Jakou práci může požadovat zaměstnavatel po zaměstnanci - pedagogickém pracovníkovi?

Pravděpodobným důvodem je skutečnost, že v pracovní smlouvě zaměstnavatel a zaměstnanec sjednali druh práce „učitel odborného výcviku“. Pokud je tento předpoklad správný, pak skutečně platí, že zaměstnavatel může přidělovat zaměstnanci práci pouze v rámci odborného výcviku. Nemůže mu přidělovat práci v rámci jiných forem praktického vyučování (např. učební praxe nebo odborné praxe). Podmínkou přidělování práce v rámci učební praxe je změna stávající pracovní smlouvy, kterou by se rozšířil dříve sjednaný druh práce. Jinou možností je sjednání další pracovní smlouvy, kterou by se sjednal druh práce tak, aby zaměstnanec mohl vykonávat přímou pedagogickou činnost v rámci učební praxe (typicky „učitel praktického vyučování“).

V dotazu není uvedena podstatná informace – jaký druh práce je sjednán v pracovní smlouvě. Pokud je v pracovní smlouvě sjednán druh práce „učitel základní školy“, může zaměstnavatel zaměstnanci (učiteli základní školy) přidělovat práci jak na prvním, tak na druhém stupni základní školy. Zůstává otázkou, zda je při této organizaci práce zajištěna odborná a pedagogická úroveň vzdělávání. Z pohledu pracovního práva je však tento postup zaměstnavatele v pořádku.

V případě, že je v pracovní smlouvě sjednán druh práce „učitel prvního stupně základní školy“, může zaměstnavatel zaměstnanci (učiteli prvního stupně základní školy) přidělovat práci pouze na prvním stupni základní školy.

Cílem dotazu je sice rozlišit přímou a tzv. nepřímou pedagogickou činnost vychovatele školní družiny, avšak svým obsahem dotaz odkrývá zásadní problém související s přidělováním práce zaměstnavatelem. Jestliže v pracovní smlouvě zaměstnavatel a zaměstnanec sjednali druh práce „vychovatel školní družiny“, pak je zaměstnavatel povinen přidělovat zaměstnanci práci odpovídají sjednanému druhu práce (práci vychovatele školní družiny vykonávanou při zájmovém vzdělávání účastníků školní družiny v době provozu školní družiny).

Z kontextu dotazu plyne, že probíhá základní vzdělávání žáků základní školy. Tuto činnost nemá vykonávat zaměstnanec jako „vychovatel školní družiny“ a zaměstnavatel nemá zaměstnanci tuto práci přidělovat.

Obě ujednání jsou možná a jsou v souladu se zákoníkem práce. Žádný právní předpis zaměstnavateli ani zaměstnanci nepředepisuje, nakolik „široce“ nebo „úzce“ se musí sjednat druh práce v pracovní smlouvě. Pokud se smluvní strany (zaměstnavatel a zaměstnanec) dohodnou např. na druhu práce „učitel účetnictví“, pak musejí vycházet z toho, že zaměstnavatel může zaměstnanci přidělovat práci pouze v rámci předmětu účetnictví. Pokud je sjednán druh práce „šířeji“ (např. učitel odborných ekonomických předmětů), může zaměstnavatel zaměstnanci přidělovat práci např. v rámci předmětů účetnictví nebo ekonomie.

Zaměstnavatel musí zaměstnanci přidělovat práci v rámci sjednaného druhu práce. Specifickým rysem práce pedagogických pracovníků je skutečnost, že v pracovní době vykonávají přímou pedagogickou činnost a práce související s přímou pedagogickou činností.

Vždy je nutné posoudit „souvislost“ konkrétní činnosti požadované zaměstnavatelem po zaměstnanci s přímou pedagogickou činností. Je zřejmé, že např. příprava pomůcek souvisí s předškolním vzděláváním dětí, stejně tak souvisí s předškolním vzděláváním konzultace s pracovníkem pedagogicko-psychologické poradny. Většina pedagogů se zřejmě shodne na tom, že neexistuje logická, „dostatečná“ souvislost předškolního vzdělávání dětí a sekání trávy na školní zahradě. Proto lze konstatovat, že uvedenou práci nelze podřadit pod druh práce „učitel mateřské školy“ a zaměstnavatel ji nemá zaměstnanci přidělovat.

Dokumentem tradičně označovaným jako zaměstnavatel zaměstnanci blíže definuje pracovní úkoly, a to v mezích druhu práce sjednaného v pracovní smlouvě. Na rozdíl od druhu práce zaměstnavatel a zaměstnanec pracovní náplň nesjednávají (tj. pracovní náplň není výsledkem jejich dohody). Naopak, pracovní náplň je jednostranným příkazem zaměstnavatele adresovaným zaměstnanci.

Pracovní náplň může zaměstnavatel měnit. Důležité je, aby obsah pracovní náplně byl stále v mezích daných sjednaným druhem práce. Je možné, že zaměstnavatel dospěl k závěru, že bude po zaměstnanci vyžadovat méně náročnou práci, a tuto méně náročnou práci následně zaměstnanci oprávněně přiděluje. Následkem přidělování méně náročné práce je skutečně zařazení zaměstnance do nižší platové třídy.

Postup zaměstnavatele je v souladu s právními předpisy.