Diskriminace, nebo přípustná legislativní zkratka?

Základ sporu - prokázání diskriminace

Česká lékařská komora (ČLK) zveřejnila inzerát, v němž hledala administrativní pracovnici – asistentku. Podle inspekce práce se tím komora dopustila diskriminace z hlediska pohlaví a uložila komoře za přestupek pokutu 15 tis. Kč. 

Toto rozhodnutí bylo napadeno žalobou, kde ČLK uvedla, že nebylo prokázáno, že by podmínkou k přijetí na pracovní pozici bylo konkrétní pohlaví uchazeče. Ze slov „pracovnice“ či „asistentka“ nelze diskriminaci dovodit. Jednalo se o pochybení formálního charakteru napravené ještě před samotným zahájením kontroly. Namístě bylo vhodné nanejvýš upozornit žalobkyni, nikoliv ji sankcionovat. Nebylo prokázáno, že pokud by se o volnou pracovní pozici ucházel muž, byl by odmítnut z důvodu svého pohlaví, a nikoliv na základě věcných kritérií. 

Tvrzení žalovaného, že počet osob, které byly formulací inzerátu zcela odrazeny od toho, aby se o dotyčnou pracovní pozici ucházely, nemusel být malý s ohledem na všeobecnou známost profilu žalované na sociální síti Facebook, bylo ničím nepodložená spekulace. 

Formální znaky přestupku

Krajský soud v Ostravě – pobočka v  Olomouci žalobě vyhověl (Rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě – pobočka v Olomouci ze dne 30. listopadu 2022, č. j. 60 Ad 2/2021-27. ). K věci konstatoval, že k přestupku nedošlo, neboť nebyly naplněny jeho formální znaky. Soud přihlédl k tomu, že komora sice inzerát tohoto znění zveřejnila, avšak jeho další obsah již tuto „specifikaci“ neobsahoval. Dle krajského soudu se tak v případě pojmu „administrativní pracovnice – asistentka revizní komise“ jednalo o limitně přípustnou vyjadřovací zkratku. 

„Jak přiléhavě vystihla v žalobě žalobkyně, i sám zákonodárce při vymezování zákonných práv a povinností subjektů práva tyto vymezuje při užití jediného rodu (typicky mužského – srov. pachatel v trestním zákoníku, dárce či kupující v občanském zákoníku, dlužník v insolvenčním zákoně atd.), aniž by byl dovozován diskriminační charakter těchto ustanovení. Jedná se tak z pohledu zákazu diskriminace o přípustnou legislativní zkratku, přičemž není zpochybňováno, že takto v zákoně vymezená pravidla chování dopadají i na osoby ženského pohlaví. Je nesporným faktem, že již od emancipace žen v 19. století a jejich vstupu na trh práce žalobkyní nabízenou administrativní pozici zastávaly takřka výhradně ženy. Při vědomí tohoto historického kontextu a jeho obecného vnímání celou společností, tj. adresátů posuzované pracovní nabídky, prizmatem průměrného člověka (srov. § 4 odst. 1 občanského zákoníku), spolu s naprosto genderově neutrálními požadavky na hledanou osobu, hodnotí krajský soud posuzovanou nabídku jako limitně přípustnou vyjadřovací zkratku, kterou žalobkyně neporušila výše vymezené zákonné antidiskriminační povinnosti. Opačný v rozhodnutí zastávaný názor je možno shodně s žalobkyní označit za přepjatě formalistický, neodpovídající rozumnému uspořádání vztahů ve společnosti. 

Označení u tradičních pracovních pozic

Odlišně by soud nahlížel na označení tvarem v ženském rodě v případě pracovní pozice, kterou tradičně a takřka výlučně historicky zastávali a stále zastávají ve společnosti muži, zejména dělnické profese v odvětví těžkého strojírenství či stavebnictví. Pokud by zaměstnavatel v rozporu s tímto nepopiratelným faktem hledal ‚jeřábnici‘, ‚svářečku kovů‘, ‚zámečnici‘ či ‚lakýrnici‘, evokovala by taková nabídka jednoznačně upřednostnění osob ženského pohlaví, resp. cílení nabídky jen na osoby ženského pohlaví, což by nepochybně možný zájem uchazeče – muže se o takové zaměstnání ucházet a priori vylučovalo.“ 

Rozhodnutí Nejvyššího správního soudu 

Nejvyšší správní soud s rozhodnutím krajského soudu nesouhlasil a toto rozhodnutí zrušil. 

Ve svém rozhodnutí (Rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 13. srpna 2024, č. j. 9 Ads 174/2023-27.) konstatoval: „Nejvyšší správní soud souhlasí se stěžovatelem, že nabídku práce je nutné z logiky věci hodnotit jako celek, přičemž je nepřípustné ji rozdělovat na označení nabízené pracovní pozice a požadavky na uchazeče. Za této situace je z povahy nabídky jako takové zřejmé, že název nabízené pracovní pozice označuje za vhodné uchazeče pouze ženy, tuto skutečnost nemohou následně zhojit neurčitě formulované požadavky na uchazeče, u kterých jakákoliv jiná formulace nepřipadá v úvahu.

Diskriminační charakter inzerátu

Označení ‚administrativní pracovnice – asistentka revizní komise‘ zjevně evokuje, že nabízená pozice je určena výhradně pro ženské pohlaví. Jednání žalobkyně bylo způsobilé a priori ovlivnit úvahu potenciálních uchazečů – mužů – o nabízenou pozici, a to tak, že po seznámení se s obsahem inzerátu ztratili o tuto pozici zájem. Kasační soud přitom souhlasí se stěžovatelem, že neexistuje žádný logický ani věcný argument, proč by pozici ‚administrativní pracovník/ce – asistent/ka revizní komise‘ nemohla z její povahy vykonávat osoba mužského pohlaví (srov. rozsudek NSS ze dne 2. 7. 2014, č. j. 6 Ads 68/2013‑28). Kasační soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně uveřejnila nabídku zaměstnání mající diskriminační charakter, konkrétně diskriminující uchazeče mužského pohlaví. 

Krajský soud v rámci svého posouzení nerespektoval jeden z nejdůležitějších cílů zákona o zaměstnanosti – eliminaci nerovného zacházení, mj. i z hlediska pohlaví, k uchazečům o zaměstnání.“ 

Rozsudek Nejvyššího správního soudu, byť se vztahuje ke konkrétnímu případu, bude respektován soudy nižších stupňů a dá se předpokládat, že budou rozhodovat v souladu s tímto rozhodnutím. 

Každý zaměstnavatel, včetně ředitelů škol, by proto výše uvedené závěry měl též respektovat a správně formulovat inzeráty tak, aby texty nebyly diskriminační.  

Článek JUDr. Evy Janečkové doplňuje knihu Pracovní právo ve školství vydanou v srpnu 2025. Objednat si ji můžete na eshopu Wolters Kluwer ČR.