Rozdíl je pouze v tom, že onen příplatek za zastupování pak náleží zpětně od prvního dne zastupování, kdežto snížený pedagogický úvazek „převezme“ zastupující teprve od začátku pátého týdne zastupování.
Snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti v různých případech
Nařízení vlády tradičně umožňuje snížení rozsahu přímé pedagogické činnosti (používejme dále pojem „pedagogický úvazek“) v různých situacích, aniž by to mělo dopad na celkovou týdenní pracovní dobu a tím na výši platu pedagogického pracovníka.
Vedoucí učitel
Samozřejmě i nadále počítá nařízení vlády, resp. jeho příloha, se sníženým pedagogickým úvazkem u vyjmenovaných vedoucích funkcí, zejména u ředitele školy, jeho zástupce, ale také např. vedoucího učitele odborného výcviku a v dalších případech.
Vzhledem ke stále častějším případům, kdy zřizovatelé slučují různé druhy škol pod jednu právnickou osobu, je však aktuální řešit situaci, kdy např. chod mateřské školy sloučené do jednoho subjektu se školou základní i nadále řídí bývalá ředitelka, která však nyní nejen, že již není ve funkci ředitele školy, ale zpravidla není ani jmenována do funkce zástupce ředitele školy. Říkejme této pozici „vedoucí učitel“, přestože toto označení nemá oporu v obecně platných právních předpisech 1. Pro tyto případy (nemusí samozřejmě jít právě a jen o bývalou ředitelku mateřské školy – ustanovení je aplikovatelné v jakémkoliv druhu školy) pak platí, že pedagogickému pracovníkovi, který není jmenován do funkce zástupce ředitele školy, ale řídí některou ze škol, jejíž činnost daná právnická osoba vykonává, může ředitel školy snížit týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti až do výše stanovené tímto nařízením pro zástupce ředitele školy, kterou řídí. V našem zvoleném případě je tedy naše vedoucí učitelka mateřské školy odkázána z hlediska svého pedagogického úvazku na rozhodnutí ředitele školy – na snížení pedagogického úvazku vedoucímu učiteli totiž není právní nárok. Toto rozhodnutí se pak může pohybovat v intervalu od 31 hodin týdně (to v případě, že ředitel nevyužije této možnosti vůbec) až po 20 hodin týdně, resp. 17 hodin týdně – to podle toho, kolik má mateřská škola tříd. Při tomto rozhodování bude zřejmě ředitele omezovat jediný faktor, a sice rozpočet. Není však sporu o tom, že ředitel školy tuto možnost snížení pedagogického úvazku má.
Určitý problém může vyvolávat skutečnost, že výše uvedený spodní limit intervalu pro rozhodování ředitele je odvozen od pedagogického úvazku zástupce ředitele mateřské školy při právě pěti až šesti třídách mateřské školy. Nabízí se proto úvaha, že nelze použít možnosti snížit pedagogický úvazek vedoucí učitelce mateřské školy v případě, že tato nemá alespoň pět tříd. Tato úvaha však podle mého názoru není správná. Výše uvedené omezení spočívající v počtu tříd se vztahuje výhradně na situaci, kdy by měl být stanoven rozsah přímé pedagogické činnosti zástupce ředitele mateřské školy. My však řešíme situaci, kdy takovýto zástupce není jmenován a mateřskou školu řídí vedoucí učitelka na jiném (nižším) stupni řízení. Tehdy ovšem nepostupujeme podle přílohy k nařízení vlády, která stanovuje nárokové snížení pedagogického úvazku zástupci ředitele, ale podle ustanovení § 3, odst. 1 nařízení vlády, obsahující právě onu možnost (nikoliv právní povinnost) ředitele vedoucímu učiteli úvazek snížit. Proto vyslovuji názor, že toto snížení (spočívající zpravidla jen v několika málo hodinách týdně) je možné bez ohledu na počet tříd mateřské školy. Pokud byl záměr autora právního předpisu jiný, je na místě konstatovat, že tento záměr nebyl pregnantně formulován a měl by být tedy vyjádřen alespoň v první fázi autorským výkladem MŠMT.
Výchovný poradce a metodik ICT
Stejně jako v minulosti se v případě, kdy učitel základní nebo střední školy vykonává některou z těchto dvou specializovaných činností (výchovný poradce a metodik informačních a komunikačních technologií), snižuje jeho pedagogický úvazek, a to v závislosti na počtu žáků školy až o pět hodin týdně za každou z těchto činností. Je-li pověřeno výkonem funkce metodika informačních a komunikačních technologií nebo výchovného poradce více pedagogických pracovníků, sníží se každému z nich rozsah přímé pedagogické činnosti podle ředitelem školy přiděleného počtu žáků. Pouze u základní školy speciální (bývalá pomocná škola) se v případě výchovného poradce nevychází z počtu žáků, ale z počtu tříd školy.
U metodiků informačních a komunikačních technologií je na místě upozornit, že musí jít opravdu o výkon právě této specializované činnosti (funkce). Nestačí tedy být pouhým správcem počítačové sítě ve škole – musí jít o výkon funkce metodika, tedy koordinátora práce ostatních pedagogů s informačními a komunikačními technologiemi.
Vykonává-li pedagogický pracovník současně činnost výchovného poradce a metodika informačních a komunikačních technologií, snižuje se mu pedagogický úvazek za každou tuto činnost zvlášť. To znamená, že takovému pedagogovi by se v závislosti na počtu žáků školy snížil pedagogický úvazek až o deset hodin týdně (pět hodin za každou činnost).
Vykonává-li funkci metodika informačních a komunikačních technologií nebo výchovného poradce ředitel školy nebo zástupce ředitele školy, sníží se jim týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti stejným způsobem (tedy v závislosti na počtu žáků školy až o pět hodin týdně za každou z činností), nejvýše však do poloviny týdenního rozsahu stanoveného pro ředitele školy nebo zástupce ředitele školy.
Učitel vyšší odborné školy
Za jistý druh snížení pedagogického úvazku lze rovněž považovat situaci, kdy ředitel vyšší odborné školy (u jiných druhů škol toto ustanovení použít nelze) započítá do pedagogického úvazku učitele vyšší odborné školy až tři hodiny konzultační činnosti týdně. To je zřejmě jediný případ, kdy činnosti, které jsou jinak považovány za práce související s přímou pedagogickou činností (a doplňují tak celkovou týdenní pracovní dobu pedagoga) lze přesunout do přímé pedagogické činnosti. V tomto případě však jde pouze o možnost, nikoliv o právní nárok. Podobně jako v případě vedoucího učitele vše záleží na rozhodnutí ředitele školy a – samozřejmě – na rozpočtových možnostech školy.
Vliv počtu tříd na stanovení rozsahu přímé pedagogické činnosti ředitele školy
Pro stanovení pedagogického úvazku ředitele školy (a také jeho zástupce) platí následující obecné ustanovení: Do počtu tříd rozhodného pro stanovení týdenního rozsahu přímé pedagogické činnosti se započítávají řediteli školy a jeho zástupci třídy, studijní skupiny, oddělení, kursy, výchovné skupiny a speciálně pedagogické centrum. Je-li ve škole ustanoveno více zástupců ředitele, stanoví se každému z nich týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle jím přiděleného počtu tříd. Zdánlivě jasné ustanovení, které znamená prosté sečtení tříd, oddělení atd. ve škole pro stanovení příslušného nároku na konkrétní pedagogický úvazek ředitele a jeho zástupce. U právnické osoby tvořené jediným druhem školy skutečně žádná komplikace při uplatnění tohoto ustanovení nehrozí. Určité výkladové nejasnosti však bohužel nastávají v situaci stále běžnější, kdy právnická osoba (jsme zvyklí užívat pojem subjekt) zahrnuje více druhů škol. Na první pohled je vše jasné: tak se tedy sečtou všechny třídy a všechna oddělení všech škol celého subjektu (vždyť jde o pouhé součásti jednoho subjektu) a o to nižší bude ředitelův pedagogický úvazek. Jenže takhle jednoduché to bohužel není. Jednak je třeba si povšimnout ustanovení v § 2, odst. 4 nařízení vlády: U právnické osoby, která vykonává činnost více druhů škol, se stanoví týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti ředitele školy a jeho zástupce podle vykonávané činnosti školy, u které je v příloze k tomuto nařízení stanovena přímá pedagogická činnost nejnižší. Stále ještě je zdánlivě vše bez komplikací: prostě součet všech tříd a oddělení celého subjektu aplikujeme na ten druh školy, která podle přílohy k nařízení vlády stanoví nejnižší pedagogický úvazek. My si však toto ustanovení připomínáme na tomto místě z jiného důvodu: je z něj zřejmý úmysl autora právního předpisu vztahovat vždy stanovení pedagogického úvazku k jednotlivé škole a ne k právnické osobě jako celku! Tento názor podporují ještě nejméně tyto dvě skutečnosti:
-Příloha k vládnímu nařízení uvádí výslovně v příslušném sloupci počet tříd, oddělení a skupin ve škole (jedné) a nikoliv ve školách (např. v rámci jedné právnické osoby).
-Výše uvedené obecné ustanovení o zápočtu všech tříd a oddělení hovoří o řediteli školy a nikoliv o řediteli (statutárním orgánu) právnické osoby. Přitom školský zákon dosti důsledně tyto dvě rozdílné funkce téhož ředitele rozlišuje a odděluje.
Z výše uvedeného lze dovodit názor, že pro stanovení přímé pedagogické činnosti ředitele školy (a jeho zástupce) lze vzít v úvahu vždy jen počet tříd, oddělení atd. jedné ze škol sdružených v rámci jedné právnické osoby, a to té ze škol, u níž vychází rozsah přímé pedagogické činnosti nejnižší.
Smyslem uveřejnění tohoto právního názoru není poškodit ředitele, kteří až dosud postupovali jinak při stanovení vlastního pedagogického úvazku. Jde spíše o upozornění na značně nejednoznačnou formulaci právního předpisu v této oblasti. Pokud bylo záměrem autora právního předpisu umožnit ředitelům sčítat třídy a oddělení všech škol uvnitř subjektu, pak použité formulace v předpise tomuto záměru neodpovídají. Pokud byl záměr shodný se zde uvedeným názorem, pak je třeba na toto upozornit právě ty ředitele škol, kteří postupují odchylně. V každém případě jde o výkladovou nejednoznačnost, kterou by bylo třeba – alespoň v první fázi – odstranit jednoznačným autorským výkladem MŠMT.
Závěr
Na závěr výkladu tohoto právního předpisu uveďme ještě několik drobností:
-Pedagogickému pracovníkovi právnické osoby, která vykonává činnost více druhů škol, stanoví ředitel školy týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle vykonávané činnosti, která u něj převažuje. V případě stejného podílu stanoví týdenní rozsah přímé pedagogické činnosti podle školy, u které je v příloze k tomuto nařízení stanovena přímá pedagogická činnost nejnižší.
-U učitelů víceletých gymnázií se na rozdíl od předchozího právního stavu již nezjišťuje, zda převládá jeho přímá pedagogická činnost na vyšším nebo nižším stupni. V tomto ohledu nařízení vlády již nedělí učitele víceletého gymnázia na dvě kategorie a jde vždy o učitele střední školy, tedy stanoví se mu pedagogický úvazek 21 hodin týdně i v případě, že celý tento pedagogický úvazek je realizován na nižším stupni víceletého gymnázia.
1 Z hlediska platových předpisů a zde uvedených úrovní řízení může jít buď o vedoucího zaměstnance, který řídí práci podřízených zaměstnanců (viz příloha č. 6 k nařízení vlády č. 330/2003 Sb. – 4. úroveň řízení) nebo o zaměstnance, který je podle organizačního řádu oprávněn organizovat, řídit a kontrolovat práci jiných zaměstnanců (viz § 5, odst. 4 zákona č. 143/1992 Sb. – 5. úroveň řízení).