Zajištění BOZP ve školách, 4. část

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech, zatím nebyl vydán žádný obecně závazný předpis (vyhláška) upravující podrobnosti o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků, který by platil obecně pro všechny školy. Právní úprava celé problematiky je obsažena pouze v ustanovení § 29 zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů. Vyhláška č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů bezpečnosti a ochrany zdraví dotýká jen okrajově, neboť řeší až následky porušení předpisů a zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb.

V minulých číslech jsme si také zdůrazňovali, že z článku I. citovaného metodického pokynu, zabývajícího se předmětem a rozsahem úpravy, vyplývá, že tento metodický pokyn stanoví postupy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních. Určen je tedy pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je totiž nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením), které zřizuje.

Podle ustanovení § 169 školského zákona ministerstvo vedle úkolů stanovených zákonem řídí především výkon státní správy ve školství a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, je tedy ústředním správním orgánem pro oblast školství. Ještě před přijetím školského zákona byly v průběhu roku 2001 zřizovatelské kompetence (a majetek škol a školských zařízení) k naprosté většině středních a vyšších odborných škol (a některým školským zařízením) na základě zákona převedeny na nově zřízené kraje. Ministerstvo je proto dnes zřizovatelem jen v případě minimálního počtu škol a školských zařízení.

V souvislosti s uvedeným článkem I. citovaného metodického pokynu to znamená, že školám a školským zařízením jiných zřizovatelů než je samo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemůže ministerstvo nic nařizovat a tudíž nemůže ani pro ně vydávat metodické pokyny.

Proto zdůrazňujeme, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou užívat podpůrně. Ostatní školy a školská zařízení, tedy slovy zákona školské právnické osoby jsou samostatné právnické osoby, které mají ve svém čele statutární orgán, kterým je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu. Proto rozhoduje i o všech otázkách zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních a vydává k tomu také patřičné pokyny.

Pro ředitele ostatních škol a školských zařízení však může být dobrým vodítkem pro zpracování obdobných pokynů nebo školních, resp. vnitřních řádů. Ředitelé škol jej však nemohou převzít automaticky a mechanicky stanovit, že pro jejich školy též platí, ale musí zvážit která ustanovení se pro jejich školu nebo školské zařízení hodí a která by měli upravit podle místních podmínek školy nebo školského zařízení. V tom je smysl podpůrného použití Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 37 014/2005-25 pro ostatní samostatné školské právnické osoby.

V našem dnešním článku tedy dokončíme výklad Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25 a probereme články 16 až 27.

(1) Před zahájením kurzu jsou účastníci poučeni školou o vhodné výstroji. Při nástupu na kurz je provedena určeným pedagogickým pracovníkem její kontrola. Bez potřebného vybavení nemohou být žáci do kurzu přijati. Zákonní zástupci žáka a zletilý žák předloží před odjezdem prohlášení o tom, že je žák zdravý. Rovněž se doporučuje před zahájením kurzu sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou. (Jednorázové úrazové připojištění žáků, pojištění pedagogických pracovníků z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.)

(2) Kurzy vedou pedagogičtí pracovníci, kteří odpovídají za činnost instruktorů. Jejich činnost řídí a kontroluje vedoucí kurzu. Zároveň kontrolují dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví. Žáci se dělí do družstev podle výkonnosti. Družstvo má nejvíce 15 žáků, pokud není zvláštními předpisy a tímto pokynem stanoven pro některé činnosti počet nižší. Družstvo žáků škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami tvoří polovina nejvyššího počtu žáků třídy stanoveného zvláštním předpisem.¹⁾ Počet pedagogických pracovníků nesmí být menší než počet družstev. Kurzy s počtem do 30 žáků musí doprovázet tři zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(3) Pedagogičtí pracovníci a instruktoři jsou povinni dbát na úroveň pohybové vyspělosti, předchozí výcvik, výkonnost a zdravotní stav žáků. Během kurzu (výletu) přihlížejí k aktuálnímu počasí, zařazují včas a v přiměřené míře přestávky pro odpočinek. O trase a časovém plánu kurzu (výletu) musí být informován vedoucí kurzu, popřípadě odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.

(4) Před zahájením cyklistického kurzu ověří vedoucí kurzu povinné vybavení, technický stav jízdních kol (včetně povinnosti mít ochrannou přilbu) a znalosti žáků o pravidlech silničního provozu,²⁾ bez jejichž znalosti se žáci nemohou kurzu zúčastnit. V silničním provozu má družstvo maximálně 10 cyklistů, za které odpovídá vedoucí družstva. Trasu přesunu volí vedoucí kurzu s ohledem na výkonnost a zdravotní stav žáků, na stav a frekvenci dopravy na komunikaci atd. Při přesunech v rámci cyklistického kurzu za dopravního provozu musí být na začátku a na konci skupiny zletilá osoba, která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(5) Před zahájením kurzu vodní turistiky zjistí vedoucí kurzu stupeň plavecké vyspělosti žáků. Vedoucí kurzu odpovídá za zhodnocení stavu sjízdnosti trasy. Pedagogický pracovník odpovídá nejvýše za pět kanoí (kajaků) nebo za dvě pramice (rafty). Při obtížnějších podmínkách vedoucí kurzu počet lodí na jednoho pedagoga sníží. Žáci jsou vybaveni při jízdě plovací vestou, při jízdě na divoké vodě nebo obtížně sjízdných propustech plovací vestou a přilbou. Pokud se v průběhu jízdy na divoké vodě podmínky zhorší nebo se zvýší riziko, vedoucí kurzu jízdu přeruší nebo sjíždění ukončí.

(6) Při horské turistice je pedagogický pracovník povinen seznámit žáky s možným nebezpečím hrozícím v horách. Při horských túrách se musí důsledně respektovat momentální zdravotní stav žáků, aktuální podmínky (zejména povětrnostní), značení a pokyny Horské služby. Před začátkem túry pedagogický pracovník informuje vedoucího kurzu a odpovědného zástupce ubytovacího zařízení o směru, cíli túry a o předpokládaném čase návratu. Pedagogický pracovník hlásí těmto osobám, pokud to situace umožňuje, eventuální zdržení. Na horskou túru doprovázejí družstvo nebo skupinu žáků vždy nejméně dvě zletilé osoby, které jsou plně způsobilé k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole, přičemž minimálně jedna osoba musí být pedagogickým pracovníkem.

(7) Horolezecký výcvik, včetně základního kurzu, vede pedagogický pracovník, který odpovídá za činnost instruktora - člena Českého horolezeckého svazu při dodržení všech pravidel k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví stanovených horolezeckým svazem.

Toto ustanovení je v metodickém pokynu zcela nové, starý Metodický pokyn 29 159/2001-26 Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 9. listopadu 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních neobsahoval ustanovení týkající se bezpečnosti žáků na sportovně turistických kursech. Školy však v poslední době často pořádají různé turistické výlety, cyklistické výlety apod., takže je třeba zdůraznit zásady bezpečnosti a ochrany zdraví žáků i při těchto akcích, aby se nemuselo složitě dovozovat výkladem, že se použijí ustanovení týkající se např. lyžařského výcviku.

Zásadní a prvořadou věcí při každé akci je řádné poučení žáků, případně i jejich zákonných zástupců, přičemž jim musí být vysvětleno jaké vhodné oblečení si mají vzít na sebe a jakou vhodnou výstroj. Vzhledem k tomu, že při těchto akcích vykonávají nad nezletilými náležitý dohled ve smyslu ustanovení § 422 občanského zákoníku učitelé a pedagogičtí pracovníci, je třeba, aby sami sebe chránili před případnou trestní odpovědností tím, že před zahájením akce zkontrolují, zda žák má odpovídají výstroj. Doklad o tom, že žák je zdravý je i při těchto akcích samozřejmostí. Stejně tak se doporučuje školám uzavřít jednorázové úrazové připojištění žáků a pojištění pedagogických pracovníků z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu povolání.

Z hlediska zajištění bezpečného a hlavně soustavného dozoru nad žáky je již lety osvědčený a zde též doporučovaný maximální počet 15 žáků ve družstvu. Důležitá je také zásada (která se dříve až tak dalece nedodržovala), že zletilé osoby, které žáky doprovází musí být v pracovněprávním vztahu ke škole. To souvisí právě s výše uvedenou trestněprávní odpovědností vyplývající z případného zanedbání náležitého dohledu nad nezletilými.

V odstavci 3 se zdůrazňuje, aby pedagogičtí pracovníci a instruktoři při všech akcích přihlíželi k výkonnosti a momentálnímu zdravotnímu stavu žáků.

Odstavec 4 je zaměřen na speciální kursy - na cyklistické kursy. Vzhledem ke zvýšené náročnosti na bezpečnost a ochranu zdraví žáků je třeba při nich dvojnásob dbát na jejich přípravu. Jednak je třeba ověřit technický stav kol a zdali žáci mají povinnou výbavu, zejména ochrannou přilbu a následně řádně žáky poučit o dodržování pravidel silničního provozu. Vzhledem k tomu, že riziko úrazu je zde vyšší než při ostatních sportovně turistických kursech, je stanoven jako maximální počet 10 žáků cyklistů v družstvu. Při jízdě po dopravní komunikaci musí jet na začátku i na konci skupiny dospělá osoba. I zde se zdůrazňuje podmínka jejího pracovněprávního vztahu ke škole.

V odstavci 5 se řeší bezpečnost a ochrana zdraví žáků při dalším navýsost speciálním druhu sportovně turistických kursů a to při kursu vodní turistiky. I zde s ohledem na vysoké riziko úrazů žáků je stanoveno, že družstvo se skládá nejvýše z pěti kanoí (kajaků) nebo dvou pramic (raftů). Při obtížnějších podmínkách se ukládá vedoucímu kurzu, aby počet lodí v družstvu snížil.

V odstavci 6 se pojednává o bezpečnosti a ochraně zdraví žáků při horské turistice, která není dnes již zvláštností a pro žáky nedostupná. V praxi se často kombinuje např. s lyžařskými výcviky. Opět se zde zdůrazňuje nezbytnost řádného poučení žáků a respektování momentálního zdravotního stavu žáků. I když v žádném odstavci se výslovně nepřipomíná, že pedagogický pracovník odpovědný za sportovně turistický kurs musí mít možnost za všech okolností zajistit přivolání první pomoci, je asi dnes již samozřejmostí, že pedagogický pracovník nebo dospělá osoba, která žáky doprovází např. na horskou túru bude mít s sebou mobilní telefon.

Odstavec 7 řeší opět obzvlášť speciální problematiku bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při kursech horolezeckého výcviku, neboť tyto kursy pořádají školy se speciálním sportovním zaměřením. Podmínkou pořádání takového kursu je zajištění instruktora člena Horolezeckého svazu.

Koupání se uskutečňuje pouze na vyhrazených místech, kde není koupání zakázáno.³⁾ Pedagogický pracovník osobně předem ověří bezpečnost místa pro koupání, přesně vymezí prostor, kde se žáci mohou pohybovat (plavat) a učiní taková opatření, aby měl přehled o počtu koupajících se žáků ve skupině. Skupina na jednoho pedagogického pracovníka je maximálně 10 žáků. Pro žáky škol a tříd samostatně určených pro žáky se speciálními vzdělávacími potřebami se tento počet řídí zvláštním předpisem⁴⁾. Po skončení koupání skupiny žáků a v jeho průběhu pedagogický pracovník kontroluje počet žáků.

V tomto článku na rozdíl od čl. 14 tohoto metodického pokynu zaměřeném specielně na výuku plavání, se pojednává o koupání, které se může uskutečnit i např. v rámci hodin tělesné výchovy. S ohledem na zvýšenou rizikovost je stanoven maximální počet 10 žáků v družstvu. Podle § 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných platí, že v jedné skupině žáků se zdravotním postižením při koupání a plaveckém výcviku neplavců se zdravotním postižením připadají na 1 pedagogického pracovníka nejvýše 4 žáci. I když se zde výslovně nezdůrazňují některé obecné zásady, platí, že pedagogický pracovník dbá na to, aby žáci neprochladli a aby se před vstupem do bazénu a po skončení koupání řádně umyli mýdlem a osprchovali se.

(1) Při bruslení organizovaném školou odpovídá za bezpečnost žáků učitel tělesné výchovy nebo dohled konající pedagog, který posoudí kvalitu plochy a případně i mantinelů. V případě bruslení na přírodním ledě posoudí tloušťku ledu z hlediska nosnosti.

(2) Žáci bruslící na kolečkových bruslích používají ochranné prostředky zmírňující následky pádů (na kolena, na lokty, rukavice, přilbu).

Tento článek je zaměřen na bruslení, které může být jak klasické, tedy na ledě nebo na kolečkových bruslích. Bruslení se většinou uskutečňuje též v rámci hodin tělesné výchovy, takže za bezpečnost a ochranu zdraví žáků odpovídá především učitel tělesné výchovy. Učitel musí také posoudit kvalitu ledu, důraz je kladen samozřejmě na posouzení tloušťky ledu z hlediska nosnosti ve volné přírodě. I když se zde nezdůrazňuje, že učitel nebo dohled konající pedagogický pracovník zkontroluje brusle a výbavu žáků, považuje se to za samozřejmost. Stejně tak musí být samozřejmostí poučení žáků o tom, že je zakázáno vzájemně do sebe strkat nebo se napadat.

Z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví žáků je rizikovější než klasické bruslení na ledě bruslení na kolečkových bruslích. Proto v případě, když učitel tělesné výchovy toto bruslení zařadí do výuky, nesmí připustit, aby na kolečkových bruslích bruslili žáci bez náležité výbavy - přilby, rukavic a ochrany kolen a loktů.

(1) Vysílající školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků po dobu dopravy na soutěže a ze soutěží, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak. V průběhu soutěže zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků organizátor.⁵⁾ (2) Po dobu vlastní soutěže přebírá náležitý dohled nad žáky organizátor soutěže. Vyhlašuje počátek a konec soutěže nebo přehlídky a zajišťuje podmínky pro bezpečnou účast žáků poskytnutím případných ochranných prostředků, náležitým vybavením laboratoří, jiných soutěžních míst a současně přihlédne k věku, fyzickému a rozumovému rozvoji žáků.

(3) U sportovních soutěží, uměleckých soutěží a dalších soutěží, kde to charakter soutěže vyžaduje a je to dáno organizačním řádem, zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků vysílající škola v plném rozsahu, pokud se se zákonným zástupcem žáka nedohodne jinak.

Tento článek má za cíl upozornit, že škola musí dbát o bezpečnost a ochranu zdraví žáků, i v případě, když je vysílá na různé soutěže a přehlídky. Platí princip, že vysílající škola dbá o bezpečnost žáka po dobu dopravy na akci a z akce a po dobu vlastní soutěže přebírá dohled nad žáky organizátor akce.

Pouze u sportovních soutěží, uměleckých soutěží a dalších soutěží, kde to vyplývá z charakteru soutěže (žák soutěží jménem školy) zajišťuje vysílající škola bezpečnost a ochranu zdraví žáků v plném rozsahu, neboť zpravidla s žáky vysílá i pedagogického pracovníka, který je pověřen dohledem nad žáky, pokud se ředitel školy nebo odpovědný pedagogický pracovník s rodiči (zákonnými zástupci nezletilého) nedohodne jinak.

Školy odpovídají za bezpečnost a ochranu zdraví žáků při zahraničních výjezdech, které organizují v rámci vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech. O konkrétních opatřeních a poučení žáků, případně jejich zákonných zástupců, se pořizuje před uskutečněním výjezdu záznam o poučení podepsaný jeho účastníky. Přiměřeně se použijí ustanovení čl. 15 a 16. Mezi účastníky výjezdu do zahraničí zařadí škola pouze ty žáky, kteří předloží písemný souhlas zákonného zástupce žáka nebo zletilého žáka a mají uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu a pojištění léčebných výloh v zahraničí nebo v případě výjezdu do členského státu Evropské unie mají Evropský průkaz zdravotního pojištění nebo potvrzení tento průkaz nahrazující.⁶⁾ Další novinkou, kterou mohou školy v posledních letech pořádat jsou zahraniční zájezdy, a proto i tyto akce je třeba připomenout z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví žáků. Platí zásada, že škola nezařadí mezi účastníky zájezdu žáky, kteří nepředloží písemný souhlas zákonného zástupce (netýká se zletilých žáků středních škol) a neprokáží se, že mají uzavřené pojištění odpovědnosti za škodu platné na území příslušného státu a Evropský průkaz zdravotního pojištění, resp. pojištění léčebných výloh v zahraničí.

Vzhledem k tomu, že rizikovost těchto akcí je zvýšená s ohledem na jazykovou bariéru některých žáků při dorozumívání v cizině, je třeba věnovat zvýšenou pozornost poučení žáků. O poučení žáků a jejich zákonných zástupců musí být sepsán zápis, který dotyční podepíšou.

Vzhledem k tomu, že řada zahraničních zájezdů je pořádána za účelem lyžařského výcviku nebo jiné sportovně turistické akce odkazuje metodický pokyn, aby se přiměřeně použily články 15 a 16. To v praxi znamená, že počty žáků ve skupinách a družstvech a tomu odpovídající počty pedagogických pracovníků se stanoví podle charakteru akce.

(1) Úrazem žáků je úraz, který se stal žákům při vzdělávání nebo s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb. Jedná se tedy zejména o úrazy žáků na vycházkách, výletech, zájezdech, putováních, exkurzích, při koupání, při výuce plavání a lyžařském výcviku, sportovních a turistických kurzech, zahraničních výletech, při účasti na soutěžích a přehlídkách.

(2) Úrazem žáků není úraz, který se žákům stane na cestě do školy a zpět, nebo na cestě na místo nebo cestou zpět, jež bylo určeno jako shromaždiště mimo prostory školy při akcích konaných mimo školu.

V tomto článku se má asi nahradit legislativní nedostatek, že ani zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) ve znění pozdějších předpisů ani vyhláška č. 64/2005 Sb. o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů neobsahují definici pojmu školní úraz. Podle ustanovení § 29 zákona platí, že školy a školská zařízení zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb a jsou povinny vést evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, k nimž došlo při zde uvedených činnostech, vyhotovit a zaslat záznam o úrazu stanoveným orgánům a institucím. Přitom zákon sám např. nevylučoval z úrazů výslovně cestu do školy a zpět, i když se to dovozovalo analogií se zákoníkem práce. Tento výklad pojmu úraz žáků je zajisté potřebný, nicméně znovu připomínáme, že sám metodický pokyn je závazný pouze pro školy a školská zařízení zřízená MŠMT, ostatní školy se na něj mohou pouze dovolat jako na metodickou pomůcku. Proto by zajisté bylo vhodné, aby časem celá výše uvedená definice byla obsažena přímo v zákoně.

Vedoucí zaměstnanec školy, jemuž byl úraz žáka hlášen, zajistí, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny příčiny úrazu.⁷⁾ Prvořadou povinností vedoucího zaměstnance školy (zpravidla ředitele) je zajistit, aby byly objektivně zjištěny a případně odstraněny všechny příčiny úrazu. Při zjišťování příčin školního úrazu je třeba postupovat obdobně jako při zjišťování a objasňování příčin pracovního úrazu zaměstnance. To především znamená, že se musí odhalit všechny zjevné i skryté příčiny a další okolnosti, jež vedly k jeho vzniku, aby se všichni - učitelé a především žáci - z této mnohdy i tragické situace poučili, aby ze stejné příčiny nedošlo k dalšímu úrazu.

Škola je povinna ihned po ohlášení školního úrazu a po zajištění první pomoci a lékařského ošetření žáka zahájit odpovědné a spolehlivé zjišťování příčin úrazu. Příčina se musí objasnit přímo na místě, a to proto, že se podmínky mohou rychle změnit, ať již povětrnostními, nebo jinými vlivy, nebo nakonec i úmyslným zásahem osoby, která úraz zavinila.

Na místě se musí také zjistit, zda šlo o mimořádnou situaci vyplývající z neznámých okolností a podmínek a zda příkaz učitele či jiného pedagogického pracovníka těmto podmínkám odpovídal nebo zda učitel nebezpečné jednání žáků (např. o přestávce na chodbě školy) trpěl a včas proti němu nezakročil. Místo úrazu je vlastně jediným nalezištěm stop a věcných důkazů a při jeho prohlídce se také dá nejlépe posoudit situace žáka v riziku úrazu a možnosti zásahu proti jeho vzniku za strany učitele či jiného pedagogického pracovníka.

Ředitel školy, příp. jiný vedoucí zaměstnanec má při zjišťování příčin školního úrazu zabezpečit účast učitele či jiného pedagogického pracovníka, který byl v době úrazu pověřen dozorem nad žáky a zástupce odborové organizace, je-li na škole ustavena.

Pokud je toho postižený žák schopen, musí být vyslechnut. Dále musí být vyslechnuti svědci úrazu, eventuelně další žáci, kteří mohou podat řadu informací např. o zdravotním stavu žáka v den úrazu, o jeho osobních vlastnostech, vztazích k ostatním žákům, k učiteli či dotyčnému pedagogickému pracovníkovi pověřenému momentálně v okamžiku úrazu náležitým dohledem. Tyto informace často ovlivní celé další jednání. Často mohou také doložit, jaké pokyny dal učitel či pedagogický pracovník žákům a zda žáky náležitě poučil o případném nebezpečí.

V některých případech mohou také prokázat, zda činnost, kterou žák dělal před úrazem byla přiměřená jeho fyzickým a duševním schopnostem, zda byl pro ni řádně vybaven (např. při lyžařském výcviku náležitou výstrojí) apod.

V případech, kdy je podezření, že k úrazu došlo pod vlivem drog nebo alkoholu, je zapotřebí zajistit lékařský posudek.

Podle potřeby se může přistoupit k rekonstrukci úrazového děje; zkušenosti však ukazují, že by se přitom mělo postupovat jen velice obezřetně.

Tam, kde dojde k úrazu v dílnách na strojích a zařízení, je zapotřebí předložit doklady o jejich pravidelných kontrolách, revizích a opravách. Zdroj úrazu se musí důkladně prohlédnout, ověřit funkci všech ochranných a signalizačních zařízení a ovládacích prvků.

Přitom se posuzuje, co žák dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a zda nad výkonem jeho práce byl zajištěn stálý a řádný dozor.

Musí být též zjištěn rozsah zranění postiženého i kvalita poskytnuté první pomoci.

Po shromáždění zjištěných důležitých okolností lze teprve posoudit, co bylo skutečnou příčinou školního úrazu :

- co bylo na místě úrazu v nesprávném a nebezpečném stavu,

- co zraněný dělal nesprávným a nebezpečným způsobem a který bezpečnostní předpis nebo pokyn svým jednáním porušil,

- který předpis byl porušen školou či školským zařízením,

- zda byl úraz způsoben nebo ovlivněn jinou osobou,

- zda vznikl následkem spolupůsobení přírodních živlů nebo zvířat,

- jakou škodu zraněný žák utrpěl na věcech.

Stejně tak je možno, až po zvážení všech těchto zjištěných skutečností rozhodnout o tom, která opatření mohou riziko úrazu omezit a jaký kontrolní systém bude nad jejich plněním zaveden.

Určí se jaká výchovná, organizační, eventuelně technická opatření budou přijata. Opatření musí být konkrétní a snadno kontrolovatelná.

Účastníci zjišťování příčin úrazu se pak podílejí na sepisování záznamu o něm.

Statistické zjišťování školní úrazovosti se provádí podle zvláštních předpisů.⁸⁾

Podle ustanovení § 10 zákona č. 89/1995 Sb., o státní statistické službě, ve znění pozdějších předpisů platí, že program statistických zjišťování stanoví Český statistický úřad vyhláškou, kterou vypracovává v součinnosti s ministerstvy a jinými správními úřady a vyhlásí se vždy nejpozději do 30. listopadu předcházejícího roku. Proto např. pro rok 2006 byl program statistických zjišťování stanoven vyhláškou Českého statistického úřadu č. 421/2005 Sb., ze dne 11. října 2005 a pro MŠMT, resp. všechny školy a školská zařízení bylo uloženo vyplnění tří výkazů a to Škol (MŠMT) V 5-01, Škol (MŠMT) V 41-01 a Škol (MŠMT) P 1 - 04. Počet školních úrazů se tedy v roce 2006 statisticky nezjišťuje.

Školy odpovídají v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy⁹⁾ žákům za škodu, která jim vznikla v důsledku úrazu. Způsob a rozsah náhrady škody projedná škola se zákonnými zástupci žáka nebo se zletilým žákem.

Odpovědnost školy za škodu, která vznikne žákům školními úrazy vychází z povinností a odpovědnosti školy za zajištění náležitého dohledu nad žáky při veškeré školní výuce, výchově, vzdělávání nebo v přímé souvislosti s nimi, která je uložena příslušnými předpisy (zejména ustanovením § 422 občanského zákoníku).

Vychází ze stejných zásad jako při náhradě škody, která vznikne zaměstnancům v pracovním poměru při plnění pracovních úkolů nebo v přímé souvislosti s nimi podle zákoníku práce. U školních úrazů riziko za činnost spojenou s výchovně vzdělávací činností nese plně škola.

Jde o objektivní odpovědnost, která je odpovědností za výsledek a nikoliv odpovědností za zavinění, jako je tomu např. při náhradě škody za úraz, který utrpí žák při cestě do školy na veřejné komunikaci. To je podstatný rozdíl mezi odškodněním úrazů vzniklých za podmínek objektivní odpovědnosti podle zákoníku práce a mezi odškodněním úrazů za podmínek subjektivní odpovědnosti podle občanského zákoníku.

Princip, že odškodnění úrazů žáků základních škol, základních uměleckých škol, učilišť, středních odborných škol a speciálních škol, vyšších odborných škol, studenty vysokých škol se řídí pracovněprávními předpisy vychází z ustanovení § 206 zákoníku práce a následně z § 27 nařízení vlády č. 108/1994 Sb., kterým se provádí zákoník práce a některé další zákony, ve znění pozdějších předpisů. Podle tohoto ustanovení, za škodu, která vznikla žákům základních škol, základních uměleckých škol, zvláštních škol a pomocných škol při vyučování nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá škola, při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá školské zařízení. Nevystupuje-li škola nebo školské zařízení v právních vztazích svým jménem a nemá-li odpovědnost vyplývající z těchto vztahů, odpovídá žákům zřizovatel školy, popřípadě školského zařízení.

Při úrazech žáků středních odborných učilišť, odborných učilišť a učilišť, pokud ke škodě došlo při teoretickém vyučování a při praktickém vyučování ve škole a v přímé souvislosti s ním, odpovídá příslušné učiliště, pokud ke škodě dojde při praktickém vyučování u právnické nebo fyzické osoby nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá právnická nebo fyzická osoba, u níž se vyučování uskutečňovalo. Pokud ke škodě dojde při výchově mimo vyučování ve školském zařízení nebo v přímé souvislosti s ním, odpovídá za škodu školské zařízení.

Zde tedy platí zásada, že pouze za škodu, která vznikla žákům odborných učilišť při praktickém vyučování může odpovídat někdo jiný než škola, zde se jedná o právnickou nebo fyzickou osobu, která praktické vyučování zajišťuje.

Ve všech ostatních případech i u studentů gymnázií, žáků základních a středních škol, pokud k úrazu došlo při teoretickém nebo praktickém vyučování odpovídá škola, jestliže má právní subjektivitu. Pokud škola nebo školské zařízení nemá právní subjektivitu a nemůže vystupovat v právních vztazích svým jménem, odpovídá žákům a studentům zřizovatel školy nebo školského zařízení.

S ohledem na výše uvedené je třeba při odškodnění školních úrazů vycházet z druhů škod uvedených v ustanovení § 193 zákoníku práce. Jednotlivými druhy náhrady tedy jsou:

a. ztráta na výdělku,

b. bolest a ztížení společenského uplatnění,

c. účelně vynaložené náklady spojené s léčením,

d. věcná škoda.

Pod pojmem ztráta na výdělku jsou v zákoníku práce zahrnuty dvě náhrady a to náhrada za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle ustanovení § 194 zákoníku práce a náhrada za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 195 zákoníku práce. Je však třeba úvodem zdůraznit, že tyto náhrady jsou na sobě nezávislé a nemohou se zásadně shodovat v čase, tzn. v určitém období může vzniknout nárok buď na náhradu za ztrátu na výdělku po dobu pracovní neschopnosti podle ustanovení § 194 zákoníku práce nebo na náhradu po skončení pracovní neschopnosti podle ustanovení § 195 zákoníku práce. Vzhledem k tomu, že žák nebo student v době výuky nemá příjem a nevzniká mu nárok ani na dávky nemocenského nepřichází v úvahu v době výuky ani vznik nároku na tyto dvě náhrady. Nárok na některou z těchto náhrad může vzniknout pouze v případě, že následkem školního úrazu je částečná nebo dokonce plná invalidita a že následky úrazu trvají i v době po skončení povinné školní docházky nebo po skončení střední či vysoké školy a kdy již postiženému žáku uchází příjem. V takových případech se po skončení povinné školní docházky nebo přípravy na povolání zjišťuje do jaké míry školní úraz ovlivnil možnost pracovního uplatnění žáka nebo studenta v povolání odpovídajícím jeho kvalifikaci. V těchto případech pak může vzniknout nárok na náhradu za ztrátu na výdělku po skončení pracovní neschopnosti.

Bolest a ztížení společenského uplatnění se odškodňuje zcela stejně jako v případě zaměstnanců odškodňovaných podle zákoníku práce, tedy na základě vyhlášky č. 440/2001Sb., o odškodnění bolesti a ztížení společenského uplatnění, ve znění pozdějších předpisů. Podle této vyhlášky provádí bodové ohodnocení bolesti a ztížení společenského uplatnění ošetřující lékař postiženého žáka či studenta. Jeden bod pak představuje 120 Kč. Lékařský posudek se vydává až když je zdravotní stav ustálený.

Náhrada účelně vynaložené nákladů vychází spojených s léčením žáků a studentů ze stejných principů jako náhrada účelně vynaložených nákladů spojených s léčením zaměstnance, který utrpěl pracovní úraz nebo u něhož byla zjištěna nemoc z povolání. V podstatě jde o náklady které vzniknou poškozenému žáku nebo studentu nad rámec bezplatného zdravotního pojištění, a to jak při vlastním ošetření, tak např. jako doplatky na léky, ortopedické pomůcky, brýle, ale i třeba i vozíky apod. Nakonec se v rámci této náhrady hradí i cestovní náklady spojené s návštěvou lékaře či zdravotnického zařízení. Účelnost a vhodnost vynaložených nákladů zásadně posuzuje ošetřující lékař.

Poslední náhradou, která může v souvislosti se školním úrazem vzniknout je věcná škoda. Sám pojem „věcná škoda“ není v zákoníku práce blíže definován. V praxi ale často bývá spojován pouze s bezprostřední majetkovou újmou, jako např. náhradou rozbitých brýlí, poškozeného či jinak znehodnoceného oděvu a to není přesné. Pojem náhrada věcné škody je naopak velice široký a lze pod něj zahrnout každou škodu, která nastala poškozenému v přímé souvislosti se školním úrazem a není odškodnitelná některou z předchozích náhrad. U žáků to mohou být i náhrady spojené s tím, že rodiče se musí uvolňovat z práce, aby se žákem jeli na ošetření nebo aby o něj po dobu nemoci pečovali.

Nakonec je však upozornit na zásadní věc, že v případě, kdy je v rámci šetření příčin úrazu žáka či studenta prokázáno jeho zavinění nebo nedodržení některých bezpečnostních předpisů školy, s kterými byl seznámen a škola se zprošťuje zčásti odpovědnosti, pak se zprošťuje pro případ uplatnění všech druhů náhrad. Zásadně platí, že když se např. krátí bolestné, krátí se ztížení společenského uplatnění, účelně vynaložené náklady spojené s léčením i případná věcná škoda.

Informace získané při prošetřování jednotlivých úrazů žáků, při sledování celkové školní úrazovosti a rozborů jejich příčin využívají školy, organizace a orgány, v jejichž působnosti je problematika bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, k prohloubení preventivní činnosti, a to v anonymizované podobě.

Vzhledem k tomu, že se zatím pravidelně statisticky nezjišťují počty školních úrazů jako je to v případě pracovních úrazů a nemocí z povolání (pravidelný formulář Nem Úr) je třeba klást důraz na sledování úrazovosti jednotlivými školami. Z orgánů a organizací, kterým se v souladu s vyhláškou č. 64/2005 Sb. zasílají záznamy o úrazu a které ji mohou využít ke skutečně účinné prevenci bude v praxi nejdůležitější Česká školní inspekce.

(1) Dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků kontrolují průběžně vedoucí zaměstnanci školy v rámci své působnosti a plnění úkolů v oblasti prevence rizik.

(2) Pedagogičtí pracovníci kontrolují a vyžadují dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků, jakož i dodržování pokynů žáky.

(3) Do programu prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech organizovaných školou nejméně jednou ročně¹⁰⁾ zahrnují školy také kontrolu školních dílen, laboratoří, tělocvičen a tělocvičného nářadí a náčiní, školních hřišť, školních pozemků i dalších pracovišť školy užívaných žáky, včetně jejich vybavení. Pokud se na ně a na jejich vybavení vztahují zvláštní předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, například o elektrických, plynových, zdvihacích a tlakových zařízení, provádějí se na nich prostřednictvím osob se zvláštní odbornou způsobilostí odborné kontroly a revize ve lhůtách stanovených těmito předpisy. U tělocvičného nářadí a ostatního náčiní se kromě jeho běžných kontrol v hodinách tělesné výchovy a v rámci prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci provádějí i odborné technické kontroly nejméně jednou za rok, pokud nestanovil výrobce lhůtu kratší. Součástí prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech organizovaných školou je rovněž kontrola vybavení školy prostředky pro poskytnutí první pomoci, a to jak z hlediska obsahu, tak i lhůt jejich použitelnosti .

Vzhledem k tomu, že školský zákon ani ostatní předpisy neobsahují žádné ustanovení o prevenci rizik (jako známe § 132a zákoníku práce) je v tomto článku zdůrazněna povinnost průběžné kontroly podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků vedoucími zaměstnanci školy a dodržování předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků pedagogickými pracovníky. V této souvislosti opětovně připomínáme, že za základní předpis v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví žáků považujeme školní řád, resp. vnitřní řád, který každá škola nebo školské zařízení musí mít.

Jinak samozřejmě škola, resp. ředitel školy plní dvojejidou úlohu - je zaměstnavatelem ve vztahu k učitelům a ostatním zaměstnancům školy, jejichž pracovněprávní vztahy se řídí zákoníkem práce a pak je ředitelem školy, která musí plnit povinnosti stanovené školským zákonem ve vztahu k žáků a jejich zákonným zástupcům. A právě zde se tyto dva předpisy prolínají. Ředitel školy musí v praxi provádět pravidelně každoročně prověrky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci na všech pracovištích a zařízeních zaměstnavatele podle § 136a zákoníku práce takže se zde pouze připomíná, aby tyto prověrky zahrnovaly i kontrolu školních dílen, laboratoří, tělocvičen a tělocvičného nářadí a náčiní, školních hřišť, školních pozemků i dalších pracovišť školy užívaných žáky, včetně jejich vybavení.

Ve větě druhé odstavce třetího se připomíná tzv. zvláštní odborná způsobilost podle § 134b zákoníku u technických zařízení, která představují zvýšenou míru ohrožení života a zdraví. V praxi se jedná o zařízení, na která se vztahuje vyhláška č. 18/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená tlaková zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 19/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená zdvíhací zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů, vyhláška č. 20/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená elektrická zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti, ve znění pozdějších předpisů nebo vyhláška č. 21/1979 Sb., kterou se určují vyhrazená plynová zařízení a stanoví některé podmínky k zajištění jejich bezpečnosti.

Vzhledem k tomu, že tělocvičné nářadí a ostatní náčiní představuje zvýšenou míru ohrožení bezpečnosti a zdraví žáků stanoví metodický pokyn, aby bez ohledu na pravidelné kontroly před začátkem hodin tělesné výchovy byly u něj prováděny minimálně jednou za rok odborné technické kontroly. Školní nářadí a náčiní spadá mezi výrobky, na které nejsou v rámci zemí Evropských společenství stanoveny požadavky, a proto se na ně vztahuje nařízení vlády č. 173/1997 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody, ve znění pozdějších předpisů.

V neposlední řadě se připomíná, aby součástí prověrek bezpečnosti a ochrany zdraví při činnostech organizovaných školou byla i kontrola vybavení školy prostředky pro poskytnutí první pomoci, a to jak z hlediska obsahu, tak i lhůt jejich použitelnosti. Zákoník práce totiž v ustanovení § 132a odst. 6 předpokládal, že obsah a vybavení pracovišť lékárničkami první pomoci jakož i ostatního vybavení první pomoci bude stanoveno nařízení vlády, toto však zatím vydáno nebylo. Je tedy povinností ředitele školy, aby si podle vlastních podmínek stanovil vybavení první pomoci v rozsahu odpovídajícím rizikům úrazů dětí.

Kontrolu dodržování podmínek pro bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb provádí Česká školní inspekce¹¹⁾, orgány ochrany veřejného zdraví, popřípadě orgány inspekce práce podle zvláštních právních předpisů.

I zde se ukazuje ona dvojjedinná role ředitelů škol, kdy jsou vůči zaměstnancům zaměstnavateli, na které se vztahuje zákoník práce a v druhém případě, kdy vystupují jako představitelé školy ve vztahu k žákům a jejich zákonným zástupcům a plní povinnosti stanovené školským zákonem. Nedodržování povinností ve vztahu k žákům kontroluje podle zákona č. 561/2004 Sb., Česká školní inspekce a podle zákona č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů orgány ochrany veřejného zdraví. Nedodržování zákoníku práce (a to jak v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, tak v oblasti pracovněprávní) kontrolují orgány inspekce práce podle zákona č. 251/2005 Sb., o inspekci práce. Pouze dodržování hygienických limitů a věci ochrany zdraví při práci (zejména zákon č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví a nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů)kontrolují orgány ochrany veřejného zdraví.