Zajištění BOZP ve školách
3. část
Tímto článkem pokračujeme v malém seriálu, který jsme zahájili v předminulém
čísle našeho
časopisu a který se týká výkladu Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví dětí,
žáků a studentů ve školách a školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství,
mládeže a
tělovýchovy (MŠMT), který byl vydán dne 22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.
Úvodem
Jak jsme si uváděli již v minulých číslech, je zatím jediným obecně závazným
předpisem, kterým
se řídí ve školách a školských zařízeních bezpečnost a ochrana zdraví žáků, výhradně
zákon č.
561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání
(školský
zákon), ve znění pozdějších předpisů a zejména jeho ustanovení
§ 29. Žádná prováděcí
vyhláška,
která by se zabývala specielně problematikou bezpečností a ochranou zdraví dětí,
žáků a studentů
zatím vydána nebyla s výjimkou vyhlášky č. 64/2004 Sb., o evidenci úrazů dětí, žáků
a studentů.
Tato vyhláška se však bezpečnosti a ochrany zdraví dotýká jen okrajově, neboť řeší
až následky
porušení předpisů a zásad bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů při
vzdělávání a s ním
přímo souvisejících činnostech a při poskytování školských služeb.
V minulých číslech jsme si také zdůrazňovali, že z článku I. citovaného metodického
pokynu,
zabývajícího se předmětem a rozsahem úpravy, vyplývá, že tento metodický pokyn stanoví
postupy k
zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví žáků ve školách a školských zařízeních. Určen
je tedy pouze
pro právnické osoby vykonávající činnost škol zřizovaných Ministerstvem školství,
mládeže a
tělovýchovy s tím, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé
služeb
souvisejících se vzděláváním a výchovou jej mohou využívat podpůrně. Ministerstvo
školství, mládeže
a tělovýchovy je totiž nadřízeno pouze subjektům (školám a školským zařízením),
které zřizuje.
Podle ustanovení § 169
školského
zákona
ministerstvo vedle úkolů stanovených zákonem řídí především výkon státní správy
ve školství a
odpovídá za stav, koncepci a rozvoj vzdělávací soustavy, je tedy ústředním správním
orgánem pro
oblast školství. Ještě před přijetím školského zákona byly v průběhu roku 2001 zřizovatelské
kompetence (a majetek škol a školských zařízení) k naprosté většině středních a
vyšších odborných
škol (a některým školským zařízením) na základě zákona převedeny na nově zřízené
kraje.
Ministerstvo je proto dnes zřizovatelem jen v případě minimálního počtu škol a školských
zařízení.
V souvislosti s uvedeným článkem I. citovaného metodického pokynu to znamená,
že školám a
školským zařízením jiných zřizovatelů než je samo Ministerstvo školství, mládeže
a tělovýchovy
nemůže ministerstvo nic nařizovat a tudíž nemůže ani pro ně vydávat metodické pokyny.
Proto
připomínáme, že ostatní školy zapsané do školského rejstříku a poskytovatelé služeb
souvisejících
se vzděláváním a výchovou jej mohou užívat podpůrně. Ostatní školy a školská zařízení,
tedy slovy
zákona školské právnické osoby jsou samostatné právnické osoby, které mají ve svém
čele statutární
orgán, kterým je ředitel. Ředitel tak rozhoduje ve všech věcech školské právnické
osoby, pokud
tento zákon nesvěří rozhodování jinému orgánu. Proto rozhoduje i o všech otázkách
zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
a vydává k
tomu také patřičné pokyny.
Pro ředitele ostatních škol a školských zařízení však může být dobrým vodítkem
pro zpracování
obdobných pokynů nebo školních, resp. vnitřních řádů. Ředitelé škol jej však nemohou
převzít
automaticky a mechanicky stanovit, že pro jejich školy též platí, ale musí zvážit
která ustanovení
se pro jejich školu nebo školské zařízení hodí a která by měli upravit podle místních
podmínek
školy nebo školského zařízení. V tom je smysl podpůrného použití Metodického pokynu
k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů ve školách a školských zařízeních
zřizovaných
MŠMT č. j. : 37 014/2005-25 pro ostatní samostatné školské právnické osoby.
V našem dnešním článku tedy budeme pokračovat výkladem článků 11 až 15 výše zmíněného
Metodického pokynu k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků a studentů
ve školách a
školských zařízeních zřizovaných Ministerstvem školství, mládeže a tělovýchovy,
který byl vydán dne
22. prosince 2005 pod č. j. 37 014/2005-25.
Čl. 11 - Zvláštní pravidla při některých činnostech
(1) Kromě obecných zásad úrazové prevence jsou při některých činnostech dodržována
další
zvláštní pravidla. Je tomu tak zejména při výuce některých odborných předmětů se
zvýšeným rizikem
ohrožení zdraví a života, při praktickém vyučování, praktické přípravě při výuce
tělesné výchovy,
koupání, výuce plavání, lyžařském výcviku, sportovních a turistických akcích. Ve
všech takových
případech klade škola zvýšený důraz na dodržování pokynů, právních a ostatních předpisů
k zajištění
bezpečnosti a ochrany zdraví, pokynů a zásad úrazové prevence pedagogickými pracovníky
i žáky.
Důsledně je vyžadováno ukázněné chování žáků. Žák musí mít k dispozici svůj průkaz
zdravotní
pojišťovny nebo jeho kopii.
(2) Při pohybových a sportovních činnostech (míčové hry apod.) se účastníci řídí
ustanoveními o
bezpečnosti obsaženými v pravidlech pro příslušnou pohybovou činnost, danou věkovou
skupinu a
jejich modifikaci pro dané prostorové podmínky školy a ustanoveními soutěžních řádů
daných
sportů.
(3) Při praktickém vyučování, praktické přípravě, sportovních a jiných činnostech,
kde je
zvýšená možnost ohrožení zdraví, se žáci řídí pokyny vyučujícího. Vyučující nedovolí,
aby se žák
bez odložení nebo bez zabezpečení proti možnosti zranění a zachycení ozdobných a
jiných pro
činnost nevhodných a nebezpečných předmětů účastnil příslušné činnosti. Těmito ozdobnými,
pro
činnost nevhodnými a nebezpečnými předměty jsou například náramky, hodinky, náušnice,
pearcing,
náhrdelníky, prsteny ozdobné kroužky aj. Žáci tyto předměty odkládají na určená
místa, způsob
zajištění předmětů stanoví ředitel ve školním řádu.
(4) Žáci používají pracovní oděv nebo cvičební úbor a obuv a mají výstroj podle
druhu vykonávané
činnosti a podle pokynů učitele, který dodržování tohoto požadavku kontroluje. Žák
musí mít
cvičební úbor, pracovní oděv a obuv v řádném a použitelném stavu.
Několikrát jsme si na stránkách našeho časopisu zdůrazňovali, že zásadně je třeba
vycházet z
podmínek jedné každé školy nebo školského zařízení, neboť jsou značně odlišné. Samo
ustanovení § 29
školského zákona proto jen velice obecnou formou ukládá, aby školy a školská zařízení
při
vzdělávání a s ním souvisejících činnostech přihlížely k základním fyziologickým
a psychickým
potřebám žáků a zajišťovaly jejich ochranu před možnými riziky, zejména před školními
úrazy.
Vzhledem k tomu, že zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví účastníků vzdělávání
je jednou z
prvořadých povinností vedení škol a školských zařízení je v ustanovení
§ 30 zákona stanoveno,
že
konkrétní opatření k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví dětí, žáků nebo studentů
a pracovníků
musí být uvedena ve školních nebo vnitřních řádech. Ve školním nebo vnitřním řádu
proto musí škola
nebo školské zařízení zohlednit tyto základní fyziologické a psychické potřeby žáků
a zajistit
jejich ochranu před možnými riziky poškození zdraví, zejména před školními úrazy.
Zákon tedy klade zvýšený důraz na školní a vnitřní řád školy a školského zařízení,
neboť to jsou
jediné dva předpisy v kterých se může plně ukázat autonomie jednotlivých škol a
školských zařízení
v oblasti stanovení preventivních opatření v oblasti bezpečnosti a ochrany zdraví
při práci.
Ředitel školy nebo školského zařízení musí proto dbát na to, aby v těchto školních
a vnitřních
řádech bylo tedy upraveno vše, co není výslovně stanoveno právními předpisy, ale
je podstatné pro
řádný chod školy nebo školského zařízení zejména pokud se týká výše vzpomínaných
činností, při
kterých jsou žáci vystaveni zvýšenému riziku poškození zdraví a úrazu. Praxe ukazuje,
že nestačí
neustále opakovat požadavek ukázněného chování žáků a že i přesto dochází ke zcela
zbytečným
úrazům. Proto i zde se ukládá, že musí být ze strany pedagogického dozoru vyžadováno
zejména při
těchto rizikových činnostech ukázněné chování žáků.
Oproti dřívějším předpisům metodický pokyn po zkušenostech z praxe doporučuje,
aby škola
vyžadovala, že žák bude mít některých činnostech, zejména se zvýšeným rizikem ohrožení
zdraví, u
sebe průkaz zdravotní pojišťovny.
Praxe dále přinesla další požadavek, a to aby bylo po žácích důsledně vyžadováno,
že veškeré
ozdobné a pro různé činnosti (jako tělesná výchova nebo praktický výcvik) zcela
nevhodné předměty,
které mohou způsobit i zranění žáka budou odkládány a že bližší podmínky budou stanoveny
ve
školním řádu.
V posledním odstavci se pojednává o cvičebním úboru, pracovním oděvu a obuvi.
I zde uvedený
požadavek, aby byl žák kontrolován má-li úbor v použitelném stavu je záležitost
praxe, která
ukazuje jak často nevhodný oděv nebo nevhodná obuv byly příčinou zranění nebo dokonce
úrazu
žáka.
Čl. 12 - Praktické vyučování a praktická příprava
(1) Při praktickém vyučování a praktické přípravě musí být pracoviště a jeho
vybavení, včetně
výrobních a pracovních prostředků a zařízení, v nezávadném stavu a musí odpovídat
požadavkům
předpisů k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci.1)
Musí být
dodržovány předpisy k zajištění bezpečnosti a ochraně zdraví při práci2),
hygienické předpisy3) a jiné právní předpisy (např. upravující
dělení tříd
na skupiny4)). Žákům jsou na základě vyhodnocení rizik a konkrétních
podmínek činnosti podle potřeby přidělovány ochranné prostředky.
(2) Pokud se praktické vyučování a praktická příprava uskutečňuje u jiné právnické
nebo fyzické
osoby, musí být ve smlouvě,5) kterou o tom škola s touto osobou
písemně
uzavírá, obsažena mimo jiné i ustanovení o opatřeních k zajištění bezpečnosti a
ochrany zdraví
žáků, včetně ochranných opatření, která musí být přijata, poskytování ochranných
prostředků,
ochranných nápojů, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků apod. Právnická
nebo fyzická osoba
je povinna zajistit žákům bezpečnost a ochranu zdraví při pracovní činnosti ve
stejném rozsahu,
jako tomu je u vlastních zaměstnanců, s přihlédnutím k jejich věku, fyzickému a
rozumovému
rozvoji.
Tento článek se týká především bezpečnosti a ochrany zdraví v případě žáků základních
škol při
tzv. pracovním vyučování a v případě žáků středních škol při praxi. Obecně platí,
že i při těchto
činnostech za bezpečnost a ochranu zdraví žáků odpovídá škola nebo školské zařízení.
To je zcela
obdobné právní postavení jako v případě odpovědnosti zaměstnavatele za škodu z titulu
pracovních
úrazů nebo nemocí z povolání podle zákoníku práce. Ředitel školy tedy musí v praxi
zajistit, aby
pro každý předmět, při kterém je prováděno praktické vyučování byly vyhodnoceny
rizika možného
ohrožení zdraví žáků a aby bylo zajištěno, že veškeré stroje, přístroje a nářadí
budou odpovídat
stanoveným požadavkům.
Vzhledem k tomu, že metodický návod, z něhož citujeme výše, odkazuje přímo i
na ustanovení
§ 134a zákoníku práce
o
výrobních a pracovních prostředcích a zařízeních můžeme konstatovat, že v otázce
posouzení
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci se stroji, přístroji a nářadím je třeba v
praxi důsledně
vycházet z nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší požadavky na
bezpečný provoz a
používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků, přístrojů a nářadí,
byť v poznámce
pod čarou uvedené výše výslovně zmiňováno není. Je to vlastně dnes jediný obecně
závazný právní
předpis upravující tuto problematiku.
K jeho obsahu možno konstatovat, že je zpracován sice velice obecně, nicméně
tak, aby upravoval
pouze minimální požadavky na bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení,
dopravních
prostředků a nářadí s tím, že zaměstnavatel si samozřejmě může stanovit požadavky
další. Pro praxi
jsou nedůležitější ustanovení § 3 a 4. V ustanovení
§ 3 se stanoví
bližší požadavky
na bezpečný provoz a používání pracovních zařízení, která jsou společná všem zařízením.
Jde zejména
o požadavky na jejich ovládání, spouštění, zastavování, ochranná zařízení atd. Obecná
hranice pro
splňování požadavků na bezpečnost pracovních zařízení je dána zákonem č. 22/1997
Sb., o technických
požadavcích na výrobky a o změně a doplnění některých zákonů, ve znění pozdějších
předpisů. Tyto
požadavky musí splňovat každý stroj, přístroj nebo nářadí ve školní dílně. Toto
nařízení určuje
nezbytná opatření při uvádění pracovních zařízení do provozu, jejich umístění, instalování,
bezpečný přístup zaměstnanců k nim, jejich spouštění a zastavování i při jejich
opravách a údržbě.
Je-li to nutné k ochraně zaměstnanců, stanoví se nezbytnost vybavení pracovních
zařízení ochranným
zařízením.
Důležité je také, že toto nařízení vlády stanoví i bližší požadavky na řádné
vybavení a vedení
provozní dokumentace provozního zařízení a kontrolu bezpečného provozu pracovních
zařízení, včetně
vedení písemných záznamů o výsledcích kontrol a jejich archivaci po celou dobu provozu.
Pokud tedy
má-li škola školní dílnu nebo zahradu, kde žáci se účastní praktického výcviku musí
mít i také
stanoveny minimální požadavky na bezpečný provoz všech zařízení, které žákům při
tomto výcviku
svěřuje.
Pokud se praktické vyučování uskutečňuje mimo školu nebo školské zařízení u některého
zaměstnavatele je situace v podstatě jednoduchá. Pak se jedná o zaměstnavatele,
který se v oblasti
bezpečnosti a ochrany zdraví při práci musí řídit v plném rozsahu ustanoveními hlavy
páté části
druhé zákoníku práce a nařízením vlády č. 378/2001 Sb., kterým se stanoví bližší
požadavky na
bezpečný provoz a používání strojů, technických zařízení, dopravních prostředků,
přístrojů a
nářadí.
Pokud se týká hygienických limitů, tak je třeba vycházet z vyhlášky č. 108/2001
Sb., kterou se
stanoví hygienické požadavky na prostory a provoz škol, předškolních zařízení a
některých školských
zařízení, kde jsou zohledněny zejména limity prostorových podmínek, limity osvětlení,
mikroklimatických podmínek, větrání a zásobování vodou. Při praktickém výcviku mimo
školu je třeba
vycházet z nařízení vlády č. 178/2001 Sb., kterým se stanoví podmínky ochrany zdraví
zaměstnanců
při práci, ve znění pozdějších předpisů.
Problematiku poskytování osobních ochranných pracovních pomůcek upravuje nařízení
vlády č.
495/2001 Sb., kterým se stanoví rozsah a bližší podmínky poskytování osobních ochranných
pracovních
prostředků, mycích, čisticích a dezinfekčních prostředků a podle něj je třeba se
řídit i při
praktickém vyučování ve škole či při praktickém výcviku mimo školu.
Čl. 13 - Tělesná výchova
Při výuce tělesné výchovy dodržuje škola platné rámcové vzdělávací programy a
didaktické zásady.
Bezpečnost žáků při tělesné výchově zajišťuje pedagogický pracovník po celou dobu
vyučování. Ve
výjimečných případech pedagogický pracovník výuku dočasně přeruší a zajistí dozor
zletilou osobou,
která je plně způsobilá k právním úkonům a v pracovněprávním vztahu ke škole. Vydává
jasné, přesné
a žákům srozumitelné povely a pokyny, kontroluje bezpečnost a funkčnost tělocvičného
nářadí a
náčiní před zahájením výuky. Přihlíží zejména k fyzické vyspělosti žáků, k jejich
věku a předchozím
zkušenostem. Při pohybových činnostech v přírodních podmínkách je třeba volit terén
a překážky
úměrné věku, klimatickým podmínkám, rozumovému a fyzickému vývoji s přihlédnutím
ke kvalitě
výzbroje a výstroje žáků. K zařazení sportovních odvětví, která nejsou podrobně
rozvedeny ve
školských vzdělávacích programech, musí mít pedagogický pracovník povolení ředitele
školy a
dodržovat bezpečnostní pravidla i metodické postupy pro danou věkovou kategorii
platné v oblasti
školního nebo svazového sportu.
I zde při zajišťování bezpečnosti a ochrany zdraví žáků při vyučování tělesné
výchovy je třeba
postupovat v souladu se všemi výše zmiňovanými zásadami, tj. především je třeba
vyhodnotit rizika
možných úrazů při této výuce s ohledem na podmínky jedné každé školy nebo školského
zařízení.
Učitelé tělesné výchovy jsou zkušení, takže připomínat jim specielně, že musí před
každou vyučovací
hodinou kontrolovat nářadí a náčiní, na kterém nebo s kterým se bude při hodině
cvičit je asi zcela
nadbytečné.
Je však třeba připomenout, že tělesná výchova spolu s praktickým vyučováním je
předmět, při
kterém dochází podle statistik k největšímu počtu školních úrazů bez ohledu na to,
že by vyučující
něco zanedbal nebo opomenul. Tím máme na mysli především drobné školní úrazy jako
jsou podvrknuté
kotníky, natažený sval apod. Proto musí být o to větší pozornost věnována žákům,
kteří např.
momentálně na nářadí necvičí. Učitel musí zajistit aby i tito žáci dodržovali kázeň,
bez pokynu
učitele aby se nepřemísťovali z místa na místo, nepobíhali po tělocvičně a nepočínali
si způsobem
ohrožujícím si vzájemně zdraví. V okamžiku, kdy učitel musí opustit žáky a přerušit
výuku tělesné
výchovy, musí zajistit aby nedošlo ke zranění žáků a musí zajistit dozor jinou dospělou
osobou.
Všichni žáci by měli být učitelem tělesné výchovy seznámeni s obsahem školního
nebo vnitřního
řádu školy nebo školského zařízení a měla by jím být zdůrazněna bezpečnost a ochrana
jejich zdraví.
Měli by být upozorněni na rizika možného ohrožení zdraví svého i ostatních spolužáků.
Čl. 14 - Výuka plavání
(1) Výuka plavání se uskutečňuje v zařízeních k tomu určených. Ředitel školy
musí ověřit
dodržování hygienických podmínek ze strany zařízení určeného pro výuku plavání,
odbornou úroveň
poskytované výuky, podmínky pro zajištění bezpečnosti a ochrany žáků. Při plavecké
výuce se třída
na základní škole dělí na skupiny, každou skupinu vede jeden vyučující. Nejvyšší
počet
žáků-plavců ve skupině je 15, žáků-neplavců 10. Pro žáky škol a tříd samostatně
určených pro žáky
se speciálními vzdělávacími potřebami se počet řídí zvláštním předpisem.6)
Pedagogický pracovník má přehled o celém prostoru výuky a všech žácích, kteří se
výuky účastní.
Pedagogický pracovník pravidelně provádí v průběhu výuky překontrolování počtu žáků.
Totéž se
provádí při jejím zakončení.
(2) Vyučující pedagogický pracovník věnuje zvláštní péči neplavcům. Jejich výcvik
se provádí
podle možnosti odděleně v bazénu s odpovídající hloubkou vody.
(3) Odpovědnost za bezpečnost žáků při výuce plavání, která je realizována mimo
školu, nesou
pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na výuku plavání doprovázejí.
(4) Za bezpečnost žáků při plavecké výuce ve školách, do doby jejich předání
pedagogickým
pracovníkům, jež vedou výuku, odpovídají pedagogičtí pracovníci, kteří žáky na plaveckou
výuku
doprovázejí. Doprovázející pedagogický pracovník je přítomen po celou dobu výuky.
V dohodách
uzavíraných o využívání cizích zařízení k plavecké výuce je nutno upravit ve smyslu
těchto zásad
podrobně povinnosti zaměstnanců zúčastněných stran, týkající se jejich odpovědnosti
za bezpečnost
žáků.
(5) Pokud v celém průběhu výuky nemůže být zachován náležitý přehled o všech
jeho žácích
(účastnících), pedagogický pracovník plaveckou výuku přeruší.
Podle ustanovení §
2 odst. 3 vyhlášky
č. 48/2005 Sb. o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné
školní
docházky platí, že výuku plavání lze uskutečňovat v souladu se školním vzdělávacím
programem, ve
dvou zpravidla po sobě následujících ročnících prvního stupně v rozsahu nejméně
20 vyučovacích
hodin během jednoho ročníku.
Vzhledem k tomu, že je třeba plavecký výcvik považovat za rizikovou činnost,
je třeba mít
ověřeno od zákonného zástupce žáka, zda je výuka plavání vhodná s ohledem na zdravotní
stav žáka. V
ustanovení § 22 školského
zákona, kde jsou stanoveny práva a povinnosti žáků, studentů a zákonných
zástupců
nezletilých, jsou zejména výslovně stanoveny povinnosti, které mají přispět k řádnému
průběhu
vzdělávání a školských služeb. Z nich je třeba především upozornit na povinnost
zletilého žáka a
studenta, popřípadě zákonného zástupce nezletilého informovat školu o všech skutečnost,
které se
týkají zdraví a zdravotních obtíží žáků, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání.
Bez těchto
informací nemůže škola řádně zajistiti bezpečnost a zdraví účastníků vzdělávání,
zejména v
hodinách tělesné výchovy a při plaveckém výcviku dvojnásob.
Podle ustanovení §
28 školského
zákona musí škola ve školní matrice obsahovat mimo jiných - zde taxativně
vyjmenovaných
údajů - údaje o tom, zda je dítě, žák nebo student zdravotně postižen, včetně údaje
o druhu
postižení, nebo zdravotně znevýhodněn; popřípadě údaj o tom, zda je dítě, žák nebo
student sociálně
znevýhodněn, pokud je škole tento údaj zákonným zástupcem dítěte nebo nezletilého
žáka nebo
zletilým žákem či studentem poskytnut a údaje o zdravotní způsobilosti ke vzdělávání
a o
zdravotních obtížích, které by mohly mít vliv na průběh vzdělávání. Informovanost
školy o těchto
skutečnostech je podmínkou fungujícího vztahu mezi školou a žákem. Nakonec ještě
je třeba
připomenout, že podle ustanovení §
50
odst. 2 školského zákona platí, že z předmětu tělesná výchova ředitel školy
uvolní žáka z
vyučování na písemné doporučení registrujícího praktického lékaře pro děti a dorost
nebo odborného
lékaře. To vše plně platí i pro výuku plavání.
Plavecký výcvik se může také uskutečňovat v plaveckých školách. Plavecké školy
jsou ve smyslu
ustanovení § 11 vyhlášky
č. 108/2005
Sb., o školských výchovných a ubytovacích zařízeních a školských účelových
zařízeních
školským účelovým zařízením. Podle ustanovení
§ 16 této vyhlášky
plavecká
škola poskytuje výuku plavání žákům základních škol v rámci povinné tělesné výchovy.
Školské
předpisy tedy nestanoví řediteli škol, zda pro výuku plavání využije služeb plavecké
školy nebo
plaveckého bazénu, to vše odvisí od místních podmínek, od toho co je pro školu vhodnější
nakonec i
z hlediska finančního. Obecně platí, že k plaveckému výcviku se používá především
školních bazénů,
v nichž se plavecký výcvik provádí v hodinách tělesné výchovy. Školy, které však
nemají možnost
organizovat plavecký výcvik ve školních bazénech, organizují plavecký výcvik v bazénech
jiných
škol nebo plaveckých škol. Nakonec je možno výuku plavání zařadit i do programu
výuky školy v
přírodě, to vše závisí od podmínek školy a rozhodnutí ředitele školy.
Obecně platí, že při plavecké výuce se třída na základní škole dělí na skupiny,
každou skupinu
vede jeden vyučující. Nejvyšší počet žáků-plavců ve skupině je 15, žáků-neplavců
10. speciálním
předpisem je vyhláška č. 73/2005 Sb., o vzdělávání dětí, žáků a studentů se speciálními
vzdělávacími potřebami a dětí, žáků a studentů mimořádně nadaných v ustanovení §
11 ukládá, že:„V
jedné skupině žáků se zdravotním postižením při koupání a plaveckém výcviku neplavců
se zdravotním
postižením připadají na 1 pedagogického pracovníka nejvýše 4 žáci; vyžaduje-li to
zdravotní stav
žáka, je možné ve škole při zdravotnickém zařízení a s žáky s těžkým zdravotním
postižením konat
plavecký výcvik individuálně.“
Jak jsme si již několikrát na stránkách našeho časopisu zdůrazňovali, bezpečnost
a ochrana
zdraví žáků je upravena pouze ustanovením § 29 školského zákona. Školské předpisy
totiž vychází z
obecné právní úpravy ustanovení §
422
občanského zákoníku :
„(1) Nezletilý nebo ten, kdo je stižen duševní poruchou, odpovídá za škodu jím
způsobenou,
je-li schopen ovládnout své jednání a posoudit jeho následky; společně a nerozdílně
s ním odpovídá,
kdo je povinen vykonávat nad ním dohled. Není-li ten, kdo způsobí škodu, pro nezletilost
nebo pro
duševní poruchu schopen ovládnout své jednání nebo posoudit jeho následky, odpovídá
za škodu ten,
kdo je povinen vykonávat nad ním dohled.
(2) Kdo je povinen vykonávat dohled, zprostí se odpovědnosti, jestliže prokáže,
že náležitý
dohled nezanedbal.
(3) Vykonává-li dohled organizace, její pracovníci dohledem pověření sami za
škodu takto
vzniklou podle tohoto zákona neodpovídají; jejich odpovědnost podle pracovněprávních
předpisů není
tím dotčena.“
Z těch všech důvodů je velice důležité poučení žáků před zahájením plaveckého
výcviku. Ve všech
případech, kdy žáci vykonávají činnost se zvýšeným rizikem ohrožení zdraví, musí
klást škola
zvýšený důraz na dodržování bezpečnostních předpisů, pokynů a zásad úrazové prevence
pedagogickými
pracovníky i žáky. Důsledně musí být vyžadováno ukázněné chování žáků.
Čl. 15 - Lyžařský výcvik
(1) Lyžařský výcvik je veden pedagogickými pracovníky, kteří odpovídají za činnost
instruktorů.
Jejich kvalifikaci si ověří ředitel školy. Práci instruktorů řídí vedoucí kurzu
určený ředitelem
školy, který též schvaluje plán výcviku. Vedoucí kurzu před odjezdem na lyžařský
výcvik upozorní na
nutnost seřízení bezpečnostního vázání lyží. Žáci prokáží seřízení bezpečnostního
vázání lyží
potvrzením servisu, popř. čestným prohlášením zákonných zástupců nebo svým v případě
zletilých
žáků.
(2) Za řádnou organizační přípravu kurzu odpovídá jeho vedoucí. Zajišťuje vhodný
objekt,
dopravu, poučení žáků o předpisech a pokynech k zajištění bezpečnosti a ochrany
zdraví žáků. Při
realizaci kurzu řídí činnost jednotlivých pracovníků, dbá na dodržování stanoveného
programu
praktické i teoretické části kurzu.
(3) Doporučuje se, aby zákonní zástupci nezletilého žáka a zletilí žáci předložili
před odjezdem
prohlášení o tom, že je žák zdravý a ve stavu schopném absolvovat lyžařský výcvik.
(4) Před odjezdem na kurz se doporučuje sjednat pojistnou smlouvu s pojišťovnou.
(Jednorázové
úrazové připojištění žáků, pojištění z odpovědnosti za škodu vzniklou při výkonu
povolání.)
(5) Účastníci kurzu jsou povinni dodržovat předpisy a pokyny vedoucí k zajištění
bezpečnosti a
ochraně zdraví, včetně pravidel bezpečného pohybu na sjezdových a běžeckých tratích.
U žáků se při
lyžařském výcviku na základě zhodnocení rizik doporučuje používání lyžařských ochranných
přileb.
(6) Žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a zdravotního stavu.
Při rozřazení do
družstev se nevyžaduje od úplných začátečníků předvedení výkonu, který by byl nad
jejich síly, ale
zařadí se přímo do družstva. Tato hlediska jsou dodržována i v průběhu výcviku,
při výběru místa
výcviku, zvláště též na sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém
povrchu, za
snížené viditelnosti a podobně. Družstvo má nejvýše 15 členů, u žáků se zdravotním
postižením se
počet snižuje vzhledem k charakteru postižení žáků a dalším
okolnostem.7)
(7) Péči o zdraví účastníků je povinen zajistit vedoucí kurzu nebo instruktor,
který má pro tuto
práci potřebné předpoklady, znalosti a případně i kvalifikaci. Účastní-li se kurzu
více než 30 žáků
do 15 let, je potřebné ustanovit zdravotníka; podrobnosti upravuje zvláštní
předpis.8)
(8) Zpravidla třetí den lyžařského kurzu se doporučuje z hlediska zdravotního
zařadit
odpočinkový půlden9)
s aktivním programem a bez lyžařského nebo snowboardového výcviku.
(9) Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení
o všech
pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu
na horách je
nutné dodržovat pokyny Horské služby a respektovat výstražné značky. Za nepříznivých
podmínek
(hustá mlha, sněhová bouře, teplota pod mínus 12 ^oC apod.) se výcvik a horské
výlety omezují,
popřípadě nekonají.
(10) Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva.
Zvýšená
pozornost se věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem.
(11) Při výletu jedou žáci ve skupině v pravidelných odstupech, které se při
snížené
viditelnosti zkracují až na dotek. Skupina se řídí pokyny vedoucího přesunu (určuje
vedoucí kurzu),
který jede v čele. V závěru jede vždy zkušený lyžař. V průběhu akce se pravidelně
provádí
překontrolování počtu účastníků. Totéž se provádí při jejím zakončení. O trase a
časovém plánu
výletu musí být informován vedoucí kurzu a odpovědný zástupce ubytovacího zařízení.
(12) Uvedené zásady se dodržují přiměřeně i při lyžařském výcviku konaném v hodinách
tělesné
výchovy v místě nebo blízkosti školy.
(13) Do programu lyžařského kurzu je možno zařadit i výcvik na snowboardu, pokud
jsou zároveň
dodržována pravidla k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při jízdě na snowboardu.
Při
organizaci výcviku je nutno dbát na to, aby nedocházelo ke kolizi mezi účastníky
obou výcviků.
Nejdůležitější před odjezdem na lyžařský výcvik je řádné poučení žáků a studentů,
které by mělo
být provedeno právě se zvláštním zaměřením na specifické podmínky pobytu na lyžařském
zájezdu,
resp. škole v přírodě. Žáci a studenti měli by být upozorněni na bezpečnost při
přecházení
komunikací a na požární bezpečnost. Dále by měli být poučeni o škodlivosti kouření,
požívání
alkoholu a seznámeni i s ostatními škodlivými vlivy, včetně nebezpečí seznamování
se s neznámými
osobami. Nakonec by měli být poučeni, jak si počínat při nálezu odložených předmětů.
Je třeba vzít
v úvahu, že lyžařského výcviku se nejčastěji účastní žáci 7. tříd základní školy
nebo studenti 1.
nebo 2. ročníku střední školy, tedy žáci ve věku, ve kterém jsou nejvíce jsou vystaveni
pokušení
tzv. „vyzkoušet“ jak chutná cigareta nebo alkohol, navíc když budou mimo dohled
rodičů.
Zásadně platí, že lyžařského výcviku se účastní žáci se souhlasem zákonného zástupce,
resp.
rodiče. Zákonný zástupce žáka nebo studenta předloží před odjezdem řediteli školy
prohlášení, že
žák nebo student je zdravý. Tento metodický pokyn již nevyžaduje výslovně prohlášení
o tom, že
žáku nebylo nařízeno karanténní opatření a že zákonným zástupcům ani není nic známo
o jeho
eventuálním styku s nakažlivou chorobou, nicméně nevadí to. V neposlední řadě je
třeba požadovat,
aby každý žák nebo student měl u sebe na lyžařském výcviku pro případ ošetření ve
zdravotnickém
zařízení průkaz své zdravotní pojišťovny a znal své rodné číslo.
Podle poznatků z praxe se doporučuje před odjezdem na lyžařský výcvik sjednat
s pojišťovnou
pojistnou smlouvu o jednorázovém úrazovém připojištění žáků.
Dále je třeba vhodným způsobem informovat zákonné zástupce a rodiče žáků o potřebné
a vhodné
výbavě dětí na lyžařský výcvik, tj. o vhodném oblečení a aby bylo zajištěno, že
žáci budou mít
vhodnou a odpovídající obuv, spolehlivé kvalitní, odborně seřízené bezpečnostní
vázání na lyžích,
vhodné ochranné přílby. Žáci nebo studenti před odjezdem na lyžařský výcvik prokáží
řediteli školy,
příp. určenému vedoucímu lyžařského zájezdu seřízení bezpečnostního vázání lyží
potvrzením servisu,
popř. čestným prohlášením zákonných zástupců, tedy rodičů. Platí, že lyžařskou výzbroj
a výstroj
si žáci pořizují sami.
Za přípravu a průběh lyžařského výcviku zodpovídá vedoucí lyžařského výcviku,
kterého určí
ředitel školy nebo školského zařízení. Dotyčný zabezpečuje program, řídí práci instruktorů
a dbá na
dodržování denního programu. Vedoucí lyžařského zájezdu také zkontroluje, zda-li
všichni žáci
předložili potvrzení servisu nebo prohlášení rodičů o seřízení bezpečnostního vázání.
Lyžařský instruktor odpovídá za bezpečnost a ochranu zdraví žáků podle pokynu
vedoucího zájezdu.
Vedoucí zájezdu musí mít potřebné předpoklady, neboť současně vykonává i pedagogický
dozor. K více
než 30 žákům musí být zajištěn zdravotník. Jestliže je středisko lyžařského výcviku
vzdáleno o
zdravotnického střediska, musí mít s sebou též kvalifikovaného zdravotníka nebo
lékaře.Před
zájezdem musí každý žák předložit prohlášení zákonných zástupců (rodičů) o bezinfekčnosti.
Jinak obecně platí, že žáci jsou rozděleni do družstev podle své výkonnosti a
zdravotního stavu.
Tato hlediska dodržují instruktoři i v průběhu výcviku, při výběru místa výcviku,
zvláště též na
sjezdových tratích a za ztížených podmínek, na zledovatělém povrchu, za snížené
viditelnosti a
podobně. Lanovky a vleky se používají jen pro organizovaný výcvik po řádném poučení
o všech
pravidlech a bezpečnostních předpisech o jízdě na vlecích a lanovkách. Během pobytu
na horách je
nutné dbát všech pokynů Horské služby a výstražných značek. Za nepříznivých podmínek
(hustá mlha,
sněhová bouře, teplota pod mínus 12 stupňů C) se výcvik a horské výlety omezují,
případně nekonají.
Výcvik se provádí v terénu, který odpovídá lyžařské vyspělosti členů družstva. Zvýšená
pozornost se
věnuje výběru terénu pro začínající lyžaře, zvláště s bezpečným dojezdem.
K vlastnímu výcviku musí být voleny nelavinové svahy s přiměřeným sklonem a musí
se přihlížet ke
schopnostem žáků. Nesmí se používat neudržované horské svahy, ale jen svahy potřebně
upravené,
veřejnosti přístupné. Terén pro výcvik volí instruktor podle zdatnosti účastníků
a stavu sněhu.
Před začátkem výcviku si ověří, zda všichni znají smluvená znamení a signály a
sdělí bezpečnostní
pokyny. Žádný přestupek nesmí prominout a průběžně kontroluje dodržování daných
pokynů. Při
sjíždění nebezpečných úseků dbá, aby se každý bezpodmínečně zastavil na určeném
místě.
Při pohybu družstva (zejména při běžeckých túrách) musí být dodržována stopa.
Na konec družstva
určí instruktor dobrého a odpovědného lyžaře, který sleduje opozdilce a řídí jejich
postup tak, aby
se všichni opět připojili k družstvu. Za nepříznivého počasí (mlha, vánice apod.),
které družstvo
lyžařů potká během výcviku, je nutno snížit rychlost a zajistit, aby každý viděl
na předcházejícího
lyžaře, rozestupy musí být maximálně na vzdálenost 4 m. Nakonec je samozřejmé, že
musí být
dodržovány příkazy Horské služby. Pokud Horská služba zakáže vycházet z chat, musí
se zákaz
bezpodmínečně dodržovat, za to zodpovídá vedoucí lyžařského zájezdu.
Zcela závěrem je třeba připomenout, že vedoucí zájezdu musí mít k disposici po
celou dobu akce
knihu úrazů, aby do ní mohl provést záznamy.
1) § 133a, § 134 a 134a zákona č. 65/1965 Sb.,(zákoník práce).
2) § 134 zákona č. 65/1965 Sb., (zákoník práce), nařízení vlády
178/2001 Sb. a
nařízení vlády 101/2005 Sb., o podrobnějších požadavcích na pracoviště a pracovní
prostředí.
3) § 273 zákona č. 65/1965 Sb., (zákoník práce).
4) § 6 vyhlášky č. 13/2005 Sb., nařízení vlády č. 689/2004 Sb.,
o soustavě oborů
vzdělání v základním, středním a vyšším odborném vzdělávání.
5) § 12 vyhlášky č. 13/2005 Sb.
6) § 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb.
7) § 11 vyhlášky č. 73/2005 Sb., vyhláška č. 48/2005 Sb.
8) § 11 zákona č. 258/2000 Sb.
9) § 8 odst. 2 vyhlášky č. 106/2001 Sb.