Výpověď daná zaměstnanci v předdůchodovém věku

Zaměstnavatel (základní škola) se svou ústavní stížností domáhal, aby bylo určeno, že výpověď z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákoníku práce, kterou dal svému zaměstnanci (pedagogickému pracovníkovi), je platná, jelikož zaměstnanec nesplňoval požadavky pro výkon práce stanovené zákonem o pedagogických pracovnících. Soud prvního stupně, odvolací i dovolací soud shodně rozhodly, že výpověď z pracovního poměru je neplatná pro rozpor s dobrými mravy, a svůj závěr zdůvodnily tím, že zaměstnanci v době ukončení pracovního poměru zbývalo 17 měsíců do vzniku nároku na starobní důchod.

Zaměstnavatel argumentoval tím, že zaměstnance na nedostatek odborné kvalifikace upozornil, ten však ani přes upozornění příslušné studium nezahájil a ani neoznámil úmysl toto studium zahájit. Současně by zaměstnavatel zaměstnáváním zaměstnance, jenž v rozhodné době neměl potřebnou kvalifikaci pedagogického pracovníka požadovanou v § 3 odst. 1 písm. b)¹⁾ ve spojení s § 2 odst. 1²⁾ zákona č. 563/2004 Sb., o pedagogických pracovnících, porušoval § 7 odst. 7³⁾ zákona č. 561/2004 Sb., školský zákon. Pokud by zaměstnavatel musel nadále zaměstnávat zaměstnance, porušoval by tím zákon a vystavoval se riziku postihu od České školní inspekce.

Ústavní soud sice přisvědčil zaměstnavateli, že v případě inkriminované výpovědi postupoval striktně v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o pedagogických pracovnících. Nicméně za rozhodující Ústavní soud považuje, že takový výkon práva (tedy dání zaměstnanci bezvadné výpovědi z pracovního poměru) je vzhledem k rozhodným skutkovým zjištěním v rozporu s dobrými mravy. V nálezu Ústavního soudu se uvádí: „Pokud zaměstnavatel ukončí se zaměstnancem pracovní poměr v té fázi jeho produktivního života, ve které je vzhledem k blížícímu se datu vzniku nároku na starobní důchod nejobtížnější najít si ještě novou práci, je takový postup ve zjevném rozporu s jednou ze základních zásad pracovního práva, jíž je podle § 1a zákoníku práce zvláštní ochrana postavení zaměstnance.“

Takový výkon práva je pak dle soudu v rozporu s dobrými mravy. Tedy jde o takové jednání, jehož cílem není dosažení účelu a smyslu sledovaného právním předpisem, nýbrž je vedeno přímým úmyslem způsobit jinému účastníku újmu. Soudu je tak dáno v každém jednotlivém případu posoudit, zda daný výkon práva je, či není v rozporu s dobrými mravy.

Dobrými mravy se podle ustálené judikatury soudů rozumí „souhrn společenských, kulturních a mravních norem, jež v historickém vývoji osvědčují jistou neměnnost, vystihují podstatné historické tendence, jsou sdíleny rozhodující částí společnosti a mají povahu norem základních. Typickým výkonem práva v pracovněprávních vztazích v rozporu s dobrými mravy je jeho šikanózní výkon (jednání spočívající v systematickém psychickém pronásledování nebo šikanování jiného účastníka pracovněprávního vztahu)“.⁴⁾

V souvislosti s výše uvedeným nálezem Ústavního soudu a výpovědí z pracovního poměru dle § 52 písm. f) zákoníku práce je třeba zmínit i další nález Ústavního soudu ze dne 12. 2. 2014, sp. zn. II. ÚS 3350/15. Ten řešil případ stěžovatelky, která vykonávala práci učitelky na druhém stupni základní školy po dobu 10 let, ačkoliv dle zaměstnavatele nebyla řádně odborně kvalifikovaná, neboť po střední škole absolvovala doplňkové pedagogické studium na pedagogické fakultě a později absolvovala řádné vysokoškolské studium nepedagogického charakteru na ekonomické fakultě.

Dle závěrů Ústavního soudu je třeba brát ohled na následující situace:

Ústavní soud za tohoto stavu poznamenal: „(…) reálný život ukazuje, že ne vše, k čemu se lze teoreticky připravit, má také vždy praktický význam a uplatnění a naopak že pro praxi jsou často důležitější i poznatky a zkušenosti, které žádná škola nenabízí nebo dokonce ani poskytnout nemůže. S postupem času jsou proto ve většině profesí teoretické poznatky nutně zatlačovány do pozadí praktickými zkušenostmi, osvědčujícími schopnost tvořivého uplatnění takových poznatků. To se pochopitelně týká i školství, kdy se skutečné pedagogické schopnosti získávají až praxí a zkušenostmi.“⁵⁾

Případy nerovného zacházení či diskriminace z důvodu věku se Ústavní soud ČR nezabývá ojediněle. Ačkoliv o výběru propuštěných zaměstnanců rozhoduje výlučně zaměstnavatel, soudy se musejí zabývat otázkou a pozorně zkoumat, zda jako kritérium pro výběr nadbytečných zaměstnanců nebyl skrytě zvolen jejich věk. Způsobů prokazování diskriminace není mnoho, proto soudní praxe dovodila mimo jiné i doložení statistických údajů propuštěných a přijatých zaměstnanců, když docházelo k výpovědím převážně u zaměstnanců starších 50 let a naopak byli přijímáni zejména zaměstnanci mladší 28 let.⁶⁾ Přípustným důkazním prostředkem může být i použití audiozáznamu relevantního rozhovoru na diktafonu⁷⁾ či tzv. situační testování, během kterého se zajišťuje důkaz o již dříve zjištěném diskriminačním jednání.⁸⁾

Dosažení důchodového věku není zákonným důvodem pro ukončení pracovního poměru. Naopak se otázka věku stává častějším argumentačním bodem sporu v rozhodování soudů. Ústavní soud klade důraz na zvláštní postavení zaměstnance a jeho specifickou právní ochranu v pracovněprávních sporech. Dané rozhodnutí Ústavního soudu s sebou nicméně nese několik otazníků pro další právní praxi či právní jistotu ve společnosti. A tak si kladu otázky: Od jaké výše věkové hranice lidského života se bude na zaměstnance pohlížet jako na zaměstnance v předdůchodovém věku? V daném případě šlo o výpovědní důvod pod § 52 písm. f) zákoníku práce. Bude se zákaz výpovědi z pracovního poměru vztahovat i na další výpovědní důvody v ustanovení § 52 zákoníku práce? Nebudou naopak diskriminovány mladší ročníky zaměstnanců? Zabýval se soud ve svém rozhodování i možnou podporou v nezaměstnanosti a její podpůrčí dobou, jejíž výše činí u osob starších 55 let až 11 měsíců daného procentuálního průměrného měsíčního čistého výdělku? Nedochází naopak aplikací neurčitého právního pojmu „dobré mravy“ ze strany soudů k jeho neúměrnému a extenzivnímu výkladu?

V současnosti na českých školách chybí tisíce kvalifikovaných pedagogických pracovníků. Ptám se ale, kdo z ředitelů škol zaměstná pedagoga, který je v předdůchodovém věku.