Současně s nástupem možnosti integrace dětí s postižením do běžného vzdělávacího proudu vyvstala potřeba posílení pedagogických pracovníků v integrujících školských zařízeních.
Asistent pedagoga, významná pomoc pro učitele i třídu
Mgr.
Ilona
Hulínová
logoped a speciální pedagog
PhDr.
Renata
Škaloudová
školský logoped ve speciálně pedagogickém centru
Ve světě jsou obvyklé
různé druhy podpůrné asistence pro práci se třídou nebo skupinou dětí,
do které dochází integrované dítě nebo žák. U nás se pro tuto profesní pozici zavedl název
asistent pedagoga. Známe rovněž termín
asistent osobní. Mezi těmito pozicemi jsou z hlediska legislativního zabezpečení, financování, pracovního vztahu k zařízení a náplně práce podstatné rozdíly.
Právo na zřízení pracovního místa asistenta pedagoga zajišťuje
metodický pokyn
ke zřizování pracovního místa asistenta pedagoga ve třídě nebo studijní skupině, ve které se vzdělává dítě, žák nebo student se speciálními vzdělávacími potřebami. Pracovní místo asistenta pedagoga
zřizuje ředitel školy se souhlasem zřizovatele
na základě § 16 odstavce 9 (ředitel školy) a odstavce 10 (souhlas kraje/zřizovatele) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (dále jen „školský zákon“) a § 7 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných (dále jen „vyhláška“).Ředitel školy může uplatňovat žádost o souhlas se zřízením pouze s
vyjádřením, podporou a doporučením školského poradenského zařízení
(speciálně pedagogické centrum, pedagogicko-psychologická poradna), které musí obsahovat
platný integrační posudek
(platnost většinou na dobu dvou let), míru a formy podpůrných opatření a navrhovanou výši úvazku asistenta pedagoga.Součástí dokumentace k integraci je následně
individuální vzdělávací plán
(dále jen „IVP“), který vytváří škola.
Finanční dotaci, tedy mzdové prostředky pro toto pracovní místo, na základě žádosti ředitelství školy v předepsaném formuláři schvaluje krajský úřad, který ji přidělí zřizovateli. Ten ji v potřebných případech, kdy není krajem pokryta částka na úvazek doporučený poradenským zařízením, může doplnit do požadované výše.
Pokud škola nemá dostatek finančních prostředků, může doporučený úvazek snížit, ale finanční částku přidělenou krajským úřadem musí použít
pouze na uvedené účely, nebo ji vrátit.
Žádost
může ředitel školy podávat
dvakrát ročně: k 31. 5. (na období září – prosinec) a k 31. 10. (na období leden – srpen), ve výjimečných situacích lze žádat
mimo termín
– pokud například dítě nastoupilo do zařízení později, nebyla včas známa diagnóza a podobně.Asistent pedagoga se přiděluje škole maximálně na dva roky(podle platnosti integračního posudku), pokud jeho potřeba trvá, musí ředitel podat žádost znovu. Vzor žádosti lze nalézt na stránkách krajských úřadů, např. Magistrátu hlavního města Prahy:
http://skoly.praha-mesto.cz. Podle § 9 vyhlášky s jednáním o zřízení funkce asistenta pedagoga musí
souhlasit rodiče dítěte, které má být vzděláváno formou integrace.
Při rozhodování o zřízení funkce asistenta pedagoga je třeba brát v úvahu § 16 odstavce 6 školského zákona o právu dítěte na speciální vzdělávání a § 3 odstavce 4 vyhlášky, který upřednostňuje jako formu speciálního vzdělávání
integraci. Ta je v mnohých případech možná jen s podporou asistenta pedagoga. Odpovědnost za výběr formy vzdělávání má zákonný zástupce dítěte, ředitel školy zodpovídá podle § 3 odstavce 4 vyhlášky za to, že podmínky zařízení budou v souladu s potřebami dítěte.
Poskytování finančních dotací a poměr žáků a asistentů pedagoga se v jednotlivých krajích ČR liší. Nejvíce prostředků na mzdy asistentů pedagoga nad rámec prostředků ze státního rozpočtu poskytuje Praha.
Asistent pedagoga
dle katalogu prací poskytuje
pomoc žákům
při přizpůsobení se školnímu prostředí,
pomoc pedagogickým pracovníkům
školy při výchovné a vzdělávací činnosti, pomoc při komunikaci se žáky, při spolupráci se zákonnými zástupci žáků, případně s komunitou, ze které žák pochází.Je pedagogickým pracovníkem
(zaměstnancem, pozn. autorky)
školy, což se odráží v jeho kompetencích a odpovědnosti. Jeho způsobilost je garantována podmínkou
absolvování akreditovaného kurzu pro asistenty pedagogů
(organizuje například Rytmus, Diakonie ČČK, IPPP a další) nebo jiným pedagogickým vzděláním (viz článek PhDr. J. Valenty v příloze Řízení školy Speciál pro MŠ č. 2/2011, strana 8). Může mít pracovní smlouvu na dobu určitou, ale i na dobu neurčitou. Pokud ukončí docházku integrované dítě, do jehož třídy je asistent přidělen, může škola přijmout jiné dítě s postižením, na jehož vzdělávání bude vázána nová žádost ve spojení s již stávajícím asistentem.Naproti tomu osobní asistent zaměstnancem zařízení není, náklady na jeho mzdu poskytuje rodina dítěte, někdy s přispěním různých nadací. Projít kurzem pro asistenty nemusí, záleží na jeho vlastním postoji k této záležitosti. Osobní asistent má odpovědnost pouze za jedno konkrétní svěřené dítě, veškerá jeho činnost je také s tímto dítětem spjata. Z hlediska bezpečnosti a právních ustanovení jej není možné ponechat s ostatními dětmi bez přítomnosti učitele, respektive pedagogického zaměstnance zařízení. Pokud škola přijme do integrace dítě s osobním asistentem, je to jistě vstřícné řešení, ale mohou z něj plynout jisté
organizační komplikace.
Vraťme se zpět k asistentovi pedagoga. Již z označení profese je zřejmé, že tento pracovník by měl být
pomocníkem učitele pro práci s celou třídou či skupinou. Jeho činnost by tedy neměla souviset pouze s pomocí integrovanému dítěti, k této situaci ovšem dochází podle našich zkušeností velice často.
Má-li učitel pocit, že integrované dítě „ruší“ v průběhu vzdělávacího procesu ostatní, pobývá asistent se svěřeným dítětem mimo třídu. Takové řešení je v omezené míře akceptovatelné tehdy, když je opuštění třídy odůvodněno například výpravou pro sběr praktických pomůcek, zatímco ostatní se věnují teoretické výuce. Asistent s dítětem mohou jít nasbírat přírodniny, opatřit reálné pomůcky a podobně. Samozřejmě také, pokud integrované dítě lépe pracuje individuálně, nerušeno vnějšími podněty. Ale
doba strávená mimo třídu by měla být krátká.
Není vhodné, aby asistent s dítětem společně chodili po budově nebo pobývali v oddělené místnosti bezúčelně, potom se jedná spíše o
segregaci
a ta jistě není záměrem integrace, která by měla mít na zřeteli především
sociální začlenění dítěte s postižením.
Minimálně bývá využívána možnost
individuální práce učitele s integrovaným dítětem, kdy po dobu této činnosti pracuje se skupinou dalších dětí právě asistent. Buďto podle pokynů pedagoga nebo podle vlastní invence, kterou podporuje či doplňuje vzdělávací proces. Může také organizovat relaxaci dětí.
Asistent pedagoga je oprávněn vykonávat přímou i nepřímou pedagogickou činnost, počet hodin přímé a nepřímé práce stanoví v úvazku ředitel školy. Jak bylo zmíněno výše, asistent pedagoga má plnou zodpovědnost za celou skupinu dětí a kompetence k doplňování vzdělávací činnosti. Celkově ale za vzdělávání, jeho průběh a výsledky
odpovídá pedagog, to je důležité přesně vědět.
Asistent pedagoga může být přidělen i k více dětem, což je model výhodný prakticky i finančně. Osvědčuje se společná integrace například dítěte s opožděným psychomotorickým vývojem a opožděným vývojem řeči a dítěte se smyslovým nebo tělesným postižením. Naproti tomu je problematická třeba kombinace syndromu ADD/ADHD a PAS (porucha autistického spektra).
V případě, že integrované dítě je dlouhodobě nepřítomné, asistent pedagoga vykonává jiné pomocné pedagogické činnosti ve třídě nebo ve škole. Náplň jeho práce určí učitel, eventuálně ředitel školy.
Shrnuto – asistent pedagoga je posilou pro práci se skupinou dětí, do které je integrováno dítě s postižením. Pokud se věnuje přímo tomuto dítěti, neměla by jeho pomoc být bezbřehá. Dítěti s tělesným postižením by měl být nohama či rukama, dítěti se zrakovým postižením očima, se sluchovým postižením nebo s poruchou komunikace ušima a ústy.
Mírně odlišnou roli by měl zastávat u dítěte s mentálním postižením, s PAS nebo se syndromem ADD/ADHD, kdy by mohl být prostředníkem sociální komunikace a pomocníkem v navazování vztahů a chápání souvislostí. Neměl by zasahovat do činností, které dítě prokazatelně zvládne samostatně, jen třeba pomaleji.
Samostatnost
, byť v několika málo oblastech, je pro dítě velkou motivací a povzbuzením a je velká šance, že její rozvoj bude pokračovat. Rozdíly mezi postiženími, individuálními potřebami integrovaných dětí a konkrétními podmínkami třídy determinují různé přístupy a rozdílnou práci asistentů.Kdo se stává asistentem pedagoga?
Práce ve třídě, kde se vzdělává dítě formou individuální integrace s podporou asistenta pedagoga, je pro mnohé učitele novou a
nezvyklou situací, které musí přizpůsobit celkovou činnost a organizaci výuky. Někdy pro ně tato situace nemusí být dostatečně přehledná, především z hlediska
vymezení kompetencí.
Je třeba, aby učitelé uměli využívat správně všech možností, které přítomnost asistenta pedagoga skýtá, ve prospěch celé skupiny dětí tak, aby nebyla narušena atmosféra třídy a aby byla naplněna podstata integrace – sociální začlenění dítěte s postižením. Jinými slovy aby bylo vytvořeno pokud možno
inkluzivní prostředí.
Protože učitel je nejbližším spolupracovníkem asistenta pedagoga, je vhodné požádat jej o pomoc při výběru konkrétní osoby. Jen jsou-li si oba blízcí, naladěni na stejnou vlnu a schopni vzájemné komunikace, může tvůrčí spolupráce dobře fungovat ve prospěch všech dětí i celé školy.
Základním pravidlem je, že asistentem pedagoga by neměl být blízký člen rodiny integrovaného dítěte, protože tím může být způsoben zmatek v přijímání autorit. Asistenti pedagoga se často rekrutují z řad studentů, což bývá poměrně svižná varianta, jen vyžaduje od učitele důkladnější a podrobnější přípravu a jednoznačnou konkretizaci činnosti. Často se této profesi věnují ženy krátce po skončení rodičovské dovolené, protože to může být časově velmi vyhovující při péči o vlastní malé dítě. Silně zastoupenou skupinu mezi asistenty tvoří pedagogové v důchodovém věku. Tato varianta je zdánlivě nejpříznivější, ale jako každá skrývá určitá rizika, o nichž je dobré vědět.
Pro člověka, který donedávna vedl vzdělávací proces, je velmi emočně i kompetenčně náročné se vědomě upozadit a ponechat vedení tohoto procesu učiteli. Ten může mít naopak podvědomé obavy z neúmyslného hodnocení nebo ze selhávání. V těchto případech je velice důležité si
kompetence jasně vymezit předem, hlavně s ohledem na děti, které potřebují mít jasno v
pojetí autorit. Čímž samozřejmě není míněno, že by asistent pedagoga autoritu mít neměl, jen zdůrazňujeme, že proces vzdělávání určuje a vede pedagog.
Známe mnoho vynikajících asistentů, kteří tuto svou novou roli ve vzdělávacím procesu přijali s noblesou a mimo jiné tím pomáhají v získávání sebedůvěry začínajícím pedagogům. Někteří z těch, kterým se tato situace zdála nečekaně obtížná, se obracejí na
poradenská zařízení
s žádostí o profesní podporu formou
konzultací
nebo
videotréninku interakcí. Poradenská zařízení takové žádosti velmi vítají, neboť svědčí o vysoce zodpovědném přístupu asistenta k práci a snaží se nalézt co možná nejúčinnější způsoby zmíněné profesní pomoci a podpory.
Mezi asistenty pedagoga jsou i pracovníci, jejichž původní profese se školstvím vůbec nesouvisí. Vynikajícími asistentkami jsou například bývalá zaměstnankyně restauračního zařízení nebo podnikatelka v oboru úklidových prací. Obě tyto ženy prošly rekvalifikačními kurzy a své současné práci se věnují s velkou láskou a zaujetím, které se pozitivně odrážejí v celkové atmosféře třídy.
Dovolím si na tomto místě vložit
krátké rozhovory, které nám poskytly pracovnice běžné mateřské školy – paní učitelka a asistentka pedagoga:
V čem je pro vás tento způsob společné pedagogické práce nový?
Učitelka:
Na začátku jsem to pociťovala jako zásah do svého vztahu s dětmi, měla jsem z nové situace obavy. Byla náročnější příprava a jiná organizace třídy. Po vysvětlení všech možností jsme si udělaly nový systém a asistent by mi už chyběl. Musíme sice více práci připravovat, ale také si ji můžeme rozdělit.Asistentka:
Přeladění do jiné pozice, nezasahovat do kompetence učitele a zároveň uplatňovat své představy o práci s dětmi, nutná je souhra všech dospělých ve třídě.Mohla byste uvést jeho největší přínos?
Učitelka:
Asistent je při práci přínosem hlavně v tom, že mohu děti rozdělit na skupinky a věnovat jim i více času. Důležitá je i možnost individuální práce s dětmi, které to potřebují, lepší zajištění bezpečnosti, organizování i náročnějších činností.Asistentka:
Umožnit pomalejší pracovní tempo některým dětem, lepší upevňování naučených dovedností, možnost skupinové i individuální práce, zajištění bezpečnosti a účasti na akcích i pro „náročnější“ děti, učitelky i škola mohou využít přítomnosti dalšího dospělého.Uvedla byste i nějaká negativa, případně problémy?
Učitelka:
Pocit, že je někdo stále „na inspekci“, někdy se s dětmi necítím tak uvolněně. Důležitá je vzájemná souhra a spolupráce všech dospělých, jasné vymezení kompetencí. Na výběru asistenta by se měly podílet i učitelky. Asistent si také musí práci připravovat, musí být systematická a podle IVP.Asistentka:
Nutná je vzájemná komunikace a sdělování svých požadavků, abych věděla, co si mám připravit nebo jak se do práce s dětmi zapojit. Pro všechny je to nová situace, některé učitelky na ni nejsou připravené a přistupují k ní s nedůvěrou.Jak je z odpovědí patrné, shodují se obě na přínosu asistenta ve třídě. Se společnou prací má na počátku více problémů učitelka, které se narušuje její systém práce. Možné problémy vidí každá jinde, ale obě pociťují potřebu vzájemného „sladění“.
Spolupráce s rodiči
Při
jednání s rodiči
by měli učitel a asistent
vystupovat jednotně. Stává se, že asistent pedagoga má více času a prostoru pro komunikaci s rodiči integrovaného dítěte, bývá jimi i průběžně kontaktován, vztah mezi nimi může být i méně formální než mezi rodiči a pedagogy. Pro takové situace je vhodné mít na paměti některé zásady pro jednání:
rodiče jsou
nejdůležitějšími autoritami
v životě dítěte, je třeba respektovat jejich názory, postoje a přání (podrobněji rozvedeno v článku Mgr. E. Kneblové v příloze Řízení školy Speciál pro MŠ č. 2/2011, strana 16),kompetence k rozhodování
o obsahu vzdělávání, jeho rozsahu a formě má jednoznačně škola,zásadnější rozhovor s rodiči by měl probíhat pokud možno
bez přítomnosti dítěte, při chválení by naopak dítě přítomno být mělo,
sdělení by neměla být vágní, snaha o
maximální konkretizaci je namístě.
Podrobněji rozvedu poslední zmíněný bod, uvedu vždy kladnou/zápornou variantu: Sdělení „Dnes se mu dařilo. / Dnes příšerně zlobil.“ jsou, řekněme, bezobsažná. Rodič si pod nimi jen těžko něco představí a nemůže tedy cíleně pochválit/pokusit se o nápravu. Je-li informace podána „Úplně sám si připravil potřeby na kreslení a převlékl se na cvičení. Stále napodoboval školní rozhlas a když venku manévroval vrtulník, vybíhal k oknu ještě tři hodiny poté.“ Stává se
rodič partnerem, téměř přímým účastníkem proběhlého dopoledne a má konkrétní podklad pro rozhovor s dítětem. Výchovné působení rodiny a školy se dostává do souladu, je snaha o společná řešení, což je pro dítě někdy nečekaný, ale v důsledku velmi prospěšný signál.
S konkretizací sdělení souvisí i technika takzvaného přeznačkovávání. V podstatě jde o parafrázování známého termínu poloplné sklenice, které se jistě hodí do rozmanitých životních situací, nejen školních. Proč zasáhnout rodiče stížností: „Nechce se sám oblékat!“, když vstřícněji by vyznělo třeba: „Hraje si na prince a čeká, až ho někdo ustrojí.“ Nebo místo „Pořád bere ostatním hračky.“ se pokusit o smířlivější: „Je velmi autoritativní, asi mu dá práci se naučit dělit o věci.“ Příkladů by se našlo jistě mnoho. Jak jsem již uvedla, cílem takto vedené komunikace je vytvoření a zachování partnerství mezi rodinou dítěte a školou, čili
sledování společného zájmu dítěte.