Zajištění BOZP ve školách, 1. část

Tímto článkem zahajujeme malý seriál, který se bude týkat výkladu Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy, který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.

Jak jsme si uváděli již v minulých číslech našeho časopisu, je zatím jediným obecně závazným předpisem, kterým se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků, výhradně zákon č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon) a zejména jeho ustanovení § 29. Žádná prováděcí vyhláška, která by se zabývala bezpečností a ochranou zdraví dětí, žáků a studentů zatím vydána nebyla. Na stránkách našeho časopisu jsme si před delší dobou rozebírali vyhlášku č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů, ta se však bezpečnosti a ochrany zdraví dotýká jen okrajově, resp. řeší až následky porušení předpisů a zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb.

Před začátkem letošního školního roku vydalo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy Opatření ministryně školství, mládeže a tělovýchovy č. j. 24 904/2005-14, kterým se zrušují některé vnitroresortní předpisy. Podle tohoto seznamu byl zrušen i do té doby v praxi často používaný a známý Metodický pokyn ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy číslo 29 159/2001-26 ze dne 9. 11. 2001 k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí a žáků ve školách a školských zařízeních. Až v prosinci byl pak vydán pod č. j. 37 014/2005-25 výše citovaný Metodický pokyn k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „metodický pokyn“). V každém čísle si pak probereme část tohoto metodického pokynu.

Pro bezpečnost a ochranu zdraví při výchově a vzdělávání dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních má výkon dozoru¹⁾nad činností dětí, žáků a studentů mimořádný význam. Konkrétní úkoly a podrobnosti v péči o bezpečnost a ochranu zdraví a v jejich rámci i úkoly dohledu nad dětmi, žáky a studenty škol a školských zařízení stanoví pro jednotlivé typy škol a školských zařízení obecně platné právní předpisy.

Cílem metodického pokynu je zdůraznit klíčová ustanovení těchto předpisů a doporučit způsob postupu při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově a vzdělávání dětí, žáků a studentů (dále jen „žák“) ve školách a školských zařízeních.

V tomto ustanovení se zdůrazňuje, že právní základ zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při výchově a vzdělávání žáků je především v obecně závazných právních předpisech. Proto si tedy úvodem vyjmenujme nejdůležitější z nich :

- zák. č. 561/2004 Sb., předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů,

- vyhl. č. 13/2005 Sb., o středním vzdělávání a vzdělávání v konzervatoři,

- vyhl. č. 14/2005 Sb., o předškolním vzdělávání,

- vyhl. č. 64/2005 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků a studentů,

- vyhl. č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních,

- vyhl. č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných,

- vyhl. č. 74/2005 Sb., o zájmovém vzdělávání,

- vyhl. č. 107/2005 Sb., o školním stravování,

- vyhl. č. 108/2005 Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových zařízeních,

- vyhl. č. 458/2005 Sb., kterou se upravují podrobnosti o organizaci výchovně vzdělávací péče ve střediscích výchovné péče

Základ je samozřejmě v samotném zákoně č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školském zákonu). Tento zákon definuje postavení ředitele školy jako statutárního orgánu školské právnické osoby, která je zřizována ministerstvem, krajem, obcí nebo svazkem obcí. Ředitel školy tedy z tohoto pohledu vystupuje ve smyslu pracovněprávních předpisů jako statutární orgán zaměstnavatele. To je nakonec důležité i pro naši oblast bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. On však v praxi plní dvojjedinou roli - z pohledu zákoníku práce je statutárním orgánem vůči pedagogickým pracovníkům a ostatním zaměstnancům školy a druhou roli plní vůči žákům. A právě touto druhou rolí, kterou plní vůči žákům v oblasti péče o bezpečnost a ochranu zdraví a při dohledu nad dětmi, žáky a studenty škol a školských zařízení se zabývá tento metodický pokyn.

(1) Tento metodický pokyn stanoví postupy vedoucí k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních (dále jen „škola“).

(2) Tento metodický pokyn je určen pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy. Podpůrně jej mohou užívat i ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou.

Podle zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů platí, že za školu podle tohoto zákona se považuje vzdělávací instituce, která poskytuje vzdělávání podle vzdělávacích programů, tedy vzdělávání, jehož obsah, kvalita a výstup jsou garantovány státem. To znamená, že školou podle tohoto zákona nejsou jen vzdělávací instituce, které poskytují jiné, neformální vzdělávání (např. jazykové kurzy uskutečňované na základě živnostenského oprávnění). Podle ustanovení § 8 zákona tvoří vzdělávací soustavu školy a školská zařízení. Druhy škol jsou mateřská škola, základní škola, střední škola (gymnázium, střední odborná škola a střední odborné učiliště), konzervatoř, vyšší odborná škola, základní umělecká škola a jazyková škola s právem státní jazykové zkoušky. Školské zařízení poskytuje služby a vzdělávání, které doplňují nebo podporují vzdělávání ve školách nebo s ním přímo souvisejí, nebo zajišťuje ústavní a ochrannou výchovu anebo preventivně výchovnou péči. Druhy školských zařízení jsou školská zařízení pro další vzdělávání pedagogických pracovníků, školská poradenská zařízení, školská zařízení pro zájmové a další vzdělávání, školská účelová zařízení, výchovná a ubytovací zařízení, zařízení školního stravování a školská zařízení pro výkon ústavní výchovy, ochranné výchovy a pro preventivně výchovnou péči. Zákon tedy respektuje právní postavení škol a školských zařízení všech zřizovatelů.

Jak vyplývá z citovaného článku I. je metodický pokyn určen pouze pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy je totiž nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením), které zřizuje. Podle ustanovení § 169 zákona ministerstvo vedle úkolů stanovených zákonem řídí především výkon státní správy ve školství a odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, je tedy ústředním správním orgánem pro oblast školství. Ještě před přijetím zákona č. 561/2004 Sb. byly v průběhu roku 2001 zřizovatelské kompetence (a majetek škol a školských zařízení) k naprosté většině středních a vyšších odborných škol (a některým školským zařízením) na základě zákona převedeny na nově zřízené kraje. Ministerstvo je proto dnes zřizovatelem jen v případě minimálního počtu škol a školských zařízení.

V souvislosti s článkem I. citovaného metodického pokynu to znamená, že školám a školským zařízením jiných zřizovatelů než je samo Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy nemůže ministerstvo nic nařizovat a tudíž nemůže ani pro ně vydávat metodické pokyny. Proto se zde zdůrazňuje, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou užívat podpůrně. Ostatní školy a školská zařízení, tedy slovy zákona školské právnické osoby jsou samostatné právnické osoby, které mají ve svém čele statutární orgán, kterým je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické osoby, pokud tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu. Proto rozhoduje i o všech otázkách zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních a vydává k tomu také patřičné pokyny. Citovaný metodický pokyn je závazný pouze pro školy a školská zařízení, jejichž zřizovatelem je MŠMT. Pro ředitele ostatních škol a školských zařízení však může být dobrým vodítkem pro zpracování obdobných pokynů nebo školních, resp. vnitřních řádů. Ředitelé škol jej však nemohou převzít automaticky a mechanicky stanovit, že pro jejich školy též platí, ale musí zvážit která ustanovení se pro jejich školu nebo školské zařízení hodí a která by měli upravit podle místních podmínek školy nebo školského zařízení. V tom je smysl podpůrného použití metodického pokynu pro ostatní samostatné školské právnické osoby.

(1) Školy zajišťují bezpečnost a ochranu zdraví žáků při vzdělávání a výchově (dále jen „vzdělávání“), činnostech s ním přímo souvisejících a při poskytování školských služeb.²⁾ K zabezpečení tohoto úkolu škola přijímá na základě vyhledávání, posuzování a zhodnocování rizik spojených s činnostmi a prostředím opatření k prevenci rizik³⁾. Při stanovení konkrétních opatření bere v úvahu zejména možné ohrožení žáků při vzdělávání v jednotlivých předmětech, při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání a při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných školou. Zároveň přihlíží k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu.

(2) Škola podle školního vzdělávacího programu, zpracovaného na základě příslušného rámcového vzdělávacího programu, seznamuje žáky s nebezpečím ohrožujícím jejich zdraví tak, aby bylo dosaženo klíčových kompetencí vztahujících se k ochraně zdraví žáků a jejich bezpečnosti. Tyto klíčové kompetence jsou vytvářeny na základě vzdělávacího obsahu - očekávaných výstupů a účelně zvoleného učiva. Ve školním vzdělávacím programu je ochrana a bezpečnost zdraví součástí výchovy ke zdravému životnímu stylu a zdraví člověka, chápanému jako vyvážený stav tělesné, duševní a sociální pohody. Jedná se o nadpředmětové téma, jehož součástí je mimo jiné dopravní výchova, ochrana člověka za mimořádných událostí, problematika první pomoci a úrazů, prevence sociálně patologických jevů, ochrana před sexuálním zneužíváním atp.

(3) Školy jsou při vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb povinny přihlížet k základním fyziologickým potřebám žáků a vytvářet podmínky pro jejich zdravý vývoj a pro předcházení vzniku sociálně patologických jevů.⁴⁾ Rámcové vzdělávací programy stanoví kromě konkrétních cílů, formy, délky a povinného obsahu vzdělávání i podmínky bezpečnosti a ochrany zdraví.⁵⁾

(4) Ředitel školy vydá školní řád; ředitel školského zařízení vnitřní řád.⁶⁾ Školní řád a vnitřní řád upravuje podrobnosti k výkonu práv a povinností žáků a jejich zákonných zástupců a podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí. Školní řád nebo vnitřní řád zveřejní ředitel na přístupném místě ve škole, prokazatelným způsobem s ním seznámí zaměstnance a žáky školy a informuje o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých žáků.

Tento článek vychází z ustanovení § 422 občanského zákoníku, podle kterého je třeba nad nezletilými vykonávat náležitý dohled. Tuto povinnost mají kromě rodičů i ti, kterým byli nezletilí přechodně svěřeni. Tento dohled tedy vykonávají prostřednictvím svých zaměstnanců školské právnické osoby a školská zařízení. Výkon náležitého dohledu má z hlediska bezpečnosti a ochrany zdraví žáků mimořádný význam. Podle článku 14 Pracovního řádu pro zaměstnance škol a školských zařízení je dozor nad žáky činnost, kterou se vedle výchovného působení sleduje vykonávání náležitého dohledu nad nezletilými, a to v zájmu předcházení škodám na zdraví, majetku, přírodě a životním prostředí (§ 415, § 422 občanského zákoníku).

Náležitým dohledem není možno rozumět nepřetržité sledování, ale dohled, který je přiměřený okolnostem, zejména věku, zdravotnímu stavu, vlastnostem a chování nezletilého.

Učitel koná pedagogický dozor nad žáky ve škole před vyučováním, po vyučování, o přestávkách, při přechodu žáků z jedné budovy školy do druhé, do školní jídelny, školní družiny apod. Při zajišťování pedagogického dozoru nad žáky se postupuje podle rozvrhu pedagogického dozoru, který schvaluje ředitel školy.

Schválený rozvrh se vyvěsí ve škole na viditelném místě. Pedagogický dozor nad žáky začíná 15 minut před začátkem vyučování a končí odchodem žáků ze školy po skončeném vyučování. Jestliže povolí ředitel školy některým žákům, především dojíždějícím, pobývat ve škole přes poledne, před vyučováním nebo po vyučování déle než je obvyklé, zabezpečí, aby tito žáci nezůstali bez dozoru. V rozvrhu dozoru stanoví způsob zabezpečení tohoto dozoru.

Podle rozhodnutí ředitele školy nebo školského zařízení mohou dozor ve výjimečných případech konat vedle pedagogických pracovníků i jiné odpovědné osoby, a to jen pokud to s nimi bylo dohodnuto.

Pedagogičtí pracovníci vykonávají podle pokynů ředitele dozor nad žáky i mimo školu nebo školské zařízení při praktickém vyučování, při kursech, exkursích a jiné činnosti předepsané učebními osnovami, při účasti na soutěžích, resp. při jejich přípravě a při pořádání jiných akcí organizovaných školou nebo školským zařízením.

Veškerá tato činnost směřuje k jedinému cíli - předcházet škodám a to nejen na zdraví, ale i na majetku. Dojde-li totiž ke škodě, pak se především zkoumá, zda osoby, které jsou povinny dohledem, tento náležitý dohled nezanedbaly,

Dále tento článek také bezprostředně koresponduje s úvodním ustanovením hlavy páté části druhé zákoníku práce - § 132 zákoníku práce, kde se mimo jiné výslovně deklaruje, že zaměstnavatel je povinen zajistit bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců při práci s ohledem na rizika možného ohrožení jejich života a zdraví, která se týkají výkonu práce (dále jen „rizika“) a že tato povinnost se vztahuje na všechny osoby, které se s jeho vědomím zdržují na pracovištích, v našem případě ve škole. Zařazení této zásady do článku druhého metodického pokynu stejně jako do úvodu celé pasáže o bezpečnosti a ochraně zdraví při práci v zákoníku práce legislativně vyjadřuje její důležitost. Smyslem a účelem, jak celého metodického pokynu, tak všech ustanovení hlavy páté části druhé zákoníku práce je prevence, tedy předcházení rizikům.

Je pravdou, že zákoník práce ani jiný právní předpis tento pojem blíže nedefinuje. V podstatě se dá říci, že každá lidská činnost je zdrojem rizika pro člověka.

V teorii bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se pojem „riziko“ definuje jako kombinace pravděpodobnosti a rozsahu možného ohrožení nebo poškození zdraví zaměstnance vystaveného v pracovním poměru jednomu nebo více potencionálním zdrojům pracovních úrazů nebo ohrožení zdraví zaměstnance. Tuto definici může proto přijmout i pro výklad tohoto článku metodického pokynu. Z pohledu bezpečnosti a ochrany zdraví žáků je možno riziko definovat jako kombinaci pravděpodobnosti a rozsahu možného ohrožení nebo poškození žáka vystaveného v rámci výchovného a vzdělávacího působení školy a v době všech ostatních aktivit organizovaných školou jednomu nebo více potencionálním zdrojům školních úrazů nebo ohrožení zdraví žáka.

Z hlediska úrazů žáků patří mezi rizika zdroje úrazů zejména zakopnutí, upadnutí a pády všeho druhu, ergonometrická rizika - nevhodná poloha těla, nevhodné osvětlení. Samozřejmě že i druhově jiná rizika se vyskytují základní škole a jiná na střední, resp. vysoké škole.

Smyslem a účelem celého metodického pokynu je prevence, tedy předcházení rizikům, neboť dosažení tzv. nulového rizika, tj. absolutní eliminace úrazů a jakýchkoliv jiných poškození zdraví není ani v oblasti pracovněprávní ani v oblasti školských předpisů prakticky možná, a to především proto, že vždy vedle prostředí, které zajistí škola, je zde ještě lidský činitel - pedagogický pracovník nebo žák.

Co se rozumí pod prevencí rizik? Prevence rizik je rozpracována v ustanovení § 132a zákoníku práce. Legislativní úprava této oblasti je výsledkem, harmonizace našeho práva s právem zemí Evropských společenství. Definice tohoto pojmu je obsažena v ustanovení § 132a odst. 2 zákoníku práce a vyplývá z ní, že prevencí rizik se rozumí všechna opatření vyplývající z právních a ostatních předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci a z opatření zaměstnavatele, která mají za cíl předcházet rizikům, odstraňovat je nebo minimalizovat působení neodstranitelných rizik.

Pokud si uvědomíme, že rizikem je velice zjednodušeně řečeno každá činnost, která by mohla způsobit žákovi úraz nebo jiné poškození zdraví, pak pod prevencí rizik se nám objeví veškerá činnost školy a ředitele školy jako statutárního zástupce zaměstnavatele směřující k tomu, aby úrazů a jiných poškození na zdraví bylo ve škole co nejméně. Ani návrh školského zákona ani výše citovaný metodický pokyn nestanoví přesně (a ani nemůže) jakým způsobem si má ředitel školy počínat při zajišťování bezpečného, nezávadného a zdraví neohrožujícího pracovního prostředí. To odvisí především od specifických podmínek jedné každé školy a ty se zobecnit nedají. Metodický pokyn správně v této souvislosti připomíná, že se přihlíží zejména k možnému ohrožení žáků při vzdělávání v jednotlivých předmětech, při přesunech žáků v rámci školního vzdělávání a při účasti žáků školy na různých akcích pořádaných školou. Zároveň přihlíží k věku žáků, jejich schopnostem, fyzické a duševní vyspělosti a zdravotnímu stavu.

Z toho důvodu stejně tak jako zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků obecně i za vytváření podmínek pro bezpečné, nezávadné a zdraví neohrožující školní prostředí vhodnou organizací bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a přijímáním opatření k prevenci rizik odpovídá výhradně škola a jako její statutární zástupce ředitel školy.

Žádným zákonem nebo jiným obecně závazným právním předpisem nelze postihnout všechny způsoby vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů. Z toho důvodu je v ustanovení § 132a odst. 3 zákoníku práce uložena zaměstnavateli povinnost vyhledávání rizik, zjišťování jejich příčin a zdrojů a přijímání opatření k jejich odstranění. To je celý proces, jehož cílem je optimalizace rizika a tento proces se nazývá hodnocení a řízení rizik. První část procesu, který se zabývá identifikací, hodnocením a srovnáním rizik, přináší podklady pro druhou část procesu, ve které jsou přijímána opatření pro jejich snížení na minimální míru. Návod, jak by měl zaměstnavatel postupovat při hodnocení a řízení rizik je rozpracován v ustanovení § 132a odst. 3 zákoníku práce. V pracovním právu si každý zaměstnavatel musí sám zjistit všechny předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které se vztahují k činnostem u něj vykonávaným a na jejich základě si musí sám stanovit metodu hodnocení a řízení rizik. Nelze-li rizika odstranit, je zaměstnavatel podle ustanovení § 132a odst. 4 zákoníku práce povinen je vyhodnotit a přijmout opatření k jejich působení tak, aby ohrožení bezpečnosti a zdraví zaměstnanců bylo minimalizováno. Zákon přímo neukládá ani zaměstnavateli, jakým způsobem má vyhodnocování rizik provádět. Záleží proto na zaměstnavateli samotném, jakou formu zvolí. To vše bude záviset mimo jiné i na velikosti zaměstnavatele, rizikovosti jeho pracovních činností a také na jeho potřebách.

Školské předpisy takový podrobný návod neobsahují a o to je postavení ředitele školy v prevenci rizik obtížnější. Musí si pak často vypomáhat předpisy pracovněprávními, neboť tam kde zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví zaměstnanců školy (tedy pedagogických a ostatních pracovníků školy) jako zaměstnavatel tak stejně zajišťuje bezpečnost a ochranu zdraví žáků. Z toho důvodu se i v této souvislosti ukládá řediteli školy povinnost vydat školní řád a řediteli školského zařízení vydat vnitřní řád. Školní řád a vnitřní řád musí podle místních podmínek a zvyklostí školy nebo školského zařízení upravit podrobnosti k výkonu práv a povinností žáků a jejich zákonných zástupců a podmínky zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků a jejich ochrany před sociálně patologickými jevy a před projevy diskriminace, nepřátelství nebo násilí. Ředitel jej musí zveřejnit na přístupném místě ve škole a prokazatelným způsobem s ním seznámit zaměstnance a žáky školy a informovat o jeho vydání a obsahu zákonné zástupce nezletilých žáků.

Žáci jsou povinni na úseku zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví zejména

a. dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,⁷⁾

b. plnit pokyny zaměstnanců škol vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

Tento článek plně koresponduje a vlastně i přejímá obsah ustanovení § 22 školského zákona, podle kterého žáci a studenti jsou povinni:

a) řádně docházet do školy nebo školského zařízení a řádně se vzdělávat,

b) dodržovat školní a vnitřní řád a předpisy a pokyny školy a školského zařízení k ochraně zdraví a bezpečnosti, s nimiž byli seznámeni,

c) plnit pokyny pedagogických pracovníků škol a školských zařízení vydané v souladu s právními předpisy a školním nebo vnitřním řádem.

V zákoně samotném totiž kromě práv jsou žákům, studentům a zákonným zástupcům nezletilých stanoveny také povinnosti. To proto, aby byl zajištěn řádný průběh vzdělávání. V odstavci 2 § 22 školského zákona jsou uvedeny navíc povinnosti zletilého žáka a studenta, popřípadě zákonného zástupce nezletilého informovat školu o všech skutečnost, které se týkají zdraví a zdravotních obtíží žáků, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Bez těchto informací nemůže škola řádně zajistit bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání, zejména v hodinách tělesné výchovy. Sankce za neplnění povinností žáků jsou stanoveny v § 31 školského zákona nazvaném výchovná opatření. Pokud jde o sankce směrované vůči zákonným zástupcům dětí a nezletilých žáků, jsou zaměřeny zejména na období plnění povinné školní docházky a jsou obsaženy v zákoně o přestupcích, popřípadě trestním zákoně. V tomto metodickém pokynu jsou tyto povinnosti žáků připomenuty pro úplnost na dokreslení toho, že nejen škola, resp. školské zařízení má povinnosti v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů, ale že i tito se musí na vlastním zajištění bezpečnosti podílet tím, že budou dodržovat školské předpisy a vnitřní předpisy školy.

(1) Pokud školy při vzdělávání žáků organizují praktické vyučování, praktickou přípravu, případně jiné práce, mohou mladistvé žáky zaměstnávat pouze činnostmi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji a poskytují jim při práci zvýšenou péči.⁸⁾

(2) Na žáky se při praktickém vyučování a při praktické přípravě vztahují ustanovení zákoníku práce⁹⁾, která upravují pracovní dobu, bezpečnost a ochranu zdraví při práci, péči o zaměstnance a pracovní podmínky žen a mladistvých, a další předpisy k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.

(3) Školy dodržují zákazy prací a pracovišť platné pro ženy a zákazy prací mladistvým¹⁰⁾ a podmínky, za nichž mohou mladiství tyto práce výjimečně konat z důvodu přípravy na povolání¹¹⁾.

Toto ustanovení do jisté míry koresponduje s ustanovením § 133 odst. 1 písm. a) zákoníku práce podle kterého zaměstnavatel nesmí připustit, aby zaměstnanec vykonával práce, jejichž výkon by neodpovídal jeho schopnostem a zdravotní způsobilosti. Ředitel školy vystupuje tedy v dvojjediné roli - jako zaměstnavatel učitelů a ostatních pracovníků školy musí dodržovat § 133 zákoníku práce a jako ředitel školy musí zajistit, že při praktickém vyučování a praktické přípravě mohou být mladiství žáci zaměstnáváni pouze činnostmi, které jsou přiměřené jejich fyzickému a rozumovému rozvoji a musí jim zajistit při tom zvýšenou péči.

Ředitel školy tedy musí v praxi zajistit, aby pro každý předmět, při kterém je prováděno praktické vyučování byly vyhodnoceny rizika možného ohrožení zdraví žáků a aby bylo zajištěno, že veškeré stroje, přístroje a nářadí budou odpovídat stanoveným požadavkům. Vzhledem k tomu, že tento článek přímo odkazuje na zákoník práce, znamená to že odkazuje i na jeho prováděcí předpisy z oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.Pro praxi je asi nejdůležitější ze všech nařízení vlády nařízení vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí. Je to vlastně dnes jediný obecně závazný právní předpis upravující tuto problematiku. K jeho obsahu možno konstatovat, že je zpracován sice velice obecně, nicméně tak, aby upravoval pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů,technických zařízení, dopravních prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel (v našem případě škola) si samozřejmě může stanovit požadavky další. Pro praxi jsou nedůležitější ustanovení § 3 a 4. V ustanovení § 3 se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením. Jde zejména o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná hranice pro splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/1997 Sb., o technických požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů. Tyto požadavky musí splňovat každý stroj, přístroj nebo nářadí ve školní dílně. Toto nařízení určuje nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování, bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich opravách a údržbě. Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních zařízení ochranným zařízením.

Důležité je také, že toto nařízení vlády stanoví i bližší požadavky na řádné vybavení a vedení provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních zařízení, včetně vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu. Pokud tedy má škola školní dílnu nebo zahradu, kde žáci se účastní praktického výcviku musí mít i také stanoveny minimální požadavky na bezpečný provoz všech zařízení, které žákům při tomto výcviku svěřuje.

Pokud se praktické vyučování uskutečňuje mimo školu nebo školské zařízení u některého zaměstnavatele je situace v podstatě jednoduchá. Pak se jedná o zaměstnavatele, který se v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí řídit v plném rozsahu ustanoveními hlavy páté části druhé zákoníku práce a nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí.

Pokud se týká hygienických limitů, tak je třeba vycházet z nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů. Upozorňujeme, že jsou zde mimo jiné stanoveny i požadavky na pracoviště se zobrazovací jednotkou (příloha č. 7).

V neposlední řadě je třeba připomenout, že vzhledem k tomu, že žáci při praktickém vyučování a praktickém výcviku jsou většinou studenty středních škol, tedy jinak řečeno mladistvými, musí se na ně vztahovat zákazy prací pro mladistvé. Zde je stěžejním předpisem vyhláška č. 288/2003 Sb., kterou se stanoví práce a pracoviště, které jsou zakázány těhotným ženám, kojícím ženám, matkám do konce devátého měsíce po porodu a mladistvým, a podmínky, za nichž mohou mladiství výjimečně tyto práce konat z důvodu přípravy na povolaní, nicméně tato vyhláška dnes neupravuje podmínky pro rušní manipulaci s břemeny, která je právě pro mladistvé vysoce rizikovým faktorem s ohledem na vysoké riziko poškození páteře. Právní úprava zdravotních rizik a opatření k ochraně zdraví při ruční manipulaci s břemeny je obsažena v nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví zaměstnanců při práci, ve znění pozdějších předpisů.

(1) Školy se řídí ustanoveními zvláštních předpisů, jež se týkají zjišťování zdravotního stavu žáků a jejich zdravotní způsobilosti pro příslušný obor vzdělání.

(2) Pro účast na některých vzdělávacích činnostech školy, například na škole v přírodě, sportovních a tělovýchovných akcích, výuce plavání nebo lyžařském výcviku, se vyžaduje zdravotní způsobilost,¹²⁾ kterou posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost. Praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje, v posudku dále uvede, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci.

(3) Zákonní zástupci nezletilých žáků a zletilí žáci jsou povinni informovat školu¹³⁾ o změně zdravotní způsobilosti, zdravotních obtížích žáka nebo jiných závažných skutečnostech, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání nebo na účast na akcích podle odstavce 2.

(4) Změny zdravotního stavu, ke kterým dojde v průběhu vzdělávání a s ním přímo souvisejících činnostech a které mohou mít vliv na zapojení žáka do prováděných činností, oznamují žáci okamžitě příslušnému pedagogickému pracovníkovi.

Pokud se týká zdravotní způsobilosti ke studiu na středních školách tak podle ustanovení § 1 vyhlášky č. 671/2004 Sb., kterou se stanoví podrobnosti o organizaci přijímacího řízení ke vzdělávání ve středních školách, že součástí přihlášky ke studiu je mimo jiné lékařský posudek o zdravotní způsobilosti, pokud je v souladu se zvláštním právním předpisem předpokladem přijetí uchazeče ke vzdělávání splnění podmínek zdravotní způsobilosti uchazeče pro daný obor vzdělání, případně rozhodnutí o zdravotním znevýhodnění podle zvláštního právního předpisu, je-li uchazeč osobou zdravotně znevýhodněnou, nebo dokonce posudek školského poradenského zařízení o zdravotním postižení nebo zdravotním znevýhodnění uchazeče, který je zdravotně znevýhodněn, obsahující vyjádření o doporučení vhodného postupu při konání přijímací nebo talentové zkoušky,hodnocení schopností, vědomostí, zájmů a zdravotní způsobilosti žáka nebo uchazeče určí ředitel střední školy. Podmínky zdravotní způsobilosti žáka nebo uchazeče, pokud jsou obsaženy v učební dokumentaci příslušného studijního nebo učebního oboru, se posuzují na základě vyjádření lékaře.

V případě účasti na výchovných vzdělávacích činnostech školy a zejména škol v přírodě, tak základ právní úpravy je obsažen v zákoně č. 258/2000 Sb., o ochraně veřejného zdraví, ve znění pozdějších předpisů, kde jsou stanoveny podmínky pro výchovu, vzdělávání a zotavení dětí a mladistvých, podmínky vnitřního prostředí stavby a hygienické požadavky na venkovní hrací plochy pro hry dětí. Zde v ustanovení § 9 jsou stanoveny podmínky účasti dětí ve škole v přírodě a na zotavovacích akcích. Zotavovací akcí ve smyslu tohoto zákona je organizovaný pobyt 30 a více dětí ve věku do 15 let na dobu delší než 5 dnů, jehož účelem je posílit zdraví dětí, zvýšit jejich tělesnou zdatnost, popřípadě i získat specifické znalosti nebo dovednosti.

Podle ustanovení § 9 zákona č. 258/2000 Sb. může základní škola a předškolní zařízení na školu v přírodě vyslat jen dítě, které

a) je zdravotně způsobilé k účasti na ní a podrobilo se stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci,

b) nejeví známky akutního onemocnění (například horečky nebo průjmu), a

c) ve 14 kalendářních dnech před odjezdem do školy v přírodě nepřišlo do styku s fyzickou osobou nemocnou infekčním onemocněním nebo podezřelou z nákazy ani mu není nařízeno karanténní opatření.

Zdravotní způsobilost dítěte pro účast na škole v přírodě nebo zotavovací akci posuzuje a posudek vydává praktický lékař pro děti a dorost, který dítě registruje.Tento lékaři uvede v posudku, zda se dítě podrobilo stanoveným pravidelným očkováním nebo má doklad, že je proti nákaze imunní nebo že se nemůže očkování podrobit pro trvalou kontraindikaci. Vzor posudku upravuje prováděcí právní předpis, kterým je vyhláška č.106/2001 Sb. o hygienických požadavcích na zotavovací akce pro děti, ve znění pozdějších předpisů. Skutečnosti uvedené pod písm. b) a c) potvrzuje v písemném prohlášení zákonný zástupce dítěte.